10 zásad buddhistických mnichů – není snadné se jimi řídit, ale změní nám život k lepšímu

Co je tajemstvím vnitřního klidu a soustředěné mysli?

Odpovědět na tuto otázku není jednoduché.

Odpověď možná najdeme u buddhistických mnichů, kteří, jak se zdá, jsou celou dobu klidní a mají jasnou, soustředěnou mysl.

Jak to ale dělají? Znají nějaké skryté tajemství, o kterém nevíme?

To je dobrá otázka, protože oni to tajemství opravdu znají!

Buddhistická filozofie se již více než dvě a půl tisíciletí zaměřuje jen na zmírňování a odstraňování utrpení v životě, a to nejen v životě člověka. Hlavním principem buddhismu je udržovat mysl soustředěnou na přítomný okamžik.

V tomto článku si tedy řekneme o nejdůležitějších principech a zásadách buddhismu, kterými se můžeme řídit všichni v našem každodenním životě.

Jejich dodržování se nám možná bude zpočátku zdát náročné. Když ale vytrváme, budeme z nich mít užitek po celý náš život.

1. zásada: Udělejme si pořádek v našich vnějších životních záležitostech

Buddhův životní příběh je dobře znám. Buddha se narodil jako princ, což znamená, že svůj život mohl prožít v obrovském, nádherném paláci, kde služebnictvo by bylo připraveno udělat cokoliv, oč by ho požádal.

Buddha však prožil svůj život jinak.

Veškerou nádheru a bohatství paláce opustil v okamžiku, kdy si frustrovaný uvědomil prázdnotu a marnost jednostranného materialistického přístupu k životu.

2300 let po Buddhovi dělají buddhističtí mniši totéž. Jejich osobní materiální vlastnictví je minimální a vlastní pouze to, co potřebují pro svůj skromný život. Celý jejich majetek se obvykle vejde do jednoho batohu.

Jsou přímo ukázkovým příkladem toho, co to znamená udělat si pořádek ve vnějších životních záležitostech.

2. zásada: Udělejme si pořádek uvnitř sebe – začněme pomáhat druhým

Ve všech buddhistických komunitách a společenstvích se mniši učí dělat všechny skutky ne pro sebe, ale v první řadě pro celý svět.

Když meditují, dělají tak pro dobro světa. Prostřednictvím meditace se přibližují stavu osvícenosti, který jim umožňuje dosáhnout jejich plného potenciálu.

A díky svému rozvinutému potenciálu tak pomáhají všem, zejména těm, kteří to potřebují nejvíce.

Když se i nám podaří zdokonalit se v tak nesobeckém postoji k životu, budeme šťastnější, protože se už nebudeme do tak velké míry ztotožňovat s našimi osobními problémy.

Na každodenní malichernosti už nebudeme reagovat zbytečně emocionálně a naše mysl se stane mnohem klidnější.

Tuto zásadu proto můžeme vnímat i jako „vnitřní uklizení“ – vyhodili jsme naše sobecké pohnutky, čímž jsme zároveň udělali více prostoru pro druhé.

3. zásada: Meditujme. A HODNĚ

Jedním z hlavních důvodů, proč se někdo chce stát mnichem, je ten, že bude mít více času na meditaci. Většina buddhistických mnichů vstává ráno velmi brzy, aby měla čas meditovat 1 až 3 hodiny.

A totéž dělají v noci. Pravidelná meditace se tak projeví v pozměněné stavbě a činnosti mozku. Pokud jste již četli nějaké články o prospěšných účincích meditace, budete vědět, co tím máme na mysli.

Nikdo od nás samozřejmě neočekává, abychom meditaci věnovali tolik času, kolik jí věnují buddhističtí mniši. Představme si ale, jak by se změnil a zlepšil náš život, kdybychom každý den začali třicetiminutovou meditací.

4. zásada: Nechme si poradit od moudrých

Jedna ze slabých stránek západní společnosti je její nezdravý vztah k stáří, a tedy i k lidem ve vyšším věku. Buddhističtí mniši však vnímají staré lidi v první řadě jako studnici moudrosti.

A tak je pro ně jen přirozené, že vyhledávají starší lidi, zejména ty, které považují za duchovně vyspělé. Považují je za duchovní vůdce, kteří jim pomáhají orientovat se na jejich vlastní cestě.

Když se zamyslíme nad lidmi v našem životě, určitě si vzpomeneme na mnoho bystrých a moudrých lidí, od kterých se máme stále co učit.

Starší lidé mají bohatší životní zkušenosti, což znamená, že nám budou umět poradit v nesčetných životních situacích.

5. zásada: Poslouchejme pozorně a bez posuzování

Naše mysl má přirozený sklon posuzovat a soudit druhé. Podle buddhistů je však smyslem komunikace zmenšovat míru utrpení v životě druhých, ale i v našem.

A je zřejmé, že kritizováním a souzením se nám to nemůže podařit.

Soustředěná mysl, která spočívá zejména v přítomném okamžiku, je nádherná tím, že nesoudí.

Potom hlavním záměrem komunikace, která vychází z tak soustředěné mysli, bude, že jasně vnímáme, co nám někdo říká, a to bez toho, abychom to nějak posuzovali.

Kolik z nás během toho, jak někoho posloucháme, má již předem připravenou odpověď? Naším cílem je opravdu slyšet, co se nám druzí snaží říct.

Tato komunikace povede k opravdovému vzájemnému respektu a porozumění, a zároveň se tím zvyšují šance na další rozvoj naší konverzace.

6. zásada: Změna je jediným zákonem vesmíru

Suzuki, významný učitel buddhismu, tvrdil, že nejdůležitějším principem, který se musíme naučit akceptovat, je princip změny:

„Pokud neakceptujeme zřejmý fakt, že vše se mění, nikdy se nám nepodaří dosáhnout úplného vnitřního klidu. A bohužel, ačkoli je to zřejmá pravda, je velmi náročné ji přijmout. Jelikož neumíme přijmout pravdu o tom, že všechno je proměnlivé, trpíme.“

Vše se mění. To je základní zákon vesmíru. A i přesto nám dělá problém ho opravdu přijmout. Velmi silně se ztotožňujeme s představou, že náš vzhled, naše tělo či naše osobnost se nikdy nezmění.

Když ale k té změně dojde – a k té změně dojde – trpíme.

Podle Suzukiho je však možné tento problém překonat. Podstatné je, abychom si začali uvědomovat neustálou pohyblivost a proměnlivost obsahu naší mysli.

Vše, co se týče vědomí, je takové povahy, že jednoduše přijde a zase odejde. A když si to uvědomíme v nějaké vyhrocené či těžké situaci, určitě zpozorujeme, jak rychle se rozplyne všechen strach, úzkost, hněv, žádostivost či zoufalství.

Například náš hněv se začne velmi rychle rozplývat, když si opravdu uvědomíme jeho neopodstatněnost a prázdnotu. To je také důvod, proč hlavní myšlenkou zen-buddhismu je, že přítomný okamžik je to jediné, co existuje.

Suzuki říká: „Ať děláš cokoliv, mělo by to být vyjádřením téže hluboké, vnitřní činnosti. Že to tak je, poznáš podle toho, že máš radost ze všeho, co děláš. Když něco děláš, nemysli na to, že potom budeš dělat něco jiného.“

7. zásada: Žijme v přítomném okamžiku

Pro člověka v moderní společnosti může být obtížné jen tak žít v přítomném okamžiku. Máme silný sklon neustále přemýšlet o minulosti a zároveň se obávat toho, co nám přinese budoucnost. A tak přirozeně naše mysl bloudí kdekoli.

Když však ze všech těchto myšlenek procitneme, umožníme naší mysli, aby se znovu začala soustředit. Když se budeme zdokonalovat v soustředění mysli na přítomný okamžik, budeme schopni přesměrovat naše myšlenky zpět k našemu současnému životu a ke všemu, co právě děláme.

Tímto způsobem přestaneme sami sebe soudit a obviňovat za to, že jsme se ztratili ve svých myšlenkách – jednoduše jen uznáme, že jsme na chvíli ztratili pozornost.

Znovu tak začneme soustředit naši pozornost na smyslové vjemy nebo na činnost, kterou právě vykonáváme.

Pokud se chceme zdokonalit ve schopnosti soustředit naši mysl a žít v přítomném okamžiku, bude to od nás vyžadovat trochu disciplíny.

Je to však velice potřebné, zejména pokud si chceme začít znovu uvědomovat zázraky života, kterých jsme svědky každý den.

8. zásada: Soustřeďme se jen na jednu věc

Toto je sice jednoduchá myšlenka, ale je přímým vyjádřením klíčového principu filozofie buddhismu.

Buddhističtí mniši se učí soustředit se vždy jen na jednu věc. A totéž bychom se měli učit i my. Ať by se kolem nás dělo cokoliv, nepřestávejme se soustředit vždy jen na jednu věc.

Mnoho dnešních moderních zaměstnání a celkově život v moderní společnosti často vyžadují schopnost tzv. „multitaskingu“, tzn. provádění několika úloh současně.

Vědci však už nejednou dokázali, že náš mozek není stavěn na multitasking, a tak ho nezvládá docela dobře. Jinak řečeno, v případě multitaskingu náš pracovní výkon, a tedy i kvalita práce, nejsou tak vysoké kvality, jako kdybychom se soustředili vždy jen na jednu úlohu.

Žijeme v době, která nás tlačí do multitaskingu. I přesto můžeme naši schopnost soustředit se rozvíjet podle vzoru buddhistických mnichů.

Stačí, když se budeme vždy plně soustředit jen na to, co právě děláme. Prvním výsledkem, který u sebe hned zpozorujeme, bude klidná a jasná mysl.

9. zásada: Dělejme vše naplno

Dát nějakému záměru nebo činnosti veškerou energii a pozornost se moc podobá předešlé zásadě.

Když provádíme nějakou činnost, pohružme se do toho úplně celí, se všemi stránkami naší osobnosti.

Nevysvětlujme si to ale tak, že se máme změnit na agresivní workoholiky, kteří vytvářejí ještě větší stres ve svém životě, ale i v životě druhých.

Místo toho se jen začněme soustředit na přítomný okamžik. Důležité je zde pociťovat vnitřní klid, nenucenost a stálou soustředěnost mysli.

Nakonec celý náš život se odehrával vždy jen v přítomném okamžiku. Neexistuje žádný jiný moment či místo, kam bychom mohli jít.

A v tomto okamžiku děláme vždy právě jen to, co děláme. Vložme tedy do této činnosti celé naše bytí a možná budeme překvapeni, když si uvědomíme, že výsledek naší činnosti je na podstatně vyšší kvalitativní úrovni.

10. zásada: Nezabývejme se tím, co není v naší moci

Nezabývat se tím, co není v naší moci, je jednou z klíčových zásad, kterou se buddhističtí mniši řídí ve svém životě.

Když si uvědomíme, jaké je vše nestálé, přestaneme lpět na věcech, které nemáme pod kontrolou, a začneme se těšit ze života, jaký je v každém okamžiku.

Opačný přístup k životu je typický tím, že zůstáváme připoutáni k pomíjivým věcem a držíme se jich zuby nehty.

Takto život nefunguje. V plynutí času podléhá všechno změně. Když se budeme pokoušet této změně bránit, zbytečně budeme odporovat přirozenému chodu věcí.

Zdroj: ideapod.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz