7 znaků, které nám prozrazují, že naše duše je velice unavená a pomalu umírá

Je velký rozdíl, jestli život žijeme plnohodnotně a naplno, anebo pouze prožíváme. V roce 1943 americký psycholog a filozof Abraham Maslow přišel s myšlenkou, že základní potřeby člověka jsou rozděleny do pěti úrovní.

Ty jsou seřazeny hierarchicky – od těch základních po nejvyšší. Každý člověk se samozřejmě snaží uspokojit v první řadě své základní potřeby a až pak může přemýšlet o uspokojení dalších, vyšších potřeb.

Pokud jsou naplněny základní potřeby, tedy ty, které udržují tělo při životě (vzduch, voda, potrava), dostáváme se k abstraktnějším, ale stejně důležitým potřebám člověka.

Pokud chceme porozumět člověku a lidstvu jako celku, je důležité mít tuto souvislost stále na paměti.

5 úrovní lidských potřeb (Maslowova pyramida):

Zvláštností této pyramidy potřeb je, že když dlouhodobě zanedbáváme své vyšší potřeby, odskáče si to naše duše, a nikoliv tělo.

Naše duše, duch začnou postupně chřadnout, a nakonec se zhroutí…

Miliony a miliony lidí po celém světě mají na svých bankovních účtech dostatek peněz, mnoho přátel na facebooku a množství aktivit, kterými mají vyplněné své dny.

Díky tomu docela dobře prožívají svůj život. Ale jejich samotné já, jedinečná osobnost, je vyprahlé a zcela znecitlivělé.

Proto je třeba si lépe všímat těch nenápadných signálů, které by nám mohly prozrazovat, že jsme zapomněli nasytit potřeby své duše (více ZDE…). Riskovali bychom, že promrháme to nejdražší, co v životě máme – čas.

Dávejte si pozor: 7 znaků, které ukazují, že vaše duše je hladová

1. Neustále obavy z budoucnosti

Pokud ve své mysli žijeme pořád v minulosti, máme obavy z budoucnosti nebo máme pocit, že jsme příliš dlouho uvězněni ve svých životních okolnostech, je to jasné znamení, že jsme si nedali tu námahu, abychom naplnili své skutečné touhy.

Člověk, který se v životě opravdu seberealizuje a pozorně si všímá potřeb své duše, je se současným stavem spokojený, ale nebude příliš dlouho otálet a půjde v životě dál.

Hledí do budoucnosti s nadějí a optimismem, a zároveň je dost silný na to, aby udělal vše potřebné pro naplnění svých potřeb a tužeb.

A co nemá ve své moci ovlivnit, nechá v rukou Vesmíru, Boha nebo osudu (více ZDE…).

Časté obavy mohou být znakem toho, že bychom se měli více zajímat o naplnění svých středních lidských potřeb, jako je například potřeba lásky a sounáležitosti.

Pomůže nám, když se naučíme důvěřovat vlastním schopnostem.

2. Pořád se snažíme zdůvodňovat své chybné jednání

Když nás ostatní opakovaně upozorňují na to, že zdůvodňujeme své chybné jednání, namísto toho, abychom se za něj omluvili, znamená to, že jsme uvízli a nejsme ochotni se poučit z vlastních chyb.

Člověk, který nezanedbává potřeby své duše, si uvědomuje, že jeho jednání má vliv na druhé, a pokud se dopustí nějaké chyby, umí ji přiznat.

Budeme potřebovat dostatek sebedůvěry a sebelásky (více ZDE…), abychom nezapomněli, že život je dobrý a hodnotný i přesto, že jsme udělali nějaké chyby.

3. V myšlenkách znevažujeme sami sebe

Jediná osoba, se kterou strávíme celý život, jsme my sami. A pokud nám hlas v hlavě pořád jen nadává, je to jeden z největších varovných signálů, že naše duše je vyhladovělá k smrti.

Pokud si v mysli sami se sebou povídáme vždy jen negativním tónem, znamená to, že naše skutečné Já v hlubinách ví, že s naším životem něco není v pořádku.

Také to znamená, že většina našich „nesprávných“ životních rozhodnutí je výsledkem našeho povrchního, „nepravého“ Já (může to být třeba výběr zaměstnání, toxický vztah, sen, kterého jsme se vzdali, neschopnost odpouštět nebo přetrvávání strachu, který jsme si přinesli z dětství).

Hlas v naší hlavě má ​​však jediného posluchače. A bohužel jediný způsob, jak si dokáže vynutit naši pozornost, je, že bude útočit, nebo nám začne nadávat.

Z toho vyplývá, že problém nemusí být vždy jen na naší straně, ale řešení je vždy jen a jen v našich rukou.

4. Neodstřihneme se od svého starého života

Visíme na nefungujících vztazích. Dovolíme, aby v našem srdci vzkvétala neschopnost odpouštět a zatrpklost (více ZDE…). Udělali jsme si životní styl z něčeho, co mělo být pouze přechodným obdobím.

To jsou znaky, které nám prozrazují, že se snažíme držet něčeho, co nám již neslouží.

Člověk, který opravdu naslouchá hlasu své duše a také se jím řídí, vidí hodnotu a smysl v každé etapě života, ať už je jakkoliv nepohodlná, nebo zcela odlišná od předchozích.

Pokud se budeme za každou cenu držet těch věcí, které jsou již „minulostí“, náš život se začne vyostřovat – a struna se napíná, dokud nepraskne.

5. Po většinu dne provádíme činnosti, ke kterým cítíme odpor

Řekněme si to na rovinu – nenajdeme jediného člověka, který by byl natolik požehnán, že by si mohl dělat 24 hodin, 7 dní v týdnu, co se mu zachce.

S dospělostí přichází uvědomění si odpovědnosti a povinností.

Pokud však celý týden čekáme jen na víkend, i v tomto čase zažijeme něco, co jen vzdáleně připomíná pocit štěstí, To znamená, že je nejvyšší čas, abychom přehodnotili své životní priority a také to, do jaké míry se naplňují.

Pokud se budeme alespoň trochu věnovat své duši, možná nikdy nezažijeme krizi středního věku (více ZDE…). Duše, která nehladoví, nepotřebuje nějaké drastické změny (ačkoliv právě to je někdy nejlepší způsob).

Naučila se najít si malá potěšení, udělat si radost každý den.

Stačí, když si broukáme svou oblíbenou píseň, od srdce se zasmějeme dobrému vtipu nebo se vybereme na 10minutovou procházku do přírody – dobré je cokoliv, co naruší každodenní stereotyp.

Naše práce možná není taková, jak jsme si představovali, když jsme do ní nastupovali.

To však není důvod k tomu, aby z nás vysávala veškerou energii, tvořivost a štěstí – nic by nad námi nemělo mít takovou moc.

6. Neumíme říct „ne“, ačkoliv to situace přímo vyžaduje

Každý touží po společnosti a přátelství. Všichni chceme někam patřit. Pokud se však budeme snažit vyhovět lidem pokaždé, když to budou očekávat, neděláme dobře.

Pokud jsme rozhořčení, že naši ochotu všichni jen využívají, znamená to, že něco není v pořádku.

Musíme se proto mít na pozoru. Když pociťujeme k druhým lidem lásku a soucit, rychle se můžeme dostat do pozice, ze které nás druzí začnou vysávat.

Tomu se však musíme vzepřít – nikdo nemá právo obírat nás o emocionální energii (nemluvě o čase a penězích).

Nikdy se nám nepodaří žít naplno, pokud budeme druhým lidem věnovat tak mnoho času a energie, že se budeme cítit v deficitu.

Pokud jsme neustále přepracovaní, jediným výsledkem může být skleslost či rozmrzelost. Otázkou však je, jestli oprávněně.

Proto je třeba, abychom si jasně stanovili své osobní hranice (více ZDE…) a chránili si je – je to dobré nejen pro nás, ale také pro ostatní.

7. Zanedbáváme sami sebe

Příznakem zanedbané duše je, že se ani nezmiňujeme o tom, kdy naposledy jsme udělali něco výjimečného sami pro sebe.

Péče o sebe (nebo přesněji sebeláska) je jednou z nejdůležitějších přísad skutečně plnohodnotného života.

A nejkrásnější na tom je, že péče o sebe má u každého jinou podobu.

Pro někoho znamená, že si každé ráno vyčlení čas na zdravou snídani. Pro druhého může znamenat, že namísto ponocování si raději lehne do postele v rozumném čase.

Jiný si sebelásku představuje tak, že zůstane vzhůru dlouho do noci, aby se v noci díval na hvězdy.

U druhého se sebeláska může projevovat tak, že zhlédne dojímavou romantickou komedii, na jejímž konci bude plakat od štěstí.

Každý z nás určitě dobře ví, které jsou ty výjimečné chvíle, kdy se cítíme být naživu a šťastní. Vraťte tedy svému životu radost.

Nakrmte svou duši!

Zpracovala: Mocvědomí.cz