Cvičila jsem jógu celých 108 dní. A tohle jsem se naučila

Jsem dost zaneprázdněná žena. My všichni jsme zaneprázdnění. Minulý rok jsem si všimla, že čím více jsem byla zaneprázdněná, tím jsem se cítila ochromenější.

Ačkoliv jsem přecházela od jedné krize ke druhé a cítila jsem se potřebná a důležitá, svůj život jsem skutečně neprožívala.

Cítila jsem se osaměle, vyčerpaně a ochromeně. Když jsem si stěžovala, přítel se mě zeptal: „Fajn, co děláš pro sebe?“  Po dlouhé odmlce jsem zašeptala „nic“. Vážně.

Byla jsem tak zaneprázdněná starostlivostí o potřeby lidí kolem, že jsem opakovaně ignorovala a porušila závazky, které jsem si předsevzala. Do života se mi začaly postupně vkrádat vztek a únava. Potřebovala jsem něco změnit.

Miluji jógu. Vedle mé náročné práce a péče o dítě v roli svobodné maminky ji jednou týdně učím. Věděla jsem, že jóga je něco, čemu bych se mohla víc věnovat. Pomáhá mi cítit se spojená, přítomná a klidná.

Proto jsem si předsevzala, že ji začnu cvičit po dobu 30 dní a uvidím, co se změní. Nastavila jsem si parametry: Každý den strávit na své podložce alespoň 20 minut. To je všechno.

Dokonce jsem si vyrobila malou tabulku.

Jak dny ubíhaly, začala jsem se na ty chvíle těšit. Prvních několik týdnů bylo intenzivních. Aktivně jsem se věnovala Ashtanga józe, potila se, budovala si svalstvo a tlačila na sebe.

Bylo léto a já sršela energií. Začala jsem se cítit silněji, sebevědoměji, a co je nejdůležitější, byla jsem trpělivější a mnohem více propojená s ostatními. Když se blížil třicetidenní cíl, věděla jsem, že potřebuji více.

Nedávno jsme se účastnila Jogathonu, který sestával ze 108 pozdravů Slunci, a toto číslo se pro mě stalo rozhodujícím. Začala se moje 108denní cesta. Ačkoliv to trvalo pouze 20 minut, nebylo vždy jednoduché najít si čas.

Musela jsem být kreativní a předsevzít si, že to splním.

Dodržováním svého závazku jsem samu sebe opakovaně utvrzovala v tom, že jsem důležitá a zasloužím si to. A změnily se i další menší věci. Nemůžu s jistotou tvrdit, že jsou všechny výsledkem mého cvičení jógy, ale tady si můžete přečíst, k čemu za těch 108 dní došlo.

1. Zlepšil se mi spánek

K tomuto zlepšení došlo okamžitě. Ujistila jsem se, že jsem v posteli dost brzy na to, abych vstala v sedm hodin, ale zlepšila se i kvalita. Cvičení jógy na konci dne bylo to, co jsem potřebovala pro hluboký a klidný spánek.

2. Přestala jsem si kousat nehty

A to naprosto neúmyslně. Jednoho dne jsem se překvapeně podívala dolů a všimla si, že jsou moje nehty tvarované a silné. Kousala jsem si je v důsledku úzkosti a nervozity.

S časem stráveným na podložce se tento návyk postupně vytratil.

Stále se čas od času cítím nervózně a prožívám úzkost, ale ne v takové míře, abych si kousala nehty.

3. Začala jsem o sebe více pečovat

Začala jsem si pro sebe nacházet více času. Ačkoliv to může znít nelogicky, zařazení jógy do mého každodenního dne mi umožnilo najít si pro sebe více času. Předtím jsem tuto péči často přeskakovala, protože jsem měla pocit, že nemám čas.

Postupně se mi tyto rituály však vrátily do života. Používání krémů, lakování nehtů, koupele, stříhání vlasů… to vše se znovu stalo jeho součástí.

To, že jsem si skrze jógu začala sama sebe vážit, se přeneslo i do jiných oblastí mého života.

4. Změnily se mi stravovací návyky

Ze zvyku jsem se nevědomky oddávala odpoledním svačinkám nebo sklenici vína. Díky józe jsem však rychle zjistila, že to tak dál nepůjde.

Jelikož jsem vždycky cvičila před spaním, bylo hodně znát, pokud jsem byla nafouklá, nesoustředěná nebo přejedená. A tak jsem začala více přemýšlet o tom, co a kdy jím.

Také jsem viděla, jaké mají . To neznamená, že bych se začala nějak omezovat v jídle nebo provádět zásadní změny, jen jsem uvědoměleji přemýšlela o tom, co do těla vložím.

5. Cvičení jógy mě posunulo v životě

Když jsem se sama se sebou sladila tak, abych se cítila dobře, změnilo se i mé cvičení jógy. Posilující cviky a delší držení těla v yin pozicích mě doháněly k šílenství.

Chtěla jsem, aby moje cvičení jógy bylo tréninkem. Chtěla jsem se hýbat, potit a pokoušet se zvládnou náročnější pozice. Čím více jsem trénovala, tím méně jsem zapojovala své ego.

Některé dny jsem potřebovala fyzické cvičení, ne však pořád. Opravdu jsem zatoužila být silnější. A cvičení jsem používala také pro odpočinek, reflexi a uzdravení.

6. Přestala jsem se podceňovat

Slova jsou silná a mají mnoho energie.

Všimla jsem si, že si ze sebe často dělám srandu škodlivým způsobem. Shazovat se před ostatními, abych je rozesmála, bylo něco, co jsem dělala celá léta.

Najednou mi to ale začalo být nepříjemné.

A tak jsem se to rozhodla změnit a od tvrzení „Jsem beznadějný případ“ jsem přešla k „Pracuju na tom“.

7. Skončila jsem s Facebookem

Porovnávání se s ostatními, hlavně na Facebooku, mi zabíralo obrovské množství času a energie, a cítila jsem se vyčerpaná. Tak jsem mu dala sbohem.

Nezní to jako velký problém, ale trvalo mi asi měsíc, než jsem sebrala odvahu a udělala to.

Zrušení účtu na Facebooku mi přineslo více času. Také mě to přinutilo si uvědomit, jak moc potřebuji ocenění od druhých, lajky a komentáře, kterými mi vyjadřovali své přijetí. Chybělo mi vlastní přijetí.

Opuštění této platformy mi poskytlo prostor, abych se cítila dobře sama se sebou a svým životem a abych se přestala srovnávat s jinými.

Umožnilo mi to více se akceptovat. Méně mě zajímá, jak můj život vypadá.

8. Přestala jsem řešit, co si o mně myslí jiní

Byla jsem neuvěřitelně citlivá, dokonce až defenzivní kvůli tomu, že jsem svobodná maminka. Můj život nevypadal tak, jak jsem si představovala. Bylo pro mě těžké se s tím vyrovnat.

Moje manželství se rozpadlo, když jsem byla v šestém měsíci těhotenství. Potom co pro mě svět tak, jak jsem ho znala, skončil, mým hlavním cílem bylo udržet to v tajnosti. Nechtěla jsem, aby někdo věděl, že jsem sama, mám zlomené srdce a jen těžko se s tím vyrovnávám.

Tento vzor pokračoval a já jsem to vše držela v sobě. Zažívala jsem radosti a výzvy mateřství na vlastní pěst. Bála jsem se, že mě ostatní budou soudit, a trávila spoustu času přemýšlením o tom, jak mě vnímají.

To bylo před třemi lety, nyní se začínám otevírat. Nevšímám si komentářů, které by mi mohly ublížit, a praktikuji soucit vůči ostatním (i těm, kteří se mi snaží ublížit). Žít život plný tajností by mě nikam neposunulo.

I když to víc bolí, je to osvobozující. Čím víc jsem se svým příběhem spokojená, tím méně mi záleží na názorech ostatních.

9. Procitla jsem a naučila se zpracovávat své emoce

Nejpřínosnější části mého denního cvičení je to, že mi poskytuje prostor pro zpracování emocí.

Pokoušela jsem se nepříjemné pocity zahánět jídlem, abych jim nemusela věnovat pozornost.

Každodenní cvičení jógy však tyto pocity zlomeného srdce, nedostatečnosti a strachu vyplavilo na povrch. Poskytlo mi prostor, abych se hněvala, truchlila a přemýšlela.

Jakmile jsem si tyto komplexní emoce přiznala, začala jsem se cítit méně bolavě. Jelikož už tak často nevyhledávám souhlas ostatních, dokážu autenticky prožívat své vlastní emoce jako referenční bod, co pro mě funguje.

Je to děsivý a zároveň úžasný pocit.

10. Změnilo se mi tělo

Ano, jsem ohebnější a mám silnější svaly. Méně mě bolí hlava, a od té doby, co jsem začala cvičit, jsem nebyla nemocná. Cítím se sebejistěji a více si uvědomuji své tělo.

Všechny tyto věci jsou skvělé. Fyzický růst mi však připadá téměř jako bonus. To díky emoční a duchovní práci jsem se opravdu neskutečně proměnila.

Zdroj: mindbodygreen.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz