Téměř polovina manželství v západních zemích končí rozvodem.
Samotné slovo však s sebou přináší stigma – zejména když se jedná o děti. Mnoho párů pociťuje tlak setrvat v nefungujícím manželství pro dobro svých dětí.
Vzdávají se vlastního štěstí, aby vychovaly mentálně a citově stabilní lidi, kteří nebudou poznamenaní rodinnými problémy, jež s sebou rozvod přináší. A mají při tom určitě jen ty nejlepší úmysly.
Vliv na rodinu však bohužel není vždy pozitivní.
Manželský domov ne vždy přináší štěstí, jistotu či stabilitu. Ve skutečnosti může být výsledkem pravý opak.
V této těžké situaci je třeba brát v úvahu tyto tři věci:
1. Vaše děti si osvojí vaše vzájemné chování
Ať už záměrně nebo ne, se svým manželským partnerem (více ZDE…) vytváříte pro své dítě něco jako technický výkres vztahu.
Podle toho, jak se chováte k sobě navzájem, se ony učí chovat k ostatním.
Na základě vašich vzájemných reakcí se naučí, co mají od partnera očekávat – úctu nebo pohrdání, nevraživost nebo soucit, ohleduplnost nebo nezájem.
Jak napsal James Baldwin: „Poslouchat starší lidi dětem nikdy nešlo, vždy je však dokázaly věrně napodobovat.“ Prozkoumejte svá manželská rozhodnutí.
Prozkoumejte své každodenní vzájemné reakce a chování. Prozkoumejte to, kým jste a jak žijete svůj život.
Chcete toto pro své děti?
2. Vztek bude narůstat – a nejen mezi vámi a vaším partnerem
Děti si vždy najdou někoho, koho budou obviňovat za konflikt či neštěstí. Mohou se postavit na stranu jednoho z partnerů – tuto obvyklou a tragickou situaci často vídáme u dětí rozvádějících se rodičů.
Mohou si vybrat obětního beránka, například koketní sousedku, problémového sourozence nebo zdánlivě dokonalou rodinu z kostela.
S největší pravděpodobností však najdou způsob, jak za problémy rodiny vinit sebe. To může vyústit do nízkého sebevědomí, pocitů viny, úzkosti (více ZDE…), problémů se zvládáním hněvu, nebo dokonce deprese.
K traumatu z rozpadlého domova může dojít i bez probíhajícího rozvodového řízení. Mnohé nerozvedené rodiny s ním žijí každý den.
3. Vaše děti budou žít na místě konfliktu
Mnozí dospělí si myslí, že jsou děti vůči napětí v domě, které se jich přímo netýká, imunní. Nejsou.
Ať už slyší všechny detaily hádky přes větrací otvory, nebo napětí jednoduše vycítí u stolu během snídaně, vaše děti vědí více, než si myslíte – a hluboce je to zasahuje.
Jedna věc je zdravý konflikt. Koneckonců, v žádné domácnosti nevládne stále mír. Občasné neshody mohou dítě naučit usmiřovat se, odpouštět a nacházet kompromisy.
Pokud ale váš domov vypadá spíše jako bojová zóna, vaše děti se tam sotva budou cítit v bezpečí a šťastné.
Rozvod nemusí být ošklivé slovo. Pro mnohé děti může být ve skutečnosti velmi pozitivní. Ukončení nefungujícího manželství (více ZDE…) vám může poskytnout šanci převzít kontrolu nad svým životem a štěstím.
Může vám poskytnout příležitost léčit se, růst a objevit v sobě sílu a pocit vlastního Já, o jejichž přítomnosti jste neměli tušení. A děti to učíte dělat také.
Závěr
Neukazujte dětem, jak se spokojit s „poměrně dobrým“.
Učte je vytvářet si své nejlepší Já. Dávejte najevo sebeúctu, nezávislost a zdravé hranice. Jednoho dne vám za to možná budou vděčné.
Zpracovala: Mocvědomí.cz
Našel jsem si partnerku s dítětem. Poznávali jsme se, dcerka byla hodná, a tak jsem přistoupil na přání partnerky a před svatbou dcerku osvojil. Ale když se holka dozvěděla, že nejsem její skutečný otec, začala si dovolovat.
Čím dál drzejší, někdy jsme se sotva pozdravili a teď jsem nahlas slyšel to, co o mě říkala za mými zády. Výsledek- mám padáka a alimenty na spratka který zničil naše manželství.
Napsal jste to velice stručně. Vypadá to, že padáka byste dostal, i kdybyste dceru neosvojil, pokud stojí matka vždy na její straně (a tak to z vašeho textu vyznívá). Bohužel teď navíc k tomu máte alimenty, to mě mrzí. Holt za chybná rozhodnutí se platí. Držím palce.
S manzelem jsem 10 let a mame dceru. Poznala jsem ho po jeho rozchodu. Zniceneho, ale strasne ponauceneho.
Kdyz za mnou jezdil a vypravel mi o tom, jak zena nemuze byt na vse sama a jen tak umyl nadobi, kdyz ja uvařila – byla jsem okouzlena. Mam ale pocit ze kopiruje presne chovani sveho otce. Mysleni se zmenilo s narozenim nasi dcery.
Uz delsi dobu jsem maminka i tatinek, on neni casto doma a ja jsem sama na domacnost, dceru, sama pro sebe.
Nemuzu se na nej spolehnout vubec s nicim. I kdyz veci planuju dopredu tak aby o nich vedel (lekar, veterinar, prezuti vozu…) s nim vetsinou pocitat nemohu. O vikendu si naplanuje sve veco a vlastne mi to oznami, az kdyz rano odchazi.
Ted jsem se s dcerou sbalila a jiz tyden jsem u kamaradky.. on se nesnazi a chybu v sobe nevidi. Ma asi pocit ze za 14 dni maximalne dojdu zpet.
Situace je pro me slozita, jelikoz on se z bytu hnout nechce a dcera chodi do skoly.