Domácí úkoly představují pro žáky základních škol nepřiměřenou a zbytečnou zátěž. Doporučení odborníků jsou jasná – je třeba je zrušit

Zadávání domácích úkolů má na žáky nezanedbatelný účinek – avšak zdaleka ne tak dobrý, jak bychom si mysleli.

„Neexistuje žádný jednoznačný důkaz o tom, že by jakékoliv množství domácích úkolů, které dostávají žáci na prvním stupni základních škol, nějakým způsobem zlepšovalo jejich studijní výsledky.“

Toto vyjádření bude asi u mnohých lidí vyvolávat pobouření nebo znepokojení, a to bez ohledu na to, na jakou stranu se v této otázce přiklánějí.

Jeho autorem je však Harris Cooper, profesor psychologie na Dukeově univerzitě v Durhamu v Severní Karolíně a přední odborník ohledně domácích úkolů a jejich účinků na žáky.

Může být tedy skutečně pravda, že ty hodiny a hodiny, kdy jsme našim dětem zakazovali si hrát a navzdory jejich slzám jsme je nutili sedět u domácích úkolů, byly zcela zbytečné?

Že miliony rodin každý večer absolvují rituál, který nemá žádný význam? Domácí úkoly byly odjakživa tak bezvýhradně považovány za samozřejmost, že většinu rodičů by nikdy nenapadlo se zamyslet nad jejich opodstatněností.

Jaká kacířská myšlenka!

Kdybychom se však podívali na fakta zblízka, zjistili bychom následující – dělání domácích úkolů sice žákům přináší určitá pozitiva, tato pozitiva se však odvíjejí od věku žáka.

Výsledky výzkumů prozrazují, že žáci prvního stupně základních škol si nejvíce odnesou právě z přímého vyučování ve třídě – všechny školní úkoly, kterým by se žáci měli věnovat mimo přímého vyučování ve škole, tedy včetně domácích úkolů, jsou jednoduše zbytečnou prací navíc.

Ale ani na druhém stupni situace není jiná – vztah mezi domácími úkoly a lepšími učebními výsledky je téměř nulový.

Až ve věku, kdy žáci již nastupují na studium na střední škole, můžeme pozorovat určitou souvislost mezi děláním domácích úkolů a lepším studijním průměrem. I toto má však své přirozené hranice.

Lepších výsledků dosahovali studenti středních škol pouze v tom případě, že netrávili při domácích úkolech více než dvě hodiny denně. Domácí úkoly, jejichž doba trvání přesahovala dvě hodiny denně, měly na učební výsledky přesně opačný efekt.

„Výsledky výzkumů mluví zcela jasně,“ vysvětluje Etta Královec, profesorka pedagogiky na univerzitě v Arizoně, „pro žáky základních škol neplyne z plnění domácích úkolů žádný skutečný užitek.“

Ještě předtím, než půjdeme dál, bude užitečné vymýtit mýtus, podle kterého se tyto výsledky zakládají jen na hrstce chabě a narychlo provedených výzkumů.

Pravdou je přesný opak. Již v roce 1989 profesor Cooper sesbíral údaje ze 120 výzkumů a experimentů ohledně účinků domácích úkolů na žáky, ke kterým v roce 2006 přibylo ještě dalších 60 podobných výzkumů.

Ani z detailní a komplexní analýzy všech těchto výzkumů nevzešel žádný přesvědčivý důkaz o tom, že zadávání domácích úkolů žákům prvního stupně základní školy by vedlo ke zlepšení jejich učebních výsledků.

Tato rozsáhlá analýza však prozradila něco jiného, a sice, že domácí úkoly u dětí postupně vedly k vytvoření negativního postoje vůči škole.

A právě v tom je problém. Domácí úkoly mají na mladé studenty vliv, avšak ne dobrý. Dítě, které právě jen začalo chodit do školy, si přece zaslouží, aby si k učení vytvořilo pozitivní vztah a lásku.

Zadávání domácích úkolů hned od prvního dne ve škole však vede k přesně opačnému účinku – mnoho dětí začne mít averzi nejen vůči škole, ale i vůči domácím úkolům, když budou starší, nebo averzi vůči učení jako takovému či pokračování studia na střední či vysoké škole.

A je třeba si uvědomit, že je to dlouhá cesta. Dítě v prvním ročníku základní školy má před sebou ještě 13 let domácích úkolů.

Je třeba zmínit i to, že v tomto procesu utrpí i osobní vztahy v rodině. Tisíce rodičů svádějí s dětmi náročný boj o domácí úkoly. Zoufalí rodiče dětem každou chvíli pohrozí, ale hned na to jim lichotí.

Nadmíru unavené děti zas vzdorují a pláčou. Místo toho, aby na konci dne měli rodiče se svými dětmi k sobě blíž a vzájemně se podpořili, v příliš mnoha rodinách jsme svědky toho, jak se točí v začarovaném kruhu ve smyslu „už sis udělal domácí úkoly?“.

Navíc je téměř jisté, že ti nejmladší žáci si ještě nebudou umět poradit s domácími úkoly sami – na to, aby si vzpomněli na všechny úkoly, které bude třeba udělat, jakož i na to, jak je udělat, budou potřebovat pomoc dospělé osoby.

Děti si tak postupně a nepozorovaně vytvoří zvyk, že u nich bude vždy nějaký dospělý, který jim bude pomáhat s domácími úkoly, nebo přesněji řečeno, který bude dělat domácí úkoly za ně. Rodiče se tak často stanou „dozorci“ nad domácími úkoly.

A kromě toho, že být „dozorcem“ je špinavá a nevděčná práce, tohoto úkolu se rodič nezbaví ani v době, kdy jeho dítě bude již studentem na střední škole.

Výsledkem je tak nejen neustálý konflikt mezi rodičem a dítětem, ale také to, že rodič v roli „dozorce“ nad domácími úkoly vlastně podkopává jeden z hlavních cílů domácích úkolů – naučit dítě odpovědnosti.

Zastánci domácích úkolů argumentují tím, že domácí úkoly pěstují u žáků odpovědnost, upevňují a prohlubují pochopení učiva, které se učily ve škole, a také napomáhají vzniku vazby mezi školou, domovem a rodičem.

Nicméně rodič, který se o své dítě zajímá, se o jeho prospěchu i přesto dozví jednoduše ze žákovské knížky nebo z rozhovoru s dítětem o tom, co se učilo ve škole.

Splnění přidělených domácích úkolů by ani zdaleka neměl považovat za měřítko či kritérium skutečného progresu svého dítěte.

Odpovědnosti se děti učí dennodenně mnoha způsoby – jít vyvenčit psa, nakrmit kočku nebo si uklidit hračky je jen pár příkladů z mnoha.

Pokud vyžadujeme od šestiletého dítěte, aby si ve škole nezapomnělo čepici a box na svačinu, vyžadujeme od něj přiměřenou odpovědnost, a tak se ji naučí.

Pokud vyžadujeme od osmiletého dítěte, aby se obléklo, ustlalo si postel a každé ráno se samo usadilo ke stolu a začalo snídat, jedná se stejně o přiměřený způsob, jak ho naučit odpovědnosti.

Učení se odpovědnosti je pouze jedním z mnoha faktorů, který ovlivňuje rozvoj a osobnost dítěte. Je však velice důležitý.

Pro rovnováhu a kvalitu života jsou pro dítě stejně důležité činnosti a faktory mimoškolního charakteru, jako např. kvalitní spánek, dobré rodinné vztahy či pravidelný čas vyhrazený pro hru.

Tyto činnosti a faktory tak u dítěte přímo ovlivňují a podporují paměť, schopnost se soustředit, chování a jeho učební potenciál. Nezbytné znalosti v těch nejdůležitějších předmětech si žáci upevňují každý den ve škole během vyučovacích hodin.

Čas mimo školního vyučování je však velmi vzácný pro rozvoj jiných, ale stejně potřebných aspektů osobnosti dítěte.

Pokud přemýšlíte nad tím, co by mohlo být pro dítě na prvním stupni základní školy lepší než tradiční domácí úkoly, odpověď je jednoduchá – čtení. To znamená, že když je dítě doma, buď mu nahlas čtou rodiče, nebo si čte samo.

To podstatné zde je, aby bylo čtení pro dítě zábavou a aby se na něj těšilo. Pokud po dlouhém dni ve škole váš malý žáček nemá více sil zlepšovat se ve čtení, čtěte mu vy a nechte ho jen poslouchat.

Kromě čtení by měly být všechny ostatní úkoly či projekty, které dítě přinese ze školy domů, jen občasné a dobrovolné.

Pokud domácí úkoly nevedou u dítěte k prohloubení jeho lásky ke škole či růstu zájmu o učení, tyto domácí úkoly nemají v denním programu dítěte na prvním stupni základní školy co hledat.

Rodiče dětí na prvním stupni by měli mít možnost rozhodovat o tom, které domácí úkoly a kolik domácích úkolů by děti měly dostávat. Uskutečnění tohoto nelehkého úkolu je třeba si nejprve umět představit na úrovni rodiny, třídy či celé školy.

Rodiče by měli mít možnost se rozhodnout, které domácí úkoly bude jejich dítě dělat. Učitelé by zas měli mít podmínky pro vytvoření takového učebního prostředí, kde by domácí úkoly neexistovaly, nebo, což by bylo stejnou raritou, by domácí úkoly byly dobrovolné.

A hlavně školy a kompetentní osoby by měly věnovat více času na studium výsledků moderních výzkumů a podle nich postupně přetvářet celý vyučovací systém, aby se do něj znovu vrátila radost pro všechny zúčastněné.

Domácí úkoly prostě nemají v životě nejmenších žáků co hledat. Nijak nezlepšují jejich učební výsledky, a hlavně existují i užitečnější způsoby, jak by děti mimo školního vyučování mohly trávit svůj čas.

Zdroj: salon.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz