Dokonce i ta nejsilnější osoba může začít pociťovat únavu a vyčerpanost. I ti nejstatečnější a nejodolnější jednotlivci mohou vyhořet, pokud se celou dobu musí sami starat o sebe, ale i o druhé.
Chmury nezávislého, samostatného způsobu života mohou začít doléhat i na ty nejsilnější z nás, ačkoli jsme se pro takový způsob života rozhodli sami.
V takovém případě musíme sami zvládat platit všechny naše účty a provádět veškerou potřebnou práci. To umí být dosti náročné.
I ti nejsilnější lidé mohou začít pociťovat únavu, když všichni na nich spoléhají, ale oni sami se nemají na koho spolehnout. Jako kdyby ani nemohli říct, že momentálně nemohou něco udělat, protože se zdá, jako by celý svět očekával, že to udělají právě oni.
Druzí očekávají, že silné osoby budou vždy a za každých okolností v pohodě, a možná jim ani nesejde na um, že i silní lidé mohou mít své vlastní problémy, při jejichž řešení potřebují pomoci.
Dokonce i ta nejsilnější osoba potřebuje lásku a náklonnost. Nikdo se necítí dobře, když je osamělý. Nikdo se necítí dobře, když je odmítán. A silní lidé někdy již nechtějí být hrdiny.
I oni někdy potřebují někoho, kdo by je „zachránil“, někoho, kdo by tady byl pro ně, zvláště když ho budou nejvíce potřebovat.
I silní lidé potřebují někoho, o kom mohou říct: „Toto je můj nejlepší přítel“ nebo „Toto je můj partner“. I oni potřebují mít po svém boku někoho loajálního, s kým budou moci zažít všechny ty nádherné a úžasné věci.
Protože se může stát, že dokonce i ta nejsilnější osoba, kterou známe, to někdy nemusí zvládat. I ta nejsilnější osoba se může sesypat.
A obvykle se to stane, když to vše na nich začne dříve či později doléhat. Když mají všeho akorát dost. Když byli silní příliš dlouho, a přitom zcela zapomněli sami na sebe.
Když už ráno nedokázali vstát z postele, protože jejich tělo, srdce a duše jsou unavené a těžké. Když se zdá, že všechno, co celou dobu budovali, se rozpadá, a nablízku není nikdo, kdo by jim pomohl.
Dokonce i ta nejsilnější osoba potřebuje odpočinek. I silní lidé potřebují, aby se vedoucí role občas ujal někdo jiný. I oni potřebují čas od času zpomalit a dobít si baterky – jinak by hrozilo, že se vyčerpají až za hranici lidských možností a budou mít podlomené zdraví.
I ti nejsilnější lidé si musí uvědomit, že jejich síla má své hranice a že i oni jsou zranitelní. A je dobré, že tomu tak je, protože tak získají prostor pro změnu, jakož i prostor pro druhé, kteří po nich mohou přebrat část odpovědnosti a úkolů na svá bedra.
Protože ani ti nejsilnější z nás neoplývají neomezenou či nadpřirozenou mocí. I oni jsou jen lidé a je důležité, aby to neztráceli ze zřetele.
Nakonec i ta nejsilnější osoba může začít pociťovat únavu jednoduše pro to, že to vše zvládá sama a že ji všichni vnímají jako silnou. A hlavně je třeba si uvědomit, že silní lidé se nenarodili se svou obdivuhodnou silou.
To se sami naučili, jak být silní, když se museli vyrovnat s mnoha překážkami a problémy, když na blízku nebyl nikdo, kdo by jim podal pomocnou ruku.
A dokonce i jim se někdy stýská být znovu takoví, jací byli dávno předtím, než je druzí lidé a okolnosti naučily být tím, čím jsou nyní, než je ostatní přetvořili v silné, odolné osobnosti.
Naučili se být silní a nezávislí, protože lidé časem vždy odešli z jejich života, a proto nemohou spoléhat na druhé, že jim pomohou, když to budou nejvíce potřebovat.
Zdroj: thepowerofsilence.co, Zpracovala: Mocvědomí.cz
Napsat komentář