Asi drtivá většina z nás, pokud ne úplně všichni, dobře zná nejznámější knihu všech dob – Bibli svatou. Miliony lidí po celém světě žijí v souladu s Božími přikázáními.
Mnoho lidí považuje Bibli za příručku, podle níž bychom měli žít svůj život. Ukrývá v sobě odpovědi, odkud pocházíme, o tom, co se stane, když umřeme, a také o tom, jak máme naložit s časem, který nám byl dán.
Bible svatá nám slibuje, že pokud přijmeme Ježíše Krista v našem srdci a budeme žít v souladu s Božími přikázáními a stranit se hříchu, pak máme naději, že nás Bůh přijme k sobě do nebe.
Zhruba takhle bychom mohli popsat převládající křesťanské přesvědčení a přesvědčení všech hlavních světových náboženství.
Avšak ze strany mnohých historiků a různých skeptiků stále přicházejí důkazy o tom, že mnohé informace byly z Bible záměrně vyňaty, a také o tom, že některé informace byly do Bible záměrně přidány, zejména po vzniku Nového zákona.
Opravdu zemřel Ježíš Kristus na kříži?
V roce 2011 britská televize BBC odvysílala krátký, ale fascinující dokument s názvem Did Jesus Die On The Cross? (Zemřel Ježíš na kříži?)
Tento dokument přichází s odvážným tvrzením, že Ježíš Kristus ve skutečnosti neumřel na kříži poté, co ho ukřižovali. Jinými slovy, tento dokument ukazuje, že oficiální verze o Ježíšově smrti, jíž věří většina křesťanů, není pravdivá.
Historici na obhajobu svých rouhavých tvrzení poukazují na místa v Bibli, která jsou logicky, časově či věcně nesouvislá, zejména na přechod od Starého k Novému zákonu.
Také poukazují na to, že Bible je plná vzájemně si odporujících informací, jež vedou k možnosti, že Ježíš Kristus v žádném případě nezemřel na kříži.
Někteří skeptici zacházejí ještě dál. Tvrdí, že poté, co Ježíš zemřel na kříži, nevstal z mrtvých, ale byla mu poskytnuta první pomoc.
Jelikož v té době ještě nebyla známá technika oživování – neexistuje žádná písemní zmínka o tom, že by lidé disponovali vědomostmi o kardiopulmonální resuscitaci a sotva znali, co je defibrilátor – opětovné přivedení člověka k životu nemohlo být vnímáno jinak než zázrak (více ZDE…).
Díky tomuto neuvěřitelnému zásahu Ježíš Kristus nezemřel mladý, ale dožil se stáří.
Ve zmíněném dokumentárním filmu se historici odvolávají na několik dochovaných spisů, podle nichž je opravdu možné, že Ježíš Kristus navštívil během svého života Indii, Nepál a Himaláje.
Zde trávil svůj čas mezi buddhistickými mnichy před a po jeho údajném ukřižování. Je těžké říci, jak to bylo doopravdy. Zdá se, že narůstá potřeba detailněji přezkoumat oficiální verzi Ježíšova života, kterou nám podává Bible a která byla dosud bezvýhradně akceptována.
Důvodem je zejména přibývání důkazů, jež poukazují na chyby obsažené v Bibli. Tyto důkazy postupně získávají převahu nad původní verzí Ježíšova života.
Pokládat Bibli a její příběhy za něco neměnného, je v dnešní době skličující.
Bylo poselství o reinkarnaci z Bible vyňato záměrně?
A tady se postupně dostáváme k velmi zajímavým závěrům. Pro vyznavače křesťanství budou však tyto závěry téměř jistě velmi nepohodlné, protože představa o reinkarnaci rozhodně není součástí křesťanské doktríny.
Na tomto místě je třeba poznamenat, že existuje několik důkazů, podle nichž se značná část raných křesťanů ztotožňovala s myšlenkou života, smrti a znovuzrození na Zemi.
Když mluvíme o raném křesťanství, máme tím na mysli období let 0-500 po Kristu. Právě v tomto období byly příběhy o životě Ježíše Krista zachyceny v písemné podobě a ústně předávané následujícím generacím.
V době raně křesťanské však Bible (více ZDE…) neexistovala v té podobě, v jaké ji známe dnes. Podle dochovaných informací však víme, že v roce 367 po Kr. církevní otec svatý Atanáš vybral 66 knih, jež od té doby tvoří církevní kánon.
Jinými slovy, do struktury křesťanství bylo zahrnuto jen 66 knih, jež uznávala církev.
Nález starověkých svitků v okolí Mrtvého moře a Nazaretu
Díky nálezu starověkých svitků v okolí Mrtvého moře mohli historici konečně potvrdit klíčový a důležitý předpoklad, a sice, že křesťanští gnostici také věřili v reinkarnaci.
V období raného křesťanství však ještě název „křesťanští gnostici“ neexistoval – tímto názvem dnes označujeme lidi, kteří byli v té době křesťany.
To znamená, že se věrně drželi učení Ježíše Krista, což je také vedlo k víře v reinkarnaci. Měli však smůlu, protože krátce na to křesťanská církev začala pronásledovat každého člověka, jenž byl podezřelý z praktikování podobných myšlenek. Trvalo to celá léta.
Spisovatel Dale Wiley na internetovém portálu Psychics Directory k tomu poznamenává:
„Poselství o reinkarnaci bylo oficiálně vyňato z křesťanské doktríny během pátého ekumenického koncilu, který se uskutečnil v roce 553 (známý také jako druhý konstantinopolský koncil).
Tento koncil svolal byzantský císař Justinián I. spolu se svou manželkou císařovnou Theodorou a mělo se na něm rozhodnout, jaké přesvědčení a způsoby je možné „akceptovat“ jako křesťanské.
Výsledkem pátého ekumenického koncilu bylo vytvoření seznamu několika předpisů, které byly v podstatě umíráčkem pro myšlenku reinkarnace (více ZDE…).
V prvním z těchto předpisů se můžeme například dočíst: „Pokud by někdo prosazoval zázračnou myšlenku o tom, že duše existuje již před narozením člověka, nebo kdyby chtěl někdo hlásat z toho vyplývající myšlenku o nepředstavitelném znovuzrození, tohoto nešťastníka budeme muset rovnou proklít.“
Takový rozsudek ve skutečnosti znamenal, že kdokoliv věřil v reinkarnaci, byl automaticky zatracen. Pokud se někdo jen náznakem ztotožňoval s myšlenkou reinkarnace, byl církví okamžitě exkomunikován.“
A co teď?
Pokud při čtení uvedených informací zdvíháte obočí a podněcuje to ve vás zájem o bližší studium problematiky reinkarnace z pohledu Bible, pak tento článek padl na úrodnou půdu.
V příbězích, jež nám vypráví Bible, je daleko více chyb a nedokonalostí. Přesto miliony lidí po celém světě považují biblické příběhy za pravdivé, ačkoliv si nedají ani nejmenší námahu trochu pouvažovat o některých základních otázkách.
Obr.: „Jenom se procházíme po našem společném domově.“ – Ram Dass
Hlásit se k určitému náboženskému směru je pro mnohé lidi silná vnitřní potřeba a zároveň velmi povznášející věc. Pro některé lidi je však mnohem důležitější poznání pravdy.
Věřit tradovaným biblickým příběhům, aniž bychom si kladli jakékoli otázky, nelze považovat za nic jiného než zaslepenost a naivitu.
Zvláště dnes, kdy historici nacházejí kopu důkazů, které objasňují, co se doopravdy stalo s Ježíšem Kristem a které zřejmě přesněji interpretují jeho skutečné poselství.
Všechna náboženství (více ZDE…) jsou ve skutečnosti postavena na stejných myšlenkách – že máme prokazovat soucit a lásku vůči druhým jakož i vůči sobě samému, že máme pomáhat druhým a otevřít se Bohu a lidstvu.
Pokud bychom do křesťanské doktríny znovu zahrnuli poselství o reinkarnaci, křesťanství by se opět začalo podobat ostatním světovým náboženstvím.
Přejeme vám hodně lásky.
Zpracovala: Mocvědomí.cz
Děkuji za váš článek, toto jsou velice přesné informace, které sbírám i z mnoha jiných zdrojů. Podle nich docházím k závěru, že kdysi byla jednotná víra v Boha, to, co ji pak rozštěpilo do jednotlivých náboženstvích a směrů, byla jen touha po moci, ovládnutí jiných a hlavně hromadění majetku. Základem všeho je pomáhat ostatním a chránit vše živé. Bible obsahuje mnoho lží, už sám její název to lidem sděluje – Lie, jež obsahuje, znamená lež.
Myslím, že náboženství je tu jen proto, aby mohlo platit „rozděl a panuj“, Bibli jsem nikdy nečetla (možná jednou), ale celkově z křesťanství mám pocit „neptej se a věř“ a to se mi nelíbí. Četla jsem knihu na téma, že Ježíše „vyrobili“ na zakázku a pak to jen hráli tak, aby to odpovídalo proroctvím, včetně panny matky, probuzení mrtvého, léčení a zmrtvýchvstání. Nakonec se snad dožil 90 v Indii 🙂 Kdo ví
Pojetí svobody v Losského nauce o převtělování
Miloš Mrázek
Jedním z výrazů kulturních proměn, kterými západní civilizace v uplynulých desetiletích procházela a stále prochází, je i výrazně zvýšený zájem o nauky, které hlásají stěhování duší z jednoho těla do druhého. Někdy tento zájem získal charakter i určité módnosti. Pokud jde o takovéto představy, nalezneme mezi západními stoupenci konvertity k různým orientálním náboženstvím v jejich tradiční podobě, nebo naopak synkretisty, kteří si z nich vybírají podle potřeby a sympatií, dále příslušníky rozmanitých nových náboženských kultů, stoupence esoterních tradic, experimentátory s různými psychoterapeutickými technikami atd.1
Své zastánce našla myšlenka reinkarnace i mezi křesťany, kteří nabyli přesvědčení, že je toto učení dobře slučitelné s křesťanským zjevením. Mezi ty, kteří z rozmanitých pozic a rozdílným způsobem přesvědčují křesťany o možnosti, vhodnosti či přímo nutnosti akceptovat reinkarnační nauku, se u nás v nedávné době zařadili i jezuitští vydavatelé z nakladatelství Refugium. Tak lze vyložit vydání knihy ruského filosofa Nikolaje O. Losského Nauka o reinkarnaci2 s předmluvou P. Ambrose, který v ní uvádí významné moderní katolické autory, již tuto myšlenku také připouštějí (Rahner, Küng, von Balthasar).
Nakladatelství Refugium se kromě vlastní jezuitské literatury specializuje na vydávání literatury z prostředí ruského myšlení a pravoslavné spirituality. Z oblasti ruské filosofie vydalo především řadu knih V. Solovjeva, dále pak díla B. Vyšeslavceva, Florenského (Sloup a opora pravdy) a také dvě knihy významného a osobitého ruského myslitele 20. století Nikolaje O. Losského. První z nich představuje přehled dějin ruské filosofie3, druhou je právě Nauka o reinkarnaci.
N. O. Losskij se ve svém myšlení opírá o pravoslavnou teologii (v tom je blízký výše zmíněným ruským filosofům) a sám proklamuje svou pravověrnost. Ve svých dílech se však jednoznačně zařazuje k filosofickému diskursu, ve kterém se argumentuje rozumovými důkazy, nikoli vírou. „Do sféry filosofie v přesném smyslu patří jen zcela zaručené dokázané pravdy“, říká v úvody své knihy.4 Losskij rozlišuje dokázaná tvrzení od pouhých domněnek. Za podstatnou součást argumentace považuje princip sporu, který obhajuje jako nezpochybnitelný a ontologicky zakotvený.5 Závěry autor předkládá výslovně jako hypotézu, avšak zdá se, že svou argumentaci považuje za dostatečně přesvědčivou. Nejprve si ji shrňme a poté zhodnoťme, nakolik obstojí před kritickými námitkami.
http://www.distance.cz/rocnik-2006/1-cislo/pojeti-svobody-v-losskeho-nauce-o-prevtelovani