Jak dosáhnout stavu odsvícení (moc, nebrat se příliš vážně)

„Člověk trpí jen proto, že bere vážně to, co bohové udělali pro zábavu.“ – Alan Watts

Ukázalo se, že osvícení znamená mít skutečně dobrý smysl pro humor. Všichni jsme jen pointou v šíleně zábavném vesmírném žertu.

Skutečnou otázkou však je: Co s tím děláme? Cítíme se kvůli tomu špatně, nebo si pěstujeme sklon k bezstarostnosti? Bereme to vážně a pevně stiskneme ruku, nebo naopak upřímně a trochu se uvolníme?

Schoulíme se do klubíčka existenční úzkosti a pláčeme až do usnutí, nebo máme dostatečný smysl pro humor?

Třeseme se, třeseme se, třeseme se, anebo se smějeme, smějeme, smějeme?

Cesta osvícení neměla být nikdy jednoduchá. Je to nevděčný a časově náročný herkulovský úkol, důkladná nietzscheovská mise a těžké prométheovské podnikání.

K čertu! Život je těžký i bez toho, abychom hledali způsob, jak zlepšit sami sebe, eudaimonii (úplné štěstí) anebo osvícení.

Je těžké sedět na zadku a mrhat svůj život tím, že ho žijete napůl. Je těžké být na nohou a kopat do zadků a žít naplno.

Ten druhý způsob života může být naplněnější, ale také riskantnější, náročnější a bolestivější.

Tento článek není o osvícení. Ale o odsvícení. Je o tom, jak se zasmát hloupostem a nesmyslům.

Je o stahování kalhot guruům. Je o bouchání na dveře svatějšímu, než je ten umělý šaman, který sestoupil ze svého vysokého koně.

Je o foukání dýmu do velkopanské sukně jeptišky. Je o kultivaci dobrého smyslu pro humor, zatímco se nacházíte v zákopech osvícení. Je o tom, že se bolestivě válíte ve žlabech a zároveň jste omráčeni pohledem na hvězdy.

Dýchat, nebo nedýchat? To je otázka!

 „Existuje pouze jeden skutečně vážný filozofický problém, a tím je sebevražda. Posuzovat, zda život je hoden žití, nebo ne, znamená zodpovědět základní otázku filozofie.“ – Albert Camus

Mít ze sebe lepší pocit někdy znamená pouze uznat, jak strašně se cítíte. Sebezlepšování někdy znamená držet si od sebe odstup.

Přiznat, jak se cítíte, může vést k represi, psychóze, nebo dokonce sebevraždě. Když si připustíte své pocity, dáte si šanci se z toho dostat.

Uvědomení představuje bezpečnostní čáru, kterou můžete použít, abyste se z deprese dostali.

Místo toho, abyste blbost obalili v cukru, si nechte mizérii pro sebe. Místo toho, abyste dovolili, ať vám do rozpálených vlasů vane vítr, připusťte, že jste plní horkého vzduchu.

Jen si přiznejte, že jste více než mizérie. Potom ji nechte odejít. Pusťte ji. Vzdejte se svého ega (více ZDE…).

Je to v pořádku. Ukazuje se, že všichni jsme do jisté míry plní mizérie.

Jak se Scott Adam domníval:

„Lidská mysl je generátorem bludů, nikoliv oknem k pravdě. Nejlepší, co pro sebe můžete udělat, je pozvednout blud, který vám pomůže překonat den.“

Jeho akceptací ho necháte odejít, a tím se osvobodíte.

Když ignorujete své vlastní neštěstí, bolest anebo hněv, a pak se snažíte ho překrýt úsměvem, falešným smíchem, neupřímným potvrzením sebe sama nebo nějakým pseudo-osvíceným nesmyslem, nikam se nedostanete.

Ve skutečnosti se začnete pomalu rozpadat. Neúmyslně a bezděčně klesat ke dnu. Neustálým potlačováním svých vlastních emocí se z vás pomalu stane emoční troska.

Jenom vy musíte vlastnit svou mizérii. Nemůžete se smířit se svým neštěstím. Musíte mu ubližovat svou bolestí. Zmítat se hněvem. Otáčet se v souladu s údery.

A potom nechat všechno odejít s hlubokým nádechem. Přijměte to. Vlastněte to. Uvolněte to. Je to stejně jednoduché jako hloupé.

Dobře, možná to není tak snadné. Ale dává to rány alternativě: stagnaci, úpadku, psychóze anebo sebevraždě.

Odstupte z vaší cesty

 „Existuje spousta těžkých překážek, které ti stojí v cestě. Nedovol sám sobě, aby si se stal jednou z nich.“ – Ralph Marsten

Pokud má osvícení dobrý smysl pro humor, tak odsvícení je smyslem pro humor. V tomto smyslu odsvícení znamená srdce a duše osvícení.

Na cestě budou vždy retardéry a překážky. Rovněž se objeví mračna. Život je jako na horské dráze. Vyskytnou se vlny i žlaby. Zažijeme vzestupy i pády.

Když jsme nahoru, potřebujeme se chránit před povýšeností, drzostí a dogmatismem. Když jsme na dně, musíme se chránit před nihilismem, depresí a sebevraždou. Humor (více ZDE…) pomáhá v obou případech.

Pomáhá nám dostat se ze své cesty, když jsme nahoře (v oblacích), i když jsme na dně (v příkopech a zákopech).

To je definitivní existenční útěcha. Protíná vysoké a mohutné nesmysly stejně tak, jako voda odděluje výkaly v kanálech.

Sráží provizorní bohy z piedestalu stejně tak, jako mění démony ve spojence. Předvádí triky našemu fixovanému nastavení mysli (ať už pesimistickému, nebo optimistickému) a posouvá je do flexibilního vědomí.

Doopravdy. Dobrý smysl pro humor vás dokáže přenést v podstatě přes cokoliv. A když nedokáže, alespoň se zasmějete. Alespoň se nebudete brát tak zatraceně vážně. Ať si vaše srdce vybojuje cestu ven z těla.

Alespoň nebudete tak připoutáni na cokoliv, co chce vaše duše vykopnout z hlavy přes váš zadek.

Neexistují žádné odpovědi, ale změna je definitivní

„Abyste někomu změnili život, udělejte tohle: 1. Začněte ihned, 2. Dělejte to okázale, 3. Žádné výjimky.“ – Williams James

Pokud jste na cestě osvícení kvůli tomu, abyste našli odpovědi, jste na špatné cestě. Tato cesta je spíše o otázkách než takzvaných odpovědích. Podstatná je jízda.

I když se může stát, že odpovědi se budou objevovat pomalu, měly by být důvodem ke zpochybnění než ospravedlnění, že se usadíte.

Jak uvádí Zen přísloví:

„Pokud se setkáte s Buddhou na cestě, zabijte ho.“

Důvod je ten, že každý Buddha, se kterým se setkáte, je falešný. Jediný skutečný Buddha (více ZDE…) je Transformací samotnou. Jediné pravé osvícení je bezpodmínečný humor.

Jediná odpověď je zpochybnění. Jediná úplnost je změna. Jakákoliv pravda, kterou objevíte, je pouze odkládáním odpadu pro nějakou budoucí pravdu.

Opakem pravdy není ne-pravda, ale jiná hluboká pravda.

Jak řekl André Gide:

„Důvěřuj těm, kteří hledají pravdu. Zpochybňuj ty, co ji našli.“

Klíčem je udržet cyklus v pohybu. Umožněte procesu, aby byl plynulý, aby se nestal pevným stavem. To je místo, kde dochází k odsvícení.

To přeměňuje ustálené osvětlení v pružnou prozřetelnost. Otazník visí na věcech, které jsme považovali za samozřejmost. Je pojistkou pro naši jistotu.

Váže smyčku na všechny věci, které jsme brali příliš vážně. Otevírá dveře těm dalším.

Ve skutečnosti na ničem nezáleží a je to v pořádku

„Vše, co milujeme, je dobře uspořádaný prach.“ – Atticus

To je srdcem odsvícení. Vesmír je přirozeně nesmyslný. Ale to je v pořádku, protože v takovém případě máme volnost, abychom vytvořili náš vlastní smysl.

Můžeme se svobodně smát kosmickém vtipu. Můžeme svobodně dělat díry do každého nadmíru nafouknutého ega, především do toho svého.

Můžeme dokonce převrátit stůl s Absurdností a vytvořit svou vlastní absurditu, která se stane Meta-absurdní. Myslete na děda Ricka z příběhu Rick a Morty.

Zvědavost, představivost a dobrý smysl pro humor jsou ty správné věci. To je tajemství vytváření smyslu v nesmyslném vesmíru: kultivovat zvědavost, ohýbat představivost a mít dobrý smysl pro humor.

Vysypte popel umírněnosti a dostanete spirituální robustnost, která by mohla mít to, co je potřeba, abyste setrvali na cestě osvícení.

Odsvícení nezatěžuje, odlehčuje zahlcení duchovnem, které zatěžuje, je těžkopádné a příliš vážné.

Je to nezbytné vysvobození přehnané přetvářky, existenciální očisty, která vyhlazuje vše nadbytečné v zájmu znovuobnovení účelu. Připomíná nám důležitý rozdíl mezi nepotřebným a nepostradatelným.

A když zůstaneme s nepostradatelným – prvotní zatěžkávací zkouškou Vesmírného zákona – naše jízda může opravdu začít.

Budeme mít jasno, co je zdravé, a co ne. Zlaté pravidlo a Princip neagresivity se stanou primárním prostředkem pro zdravou pokrokovou evoluci.

A zdravý smysl pro humor bude vše obklopovat jako spásonosná milost pro každý proces, který se stane nadměrným, přehnaným anebo zveličeným.

Disciplína; ne-disciplína; obnovená disciplína

„Naučte se pravidla jako profesionál, abyste je mohli prolomit jako umělec.“ – Pablo Picasso

Všichni milujeme rutinu do té doby, dokud se nezačneme nudit, potom máme rádi vzrušení, dokud se nestane rutinou.

Tajemství se strategicky rozšiřuje a uzavírá. Rozbalte minulost své zóny pohody, podle možnosti mějte bolestivé dobrodružství, pak se stáhněte zpět do své zóny pohody, abyste se léčili.

Rutina; vzrušení; obnovená rutina; opakovat. Stav; ne-stav; obnovení stavu; opakovat. Stav ignorance; učit; odučit; znovu učit; opakovat. Tento proces lze aplikovat na všechny věci.

To je další důležitý aspekt odsvícení. Udržuje nás pružnými. Udržuje nás robustními. Odsvícení; osvícení; odsvícení; opakovat.

Začněte tam, kde jste. Přijměte pocit, ať je jakýkoliv. Učte se z něj. Dýchejte spolu s ním. Potom ho nechte odejít. Vraťte se do své zóny pohody. Oližte si rány a začněte znovu. Tímto způsobem dosáhnete autentického duchovního růstu (více ZDE…).

Když se vydáme za dobrodružstvím, opustíme zónu pohody, riskujeme nebezpečí, bolest a žal. Riskujeme zahlcení životem.

Také riskujeme, že získáme nové vědomosti, novou lásku a nepředvídatelné stavy plynutí.

V každém případě máme svou zónu pohody, do které spadneme znovu; abychom si vylízali rány a inkubovali své nově nadobyté znalosti.

Potom uděláme další odvážný skok do neznáma.

Jak řekl Bruce Lee:

„Naučte se techniku, zvládněte techniku, zapomeňte na techniku.“

Nástroj odsvícení vlastně používáme k tomu, abychom získali další osvícení. To, co v nás jednou expanduje a jindy se zmenšuje, nás vede k pružnosti, robustnosti a růstu.

Každou expanzí a kontrakcí zóny pohody se stává větší. Rozšiřuje se. Pokud máme k dispozici dostatek času, rozšiřuje se do té míry, aby zahrnovala komunitu, kulturu anebo svět.

Z nejistých a závislých stvoření ukrytých v malých zónách pohody se stanou sebejisté bytosti, které jsou vzájemně závislé, svobodné a propojené se všemi věcmi.

Nicméně, ne tak rychle! Odsvícení se vrátí se silným smyslem pro humor, aby rozbilo naši jablečnou káru jistoty. Aby přitisklo krabici k zemi dříve, než se zabarikáduje, a stane se dogmatem. Aby roztříštilo paradigma dříve, než se stane rigidním a nepružným. Abychom se smáli sami sobě ještě dříve, než se opět začneme brát příliš vážně. Opravdu.

Abychom se nepřetržitě přizpůsobovali a překonávali překážky.

Jak řekl Alan Watts:

„To, co člověk potřebuje v tomto vesmíru, není jistota, ale odvaha a nervy hráče; ne tvrdé odsouzení, ale přizpůsobivost; ne pevnou zemi, na kterou se postaví, ale potřebuje mít osvojenou dovednost plavání.“

Zpracovala: Mocvědomí.cz