Jak brazilský fotograf obnovil v průběhu 20 let celý les vysazením 2,7 milionů nových stromů

Součástí dospívání je uvědomování si změn, ať už na sobě, nebo ve svém okolí. Zažili jste už někdy ten pocit údivu, když jste po deseti nebo patnácti letech znovu kráčeli známými ulicemi, na kterých jste si jako děti anebo adolescenti hrávali se svými kamarády?

Ten pocit úžasu z toho, jak se tam všechno úplně změnilo? A teď si zkuste představit tohle. Celý život žijete na krásném místě, kde jste obklopeni hustou zelení a stromy.

Jedete na dovolenou a když se po týdnu vrátíte domů, přivítá vás pohled hrozný a smutný zároveň – všechny stromy jsou pryč! A přesně to se děje po celém světě v důsledku agresivního a neustálého kácení stromů.

Tento problém si všichni jasně uvědomujeme, ale jen hrstka zemí našla v sobě odvahu, aby proti tomu něco podnikla. Proto je potřeba, abychom všichni dávali jasně najevo vůli se změnit a nějakým způsobem o to usilovali.

Sebastião Ribeiro Salgado, známý fotožurnalista, který za svou práci získal prestižní ocenění, a jeho manželka Lelit Deluiz Wanick Salgado, jsou hrdiny krátkého příběhu, o kterém si povíme v tomto článku.

Jednoho dne se brazilský fotožurnalista vrátil domů z náročné a traumatizující služební cesty, na níž bylo jeho úkolem udělat reportáž o genocidě v africké Rwandě.

Jako by toho nebylo dost, další zdrcující úder přišel při pohledu na zdevastovanou přírodní scenérii kraje, ve kterém strávil dětství, ale také několik let života v dospělosti.

Minas Gerais, jeden z 26 států v Brazílii a Sebastiaoův rodný kraj, byl kdysi rájem v podobě tropických pralesů. V důsledku činnosti člověka se však změnil v pustou zemi bez jediného stromu a náznaků života (více ZDE…).

Oblast, ve které zůstalo pouze 0,5 % plochy pokryté lesy, Sebastião Ribeiro Salgado v jednom interview označil za nemocnou. Od začátku se však cítil být zavázaný ji pomáhat.

Nechtěl se jen nečinně přihlížet tomu, jak se jeho domovina mění v další pustinu – jak toho můžeme být svědky v případě některých jiných zemí za poslední desetiletí.

Zalesnění vyprahlých ploch v Minas Geiras pomocí umělé výsadby malých stromků je myšlenka, se kterou přišla Sebastiãova manželka.

A tak se společně rozhodli vydat na tuto šlechetnou a nelehkou misi. Začali oslovovat kompetentní osoby a apelovat na širší veřejnost, uskutečnili dobročinné sbírky, iniciovali vznik několika dobrovolnických týmů a spojili se s některými organizacemi, které jim pomohly v dosažení tohoto vznešeného cíle.

V dubnu 1998 manželé Salgadovi založili nadaci s názvem Instituto Terra, která si dala za úkol přeměnit zpustošenou a mrtvou krajinu v ráj, kterým byla kdysi.

První, k čemu se nadace zavázala, byla výsadba nových stromků na ploše o rozloze 6,078 km².

Na této ploše ve městě Aimorés ve státě Minas Geiras kdysi rostl hustý deštný prales, ale v roce 1998 se v důsledku zásahu člověka změnil v holou pláň, na níž vyrostla farma Bulcão zaměřená na chov skotu.

Tato plocha byla následně klasifikována jako soukromá chráněná krajinná oblast. Manželé Salgadovi začali s výsadbou mladých stromků v prosinci 1999 a od té doby ve výsadbě pokračovali.

Jejich představa byla vrátit deštný prales do původního stavu, v jakém byl kdysi. Proto hned na začátku objasnili, že stromky, které použijí na výsadbu, budou ze stejných druhů, jaké se tam původně vyskytovaly.

Při výsadbě jiných druhů stromů totiž zpozorovali, že se neujaly dobře a nikdy z nich nevyrostl silný a zdravý les, jaký tam byl předtím.

Za poměrně krátkou dobu Salgadovi zasadili více než 2 miliony nových stromků, mezi nimiž bylo zhruba 290 různých druhů. A výsledek? Fantazie!

Díky procesu zalesňování se jim podařilo zabránit pokračující erozi půdy, což se projevilo postupnou obnovou vodních zdrojů (více ZDE…) na území farmy Bulcão, které se pomalu vracejí do svého původního stavu čistoty a hojnosti.

Osm přírodních pramenů, které v tomto lese kdysi vyvěraly, opět zurčí pramenitou vodou s průtokem 20 litrů za minutu. Tím nejvíce vzrušujícím výsledkem je návrat mnoha, ne-li všech živočišných druhů, které zde kdysi žili.

Znovu zde najdeme 172 druhů ptáků, z nichž 6 je na seznamu ohrožených druhů.

Kromě toho se zde začalo dařit 33 druhům savců, z nichž 2 jsou v ohrožení a hrozí jim vyhynutí.

V nově vysazených lesích v Minas Geiras dnes znovu roste 293 druhů rostlin, útočiště zde našlo 15 druhů plazů a také 15 druhů obojživelníků.

Navzdory všem těmto úžasným výsledkům je třeba zmínit i to, že nadace Instituto Terra se pomalu mění v paprsek naděje pro ti, kteří si již dlouho uvědomují problémy životního prostředí a v zalesňování vidí nejen životní filozofii, ale především způsob, jak životnímu prostředí navrátit zdravou rovnováhu.

Aby se toto světlo naděje a uvědomělosti šířilo dále, tato nadace vybudovala Centrum pro výchovu k přírodnímu prostředí a jeho obnovu (Center for Environmental Education and Restoration (CERA)), jehož hlavním posláním je vědecký výzkum a vzdělávání v oblasti přírodního prostředí a jeho obnovy.

V tomto centru již důkladně analyzovali několik dnešních modelů rozvoje a obnovy přírodního prostředí. Vědci na základě těchto analýz pracují na vyhotovení a úpravách nejmodernějšího modelu, který by zajistil dlouhodobě udržitelný rozvoj životního prostředí člověka a jeho prioritou by byla obnova přírodního prostředí.

Díky intenzivní činnosti vědců se nadace Instituto Terra již koncem roku 2012 mohla pochlubit více než 700 vypracovanými vzdělávacími projekty, do jejichž realizace se zapojilo více než 65 000 lidí ve 170 obcích a městečkách ležících v údolí brazilské řeky Doce.

Realizace těchto projektů na obnovu přírodního prostředí se začala zejména ve státech Minas Geiras a Espírito Santo, ale rozšířila se i do Rio de Janeira anebo státu Bahia.

Misi manželů Salgadových lze jednoznačně považovat za úspěch. V soukromé chráněné krajinné oblasti, ve které se jen před několika lety rozléhaly holé pláně farmy Bulcão, však stále zůstává přibližně 10 % plochy, kterou čeká výsadba nových stromů (více ZDE…).

Sebastião Ribeiro Salgado je jednoznačně přesvědčen o tom, že hlavním důvodem klimatických změn je hromadění oxidu uhličitého v atmosféře, a také tvrdí, že existuje jen jediné řešení, které by koncentraci oxidu uhličitého účinně snížilo – další výsadba stromů a zeleně!

Protože stromy jsou jediné živé organismy, které jsou schopné pohlcovat oxid uhličitý a mít z něj užitek. Vědci v tom tedy mají jasno již dávno. Zbývá jen dořešit otázku, zda se jejich záměr přetaví ve skutečnost.

Zdroj: truththeory.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz