Věčnou knihu Hermanna Hesseho – Siddhártha by měl povinně přečíst každý duchovní Badatel. Tato kniha je o cestě Siddhárthu, uznávaného syna Brahmu.
Každý očekává, že Siddhártha bude kráčet v otcových šlépějích. Ten má radost z klidného života a dodržuje principy svého náboženství očekávaje, že mu přinesou mír a štěstí.
Siddhárthu sužuje nespokojenost a tvrdí, že jeho otec a starší bratři ještě nedosáhli osvícení, ačkoliv následovali principy svého náboženství.
V okamžiku, kdy Siddhártha potkáva hladové vesničany a asketiky, jeho cesta opravdu začína.
Poté přichází k řece, která ho naučí mnohé životní lekce.
Pokud jste ještě neměli šanci poznat hloubku této knihy, zde vám uvádíme 10 citátů z této knihy, které vás přinutí se zamyslet nad životním prostředím, náboženstvím, kulturou a vztahy:
10 citátů Hermanna Hesseho
„Moudrost nelze udělit. Moudrost, kterou se moudrý člověk snaží odevzdat, jiní vnímají jako bláznovství… Znalosti mohou být přeneseny na druhé, ale ne moudrost. Člověk může moudrost získat, žít ji, dělat zázraky skrze ní, ale nemůže ji přenést na ostatní a učit ji.“
Často nedokážeme pochopit rozdíl mezi moudrostí a znalostmi. Moudrost je nadčasová.
K moudrosti mužeme dospět pouze uvědomením a rozvíjením našeho vědomí na úrovni, na které pochopíme paradox a skutečnou svobodu.
Znalosti nás zavazují k nesprávným, konkrétním přesvědčením, a proto je téměř nemožné pochopit pravdu o vesmíru.
Avšak moudrost odhaluje pravdu, kterou nikdo neumí vysvětlit, ani tisíce knih, ani miliony učení od duchovních představitelů, ani miliony poznatků a zkušeností.
Moudrost je tak čistá, že ji ani jazyk nezkazí.
„Když někdo něco hledá, snadno se stává, že jeho oči vidí jen to, co hledá, a není schopen něco najít, není schopen nic pochopit, neboť vždy přemýší nad tím, co hledá, neboť má jediný cíl, neboť je posedlý jeho nalezením. Hledat znamená mít cíl. Ale najít znamená být svobodný, otevřený a nemít žádný cíl.“
Existuje mnoho knižných a mýtických příkladů Badatele. Joseph Campbel popisuje Badatele v hledání Svatého Grálu – ten představuje nějakou vnější cenu, kterou lze získat přinesením obětí, ale kterou můžeme najít pouze v našem srdci.
Hledáme-li vnější cíl, to znamená, že naše srdce touží po tom, aby bylo pochopeno. Pokud o něco usilujeme mimo nás, navždy zůstaneme Badateli.
„Vždy jsem věřil a stále budu věřit, že jakékoliv dobré nebo špatné bohatství může přijít na naši cestu a my mu můžeme dát smysl, a přeměnit ho na něco hodnotného.“
Všichni lidé, místa a okolnosti jsou krmivem pro náš duchovní vývoj. Slzy přinášejí úlevu. Slyšet píseň v rádiu, která nám někoho připomene, je zprávou z vesmíru, abychom této osobě poslali naši lásku a soucit.
Když vidím někoho jiného, jak prochází těžkým životním obdobím a přemýšlí nad tím, „co by bývalo mohlo být,“, vzpomenu si, zač mohu být vděčný.
Uvíznout na červené je připomenutím, abyste dýchali zhluboka. Argument je jemné tažení z vesmíru, abyste se podívali sami na sebe. Vše, co zažíváme, nám pomáhá růst.
Růst nám nepomáhají jen pozitivní věci.
Když se podíváme zpětně na náš život, zjistíme, že období, kdy jsme jednali s odvahou a čelili naší bolesti, strachu a smutku, navždy zůstane obdobím, kdy jsme se i nejvíce usmívali.
„Nezůstaneme v bludném kruhu, ale budeme stoupat nahoru. Naše cesta je spirála. Už jsme vystoupili po mnoha schodech.“
Tuto myšlenku podrobně vysvětlují Don Beck a Christopher Cowan ve svém rozhovoru o spirálové dynamice. Způsob, jak vnímají změnu, má tvar spirály.
Ačkoliv se můžeme točit kolem stejných změn, pokaždé, když to děláme, jsme na spirále výše, doufajíce, že s každou vyšší úrovní vědomí jsme blíže k vyřešení problému.
Beck vysvětluje, že pokud se snažíme oklamat naše řešení příliš daleko od křivky, výsledek může být spíše odporem než proměnou.
Z tohoto důvodu autoři používají termín „složitější“ namísto „lepší“ nebo „vyšší“, aby popsali etapy lidského vývoje.
Dokonce i v případě, kdy jsme ještě neukončili dosažený vrchol, který jsme si představovali, udělali jsme již mnohé kroky, abychom tento svět udělali lepším.
„A tak ho pečlivě naučila, že člověk se nemůže těšit, aniž by rozdával radost, a že každé gesto, každý bozk, každý dotek, každý pohled, každý zbývající kousek těla má své tajemství, které přináší štěstí tomu, kdo ví, jak ho probudí.
Naučila ho, že po oslavě lásky by se milenci neměli rozejít, aniž by se navzájem obdivovali, aniž by se dobíjeli, aby ani jeden z nich nezůstal chladný nebo přesycený, nebo aby ani jeden z nich neměl špatný pocit, že byl zneužit.“
Mnozí lidé v této době si pořádně neuvědomují smysl sexu. Není to akt, do kterého bychom se měli neuváženě zapojit.
Když se podělíme o svá těla, vyměníme si jemné energie. Pěstování těchto energií může být dokonce použito k dosažení vyšších stavů vědomí.
Pokud se k sobě budeme chovat tak, jako by naše tělo bylo jen maso, pak nepochopíme význam smyslnosti.
„Pro významné myslitele muže být důležité prozkoumat svět, vysvětlit ho a opovrhovat jím. Ale myslím si, že důležité není jen milovat svět, ale také jím neopovrhovat, nenávidět se navzájem, ale dívat se na svět a všechny lidské bytosti s láskou, obdivem a respektem.“
Jeden z mých duchovních učitelů mi jednou řekl, že se jen musíme naučit milovat. To je vaše jediná lekce, dokud jste tady. Dokonce i v případě, kdy si myslíme, že milujeme, obvykle existují způsoby, jak nejednáme, nepřemýšlíme a necítíme podle toho.
To zahrnuje, jak přemýšlíme a zacházíme sami se sebou, nejen s jinými lidmi.
„Mé skutečné já se potuluje někde jinde, daleko, baví se a je neviditelné, a nemá nic společného s mým životem.“
Jakkoliv definujete sebe sama v tomto životě – ať už jste otec, máma, dcera, syn, manžel, manželka, přítel, milenka, dělník atd. – jsou to jen označení. Neuzavírají vaši nekonečnou duši.
Vystřídali jste všechny tyto úlohy během různých životů a žili jste na mnoha místech.
„Názory nic neznamenají. Mohou být překrásné nebo ošklivé, inteligentní nebo hloupé, člověk je může akceptovat nebo odmítnout.“
Víte, že druzí mají tendenci mluvit o domněnkách a soudí. Dost bylo řečeno.
„Člověk může žebrat, nakupovat, dostávat a najít lásku v ulicích, ale nikdy nemůže být ukraden.“
Vedle neštěští, destruktivních a psychotických intrik, je skvělé vědět, že s láskou nelze obchodovat, nelze ji zničit jako zlato, nelze ji zfalšovat jako bankovky, nelze ji nadhodnotit nebo ponížit její hodnotu.
Láska je věčná, nezničitelná a čistá. Je to náš největší poklad!
„Nejsem více povinen řídit se instrukcemi Atharva Védy nebo Jóga Védy, asketiků či jiných nauk. Budu se učit sám od sebe, budu sám sobě žákem. Budu poznávat sebe sama, tajemství Siddhárthu. On se díval kolem sebe, jako by svět viděl prvýkrát.“
Každé hlavní náboženství na tomto světě bylo podplaceno. To neznamená, že náboženství nás nemá co učit.
To neznamená, že musíte věřit v Boha nebo být ateistou, abyste dosáhli skutečné moudrosti, ale pokud se budete dívat na instituci nebo člověka tak, aby vám přinesla osvícení, skutečná moudrost vám bude chybět.
Zdroj: themindunleashed.com
Napsat komentář