Součástí dospívání je uvědomování si změn, ať už na sobě, nebo ve svém okolí. Zažili jste už někdy ten pocit údivu, když jste po deseti či patnácti letech znovu kráčeli známými ulicemi, na kterých jste si jako děti či dospívající hrávali se svými kamarády?
Ten pocit úžasu z toho, jak se tam všechno úplně změnilo? A teď si zkuste představit tohle. Celý život žijete na krásném místě obklopeném hustou zelení a stromy.
Jedete na dovolenou a když se po týdnu vrátíte domů, přivítá vás pohled hrozný a smutný zároveň – všechny stromy jsou pryč! A přesně tohle se děje po celém světě v důsledku agresivního a neustálého kácení stromů.
Všichni si tento problém jasně uvědomujeme, ale jen hrstka zemí našla v sobě odvahu, aby proti tomu něco podnikla. Proto je třeba, abychom všichni jako jednotlivci dávali jasně najevo vůli se změnit a nějakým způsobem se o to snažili.
Sebastião Ribeiro Salgado, známý fotožurnalista, který za svou práci získal prestižní ocenění, a jeho manželka Lelit Deluiz Wanick Salgado, jsou hrdiny krátkého příběhu, o kterém si povíme v tomto článku.
Jednoho dne se brazilský fotožurnalista vrátil domů z náročné a traumatizující služební cesty, na níž bylo jeho úkolem udělat reportáž o genocidě v africké Rwandě.
Jako by toho nebylo dost, další zdrcující úder přišel při pohledu na zdevastovanou přírodní scenérii kraje, ve kterém strávil své dětství, ale i několik let dospělého života.
Minas Gerais, jeden z 26 států v Brazílii a Sebastiaoův rodný kraj, byl kdysi rájem v podobě tropických pralesů. V důsledku činnosti člověka se však změnil v pustou zem bez jediného stromu a bez náznaků života.
Oblast, ve které zůstalo pouze 0,5 % plochy pokryté lesy, Sebastião Ribeiro Salgado v jednom interview označil za nemocnou. Od začátku se však cítil být zavázán ji pomáhat.
Nechtěl se jen nečinně přihlížet, jak se jeho domovina mění v další pustinu – jak toho můžeme být svědky v případě některých jiných zemí za poslední desetiletí.
Zalesnění vyprahlých ploch v Minas Geiras pomocí umělé výsadby malých stromků je myšlenka, se kterou přišla Sebastiãova manželka, Lélia Deluiz Wanick Salgado.
A tak se společně rozhodli vydat na tuto šlechetnou a nelehkou misi. Začali oslovovat kompetentní lidi či apelovat na širší veřejnost, uskutečnili dobročinné sbírky, iniciovali vznik několika dobrovolnických týmů a spojili se i s některými organizacemi, které jim pomáhaly v uskutečňování jejich vznešeného cíle.
V dubnu 1998 manželé Salgadovi založili nadaci s názvem Instituto Terra, která si dala za úkol přeměnit zpustošenou a mrtvou krajinu v ráj, kterým byla kdysi.
První, k čemu se nadace Instituto Terra zavázala, byla výsadba nových stromků na ploše o rozloze 6,078 km2.
Na této ploše ve městě Aimorés ve státě Minas Geiras kdysi rostl hustý deštný prales, ale v roce 1998 se zásahem člověka změnil v holou pláň, na níž vyrostla farma Bulcão zaměřená na chov skotu.
Tato plocha byla následně klasifikována jako soukromá chráněná krajinná oblast. Manželé Salgadovi začali s výsadbou mladých stromků v prosinci 1999 a od té doby ve výsadbě pokračovali.
Jejich představa byla vrátit deštný prales do původního stavu jako byl kdysi. Proto hned na začátku objasnili, že stromky, které použijí na výsadbu, budou ze stejných druhů, jaké se tam vždy vyskytovaly.
Při výsadbě jiných druhů stromů, které nemají původ v dané krajinné oblasti, totiž zpozorovali, že se neujaly dobře a nikdy z nich nevyrostl silný a zdravý les, jaký tam byl předtím.
Za poměrně krátkou dobu Salgadovi zasadili více než 2 miliony nových stromků, mezi nimiž bylo zhruba 290 různých druhů. A výsledek? Fantazie!
Díky procesu zalesňování se jim podařilo zabránit pokračující erozi půdy, což se projevilo postupnou obnovou vodních zdrojů na území farmy Bulcão, které se pomalu vracejí do svého původního stavu čistoty a hojnosti.
Osm přírodních pramenů, které v tomto lese kdysi vyvěraly, zde opět zurčí pramenitou vodou s průtokem 20 litrů za minutu. Tím nejvíce vzrušujícím výsledkem je návrat mnoha, ne-li všech živočišných druhů, které zde kdysi žili.
Znovu zde najdeme 172 druhů ptáků, z nichž 6 je již na seznamu ohrožených druhů.
Kromě toho se zde znovu začalo dařit 33 druhům savců, z nichž 2 druhy jsou v ohrožení a hrozí jim vyhynutí po celém světě, nejen v Minas Geiras.
V nově vysazených lesích v Minas Geiras dnes znovu roste 293 druhů rostlin, útočiště zde našlo 15 druhů plazů a také 15 druhů obojživelníků.
Navzdory všem těmto úžasným výsledkům je třeba zmínit i to, že nadace Instituto Terra se pomalu mění v paprsek naděje pro lidi, kteří si již dlouho uvědomují problémy životního prostředí a kteří v zalesňování vidí nejen životní filozofii, ale především způsob, jak životnímu prostředí navrátit zdravou rovnováhu.
Aby se toto světlo naděje a uvědomělosti šířilo rychleji a dále, nadace Instituto Terra vybudovala Centrum pro výchovu k přírodnímu prostředí a jeho obnovu (Center for Environmental Education and Restoration (CERA)), jehož hlavním posláním je vědecký výzkum a vzdělávání v oblasti přírodního prostředí a jeho obnovy.
V tomto centru již důkladně analyzovali několik dnešních modelů rozvoje a obnovy přírodního prostředí. Vědci na základě těchto analýz pracují na vyhotovení a úpravách nejmodernějšího modelu, který by zajistil dlouhodobě udržitelný rozvoj životního prostředí člověka a zároveň by jeho prioritou byla obnova přírodního prostředí.
Díky intenzivní činnosti vědců se nadace Instituto Terra již koncem roku 2012 mohla pochlubit více než 700 vypracovanými vzdělávacími projekty, do jejichž realizace se zapojilo více než 65 000 lidí ve 170 obcích a městečkách ležících v údolí brazilské řeky Doce.
Realizace těchto projektů na obnovu přírodního prostředí se začala zejména ve státech Minas Geiras a Espírito Santo, ale rozšířila se i do Rio de Janeira či státu Bahia.
Misi manželů Salgadových lze jednoznačně považovat za úspěch. V soukromé chráněné krajinné oblasti, ve které se jen před několika lety rozléhaly holé pláně farmy Bulcão, však stále zůstává přibližně 10 % plochy, kterou čeká výsadba nových stromků.
Sebastião Ribeiro Salgado je jednoznačně přesvědčen o tom, že hlavním důvodem klimatických změn je hromadění oxidu uhličitého v atmosféře, a také tvrdí, že existuje jen jediné řešení, které by koncentraci oxidu uhličitého účinně snížilo – další výsadba stromů a zeleně!
Protože stromy jsou jediné živé organismy, které jsou schopné pohlcovat oxid uhličitý a mít z něj užitek. Vědci v tom tedy mají jasno již dávno. Zbývá jen dořešit otázku, zda se jejich doporučení přetaví ve skutečnost.
Zdroj: truththeory.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz
Napsat komentář