Reinkarnace patří do té kategorie fenoménů, které jsou od nepaměti na okraji vědeckého zájmu, a to i přesto, že nemálo vědců se celou dobu snaží vyvíjet tlak na vědeckou komunitu, aby se o reinkarnaci začala zajímat.
Jak se zdá, mají k tomu dobrý důvod. Již před desetiletími známý americký astronom a astrobiolog, Carl Sagan, řekl:
„V oblasti parapsychologie existují tři fenomény, které si podle mého názoru zaslouží, aby se jimi vědci začali vážně zabývat.
Jedním z nich jsou případy, kdy malé děti udávají detaily ze svého minulého života. Při prověření těchto případů bylo zjištěno, že jejich výpovědi byly naprosto přesné i přesto, že tyto informace jednoduše neměly, jak získat.
Jediným možným vysvětlením je reinkarnace.“
Reinkarnace je téma, které patří do oblasti ne-materialistické vědy. A tato oblast se stále rozvíjí. Na konci 19. století fyzici objevili něco, co neuměli vysvětlit pomocí zákonů klasické fyziky.
To nakonec vedlo k rozvoji kvantové fyziky (více ZDE…), díky které se dnes podařilo dokázat, že hmota není tím základním stavebním materiálem světa, za který jsme ji kdysi považovali.
Na rozdíl od té klasické, kvantová fyzika považuje mysl za jednu ze svých podstatných kategorií – na základě všech výsledků vědci dospěli k představě, podle níž materiální svět už není jediným, a dokonce ani tím hlavním aspektem skutečnosti jako takové.
„V oblasti kvantové fyziky jsme svědky jednoznačné a nevídané úspěšnosti empirických pozorování. I přesto se zastánci myšlenky, podle níž je kvantová fyzika pravdivým popisem reality, stále setkávají s cynismem, nepochopením, nebo dokonce naštvanými reakcemi oponentů.“ – Tim Folger, autor článku „Quantum Shmantum“, který byl v roce 2001 zveřejněn ve vědecko-technickém žurnálu Discover.
Autorem níže uvedeného citátu je Dr. Gary Schwartz, který působí jako profesor psychologie, medicíny, neurologie, psychiatrie a chirurgie na státní univerzitě v Arizoně (ASU).
Dr. Schwartz spolu s mnoha dalšími vědci vysvětlili a formulovali tyto myšlenky ve známém Prohlášení na podporu post-materialistické vědy:
„Mezi vědci, profesory a inteligencí se v průběhu 20. století stala jednoznačně dominantní ideologie vědeckého materialismu.
Ta se stala dominantní až do té míry, že většina vědců bezvýhradně věří představě, podle níž se vědecký materialismus zakládá na vážných a jednohlasně odsouhlasených vědeckých důkazech.
Vědecký materialismus je tedy vnímán jako jediný racionální pohled na svět. Vědecké metody vycházející z materialistické filozofie byly mimořádně úspěšné nejen v prohloubení našeho poznání přírody, ale také v tom, že prostřednictvím rozvíjející se technologie nám přinesly i lepší možnosti, jak ovládat okolní svět, díky čemuž jsme získali větší míru svobody.
Nicméně tato téměř úplná dominance materialismu v akademickém světě má za následek vážnou myšlenkovou omezenost uvnitř samotných vědních oborů, a také to, že brání rozvoji vědeckého zkoumání mysli a spirituality.
Bezvýhradná víra v ideologii vědeckého materialismu jako jediné soustavy, která je schopna vysvětlit realitu, přiměla vědce k tomu, aby přehlíželi a ignorovali subjektivní rozměr lidské zkušenosti.
A to nakonec vedlo k silně zdeformovanému a ochuzenému sebepoznání člověka a k nepochopení jeho místa v přírodě.“
Když se vrátíme k reinkarnaci, musíme říct, že je to fenomén, který přímo souvisí s vědeckým zkoumáním vědomí (více ZDE…).
Max Planck se o něm v souvislosti s kvantovou fyzikou vyjádřil jako o jednom z „podstatných“ pojmů.
