Co vypovídá pláč během sledování filmu o vaší osobnosti

Vědci tvrdí, že máme sklon mít předsudky vůči lidem, kteří pláčou při sledování dojemných filmů. Máme tendenci dívat se na tito lidi jako na emocionálně slabé.

Asi jen zřídka považujeme pláč při sledování filmů za znak duševní síly.

Pokud ale odložíme naše negativní stereotypy bokem, uvědomíme si, že emocionální výlevy, jakým je i pláč, nám pomáhají lépe navázat přátelský kontakt s jinými lidmi.

Dáváme jim tak najevo, že se umíme velmi dobře vžít do jejich emocí.

Když pláčeme při sledování filmů, to znamená, že máme schopnost empatie

Empatie je schopnost, která nám umožňuje pochopit, jak se cítí někdo jiný. Empatie (více ZDE) je založena buď na naší zkušenosti s podobnou situací, nebo na rozpoznání projevů chování, které pozorujeme u druhé osoby.

Postava důstojnice Deanny Troi z televizního seriálu Star Trek: Nová generace je v populární kultuře nejlepším příkladem toho, jak bychom si mohli představit empatickou osobu.

Když pláčeme při sledování filmů, to znamená, že máme schopnost pochopit citové rozpoložení jiné osoby, jejíž emoce vyplývejí z určité situace.

Kromě situace, ve které se tato osoba nachází, dalším indikátorem emocí je samozřejmě výraz v jejím obličeji.

Přestože prožívaná bolest patří někomu jinému, například herci ve filmu, umíte si představit, jaký je to pocit být zranění, mít pocity zármutku, dojetí či radosti. Z tohoto důvodu se umíme vcítit „do kůže“ člověka, který projevuje tytéž emoce.

Empatičtí lidé bývají po duševní stránce velmi silní, protože emocionální výlevy umí být fyzicky velmi vyčerpávající.

Schopnost emocionálního spojení s druhými lidmi je moc důležitou společenskou schopností, která je bohužel často přehlížena a nedoceněna.

Schopnost navázat emocionální spojení a schopnost soucitu v důležitých situacích nám může pomoci dosáhnout úspěchu (více ZDE) ve výchově, kariéře či partnerských vztazích.

„Mít soucit a zároveň sílu se daří málokomu.“ – Yasmin Mogahed

Když pláčeme při sledování filmů, to znamená, že máme emoční inteligenci, jsme extroverti a máme sebeúctu

Vědci zkoumali lidi, kteří plakali při sledování filmů a identifikovali několik osobnostních rysů, které mají souvislost s pláčem a smutkem.

Věděli jste, že: proti koronaviru se v zahraničí úspěšně brání bylinkovým sprejem? Čtěte VÍCE

Mezi tyto osobnostní rysy patří zejména empatie, extrovertnost, ženskost, sebeúcta, ale také častější podléhání stresu.

Výzkum potvrdil, že ženy, které plakaly během sledování filmu častěji, uváděly pocit smutku i po skončení filmu, zatímco muži, kteří při sledování filmu (více ZDE) plakali, po jeho skončení neuváděli žádný citový vztah k filmu.

Duševně silné osobnosti si obvykle představujeme tak, že se dokážou chopit vedoucí role ve společenských vztazích. Zdá se, že lidé, kteří pláčou při sledování filmu, nesplňují naši představu o duševně silných osobnostech.

Je třeba připomenout, že extrovertnost byla jednou z nejvíce překvapujících osobnostních rysů ve výše zmíněném výzkumu. Vědci také zjistili, že osobnostní rysy, které souvisí s pláčem při sledování filmů, mají také spojitost se sílou ega či mírou sebeúcty.

Ty chápeme jako duševní sílu (více ZDE), která vychází z vědomí vlastní hodnoty, a toho, že si zasloužíme respekt. Mohli bychom říci, že lidé, kteří pláčou při sledování filmu, mají výhodu před ostatními.

Schopnost postřehnout nějaké náznaky emocí, odstíny v tónu hlasu a řeči těla, výrazy v obličeji či schopnost vnímat naší vlastní intuici a ten známý „zvláštní pocit“, nám pomáhá určit, jak se cítí osoby, se kterými právě mluvíme.

Experti na techniku prodeje by byli za získání těchto informací ochotni i zabíjet, protože by tak mohli mnohem přesněji určit, proč je některý produkt v oblibě a jiný zas ne.

Pláč při sledování filmu je součástí zážitku, při kterém se do děje filmu zcela pohroužíme. Další vědecký výzkum si všímal iluze, při které měl divák pocit, že má dvě těla během celého trvání filmu.

I když víme, že film je jen fikcí, z výzkumu vyplývá, že vnímavější osoby vnímají děj filmu a zároveň okolní atmosféru.

Konflikt mezi tím, co prožíváme v hledišti kina a co prožíváme na filmovém plátně, v nás může vyvolávat pocity „nestability a tíhy a zároveň příjemné pocity“.

Tyto pocity (více ZDE) se mohou znásobit díky multimediálním prostředkům, jako jsou 3-D filmy či virtuální realita.