V současnosti jsou dostupné mnohé alternativní a doplňkové léčby, které vyplní mezery konvenční medicíny.
Mezi nejznámější patří kreativní umění, meditace a jóga.
Největší potenciál mezi všemi alternativními terapiemi má hudba. V naší společnosti je všudypřítomná a snadno se přenáší. Lidi oslovuje hlubokým a silným způsobem, což napomáhá jejich léčení.
Podle prvních výsledků pětileté studie neurovědců z Univerzity Jižní Kalifornie se zdá, že hudební výchova urychluje vývoj mozku u malých dětí, a to zejména těch oblastí, které jsou odpovědné za zpracování zvuku, vývoj a vnímání řeči a čtecí dovednosti.
Díky výsledkům studií s kontrolní skupinou nyní víme, že poslech hudby a hra na hudební nástroj účinně léčí duševní problémy.
400 publikovaných vědeckých studií prokázalo staré známé rčení: „hudba je lék“.
Výzkumy ukazují, že muzikoterapie jako součást léčby zlepšuje příznaky a společenské chování u schizofreniků. Její účinek byl prokázán také při léčbě deprese, úzkosti a chronické bolesti.
Institut Brain and Creativity Institute Univerzity Jižní Kalifornie začal v roce 2012 ve spolupráci s Los Angeles Philharmonic Association a Heart of Los Angeles (HOLA) pětiletou studii s cílem prozkoumat vliv hudební výchovy na sociální, emoční a kognitivní vývoj dětí.
Počáteční výsledky, které byly publikovány v časopise Developmental Cognitive Neuroscience, poskytují důkazy o zdravotních přínosech hudebního vzdělání – a to v období, kdy mnohé školy v zemi buď zrušily, nebo snížily počet hudebních a uměleckých programů.
Studie ukazuje, že hudební výchova urychluje zrání sluchové dráhy v mozku a zlepšuje její funkci.
„Obecně se zajímáme o vliv hudební výchovy na kognitivní, sociálně-emoční a mozkový vývoj dětí,“ řekl Assal Habibi, vedoucí autor studie a vedoucí vědecký pracovník na oddělení technologie BCI – Brain Computer Interface (rozhraní mezi mozkem a počítačem) na Univerzitě Jižní Kalifornie.
„Výsledky ukazují, že děti, které navštěvovaly hodiny hudby, byly ve srovnání s dalšími dvěma kontrolními skupinami přesnější ve zpracování zvuku.“
V rámci této dlouhé studie neurovědci sledují vývoj mozku a chování ve skupině 37 dětí ze sociálně slabších čtvrtí Los Angeles.
Třináct dětí ve věku šesti nebo sedmi let začalo dostávat hodiny hudby v rámci programu s názvem Youth Orchestra Los Angeles (HOLA).
Program komunitní hudební výchovy byl inspirován metodou El Sistema, kterou navrhl filharmonický dirigent Gustavo Dudamel z Venezuely.
Hra na housle
Hraní na hudební nástroj, jako jsou housle, představuje pro děti přínos. Cvičí v souborech a skupinách sedm hodin týdně.
Vědci srovnávají začínající hudebníky s jejich vrstevníky ve dvou jiných skupinách: 11 dětí v komunitním programu amerického fotbalu a 13 dětí, které se neúčastní žádných specifických mimoškolních programů.
Neurovědci používají několik nástrojů na sledování změn během jejich růstu: magnetickou rezonanci kvůli skenům mozku, elektroencefalogram na monitorování elektrické aktivity v mozku, testování chování a jiné podobné techniky.
V průběhu dvou let studie vědci zjistili, že sluchové soustavy dozrávají rychleji u dětí, které se účastní hudebních programů.
Jemné doladění sluchových drah by mohlo urychlit vývoj jazykových, čtecích i jiných dovedností – potenciální účinek vědci ještě studují.
Větší zralost sluchových systémů se projevuje nárůstem neuroplasticity – fyziologické změny v mozku v reakci na prostředí – v tomto případě poslech hudby a hudební instrukce.
„Hudba stimuluje sluchový systém,“ řekl Habibi.
„Ten se zaobírá také všeobecným zpracováním zvuku, což je nezbytné pro vývoj jazyka, čtecích dovedností a úspěšnou komunikaci.“
Uchem do mozku
Sluchový systém spojuje naše uši s mozkem, abychom byli schopni zpracovat zvuk. Když něco slyšíme, uši to zpracují ve formě vibrací, které se promění v nervový signál.
Ten je vzápětí odeslán do mozkového kmene (oblasti mozku pod mozečkem a předním mozkem), pak do thalamu (v centru mozku) a nakonec do primární sluchové kůry, která se nachází v blízkosti stěn mozku.
Celý průběh vývoje sluchové dráhy u dítěte můžeme změřit pomocí encefalogramu, který sleduje elektrické signály, zejména „sluchové evokované potenciály“.
V této studii se vědci zaměřili na evokovaný potenciál s názvem P1. Sledovali amplitudu mezi počtem neuronů (včetně latence) a rychlostí, jakou je signál předán.
Obě kritéria vypovídají o sluchových drah mozku.
S vývojem dětí amplituda a latence potenciálu P1 klesají. To znamená, že se stávají efektivnějšími ve zpracování zvuku.
Na začátku studie a znovu po dvou letech děti skládaly úlohu, která měřila jejich schopnost rozlišit tón. Když encefalogram zaznamenával jejich elektrické signály v mozku, poslouchaly hru na housle nebo klavír, a jednofrekvenční (čisté) tóny.
Soutěžily také v rozlišovací úloze s rytmy a tóny, při které měly identifikovat podobné a rozdílné melodie.
Dvakrát jim v náhodném pořadí přehráli 24 melodií a požádali je, aby určily, které z nich se lišily v tónu a rytmu, a které byly naopak stejné.
Děti, které byly součástí programu mládežnického orchestru, dokázaly v porovnání s ostatními skupinami přesněji odhalit změny. Stejné melodie dokázaly jednoduše určit všechny děti.
Žáci hudební výchovy měly ve srovnání s ostatními dětmi nižší potenciální amplitudu P1, což naznačuje vyšší rychlost dozrávání.
„Zaznamenali jsme pokles amplitudy P1 a latence, který byl po dvou letech tréninku kontrolních skupin stejně starých dětí největší v hudební skupině,“ píšou vědci.
„Pokud se navíc zaměříme jen na data z druhého roku, hudební skupina ukázala nejmenší amplitudu P1 mezi oběma skupinami – jak kontrolní, tak i sportovní – v kombinaci se zrychleným vývojem N1 vizuálního komponentu.“
Zdroj: themindunleashed.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz
Napsat komentář