Slyšel jsem následující příběh:
„Tři slepí muži seděli u stolu v domě, ve kterém byli hosty. Povídali si o tom, zda ovoce, které jim nabídl hostitel, bylo hrozny, hruška nebo broskev.
Nikdo z nich ještě nikdy nejedl a ani se nedotkl žádného z těchto tří druhů ovoce. Četli však mnoho informací o různých druzích ovoce a věděli, jaké zkušenosti s nimi měli jiní lidé.
Každý z nich měl na tento problém jednoznačný názor. Jeden řekl, že by to mohlo být hrozny, druhý trval na tom, že to byla hruška a třetí tvrdil, že to musela být broskev. Každý z nich byl přesvědčen, že má pravdu.
Čtvrtou přítomnou osobou byl hostitel, který nebyl slepý. Ten tvrdil, že se všichni mýlili. Ovoce, které ochutnali, bylo totiž jablko.
Tito tři slepí muži, kteří netušili, že jejich host nebyl slepý, ho chtěli přesvědčit, že pravdu mají oni, protože hodně čtou a jsou skuteční odborníci.
Tvrdili, že člověk nemůže o něčem jen přehlasovat, v tomto případě o ovoci, že to může být jen jablko, protože každý skutečný názor podporující vědecký pokrok může být založen pouze na skutečné úvaze.
Jejich host jim řekl – bezvýsledně – že mohl skutečně vidět, že ovoce, které snědli na večeři, bylo jablko, nemohl a nechtěl o tom otevírat diskusi.
Tři slepí muži povýšili tuto diskusi na duchovní úroveň a vyslovili pochybnosti o tom, zda vidění vůbec existuje, nebo jen někteří nafoukanci, jako je jejich host, vymysleli tuto představu, aby vyčistili jejich vlastní.
Host je chvilku tiše pozoroval a zjistil, že je nedokáže přesvědčit žádným argumentem, tak odešel z místnosti.“
Jaká je pravda?
Pravdou je, že tři slepí lidé neměli s očima žádný problém. Jejich vidění bylo rozmazané hustými mraky myšlenek, jako například těmito:
„Není možné prověřit, zda vidění, jak hmatatelná realita existuje a není to jen něco, o čem někteří lidé – jak náš host – jen sní. Vidět mistrů zde, probuzených učitelů tam, je situace.
Nemáme žádné stopy, nevíme, co je vidění a co uvádějí vidoucí, že vidí. Totéž se týká Mistrů. Proč by měly být Mistři lepší pozorovatelé jako my, nebo hlavně proč by měli být nositelé pravdy? Jen proto, že meditovali několik let?
Nebo proto, že byli vychováni v klášterech? Nebo proto, že jsou dobrými řečníky? Nebo proto, že mají charisma? Nebo proto, že jsou osvícení? To jsou všechno subjektivní, nehmotné skutečnosti.“
Pokud by tito lidé dokázali zůstat tiše na krátkou chvíli a obrátit svou pozornost do svého nitra, tento hustý mrak myšlenek by se měl postupně rozejít a mohli by tak spatřit jasnou realitu: ovoce, které jedli, bylo jablko!
Nebylo by dokonce nutné vysvětlovat jim, jaké to bylo ovoce, protože by ho sami rozpoznali.
Kritéria pro rozpoznání znaků na duchovní cestě
Tento krátký příběh ukazuje, že Badatel kráčí po duchovní cestě zahalené do hustého mraku svých myšlenek, které mu brání vidět cestu vedoucí k Pravdě.
Za těchto okolností je důležité, aby duchovní Badatelé poznali a všimli si znaky na cestě, kde probuzení Mistři zůstali za nimi, aby je vyvedli z problémů.
Zde uvádíme několik aspektů, které mohou Badateli pomoci rozpoznat ukazatele na jeho cestě:
1. Probuzený učitel učí jen svobodu tím, že duchovního Badatele vyzývá k probuzení, aby se osvobodil od své mysli, ega, světa, zvyků, tradic apod.
2. Probuzený učitel nikdy neposkytne svému duchovnímu Badateli metody pro duchovní pokrok, protože si uvědomuje, že všechny tyto metody povyšují ego nad mysl a prohlubují podmíněný stav jednotlivce.
3. Probuzený učitel může být jen vaším majákem a rozzářit světlem vaši duchovní cestu, ale musíte to jen pochopit a kráčet vaší vlastní cestou.
4. Probuzený učitel nikdy nespojuje očekávání ega a mysli, takže žádný duchovní Badatel nebude jeho obrazem.
Zdroj: themindunleashed.com
Napsat komentář