Vědomí je až natolik důležité, že Eugen Wigner, vědec a matematik, který je stejně jako Max Planck nositelem Nobelovy ceny, se o vědomí vyjádřil následovně:
„Bez odvolávání se na vědomí by nikdy nebylo možné formulovat zákony kvantové fyziky.“
Reinkarnace jako předmět vědeckého zkoumání
Jim B. Tucker, psychiatr a profesor působící na univerzitě ve Virginii, je v oblasti vědeckého zkoumání reinkarnace pravděpodobně nejznámější vědeckou osobností.
Je autorem vědecké zprávy o případech, které silně naznačují možnost reinkarnace. Tato vědecká zpráva byla zveřejněna v roce 2008 ve vědeckém a zdravotnickém žurnálu Explore.
Typický případ reinkarnace, jak ho popisuje profesor Tucker, vychází v první řadě z výpovědi zkoumané osoby o jejím minulém životě. Zajímavostí je, že všechny zkoumané osoby, které uvádějí, že si pamatují své minulé životy, jsou děti.
Jejich průměrný věk, kdy si začnou vzpomínat na svůj minulý život, je přibližně 35 měsíců. Popis událostí a zážitků, který podávají, bývá rozsáhlý a až neuvěřitelně detailní.
Profesor Tucker poukazuje na to, že děti vykazují očividnou, velmi silnou emocionální zainteresovanost během svého vyprávění příběhů z minulých životů. Některé se dokonce rozpláčou a prosí své rodiče, aby je vzali zpátky do minulé rodiny.
Jak vysvětluje:
„Tyto děti přestávají mluvit o svém minulém životě, když dosáhnou věku 6 až 7 let, a zdá se, že většina z nich ztratí své údajné vzpomínky na minulý život.
Jedná se o věk, kdy začínají chodit do školy a zažívají spoustu zážitků v současném životě. Také je to věk, kdy často ztrácejí mnoho vzpomínek z jejich raného dětství.“
Případ 3letého chlapce
Jak již prozrazuje titulek článku, podíváme se blíže na mimořádně zajímavý a dramatický příběh, v němž klíčovou roli hraje právě fenomén reinkarnace.
Začátek tohoto příběhu se váže na muže jménem Eli Lasch. Ten byl v Izraeli špičkovým lékařem, který působil i jako senior konzultant pro koordinaci zdravotnických služeb na území pásma Gazy.
Zemřel v roce 2009, ale ještě v období před svou smrtí vyšetřoval případ údajné reinkarnace malého 3letého chlapce. Ten tvrdil, že si pamatuje svůj minulý život.
Podle jeho výpovědi si pamatoval, že dostal silnou ránu sekerou do hlavy. Kromě toho měl údajně dlouhé, červené mateřské znaménko na hlavě.
Jak se ukázalo, tento chlapec, jehož jméno zůstalo během celého vyšetřování utajené, měl mateřské znaménko přesně na stejném místě na hlavě, které věrně odpovídalo jeho popisu mateřského znaménka z minulého života (více ZDE…).
A to je mimořádně zajímavé, protože v četných výzkumech, stejně jako ve výše zmíněném výzkumu, který byl zveřejněn v žurnálu Explore, byl pozorován stejný jev.
Děti, které si údajně vzpomínaly na svůj minulý život, popsaly umístění a podobu svých mateřských znamének v minulém životě, a následně se zjistilo, že je opravdu mají.
Přitom je měly na místech, kde je nemohly vidět (temeno hlavy, krk), a je nanejvýš nepravděpodobné, že by se o nich dozvěděly v tak mladém věku.
Chlapcův táta spolu s několika dalšími příbuznými a známými se rozhodl navštívit sousední vesnice, kde se chtěli dopátrat informací, které by nějakým způsobem potvrzovaly výpověď chlapce o jeho minulém životě a minulé identitě.
Na tuto pátrací akci pozvali i doktora Eliho Lasche. Na této výpravě navštívili několik vesnic, dokud si chlapec nebyl jistý, že dorazili do té správné. Přesně si pamatoval své jméno a příjmení – a také si pamatoval jméno a příjmení svého vraha.
Z celé zprávy, která je zveřejněna na portálu Institutu pro sjednocení vědy, intuice a duchovna (Institute for the Integration of Science, Intuition and Spirit (IISIS)), zmíníme ty nejdůležitější pasáže:
Po vyslechnutí chlapcově výpovědi se jeden z vesničanů vyjádřil, že znal muže, kterého chlapec popsal a jeho popis byl velmi přesný. Tím mužem nebyl nikdo jiný než chlapec ve svém minulém životě.
Popisovaný muž záhadně zmizel už před čtyřmi lety a jeho tělo se nikdy nenašlo. Většina vesničanů si tedy myslela, že toho muže muselo potkat nějaké neštěstí.
Bylo obecně známo, že pokud se někdo z nějakého důvodu odhodlal pohybovat v blízkosti hraniční oblasti mezi Izraelem a Sýrií, hrozilo mu velké nebezpečí a často se stávalo, že dotyčná osoba padla do zajetí anebo byla popravena kvůli podezření ze špionáže.
Chlapcův táta se spolu s ostatními rozhodl, že projdou celou vesnici. Na jednom místě chlapec zastavil a ukázal na dům, který si údajně pamatoval ze svého minulého života.
Všichni přítomní, včetně náhodných kolemjdoucích, byli od zvědavosti zcela ohromeni, a tak jen mlčky stáli v chlapcově blízkosti. Ten náhle vykročil k muži, který stál před domem a oslovil ho jménem.
Muž přiznal, že je to jeho pravé jméno, načež chlapec řekl:
„Byl jsem tvým sousedem. Mezi námi došlo k hádce a zabil jsi mě sekerou.“
Podle výpovědi doktora Eliho Lascha potom, co chlapec vyslovil tato slova, mužova tvář zbledla tak prudce, až se zdálo, že je bílá jako papír.
3letý chlapec potom řekl:
„Vím dokonce i to, kam jsi pohřbil mé tělo.“
Chlapec vedl celý zástup lidí spolu s vrahem do polí, která se rozprostírala blízko vesnice. Nakonec zastavil před hromadou kamení a prohlásil:
„Tento muž zakopal mé tělo spolu se sekerou pod touto hromadou kamení.“
Skupina lidí se okamžitě pustila do výkopových prací. Když poodnášeli všechny kameny, na jejich místě se ukázala mělká prohlubeň. V té ležela kostra dospělého muže, na níž byly zbytky farmářského pracovního oděvu.
Na lebce identifikovali symetrickou, rovnou trhlinu, která musela vzniknout nárazem předmětu. Když do této trhliny, nebo přesněji řečeno otvoru na lebce, vložili čepel sekery, zapadla do ní naprosto dokonale.
V roce 1998 doktor Eli Lasch svěřil tento případ do rukou známému německému specialistovi v oblasti reinkarnace. Jeho jméno je Trutz Hardo a kromě toho, že na toto téma v Německu pořádá přednášky a semináře, je autorem celé řady knih, které o něm pojednávají.
Jednou z jeho knih, do které zahrnul i příběh 3letého chlapce z tohoto článku, je kniha s názvem Children Who Have Lived Before (Děti, které už žily předtím), která byla vydána v roce 2005.
Je možné, že se tento příběh opravdu stal?
Podobně jako ve všech ostatních případech i v tomto bude nutné poskytnout více spolehlivých důkazů.
Tyto spolehlivé důkazy jsou zapotřebí v první řadě pro to, aby se tímto případem začala seriózně zabývat i akademická obec. Zmíněný případ je zatím důvěryhodný jen do té míry, do jaké jsou důvěryhodné výpovědi dotčených osob a svědků.
Jak jsme již uvedli, vědci a akademická obec se začnou tímto případem zabývat až v případě, že budou provedeny a zveřejněny další výzkumy a vyšetření, které by posílily jeho důvěryhodnost.
Jak před několika lety konstatovali v redakci deníku San Francisco Globe:
„Uvedený případ reinkarnace je velmi poutavý, ale je těžké říct, zda je pravdivý. I přesto, že se zachovalo množství detailů tohoto příběhu a jsou také k dispozici, je trochu zvláštní, že jména všech zúčastněných osob buď nebyla nikde zaznamenána, nebo se na ně časem jaksi zapomnělo.
Jediný známý svědek celého případu je doktor Eli Lasch, který ale v roce 2009 zemřel. Všechno, co je o tomto případě známo, už bylo zveřejněno, a další informace se zatím nepodařilo vypátrat.
V každém případě se jedná o velmi zvláštní a zajímavý příběh, ačkoliv není jediný svého druhu, protože jsou i další, kdy děti údajně měly vzpomínky na své minulé životy.
A co si o tom všem myslíte? Je opravdu možné, že by byl tento příběh pravdivý? Nebo tomu nevěříte a myslíte si, že je to jen vymyšlená historka, jejímž autorem je nějaký doktor?“
Stejná otázka směřuje i k vám, vážení čtenáři: Co si o tom všem myslíte? Pokud si nejste jisti, váš názor by se možná změnil, kdybyste si přečetli další články o skutečně prozkoumaných případech reinkarnace.
Těchto zvláštních případů, kdy si děti vzpomněly na své minulé životy, je opravdu hodně, a pokud máte zájem, můžete se o nich dozvědět více na internetu.
Co se stane potom, co zemřeme? Kam putuje naše „vědomí“?
Výzkum v oblastech, jako je parapsychologie (v jejím rámci se jedná o fenomény jako mimosmyslové vnímání (ESP), telepatie, dálkové (astrální) vidění), kvantová fyzika, reinkarnace, zážitky blízko smrti, mimotělní zážitky anebo vědomí, a v dalších oblastech ne-materialistické vědy roste za poslední desetiletí opravdu nevídaným tempem.
Pokud se o těchto tématech chcete dozvědět více, přečtěte si naše články, které o nich pojednávají.
Zde jsou některé z nich:
Telepatie je reálná: Podívejte se na tento přelomový výzkum
Jak můžeme vyvolat mimotělní zážitek bez užití jakýchkoliv stimulantů či psychoaktivních látek?
Přikláníme se k názoru, že existuje celá řada cest, na které se můžeme po „smrti“ vydat. Je možné, že někdo se reinkarnuje zpátky na Zemi, nebo nějakou jinou planetu.
Je také možné, že někdo přejde do zcela odlišné dimenze existence. Na podporu obou pohledů je k dispozici bohatá zásoba důkazů.
Ty můžeme najít ve starověké historii a náboženstvích a také moderních disciplínách, které se zabývají výzkumem těchto fenoménů (reinkarnace, zážitky blízko smrti apod.).
Všechny směřují k jedné hlavní myšlence – náš nynější život, naše lidská zkušenost a naše fyzické tělo zkrátka nepředstavují ani konec, ani začátek naší velké cesty.
Zdroj: collective-evolution.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz
Je to zajimave ,neco podobneho se me stalo ,asi kdyz me bylo 5 let ,na reinkarnaci verim ,ale se nejak o ni nezajimam,vim ,ze existuje,ale ziji tady na tomto svetea co bude pak ,me ted momentalne nezajima,ale je to tema na zamysleni
Velice zajímavé, rozhodně k zamyšlení.
na to nepříjdem. Můžem si o tom myslet, budou jen myšlenky. Pokud to neumíme vysvětlit, je to marné. Přenos je genetikou, tam něco může být zakodované. Něco může vyplavat na povrch, můžem to špatně interpretovat. Sny můžou být také živé a zároveň nesmyslné. Vysvětlovat to jako reinkarnace to je jako věřit v boha. Reinkarnace je pohádka a to lidi rádi slyší. Pes bude zakopaný jinde. Lidi si můžou něco pamatovat, ale kdo říká, že je to jejich starý život. To je moc sebestředná myšlenka.
Velmi zajimave a podobne se stalo i me ze jsme dojeli do ciziho mesta a ja to tam znal jako bych tam uz nekdy byl.
Je to zvláštní, ale když jsem byla poprvé v Egyptě v Káhiře, byli jsme ve skupině turistů a měli jsme jít do muzea a já znala cestu. Nikdy jsem tam nebyla. Cítila jsem se tam velmi dobře, v naprostém klidu. A bylo zvláštní, že i tamní lidé na mne reagují velmi pozitivně. Kdo ví… Ale jedno je jistí v Egyptě se cítím , jako doma.