Jak začneme růst, stáváme se uvědomělejšími, a mění se také naše láska, myšlenky a činy. Najednou máme jiné cíle a také produktivnější zdroje.
Když se probudíme do skutečného světa, tato pravda nás změní od jádra až navenek.
Stále však zůstáváme lidmi, takže zažíváme a vysíláme negativitu, nicméně s rozdílnou délkou a rozsahem.
Stále se ještě zlobím kvůli naprostým hloupostem, ale co mě kdysi proměnilo v klubko hněvu a sebedestrukce, dnes zkrátka přijímám tak, jak to je, a usmívám se na své srdce.
Děkuji mu za to, že mi dalo pocítit celou řadu emocí, a skrz tuto lásku a smíření můj hněv ustupuje. Díky létům zkušeností a učení jsem pochopil úskalí života, do kterých nás může život vlákat.
Tady je seznam některých emocí a myšlenek, které přirozeně odejdou poté, co dosáhnete vyšší úrovně vědomí.
1. Nenávist
Trochu jsem se o tom již zmínil, ale hněv a nenávist bohužel dominují naší společnosti. Hněv je jako oheň v našich duších, jehož kouř nám zamlžuje zrak a dusí skutečné city.
Pocit hněvu je odporný a zcela destruktivní. Když strávíme dost času v přítomnosti lásky, začne se nám z nenávisti dělat fyzicky zle.
Sílu, kterou jsme jí kdysi přisuzovali, najednou vnímáme jako jednorozměrnou a neproduktivní.
2. Žárlivost
Žárlivost je přímým potomkem komparativního myšlení. Díváme se na to, co máme, a srovnáváme to s něčím jiným.
Pak posuzujeme obě strany povrchních prvků. Pokud rosteme jako lidé a naplňujeme své životy láskou a soucitnými činy, přestáváme se bát toho, co mají jiní.
Uznáme vlastní úspěchy a selhání jako vzácné a nenahraditelné, čímž dodáme svému duševnímu a spirituálnímu „vlastnictví“ obrovskou hodnotu. Radost, která plyne ze zkušeností a lásky k druhým, nám ukázala, jak je vyhledávání fyzických objektů povrchní.
Díváme se na jiné s hlubším pochopením nebo silnější formou lásky, a jsme velice vděční za to, že se nám tohoto poznání podařilo dosáhnout.
Úspěchy druhých nás naplňují radostí, protože každý si zaslouží být šťastný.
3. Strach ze selhání
Při budování vědomí a intelektuálních nástrojů jste určitě několikrát narazili na problém. S rostoucím věkem a rozumem se však odřených kolen bojíme čím dál tím méně.
Víme, že selháním toho nikdy nemůžeme ztratit tolik jako promeškanou životní lekcí. Vítáme všechny příležitosti růstu a znalostí. Naše „nástroje“ by nebyly tak ostré, kdybychom je nikdy „neobrousili“ utrpením.
4. Nejistota
Toto pomyslné dítě komparativního myšlení je obvykle jednou z prvních negativních formací, které nás opustí.
Nejistota nemůže zvítězit tam, kde existuje smíření, láska a naděje do budoucna. Uvědomujeme si, že jsme dokonalá a neustále se vyvíjející forma krásy.
5. Úzkost
Budoucnost a minulost nejsou nic jiného než záhady a příběhy. Nedovolme nepoznanému, aby nám způsobovalo nepříjemné pocity.
Zažili jsme to už mnohokrát a přežili jsme, abychom se stali lepšími.
6. Pomsta
Pokud nám někdo křivdí, přirozeně mu to chceme oplatit. Když však porazíme své vlastní negativní formace, uvědomíme si bolest, která naše protivníky pohání.
Přestaňme vůči nim cítit nenávist, nechceme přece vnést do světa více negativity. Buďme opatrní, vyhýbejme se jim nebo se pokusme uchránit před jejich negativním jednáním.
Zdroj: thespiritscience.net, Zpracovala: Mocvědomí.cz
jak je možné že čtu o svých myšlenkách?
VESMÍR NÁM VŠE VRÁTÍ ! JSME POZITIVNÍ LIDÉ ZVYŠUJEME SVOJI VYBRACI PŘITAHUJEME POZITIVNÍ.PŘITAHUJEME STEJNE LIDI SYTUACE ČINY ATD. A JE TO TAK JEDNODUCHE.JAK SE CHOVÁME TAK SE KNÁM CHOVÁ OKOLÍ.JE TO VŠECHNO V NAŠÍ MYSLI TA SI VYTVÁŘÍ EMOCE A TA NEMOCE.LÁSKA KE ZDROJI JE NAŠE VYSVOBOZENÍ Z UTRPENÍ.
To je fakt. Až ve chvíli, kdy čtu tenhle seznam, jsem si uvědomila, že těchto pár emocí již nemá v mém životě místo. Nevím, kdy se vytratily, a jsem vděčná za to, že odpluly.
Ten nadpis by měl spíš znít “6 vlastností, kterých se zbavíte, když…
Škoda, že jsou Vaše články poznamenány tím, že z angličtiny do češtiny překládá Slovák. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byly v pěkné čisté slovenštině.
Myslím si, že hněv patří do základních emocí a pokud se člověk s ním neumí smířit či se ho zpracovat, tak si dělá jen problémy. Hněv je stejný jako smutek či radost, říct, že hněv by neměl být v nás (samozřejmě mluvím o chvilkovým), znamená to, že nemáme místo ani pro radost a klid. Hněv by se měl právoplatně zpracovat, protože každý den nemusí být zlatý a člověk co tohle zná, ví, že hněv je impulsem k něčemu ( v pozitivním měřítku). Na světě je nenávist a hněv z několika důvodů, jeden z nich je, že se ho člověk bojí a bojí se ho i ukázat, z toho důvodu se potlačuje a pak vybuchne. Říct, že hněv je špatný je stejné jako říct, že oheň je zlý. Záleží jen jak se na to člověk podívá. Já když jsem naštvaná, tak se mi pomalu nejlépe uklízí, vyčistím si jak mysl, tak i byt a tim padem je hněv za mnou.