Dokonce i ta nejsilnější osoba může začít pociťovat únavu a vyčerpanost. I ona může vyhořet, pokud se celou dobu musí starat sama o sebe, ale i o druhé lidi.
Chmury nezávislého, samostatného způsobu života mohou začít doléhat i na ty nejsilnější z nás, ačkoliv jsme se pro takový způsob života rozhodli sami.
V takovém případě musíme sami zvládat platit všechny své účty a provádět veškerou práci. To umí být dost náročné.
I ti nejsilnější lidé mohou začít pociťovat únavu, když se na nich všichni spoléhají, ale oni sami se nemají na koho spolehnout. Jako kdyby ani nemohli říct, že teď nemohou nic udělat, protože se zdá, jako kdyby celý svět očekával, že to udělají právě oni.
Druzí lidé očekávají, že silné osoby budou vždy a za každých okolností v pohodě, a možná jim ani nesejde na um, že i ony mohou mít své vlastní problémy, při jejichž řešení potřebují pomoc.
Dokonce i ta nejsilnější osoba potřebuje lásku a náklonnost. Nikdo se necítí dobře, když je osamělý. Nikdo se necítí dobře, když je odmítán. A silní lidé někdy nechtějí být hrdiny.
I oni potřebují někoho, kdo by je „zachránil“, někoho, kdo by tady byl jen pro ně, zvláště když ho budou nejvíce potřebovat.
I oni potřebují někoho, o kom mohou prohlásit: „Toto je můj nejlepší přítel“ nebo „Toto je můj partner“. I oni potřebují mít po svém boku někoho loajálního, s kým budou moci zažít všechny ty nádherné a úžasné věci.
Protože se může stát, že dokonce i ta nejsilnější osoba, kterou známe, to někdy nemusí zvládat. I ona se může sesypat.
A obvykle se to stane, když na ni všechno začne doléhat. Když má všeho akorát dost. Když byla silná příliš dlouho, a přitom zcela zapomněla sama na sebe.
Když už ráno nedokázala vstát z postele, protože její tělo, srdce a duše jsou unavené a těžké. Když se zdá, že všechno, co celou dobu budovala, se najednou rozpadá, a nablízku není nikdo, kdo by jí pomohl.
Dokonce i ta nejsilnější osoba potřebuje odpočinek. I ona potřebuje, aby se vedoucí role občas ujal někdo jiný. I ona potřebuje čas od času zpomalit a dobít si baterky – jinak by hrozilo, že se vyčerpá až za hranici svých lidských možností a bude mít podlomené zdraví (více ZDE…).
I ta nejsilnější osoba si musí uvědomit, že její síla má své hranice, a i ona je zranitelná. A je dobré, že tomu tak je, protože tak získá prostor pro změnu a pro druhé, kteří po ni mohou přebrat část odpovědnosti a úkolů na svá bedra.
Protože ani ti nejsilnější z nás neoplývají neomezenou anebo nadpřirozenou mocí. I oni jsou jen lidé a je důležité, aby to neztráceli ze zřetele.
I ta nejsilnější osoba může začít pociťovat únavu z toho, že vše zvládá sama a všichni ji vnímají jako silnou. A hlavně je třeba si uvědomit, že silní lidé se nenarodili se svou obdivuhodnou silou.
Sami se naučili, jak být silní, když se museli vyrovnat s mnoha překážkami a problémy, když na blízku nebyl nikdo, kdo by jim podal pomocnou ruku.
A dokonce i jim se někdy stýská po minulosti, po době, kdy nebyli tak silní. To druzí lidé a okolnosti je naučily být těmi, jací jsou nyní – silnými a odolnými osobnostmi.
Naučili se být silní a nezávislí, protože přátelé časem odešli z jejich života, a tak se nyní již nespoléhají na druhé, že jim pomohou, když to budou nejvíce potřebovat.
Zdroj: thepowerofsilence.co, Zpracovala: Mocvědomí.cz
Napsat komentář