„Karma je zákon příčiny a následku – nezlomný zákon vesmíru. Vaše jednání, činy, akce vytvářejí vaši budoucnost.
Důvodem, proč váš osud nikdy není zpečetěn, je, že vám je dána svobodná vůle. Proto o vaší budoucnosti ještě nemůže být předem rozhodnuto. To by nebylo spravedlivé. Život vám nabízí příležitosti. Jednou z nich je tahle.“ – Strom probuzení
Karma je pro mnohé z nás trochu abstraktní teorií. O tomto tématu, které nemá nic společného s náboženstvím, existuje množství klamných informací, které nemají žádný smysl a jsou nepotřebné.
Právě proto jsme toho názoru, že by bylo dobré nastínit obraz této problematiky, přiblížit a zkonkretizovat, co karma vlastně znamená. Jako základ použijeme jednoduchý příklad.
Dejme tomu, že všichni jsme ochotni pomáhat jiným lidem jakýmkoli způsobem, který považujeme za vhodný.
Můžeme udělat to, že vložíme mince do parkovacích automatů, aby se prodloužila doba parkování, každému otevřeme dveře, dáme pár korun bezdomovcům, zaplatíme někomu kávu nebo čaj atd. atd.
Nyní si položme dvě otázky: Jaká je možnost, že člověk, kterému jsme pomohli, se nám odplatí nebo „zaplatí předem“? Jaká je možnost, že tento skutek bude zdrojem pozitivní energie? Bude to generovat další pozitivní energii?
Toto je zcela základní příklad každodenní karmy. Samozřejmě existuje i negativní karma. Gándhí to vysvětluje jednoduchým, ale zásadním způsobem:
„Člověk je jen výsledkem svých myšlenek. Stává se tím, na co myslí.“
Nyní, když jsme nastínili základ, co karma znamená, podívejme se na 12 zákonů karmy, které mohou změnit váš život.
1. Velký zákon: „Jak zaseješ, tak sklidíš.“
Jednoduché vysvětlení Velkého zákona je následující: naše myšlenky a činy mají své následky a důsledky, dobré nebo špatné. Pokud toužíme po klidu, lásce, harmonii či prosperitě, musíme mít také ochotu podle toho jednat.
Tento princip je také známý jako „zákon příčiny a následku“. Energie (myšlenka, akce), kterou jsme vypustili do světa, má následek, ať už okamžitý nebo budoucí.
2. Zákon tvoření: „To, co si přejeme, přijde poté, co se toho zúčastníme.“
Život, jenž vidíme kolem sebe, byl vytvořen s určitým cílem, jenž někdo uskutečnil. Protože člověk je součástí vesmíru, naše záměry a cíle určují vývoj toho, co bude vytvořeno.
Protože to, čím se obklopujeme, se stává naší součástí, naší odpovědností je zajistit, aby toto obklopující prostředí přispívalo k naplnění našich tužeb.
3. Zákon pokory: „I když odmítneme něco akceptovat, stále to zůstane tím, čím je.“
Akceptování je v mnoha systémech víry téměř univerzální ctností. Když to zjednodušíme, abychom mohli změnit nějaké okolnosti, musíme je nejprve přijmout takové, jaké jsou.
Pokud se zaměřujeme na něco negativního namísto toho, abychom udělali změny, které negativní problémy vyřeší, přispíváme k udržení nulového stavu, kterým se nic nezmění.
Udržujeme tak negativní stav, i když si ho nepřejeme.
4. Zákon růstu: „Náš vlastní růst má přednost před jakýmikoli jinými okolnostmi.“
Jediná věc, nad kterou máme kontrolu, jsme my sami. Na prvním místě je motiv, motivace.
Akce (nebo nečinnost), která následuje po motivaci, bude v našem životě generovat a produkovat buď pozitivní, nebo negativní okolnosti.
