Inteligentní lidé vyhledávají společnost méně – toto jsou důvody, proč tomu tak je

Už se vám někdy zdálo, že jste poustevníky? Kdybyste si mohli vybrat, žili byste v chaloupce na venkově, anebo spíš v rušném velkoměstě?

Vybrali byste si možnost zůstat doma a přečíst si nějakou dobrou knihu, nebo byste spíše upřednostnili bujarou zábavu na diskotéce?

Měli jste někdy nutkání se schovat, když vám u dveří nečekaně zazvonila návštěva?

Pokud jste se v těchto řádcích našli, máme pro vás dobrou zprávu. Ne, nebojte se, nejste antisociální osobností. Právě naopak, ve skutečnosti jste možná géniové.

Co zjistil výzkum

Podle jednoho z výzkumů, který provedlo Národní centrum biotechnologických informací ve Spojených státech (National Center for Biotechnology Information – NCBI), mají lidé s vyšší inteligencí sklon navazovat kontakt s menším počtem osob a méně vyhledávají sociální interakci.

Je zajímavé, že životní uspokojení těchto lidí je tím větší, čím důsledněji se v životě řídí touto strategií.

Dva přední vědci Satoshi Kanazawa a Norman Li se domnívají, že pokud hledáme životní štěstí, strategie „poustevníka v lese“ může být pro nás – a zejména pro osoby s vyšší inteligencí – vhodným způsobem života.

Satoshi Kanazawa a Norman Li působí v oblasti evoluční psychologie (více ZDE).

Tito vědci provedli spoustu důkladných výzkumů, díky kterým dospěli k závěru, že člověk vede šťastnější život v méně obydlených oblastech.

Také zjistili, že nejšťastnější jsme v případě, kdy přicházíme do styku se svými nejmilejšími kamarády.

Naproti tomu jsme méně šťastní, když se setkáváme s cizinci, méně oblíbenými kamarády nebo známými.

Jak bychom mohli očekávat, účastníci výzkumu uvedli, že se cítí šťastnější, když mají možnost sociální interakce.

Výjimkou byla jediná skupina – u lidí s nejvyšší inteligencí častější sociální interakce nepřispívala k pocitům štěstí, ale právě naopak.

Inteligentní lidé a jejich sociální interakce

Vědci doslova potvrdili, že „inteligentní lidé jsou méně šťastní, pokud se musí setkávat se svými kamarády“.

Carol Grahamová je dalším z vědců, kteří se věnují výzkumu principů štěstí (více ZDE). Výše uvedený jev podrobila důkladné analýze a své závěry publikovala v deníku Washington Post. Zde je krátký úryvek:

Na základě zjištěných informací se domníváme (a vůbec nás to nepřekvapuje), že u lidí s vyšší inteligencí a schopností ji správně využívat, je menší pravděpodobnost, že budou trávit čas socializováním s přáteli.

Důvodem je, že inteligentnější lidé se zaměřují na dosahování cílů, které jsou z dlouhodobého hlediska hodnotnější.

Jinými slovy, když vám nějaký podivín řekne, že má důležitější a lepší věci na práci než se flákat s kamarády, není moc daleko od pravdy.

Abychom lépe pochopili zjištění výše uvedených výzkumů, evoluční psychologové našli významnou souvislost mezi samotářským chováním inteligentních lidí a tzv. „savanovou hypotézou“.

Savanová hypotéza

Podle savanové hypotézy nacházíme štěstí ve stejných věcech jako naši pravěcí předkové.

Když naši předkové (více ZDE) v pravěku žili ještě na savanách, hustota zalidnění byla velmi nízká a osobní kontakt mezi jednotlivci byl mimořádně důležitý, protože zvyšoval šance na přežití.

Výsledky zmíněných výzkumů v konečném důsledku tedy nejenže potvrzují savanovou hypotézu, ale vedou ještě k dalším závěrům. Jedním z nich je, že nadprůměrně inteligentní lidé jsou díky evoluci schopni obejít touhu po častém společenském kontaktu.

Místo toho začínají upřednostňovat činnosti, které jsou prospěšné pro vývoj moderní společnosti. Tyto činnosti mají často zejména intelektuální a ekonomický charakter.

V dnešní době už nepotřebujeme tak častou sociální interakci jako naši předkové a pro nejvyspělejší jednotlivce už sociální interakce přestává být prioritou.

Závěr

Pokud se příště rozhodnete raději zůstat doma a vyhnout se zábavě či klubům, nemějte ze sebe zvláštní pocit.

Místo toho mějte radost, že se chováte rozumně. Může to znamenat, že právě vy jste z evolučního hlediska průkopníky.

Zpracovala: Mocvědomí.cz