Žal je nepříjemná emoce a nevědět co říct je dosti běžné, ale existuje alespoň 10 věcí, které si od vás truchlící osoba přeje slyšet.
Žal může vypadat jinak v závislosti na okolnostech. Někteří truchlící se vyrovnávají se závažnou nemocí milovaného člověka, který ještě stále žije, jiní s náhlou ztrátou dítěte.
Jak můžeme svým milovaným pomoci v tomto období?
10 věcí, které je třeba říct truchlícímu člověku
V závislosti na tom, kolik času uběhlo od smutné události, která mu změnila život, může být obtížné vědět, co by si přál slyšet.
Než bychom řekli něco nepříjemného, raději neřekneme nic. To je však možná vůbec to nejhorší, co můžete pro truchlícího člověka udělat.
1. Nemohu vědět, jakou bolest nyní prožíváš
A vy opravdu nemůžete, protože každý člověk truchlí individuálně a jiným způsobem. Jeho zkušenost se ztrátou je jiná než ta vaše. Nepokoušejte se to srovnávat.
2. Pláč je zcela normální
Ujistěte svého přítele, že se za slzy nemusí stydět. Lidé jsou často v rozpacích, a tak svůj pláč skrývají a žádají vás, abyste je nechali o samotě.
Dejte jim vědět, že se mohou pohodlně vyplakat a nikdo je nebude odsuzovat.
3. Pláč je v podstatě zdravý
John Archer ve své knize The Nature of Grief: The Evolution and Psychology of Reactions to Loss (Podstata smutku: Evoluce a psychologie reakcí na ztrátu) říká, že pláč je pročisťující a má několik pozitivních účinků na zdraví.
Pláč znamená uvolnění ohromného smutku v těle. Je to emocionální výbuch, který je možné vnímat jako sociální nástroj, volání o pomoc od pozůstalých.
Když pláčeme, jen zřídka kdy zpracováváme myšlenky. Pouze umožňujeme svým emocím, aby se vyplavily ve vlnách jako řeka do oceánu.
4. Nemusíš mluvit o svých pocitech
Truchlící člověk není vždy ochotný a schopný mluvit o ztrátě. Přeje si, abyste mu dali vědět, že to od něho neočekáváte.
Pokud se pro to přesto rozhodne, skvělé –pokud ne, nikam neodejdete.
5. Rád bych tě opět viděl zítra. Mohu přijít v 10:00 hodin?
Nejhorší je, že člověk v hluboké depresi neumí vidět žádné pozitivní věci. Pokuste se mu pomoci prolomit jeho sociální izolaci.
6. Připomeňte mu šťastné zážitky
Nic neumí odstranit žal, který člověk cítí. Ale můžete ho zmírnit tím, že začnete mluvit o radostných vzpomínkách.
„Říkal jsem ti už o tom, jak jsem na sebe vylil celé latte, právě když mi Willie Nelson otevřel dveře v Starbucks?“
7. Co tě ve škole bavilo při výtvarce?
Tato otázka vám může připadat divná, ale má důvod. Vědci zjistili, že umění je účinný způsob, jak se vypořádat s žalem.
Sledovali onkologické pacienty poté, co jim diagnostikovali rakovinu.
Diagnóza rakoviny sice není to samé jako ztráta milovaného člověka, ale truchlení začíná v obou případech v podstatě stejným způsobem.
Vědci tvrdí, že účelem terapie uměním je využít proces tvoření, který umožní člověku, aby si uvědomil a vyjádřil své nejhlubší emoce.
U onkologických pacientů mohou tyto pocity souviset s nemocí, hospitalizací, vztahy nebo jinými problémy.
Jejich význam a sílu často není snadné vyjádřit slovy. Je to umění samo osobě, které to umožňuje. Terapie uměním zmírňuje příznaky deprese, úzkosti a únavy, a také zlepšuje chuť k jídlu a pocit pohody.
8. Řekl jsem ti už o…
Někdy se můžeme ve společnosti truchlícího člověka cítit nepříjemně, protože si nejsme jistí, co mu říct, abychom ho neranili.
To nejlepší, co můžeme udělat, je chovat se normálně a mluvit o stejných věcech, o kterých běžně mluvíme.
9. Jelikož to pro tebe není jednoduché, rád bych ti pomohl tímto specifickým způsobem
Něco navrhněte. Nabídněte se, že pro celou rodinu připravíte jídlo na tři dny. Pozvěte všechny na oběd do oblíbené restaurace.
Přineste své oblíbené filmy a sledujte je společně.
10. Rád bych tě příští týden někam pozval
Poskytněte truchlícímu člověku čas a prostor, aby se vypořádal se svou ztrátou a smutkem. Ale dejte si závazek, že ho začleníte do společnosti.
Vyloučit truchlící osobu ze společenských událostí je kruté, bez ohledu na to, co si myslí pozvaní hosté.
Zdroj: powerofpositivity.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz
Hlavně, prosím, člověku zlomenému žalem neříkejte:
– To přejde.
– Všechno zahojí čas.
– Tak si to tak neber.
– Jé, poslechni si tuhle veselou historku…
– Drž se!
Jestli mi ještě jednou někdo řekne “Drž se,” tak ho prohodím oknem.
Vy možná, já s větou Drž se nemám nejmenší problém. Za poslední 2 týdny od smrti táty jsem ji slyšel nesčetněkrát a ani jednou ve mně nevyvolala žádnou negativní reakci. Čili nedělejte generalizující závěry dle vlastní zkušenosti.
Stejně tak věta Všechno vyléčí čas, pro mi přijde jako úplně v pohodě a velice vhodná.
Já mám spíše těžkou alergii na větu: ,,tak si to tak neber” nebo něco ve stylu :,,dobrý tak uz to stačilo,stejně mu tím zivot nevrátíš,život jde zkrátka dal”
“Nemohu vědět, jakou bolest nyní prožíváš.”
Tohle je přesně věta, která může způsobit u toho, kdo trpí žalem, ještě větší odloučení a nepochopení od ostatních. Naopak věta “Vím, co prožíváš” může vyvolat přesně to, co daný potřebuje – pochopení a soucit.
A to píšu jako člověk, kterému před 2 týdny umřel táta.