Skutečná změna nastane pouze v případě, když se změně podvolíme a sami přispějeme ke změně, po níž v hloubce svého srdce toužíme.
5. Zákon odpovědnosti: „Naše životy jsou tím, co z nich sami vytvoříme. Ničím jiným.“
Když někdo zažije v životě turbulence, jsou to často turbulence vnitřní. Pokud chceme změnit svůj život, musíme změnit způsob myšlení a své okolí.
6. Zákon zapojení: „Vše ve vesmíru je propojeno. Vše velké i vše malé.“
Naše minulost, přítomnost i budoucnost jsou propojeny, vzájemně provázány. Jelikož je to pravda, musíme se dát do práce, abychom tyto propojení a vazby změnili. Pokud chceme, aby to bylo jinak, pokud chceme něco jiného.
Žádný krok není důležitější než kterýkoliv jiný krok. Když se má cokoliv stát, úplně všechny kroky jsou stejně významné.
Ať už je to první, střední nebo poslední krok. Všechny jsou nezbytné.
7. Zákon soustředění: „Nikdo nemůže upřít svou pozornost k více než jednomu úkolu.“
Co se týče duchovního růstu, nemůžeme mít negativní myšlenky a jednat se špatným úmyslem a zároveň očekávat, že budeme duchovně růst.
Svou pozornost musíme zaměřit k dosažení požadovaného úkolu.
Středobodem naší pozornosti musí být výhradně dosažení výsledku.
8. Zákon zájmu a dávání: „Prokazování své nesobeckosti je důkazem skutečného záměru.“
Zjednodušeně řečeno: když o něčem tvrdíme, že je naším cílem, musíme to prokázat svým jednáním.
Nesobeckost je ctností pouze v případě, když se plně přizpůsobíme nebo oddáme něčemu jinému než sobě samým.
Se sobeckou povahou je duchovní růst téměř nemožný.
9. Zákon změny: „Historie se opakuje, dokud nebude změněna.“
Vědomě se oddat změně je jedinou možnou metodou, jak se dá ovlivnit minulost.
Historie se bude donekonečna opakovat a pokračovat po nekonstruktivní cestě do toho okamžiku, dokud ji pozitivní energie nenasměrují někam jinam.
To znamená, že negativní situace se budou opakovat, dokud nedojde k vědomému zásahu, jehož jasným cílem bude pozitivní změna. A samo se to neděje.
10. Zákon tady a teď: „Přítomnost je to jediné, co máme.“
Když se díváte zpět s lítostí a vpřed hledíte, aniž byste před sebou viděli nějaký smysl, ochuzujete se o příležitost, kterou právě máte.
Staré myšlenky a vzorce chování vám brání využít šanci, abyste se posunuli dopředu.
11. Zákon trpělivosti a odměny: „Nic, co má nějakou hodnotu, nebylo vytvořeno bez mentální trpělivosti.“
To, po čem toužíte, se neobejde bez dřiny. Samotná přání nejsou ničím. Touha nestačí.
Touha bez vynaloženého úsilí věci nezhmotní. Odměny a pozitivní výsledky jsou znakem trpělivosti a vytrvalosti, ničím jiným.
Odměny nejsou konečným výsledkem. Je pravda, že trvalá radost vychází z toho, že umíme udělat to, co je zapotřebí, a zároveň oprávněně očekáváme odměnu, která je těžce vydělaná – a dobře zaplacena.
12. Zákon významu a inspirace: „Nejlepší odměnou je ta odměna, která přispívá k celku.“
Konečný výsledek má jen malou hodnotu, pokud po sobě zanechá jen málo nebo vůbec nic.
Energie a záměry jsou důležitými složkami, které určují význam konečného výsledku.
V ideálním případě jsou láska a vášeň ztělesněním motivu člověka, jenž se rozhodl zanechat trvalý dojem na celé společnosti.
Zpracovala: Mocvědomí.cz
Napsat komentář