Jednou jsem slyšela následující příběh:
„Tři slepí muži seděli u stolu v domě, ve kterém byli hosty. Povídali si o tom, jestli ovocem, které jim nabídl hostitel, byl hrozen, hruška nebo broskev.
Nikdo z nich ještě nikdy žádné z těchto tří druhů ovoce nejedl, vlastně se nikdy ani žádného nedotkl. Pročetli mnoho knih a nasbírali spoustu informací o různých druzích ovoce, a tak věděli, jaké zkušenosti s nimi mají jiní lidé.
Všichni si byli jistí svou volbou. Jeden řekl, že by to mohl být hrozen, druhý trval na tom, že je to hruška, a třetí tvrdil, že to musí být broskev. Každý z nich byl přesvědčen, že má pravdu.
Čtvrtou přítomnou osobou byl hostitel, který slepý nebyl. Ten tvrdil, že se všichni mýlí. Ovoce, které slepí muži ochutnali, bylo totiž jablko.
Jeho hosté, kteří vůbec nevěděli, že není slepý, ho chtěli přesvědčit, že pravdu mají oni, protože hodně čtou a jsou skuteční odborníci.
Hádali se, že člověk nemůže jen tak o něčem, v tomto případě o ovoci, prohlásit, že to může být pouze jablko, protože každý skutečný názor, který podporuje vědecký pokrok, se zakládá na skutečné diskusi.
Hostitel jim řekl, že mohl skutečně vidět, že ovoce, které snědli k večeři, bylo jablko. A o této záležitosti odmítl více diskutovat.
Tři slepí muži povýšili tento rozhovor na vyšší duchovní úroveň a vyslovili pochybnosti ohledně toho, zda vidění vůbec existuje, nebo jen někteří nafoukanci, jako je jejich hostitel, vymysleli tuto představu za účelem vytříbení své vlastní.
Hostitel je chvilku tiše pozoroval a zjistil, že je nedokáže přesvědčit žádným argumentem, a tak z místnosti odešel.“
Jaká je pravda?
Pravdou je, že tři slepí muži neměli s očima žádný problém. Měli zamlžené vidění kvůli hustému mračnu myšlenek, jako jsou například tyto:
„Není možné dokázat, zda hmatatelná realita existuje, anebo je to jen něco, o čem lidé – jako náš hostitel – jen sní. Tady vidíme Mistry, tam vidíme Probuzené učitele, to je situace.
Nemáme žádné záchytné body, nevíme, co je vidění, a co tvrdí vidomí lidé, že vidí. Totéž se týká Mistrů. Proč by měli být lepší pozorovatelé než my, a hlavně: proč by měli být nositeli pravdy? Jen proto, že několik let meditovali?
Nebo proto, že byli vychováni v klášterech? Protože jsou dobrými řečníky? Mají charisma? Jsou osvícení? To vše jsou subjektivní, nehmotné věci.“
Pokud by tito lidé dokázali být alespoň chvíli zticha a obrátili pozornost do svého nitra, husté mračno myšlenek by se mohlo postupně rozplynout a mohli by tak vidět jasnou realitu: ovoce, které jedli, bylo jablko!
Dokonce by nebylo třeba jim vysvětlovat, jaké to bylo ovoce, protože by ho sami rozpoznali.
Kritéria pro rozpoznání znaků na duchovní cestě
Tento krátký příběh ukazuje, že Hledač kráčí po duchovní cestě zahalené hustým mračnem svých myšlenek, které mu brání vidět cestu vedoucí k Pravdě.
Za těchto okolností je důležité, aby duchovní Hledači rozpoznali všechny znaky, které tito probuzení, vidomí Mistři nechali za sebou, aby je vyvedli z problémů.
Zde uvádíme několik aspektů, které mohou Hledači pomoci rozpoznat orientační body na jeho duchovní cestě:
1. Probuzený učitel učí žáka být svobodným tím, že ho vyzývá k probuzení, aby se osvobodil od omezení mysli, ega, světa, zvyků, tradic apod.
2. Probuzený učitel nikdy neposkytne svému žákovi metody pro duchovní růst, protože si uvědomuje, že všechny tyto metody posilují ego ovládané myslí a prohlubují podmíněný stav člověka.
3. Probuzený učitel může být jen vaším majákem, který vrhá světlo na vaši duchovní cestu, ale musíte mu rozumět a kráčet svou vlastní cestou.
4. Probuzený učitel se nikdy nespojuje s očekáváními ega a mysli, a proto nebude někým, koho si duchovní Hledač představuje.
Zdroj: themindunleashed.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz
Napsat komentář