Vesmír je někdy zábavné místo. Provedl jsem vlastní průzkum o různých formách mentální manipulace, na které jsme nejen náchylní, ale podstupujeme je každý den.
Jedná se o jednu z těch věcí, o kterých si ani neuvědomujeme, že se nás týkají, a vidíme jen jejich důsledky: pochybnosti o sobě, snížené sebevědomí a pocit méněcennosti.
Svět má způsoby, jak uzemnit i ty nejlepší z nás. Nicméně tuto specifickou formu manipulace umíme snadno identifikovat a odstranit ji ze svého každodenního života.
Pochybnosti o sebe samých
Kdysi dávno, ještě v roce 1938, existovala divadelní hra pod jménem „Gas Light“, v překladu světlo z plynové lampy, a později byla také zfilmována.
V uvedeném příběhu manžel cíleně pracoval na tom, aby svou ženu a její kamarády přesvědčil o tom, že je šílená.
Dělal to jednoduchým způsobem, a to prováděním malých změn v jejím prostředí. Když žena na tyto změny poukázala, manžel ji přesvědčil o tom, že se mýlí a zřejmě začíná šílet.
Pomalu, ale jistě se žena začala poddávat pochybnostem. Jednou ze změn, kterou její manžel udělal, bylo ztlumení intenzity osvětlení plynové lampy. Odtud pochází označení „gaslighting“.
Naše vnímání je naše realita
Hlavním motivem této divadelní hry byla manželova schopnost změnit manželčino vnímání reality.
Viděla, že světlo lampy bylo ztlumeno, ale manžel ji přesvědčil o tom, že tomu tak není. Tímto způsobem dosáhl toho, že začala pochybovat o svém vnímání a realitě.
Jedná se o formu mentální manipulace (více ZDE…), které si lidé ani pořádně nevšimnou. Schopnost vnímání sebe sama a reality v okolí umožňuje pachateli kontrolovat svou oběť.
Ve skutečnosti se to odehrává každý den. Je to všude kolem nás.
Kolik shlédne člověk během dne reklam, které prohlašují, že jejich produkt dokáže nějakým způsobem zlepšit váš život?
Jedná se o mírnou formu gaslightingu. Jste přesvědčováni o tom, že některý aspekt vašeho života je nekompletní. Jste nuceni POCHYBOVAT sami o sobě.
Kromě toho jste přesvědčováni o tom, že produkt, který vám reklamy nabízejí, je řešením toho, co vám v životě chybí.
Gaslighting v našich životech
Inspiraci k napsání tohoto článku jsem našel v té nejkrásnější a nejúžasnější ženě, jakou jsem kdy poznal.
Tato žena procházela bolestivým rozchodem s mužem, který si ji vůbec nezasloužil.
Vysvětloval jsem jí, že v našich životech existují lidé, kteří se nás budou snažit položit k zemi až na jejich úroveň.
Jaké je tedy řešení gaslightingu?
Je jím udržování naší vlastní reality i navzdory vlastnímu vnímání.
Řeknu vám stejnou věc, jakou jsem tehdy řekl té ženě:
„Na tomto světě jsou lidé, kteří když vidí jednorožce, řeknou si: Tohle je jednorožec, jakým já nikdy nebudu.“
Poté se budou snažit přesvědčit vás – jednorožce, že vy jste jen obyčejný kůň jako oni, jen s netypickým výrůstkem na hlavě, který by vám měl zkontrolovat specialista na výrůstky hlavy.
Budou se snažit ukrást vaše kouzlo a udělat vás fádní a proměnit vás v obyčejného koně, jakým jsou oni sami.
To proto, že tito lidé potřebují, abyste byli stejně bezvýznamní, jako jsou oni, aby vás mohli stáhnout dolů na svoji úroveň.
Závěr
Jak jsme se již zmínili: Vy nejste nějaký obyčejný, fádní kůň.
Nejste ani rychlý dostihový kůň. Nejste ani jedním z těch ozdobných britských koní, na kterých mažoretky ve vysokých botách přeskakují různé překážky…
Vy jste jednorožec. Bez ohledu na to, co říkají ostatní. Jste jediný z 8 miliard lidí, a to je na tom ta nejkrásnější věc.
Zdroj: iheartintelligence.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz
Když vám nějaký blázen řekne, že jste ryby a my všichni že jsme ryby, budete se svlékat a ukazovat, že nemáte šupiny? Byl byste sám bláznem. Milan Kundera
článek je užitečný informacemi, které přináší, ale jeho hodnotu snižuje ubohá úroveň češtiny, kterou je napsán. Dalo by se říct, že to ani není česky.
No tak to si teda i vy po sobě opravte svůj text.Už v prvním slově máte zásadní chybu.
Můžete to alespoň podrobněji vysvětlit? Takové nijaké hanění, není úplně košer, vašeho formátu. Děkuji
Je škoda, že tak zajímavé články jsou jako špatně přeložené ze slovenštiny. Kdyby to byla čistá slovenština, mělo by to aspoň úroveň.
Mě to kompletně připomíná mého zesnulého tatínka, ještě když nedávno žil, byl lékař a tak trochu si nenechal líbit všechno a zároven to byla hra, kterou mu určili…Odnášela to moje maminka a vlastně je posedla stále,pořád. Skutečně přesvědčoval lidi o různých důševních poruchách, protože měl své koexistenční důvody..Lidé ho měli rádi,ale doma byl bizardní a moje přirozené reakce,byli utlumené a to maximálně…
To zní hrozně
Vážení přátelé. patřím ke generaci, která vyrůstala ještě v době normalizace. Mám velmi obětavé rodiče a celá větší rodina byla ke mně velice laskavá. Takto podobně se chovali i učitelé i zdravotníci, které jsem v dětství navštěvoval. Protože moc možností nebylo, začal jsem zkoušet dělat různé činnosti tak jako lidé bez handicapu. A, sice těžko a velmi pomalu, ale jistě kousek po kousku to přece jen šlo. Díky této snaze v některých aktivitách jsem se okolo 20 let věku dostal do různých skupinových volnočasových aktivit – např. skautu. A s Boží pomocí také do různých zaměstnání, manželství a rodiny. V horské turistice jsem se dostal až ke zvládnutí výstupů na známá místa ve Vysokých Tatrách jako např. Téryho chata a projití celé tatranské magistrály. Zvládl jsem před několika lety i velký okruh na lanovém centru s lanovkou či seskokem dolů .Ve hře na hudební klávesový nástroj zvládám – jistým svým způsobem – nyní i hraní při bohoslužbách a veřejně jsem vystupoval s vlastními skladbami na festivalech zdrav. postižených hudebníků.
Nechápu, co se nyní děje, že dnes mě k těmto aktivitám v různých organizacích např. ve škole (kde nyní studuji) vůbec nechtějí pustit z důvodu, že s tímto typem postižení prý tyto činnosti vykonávat nemohu. A vůbec nemají zájem to nějak vyzkoušet. Mohl by mi, prosím, někdo poradit, co s tím?