10 zásad buddhistických mnichů – není snadné se jimi řídit, ale změní nám život k lepšímu

Co je tajemstvím vnitřního klidu a soustředěné mysli?

Odpovědět na tuto otázku není snadné.

Ale odpověď možná najdeme u buddhistických mnichů, kteří, jak se zdá, jsou celou dobu klidní a mají jasnou, soustředěnou mysl.

Jak to ale dělají? Znají nějaké skryté tajemství, o kterém nevíme?

To je dobrá otázka, protože oni to tajemství opravdu znají!

Buddhistická filozofie se již více než dvě a půl tisíciletí zaměřuje na zmírňování a odstraňování utrpení v životě, a to nejen v životě člověka. Hlavním principem buddhismu je udržovat mysl soustředěnou na přítomný okamžik.

V tomto článku si tedy řekneme o nejdůležitějších principech a zásadách, kterými se můžeme řídit všichni.

Jejich dodržování se nám bude zpočátku jevit jako náročné. Když však vytrváme, budeme z nich mít užitek po celý život.

1. zásada: Udělejme si pořádek ve svých vnějších životních záležitostech

Buddhův životní příběh je dobře známý. Narodil se jako princ, což znamená, že svůj život mohl prožít v obrovském, nádherném paláci, kde mu bylo k dispozici služebnictvo připravené udělat cokoliv, oč by ho požádal.

Svůj život se však rozhodl prožít jinak.

Veškerou nádheru a bohatství paláce opustil v okamžiku, kdy si frustrovaný uvědomil prázdnotu a marnost jednostranného materialistického přístupu k životu.

2300 let po Buddhovi dělají buddhističtí mniši totéž. Jejich osobní materiální vlastnictví je minimální a vlastní pouze to, co potřebují pro svůj skromný život. Celý majetek se jim obvykle vejde do jednoho batohu.

Jsou přímo ukázkovým příkladem toho, co znamená udělat si pořádek ve vnějších životních záležitostech.

2. zásada: Udělejme si pořádek uvnitř sebe – začněme pomáhat druhým

Ve všech buddhistických komunitách a společenstvích se mniši učí dělat dobré skutky pro svět, nikoliv pro sebe.

Když meditují, dělají to pro dobro světa. Pomocí meditace se přibližují stavu osvícenosti, který jim umožňuje dosáhnout jejich plného potenciálu.

A díky tomu pomáhají všem, zejména těm, kteří to nejvíce potřebují.

Pokud se nám podaří zdokonalit se v nesobeckém postoji k životu, budeme šťastnější, protože se nebudeme v tak velké míře ztotožňovat se svými osobními problémy.

Na každodenní malichernosti přestaneme reagovat přehnaně a naše mysl se stane mnohem klidnější.

Tuto zásadu proto můžeme vnímat i jako „vnitřní úklid“ – vyhodili jsme své sobecké pohnutky (více ZDE…), čímž jsme zároveň udělali větší prostor pro druhé.

3. zásada: Meditujme. A HODNĚ

Jedním z hlavních důvodů, proč se někdo chce stát mnichem, je, že bude mít více času na meditaci. Většina buddhistických mnichů vstává velmi brzy ráno, aby měli čas meditovat po dobu 1 až 3 hodin.

A totéž dělají v noci. Pravidelná meditace (více ZDE…) se projeví v pozměněné stavbě a činnosti mozku. Pokud jste už četli naše články o prospěšných účincích meditace, budete vědět, co tím myslíme.

Nikdo od nás neočekává, abychom meditaci věnovali tolik času, kolik jí věnují buddhističtí mniši. Představme si však, do jaké míry by se změnil a zlepšil náš život, kdybychom každý den začali třicetiminutovou meditací.

4. zásada: Nechme si poradit od starších

Jednou z nejslabších stránek západní společnosti je její negativní postoj ke stárnutí a také k lidem ve vyšším věku. Buddhističtí mniši však starší osoby vnímají jako studnici moudrosti.

Proto je pro ně přirozené, že je vyhledávají, zejména ty, které považují za duchovně vyspělé. Za duchovní vůdce, co jim pomáhají orientovat se na vlastní cestě životem.

Když se zamyslíme nad lidmi v našem životě, určitě si vzpomeneme na mnoho bystrých a moudrých lidí, od kterých se máme co učit.

Starší lidé mají bohatší životní zkušenosti, což znamená, že nám budou umět poradit v nesčetných životních situacích.

5. zásada: Poslouchejme pozorně a bez posuzování

Naše mysl má přirozený sklon posuzovat a soudit druhé. Podle buddhistů je však smyslem komunikace zmenšovat míru utrpení v životě druhých, ale i v tom našem.

A je zřejmé, že kritizováním a souzením se nám to nemůže podařit.

Soustředěná mysl, která spočívá v přítomném okamžiku, je nádherná tím, že nesoudí.

Hlavním záměrem komunikace, která vychází z tak soustředěné mysli, tedy bude, že jasně vnímáme, co nám říká druhý, aniž bychom to posuzovali.

Kolik z nás má během komunikace předem připravenou odpověď? Naším cílem by mělo být poslouchat, co se nám druhý snaží říct.

Tato komunikace povede ke vzájemnému respektu a porozumění.

6. zásada: Změna je jediným zákonem vesmíru

Suzuki, významný učitel buddhismu, tvrdil, že nejdůležitějším principem, který se musíme naučit akceptovat, je princip změny:

„Pokud nepřijmeme zřejmý fakt, že se všechno mění, nikdy se nám nepodaří dosáhnout absolutního vnitřního klidu. Ačkoliv je to zřejmá pravda, je velmi náročné ji akceptovat. Jelikož neumíme přijmout pravdu o tom, že všechno je pominutelné, trpíme.“

Všechno se mění. To je základní zákon vesmíru. I přesto nám dělá problém ho opravdu přijmout. Velmi silně se ztotožňujeme s představou, že náš vzhled, naše tělo nebo osobnost se nikdy nezmění.

A když k té změně nakonec dojde, trpíme.

Podle Suzukiho je možné tento problém překonat. Podstatné je, abychom si začali uvědomovat neustálou pohyblivost a proměnlivost obsahu své mysli.

Všechno, co se vědomí týče, je takové povahy, že jednoduše přijde a zase odejde. A když si to uvědomíme ve vyhrocené anebo těžké situaci, určitě zpozorujeme, jak rychle se rozplyne strach, úzkost, hněv, žádostivost a zoufalství.

Hněv se začne rychle vytrácet potom, co si opravdu uvědomíme jeho neopodstatněnost a prázdnotu. To je také důvod, proč hlavní myšlenkou zen-buddhismu je, že přítomný okamžik (více ZDE…) je to jediné, co existuje.

Suzuki říká: „Ať děláš cokoliv, mělo by to být vyjádřením stejné hluboké, vnitřní činnosti. Že to tak je, poznáš podle toho, že máš radost ze všeho, co děláš. Když se něčemu věnuješ, nemysli na to, že potom budeš dělat něco jiného.“

7. zásada: Žijme v přítomném okamžiku

Pro člověka v moderní společnosti může být obtížné žít v přítomném okamžiku. Máme silný sklon neustále přemýšlet o své minulosti a zároveň se obávat toho, co nám přinese budoucnost. A tak naše mysl bloudí kdekoli, jen ne v přítomném okamžiku.

Když však procitneme, své mysli umožníme, aby se znovu začala soustředit. Když se budeme zdokonalovat ve schopnosti soustředit mysl na přítomný okamžik, budeme schopni přesměrovat své myšlenky zpět ke svému současnému životu a všemu, co právě děláme.

Tímto způsobem se přestaneme soudit a obviňovat z toho, že jsme se ztratili ve svých myšlenkách – pouze uznáme, že jsme na chvíli ztratili pozornost.

Začneme se soustředit na smyslové vjemy anebo činnosti, které právě vykonáváme.

Pokud se chceme zdokonalit ve schopnosti soustředit mysl na přítomný okamžik, musíme být disciplinovaní.

Je to velmi potřebné, zejména pokud si chceme začít znovu uvědomovat zázraky života, kterých jsme svědky každý jeden den.

8. zásada: Soustřeďme se pouze na jednu věc

Jde o jednoduchou myšlenku, ale je přímým vyjádřením klíčového principu filozofie buddhismu.

Buddhističtí mniši se učí soustředit pouze na jednu věc. A totéž bychom se měli naučit i my. Ať by se kolem vás dělo cokoliv, nepřestávejte se soustředit pouze na jednu věc.

Mnoho moderních zaměstnání vyžaduje schopnost tzv. „multitaskingu“, tzn. provádění několika úloh současně.

Vědci však nejednou dokázali, že náš mozek není stavěn na multitasking, a proto ho nezvládá. Jinak řečeno, náš pracovní výkon, a tedy i kvalita práce, není tak vysoké kvality, jako kdybychom se soustředili pouze na jednu úlohu.

Žijeme v době, která nás do multitaskingu tlačí. I přesto můžeme schopnost soustředění rozvíjet podle vzoru buddhistických mnichů.

Stačí, když se budeme plně soustředit pouze na to, co právě děláme. Prvním výsledkem, který zpozorujeme, bude klidná a jasná mysl.

9. zásada: Dělejme vše naplno

Věnovat záměru anebo činnosti veškerou energii a pozornost se podobá předešlé zásadě.

Když provádíme nějakou činnost, pohružme se do toho úplně celí, se všemi stránkami naší osobnosti.

Nevysvětlujme si to ale tak, že se máme změnit v agresivní workoholiky, co vytvářejí ještě větší stres ve svém životě, ale i životě druhých.

Místo toho se začněme soustředit na přítomný okamžik. Důležité je pociťovat vnitřní klid (více ZDE…), nenucenost a soustředěnost mysli.

Celý náš život se nakonec odehrává pouze v přítomném okamžiku. Neexistuje žádný jiný moment anebo místo, kam bychom mohli jít.

A proto děláme jen to, co děláme. Vložme do této činnosti celé své bytí a budeme překvapeni, když výsledek bude na podstatně vyšší kvalitativní úrovni.

10. zásada: Nezabývejme se tím, co není v naší moci

Nezabývat se tím, co není v naší moci, je jednou z klíčových zásad, kterou se buddhističtí mniši řídí ve svém životě.

Když si uvědomíme, jaké je vše nestálé, přestaneme lpět na věcech, které nemáme pod kontrolou, a začneme se těšit ze života, který v daném okamžiku máme.

Opačný přístup k životu je typický tím, že zůstáváme připoutáni k pomíjivým věcem a držíme se jich zuby nehty.

Takto život nefunguje. Času podléhá veškeré dění. Když se budeme pokoušet vůči této změně bránit, budeme zbytečně odporovat přirozenému chodu věcí.

Zdroj: ideapod.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz