10 příznaků, které prozrazují, že jste byli v dětství emočně zanedbáváni

Emoční (citové) zanedbávání v dětství je něco, co mnoho lidí po celém světě zažilo na vlastní kůži. Dochází k němu tehdy, když rodiče nepochopí citové potřeby svých dětí během výchovy, a proto je ani nedokážou naplnit.

K tomuto jevu však může docházet i v rodinách, jejichž členové jsou k sobě laskaví a navzájem o sebe pečují.

Pokud máte pocit, že emoční zanedbávání v dětství jste zažili i vy, je třeba si uvědomit, že technicky vzato, když jste byli ještě dítětem, problém nevznikl z vaší strany.

Tu hlavní příčinu je třeba hledat v neschopnosti rodičů reagovat na citové potřeby dítěte, ať už důvody této neschopnosti byly jakékoliv.

A je docela možné, že většina z nás si vůbec neuvědomuje, že jsme mohli být v dětství zanedbáváni po citové stránce – protože jsme to vůbec nevnímali, náš mozek to nevnímal jako reálně existující stav.

Člověk, který byl jako dítě emočně zanedbáván, bude v dospělosti zažívat citovou nedostupnost, nezúčastněnost anebo prázdnotu častěji, než je běžné. Bude ho pronásledovat pocit, že s ním něco není rozhodně v pořádku.

A bude se domnívat, že je to výsledkem něčeho, co provedl on sám. Ale to není pravda. Když si to začneme uvědomovat, budeme k tomu moci zaujmout adekvátnější postoj.

A pokud se emoční zanedbávání v dětství dotýká i nás, budeme mít větší šanci, že najdeme řešení, které nám pomůže uzdravit se.

Zde je 10 nejčastějších příznaků, které prozrazují, že jsme v dětství zažívali emoční zanedbávání

1. Máme problém se sebedisciplinou

Ačkoliv jsme přesvědčeni o správnosti svého názoru, máme problém ho prosadit. Dělá nám značné problémy překonat svou slabost a neumíme přesně vysvětlit, proč.

2. Cítíme v sobě prázdnotu

Tento pocit můžeme nazvat otupělostí.

3. Pyšníme se tím, že se nepotřebujeme spoléhat na druhé

Máme pocit, že není správné potřebovat druhé lidi nebo na nich nějak záviset. A také nám dělá problém požádat je o pomoc, když ji opravdu potřebujeme.

4. Často chceme být o samotě

Rádi trávíme čas o samotě jednoduše proto, že máme pocit, že většina lidí nám zkrátka nerozumí. Máme pocit, jako kdybychom k druhým lidem vůbec nepasovali.

A přitom bychom tak rádi měli skutečné přátele (více ZDE…). Zdá se však, že představa spojit se s druhými si v naší mysli ještě nenašla své místo.

5. Někdy se cítíme být nešťastní, ačkoliv k tomu nemáme žádný pádný důvod

Chvíle, kdy se cítíme být nešťastní, často přichází nečekaně, jako blesk z čistého nebe. A jejich důvodem není smutná anebo špatná událost.

Neumíme si nijak vysvětlit, co nás tak často přivádí k zoufalství.

6. Máme problém přesně pojmenovat, co cítíme

Víme, že něco cítíme, a víme také to, že bychom to neměli pociťovat. Nedokážeme však pojmenovat, co to je. A tento pocit nás přemáhá i ve chvílích, kdy jsme šťastní.

Jako kdyby se nás držel jako klíště a nechtěl se nás pustit za žádných okolností.

7. Nemáme s sebou žádný soucit, ačkoliv s druhými ho máme více než dost

Jsme na sebe mnohem tvrdší, než jací bychom byli k někomu jinému. Kolegu, který udělal nějakou chybu, budeme ujišťovat, že se nic hrozného nestalo a dá se to snadno napravit.

Ale když stejnou chybu uděláme my, máme pocit, jako kdyby se nám zhroutil svět.

8. Máme zmatečné chování

To je něco, o čem jsme se již zmínili. Trpíme pocitem, že s námi něco není rozhodně v pořádku, ale neumíme to blíže specifikovat.

Domníváme se, že problém je v nás. Ale opravdu tomu tak není. Můžeme vás ujistit, že jste neudělali nic špatného.

9. Zdá se nám, že je jednodušší milovat zvířata než lidi

Máme pocit, že je jednodušší trávit čas v přítomnosti zvířat a věnovat se raději jim než lidem. Domácí mazlíčci nás nikdy nebudou soudit a milují nás bezpodmínečně.

Kdo by už jen nemiloval svého psa (více ZDE…), když se nemusí obávat toho, že by ho jednoho dne mohl pomlouvat za jeho zády?

10. Máme pocit, jako kdybychom se na svět dívali z vnější perspektivy

V případě, že rodiče nevnímali emoce svých dětí, nebo se jednoduše rozhodli na ně nereagovat, jim v podstatě vyslali signál, že na jejich emocích nezáleží.

Když z nich vyrostou dospělí lidé, budou nadále pokračovat v tomto sebedestruktivním přístupu, protože svým emocím nebudou připisovat žádný význam.

A když se u nich nějaké emoce přece jen objeví, nebudou vědět, co s nimi.

Závěr

Pokud se to, co jsme právě řekli, týká i vás, a začínáte si uvědomovat, proč se cítíte tak, jak se cítíte, můžete se ke svému traumatu ze zanedbaných emocí v dětství začít stavět konstruktivněji.

Podstatné je naučit se vnímat, co pociťujete, a adekvátně na to reagovat.

Vaše emoce jsou skutečné a můžete si být jisti, že na nich záleží. Neděláte nic špatného. Když si začnete uvědomovat, že na vás záleží, a když převezmete odpovědnost za své emoce do vlastních rukou, váš život se začne měnit k lepšímu.

Zdroj: awarenessact.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz