Japonský lékař věnoval celý svůj život zkoumání tajemství dlouhověkosti – sám se dožil 105 let – odhaluje toto tajemství

Začátkem léta roku 2017 Japonsko přišlo o jednoho ze svých národních hrdinů. Byl jím lékař Shigeaki Hinohara, který se dožil neuvěřitelných 105 let.

Doktor Hinohara má lví podíl na záviděníhodném stavu moderního zdravotnictví v Japonsku, v němž působil jako ošetřující lékař, ale i jako primář.

Působil jako ředitel Mezinárodní nemocnice sv. Lukáše v Tokiu, a navíc zastával vedoucí funkci v pěti různých nadacích.

Jednou z jeho největších zásluh je zavedení každoroční komplexní zdravotní prohlídky v Japonsku, jejíž ovocem je podle odborníků výrazně delší průměrná délka života obyvatel této země.

Toto všechno jsou bezpochyby chvályhodné výsledky celoživotní práce. Nicméně to, co naše představy o vysokém věku zcela hroutí, je, že doktor Hinoraha byl jasným příkladem dlouhověkosti a také toho, že své pacienty vyšetřoval ještě několik měsíců před smrtí.

Možná si už kladete otázky: Jak se mu podařilo dožít se tak vysokého věku? A jak si během dlouholeté praxe udržel pevné zdraví? Dodržoval nějakou rozumnou a přísnou dietu?

Ne.

Dbal na dodržování rovnováhy mezi prací a ostatními stránkami života?

Také ne.

Nebo si snad pravidelně dopřával vydatný spánek?

Ani to ne.

Doktora Hinoharu, který pracoval 18 hodin denně, 7 dní v týdnu, pro japonské noviny The Japan Times vyzpovídala novinářka Judith Kawaguchi. V tomto interview prozradil některé ze svých myšlenek a názorů, které by mohly být tajemstvím dlouhověkosti a spokojeného života.

Zde jsou některé nejdůležitější:

– Dostatek energie budeme mít jen tehdy, když se budeme cítit dobře. Ani dobrá strava, ani dostatek spánku vám energii nepřinesou.

– Nejlépe uděláte, když svou mysl (více ZDE…) a tělo přestanete zatěžovat zbytečnými pravidly, jako např. kdy jíst a kdy jít spát.

Jen si vzpomeňte, jaké to bylo, když jste byli malé děti – kvůli hře a zábavě jste často zcela zapomněli na jídlo nebo na to, že se vám chce spát. Věřím, že při troše dobré vůle bychom si něco z tohoto principu mohli přenést i do dospělosti.

– Pokud se chcete dožít vysokého věku, měli byste se vyvarovat nadváze. K snídani si dávám kávu, sklenici mléka a trochu pomerančové šťávy, do které přidávám menší polévkovou lžíci olivového oleje.

K obědu si dávám mléko a pár sušenek nebo koláčků. A pokud jsem příliš zaneprázdněný, nejím nic. K večeři si dávám zeleninu, kousek ryby a rýži. Dvakrát týdně si dopřeji 100 gramů libového masa.

– Neexistuje žádný důvod, proč byste neměli být v seniorském věku aktivní a jít do důchodu. Pokud máte pocit, že do důchodu přece jen musíte odejít, mělo by to být mnohem později než v 65. roce života.

Současný věk odchodu do důchodu, který je v Japonsku 65 let, byl stanovený přibližně před půlstoletím, v době, kdy průměrná délka života byla 68 let. Dnes se však lidé dožívají déle, a proto mohou také pracovat déle.

Kromě těchto rad nám doktor Hinohara prozradil i některé další, které se týkají léčby nemocí a určitě vás překvapí. Jeho doporučení zní, abychom „verdikt“ lékaře nikdy nepovažovali za jedinou, „svatou“ pravdu.

A zdravotnický systém by měl kromě standardních léčebných postupů vytvořit prostor pro tzv. animoterapii, tedy léčbu zvířaty, a měl by využívat všechny formy umění.

„Když vám lékař navrhne, abyste podstoupili nějaký test anebo operaci, zeptejte se ho, zda by stejnou proceduru navrhl i své manželce nebo svým dětem.

V protikladu k běžným představám je třeba si uvědomit, že není v možnostech jednoho lékaře, aby dokázal vyléčit každého. Proč byste tedy měli podstupovat riziko operace a zbytečně si tak způsobovat bolest, pokud existují i jiné možnosti?

Terapie pomocí hudby a terapie zvířaty jsou účinnější, než si většina lékařů dovede představit nebo jsou ochotni si připustit.

Bolest je záhadou, ale bavit se a mít radost je nejlepší způsob, jak na ni zapomenout. Nemocnice by se měly postarat o základní potřebu všech pacientů, kterou je zábava a rozveselení.

V naší nemocnici u sv. Lukáše to vše máme – terapii pomocí hudby, terapii zvířaty a také hodiny umění, protože právě ono má silný léčebný potenciál.

Jen věda samotná nestačí k tomu, aby pacienta opravdu uzdravila. V jistém smyslu nás hází do jednoho pytle, jenže každá nemoc je individuální, protože každý pacient je individualita a každá nemoc má původ v srdci.

Pokud chceme znát přesnou příčinu nemoci a pomoct pacientovi uzdravit se, velmi nám v tom pomůže umění, které by mělo být využíváno ve stejném rozsahu jako standardní lékařské postupy.“

Nuže, musíme uznat, že doktor Hinohara nám poskytl nemálo podnětů k zamyšlení.

Zdroj: hackspirit.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz