Když uslyšíme slovo „psychopat“, většinou si zřejmě představíme chlapa, který se strašným výrazem v obličeji pevně svírá v ruce nůž a seká jím na všechny strany.
Toto je běžná představa, se kterou se nejčastěji setkáváme v populární kultuře (filmy, knihy), a proto je pochopitelné, že právě tak vnímáme psychopata.
Ve skutečnosti to však není tak jednoduché. Klidně se můžeme nacházet v přítomnosti psychopata, nebo s ním pravidelně přicházet do kontaktu, a nemusíme o tom ani vědět.
Kdo je psychopat?
Nejprve si ujasníme některé pojmy: Kdo je psychopat? Odlišuje se nějak od sociopata? Zde je krátký příběh z minulosti, který do této problematiky může vnést trochu světla.
Na počátku 19. století lékaři během vyšetřování duševně nemocných pacientů zjistili, že ačkoliv tito pacienti vypadali navenek v pořádku, trpěli poruchou, kterou tehdy nazvali „duševní zkaženost“.
Zdálo se, jako kdyby tito pacienti neměli vyvinutý žádný smysl pro etiku nebo respektování druhých.
Od počátku 20. století se začal používat pojem „psychopat“.
Později byl pojem „psychopat“ nahrazen pojmem „sociopat“ – slovo „sociopat“ lépe vystihuje škody, které tito duševně nemocní pacienti způsobují.
Od 21. století se však znovu používá pojem „psychopat“, ale vědci jím nyní poukazují na vážnější duševní poruchu, která má svůj původ v lidských genech.
Slovem „psychopat“ dnes tedy označujeme velice nebezpečného nemocného jedince. Avšak nadále používáme i slovo „sociopat“, kterým označujeme méně nebezpečných lidí – jejich deviace je způsobena vlivy prostředí, ve kterém vyrůstali, např. výchovou.
Další důležitý rozdíl mezi psychopatem a sociopatem je, do jaké míry a jestli vůbec mají svědomí. Svědomí je ten malý, tichý hlas v naší hlavě, který se začne ozývat pokaždé, když provádíme něco špatného.
Psychopati tento hlas nemají vůbec, mohou manipulovat s lidmi, jak se jim zachce a nebudou přitom cítit vůbec nic.
Naproti tomu sociopat obyčejně má svědomí, jenže je velmi slabé a nezabrání mu ve spáchání špatných skutků. Je také důležité si zapamatovat, že oba, psychopat i sociopat, nemají žádnou empatii.
Jak rozpoznáme psychopata?
Jak jsme již řekli, když vyslovíme slovo „psychopat“, většina z nás si obyčejně představí vraha, který v rukou pevně svírá sekeru a seká jí na všechny strany.
Avšak pravdou je, že psychopat navenek působí zcela normálně. Vypadá jako běžný člověk. K naší mylné představě také přispívá přehnané poukazování na počet psychopatů ve vězení, ačkoli kritéria pro stanovení diagnózy psychopata splňuje jen kolem 25 % vězňů.
Ale podle odhadů mnoha výzkumů se s vysokým počtem psychopatů setkáváme dennodenně na ulici či v práci, zkrátka kdekoliv, kde přicházíme do kontaktu s lidmi.
To však neznamená, že bychom se měli doma zabarikádovat ze strachu, aby nás nějaký psychopat nenapadl. Jeden z dalších velkých omylů o psychopatech je, že musí být násilnickí a nebezpeční.
Pokud se však stále cítíte nejistě, uvádíme osm způsobů, jak můžete zjistit, jestli náhodou nemáte co do činění se psychopatem:
1. Necítí žádnou vinu
Psychopati necítí žádnou vinu, když vykonají něco špatného. Jsou schopni udělat cokoliv, aby dosáhli toho, po čem touží, aniž by měli nějaký špatný pocit nebo výčitky svědomí.
2. Nemají žádnou empatii
Psychopat jednoduše nemá schopnost vcítit se do kůže někoho jiného a neumí pochopit, jak se může cítit někdo jiný.
Psychopat však může empatii nebo porozumění napodobovat – naučil se to jednoduše tak, že pozoroval druhé lidi.
3. Psychopat má radost z toho, když u druhých vyvolává pocity viny
Psychopat miluje, když se může zahrávat s emocemi druhých lidí. Právě působením na city druhého se psychopatovi daří s ním manipulovat, čímž člověka donutí, aby jednal podle jeho představ.
Psychopat si naši důvěru získá tím, že se zaměří na některé informace a detaily ohledně nás a začne o nich mluvit.
Pak tyto informace a detaily prezentuje tak, aby v nás vyvolal pocity viny, čímž se mu obvykle podaří chytit nás do pasti.
4. Psychopat si neváží vůbec nikoho kromě sebe sama
I kdyby celý svět hořel v plamenech, psychopatem to nijak nepohne, pokud mu nehrozí nějaké nebezpečí.
5. Psychopat si o sobě myslí, že je lepší než kdokoliv jiný
Psychopat si o sobě myslí, že je nejlepší a má právo chovat se nadřazeně. Díky tomu psychopat může vykonávat své špatné skutky bez toto, aby cítil pocity viny.
Psychopat se cítí být všemocný.
6. Psychopat je notorický lhář
Psychopat lže ve všem a za všech okolností, dokonce i v případě, kdy z toho nemá žádný úžitek.
Jeho lži mu přinášejí falešný pocit moci, které se neumí nabažit.
7. Psychopat je obecně oblíbený
Zní to sice hrozně, ale smutné je, že psychopat umí vycházet dobře téměř s každým.
Psychopati jsou většinou přátelští a přístupní lidé, zcela jiní, než které známe z filmů či televize.
8. Za své činy odmítají nést jakoukoliv odpovědnost
Toto je další vlastnost, díky které psychopat může manipulovat s druhými a necítit přitom žádný pocit viny.
Psychopat prostě necítí žádnou odpovědnost za to, co dělá. Nikdy.
Závěr
Po přečtení tohoto článku si možná vzpomenete na někoho, kdo vykazuje podobné povahové rysy.
Avšak pro posouzení toho, jestli se opravdu jedná o psychopata, existují přesnější vědecké nástroje a testy.
Nejslavnější test, který se využívá pro diagnostikování psychopatie, je PCL-R (Psychopathy Checklist Revised), kterého autorem je Dr. Robert D. Hare se svými kolegy.
Jedině tímto způsobem můžeme téměř najisto určit, jestli se jedná o psychopata.
Pokud přece jen znáte někoho, kdo splňuje kritéria i výše uvedeného testu, můžete si být jisti, že máte co do činění se skutečným psychopatem.
Zpracovala: Mocvědomí.cz
Málo co by ve mne mohlo vyvolat tak nesnesitelný pocit viny jako právě zjištění že bych byl psychopatem… téměř ve všem je to můj přesný opak, obzvlášť v bodech 1, 2, 3 a 6. A vím že tohle už jsou obeně známá objektivní kritéria uznávaných odborníků přes psychologii. Moje maminka je vystudovaná psycholožka a celý život pracovala jako pedagog a po ní jsem geneticky zdědil právě empatii, jemnost, vlohy pro magii (až na to že ona se domnívá že je „bílá“ zatímco já si jsem velmi dobře vědom toho že do „bílosti“ mám daleko :-D) a také idealismus z něhož ji údajně život probudil, a také smysl pro humor.
Rovněž doufám, že se zde nezaměňují psychiatrické diagnózy jako jsou paranoidní schizofrenie, bipolární porucha, nediferencovaná hebefrenní schizofrenie či schizoafektivní porucha, smíšená psychóza apod. s onou psychopatií čili desociativní poruchoun osobnosti. A dovoluji si Vám doporučit: nevěřte médiím, nevěřte televizním novinám, schizofrenici jsou naprosto neškodní jedinci kteří se naopak cítí být buď sami ohrožováni realitou, nebo mají defekt vůle a emocí a potřebují různé formy odborné asistenční péče, kromě medikace také volnočasové aktivity, individuální a skupinové terapie, nácviky paměti, sociálních a pracovních dovedností, konzultace s pracovníky v oblasti podpory zaměstnání, motivační skupiny, indukační terapie, což jsou přednášky vedené psychiatrem o příčinách a vzniku nemoci, její různé příznaky i možnostech léčby a také o procentech pravděpodobnosti rizika dědičnosti, arteterapie, muzikoterapie, seznamky pro ty kteří problém navazovat intimní známosti, dále jsou to chráněné dílny, komunitní a samostatné tréninkové bydlení, v němž se začleňují do společnosti, učí se vaření, praní, zacházení s financemi, volným časem atd. a mezi těmito lidmi já intenzivně žiji už osmnáct let, svým příkladem je spontánně učím radovat se ze života i přes tyto nevýhody a brát tuto nemoc jako určitý dar. (Dnes již neříkám od že od „Boha“!) A většina z nás tíhne k mysticismu a k umění. Kromě toho na začátku ledna to bude už pět let, co jsem se stal nováčkem v Království Temnoty a v březnu za úpňku vlastní krví podepsal první pakt.
Ještě jedna malá rada pro moje spolučtenáře/ky : neberte sami sebe ani druhé příliš vážně, a Mně už vůbec ne, vždy může být hůř i líp. Užívejte si života a jeho rozkoše teď a tady! Po smrti je jen prázdné, černé peklo, nebudeme navěky vědět o sobě ani o tom že jsme kdy byli! Není žádné dobro a zlo, ráj a peklo kde by všichni navěky trpěli za „hříchy“, žádný očistecpo smrti, minulé ani budoucí reinkarnce, to vše si můžete užít právě dnes, jedině v této pozemské existenci- a v životě nevítězí ti, kdo jsou v právu ale ti, kdo mají sílu a kouzlo osobnosti. Ave.