Začátkem léta roku 2017 Japonsko přišlo o jednoho ze svých národních hrdinů. Byl jím lékař Shigeaki Hinohara, který se dožil neuvěřitelných 105 let.
Doktor Hinohara má lví podíl na záviděníhodném stavu moderního zdravotnictví v Japonsku, v němž působil jako ošetřující lékař, ale i jako primář.
Působil jako ředitel Mezinárodní nemocnice sv. Lukáše v Tokiu, a navíc zastával vedoucí funkci v pěti různých nadacích.
Jednou z jeho největších zásluh je zavedení každoroční komplexní zdravotní prohlídky v Japonsku, jejíž ovocem je podle odborníků výrazně delší průměrná délka života obyvatel této země.
Toto všechno jsou bezpochyby chvályhodné výsledky celoživotní práce. Nicméně to, co naše představy o vysokém věku zcela hroutí, je, že doktor Hinoraha byl jasným příkladem dlouhověkosti a také toho, že své pacienty vyšetřoval ještě několik měsíců před smrtí.
Možná si už kladete otázky: Jak se mu podařilo dožít se tak vysokého věku? A jak si během dlouholeté praxe udržel pevné zdraví? Dodržoval nějakou rozumnou a přísnou dietu?
Ne.
Dbal na dodržování rovnováhy mezi prací a ostatními stránkami života?
Také ne.
Nebo si snad pravidelně dopřával vydatný spánek?
Ani to ne.
Doktora Hinoharu, který pracoval 18 hodin denně, 7 dní v týdnu, pro japonské noviny The Japan Times vyzpovídala novinářka Judith Kawaguchi. V tomto interview prozradil některé ze svých myšlenek a názorů, které by mohly být tajemstvím dlouhověkosti a spokojeného života.
Zde jsou některé nejdůležitější:
– Dostatek energie budeme mít jen tehdy, když se budeme cítit dobře. Ani dobrá strava, ani dostatek spánku vám energii nepřinesou.
– Nejlépe uděláte, když svou mysl (více ZDE…) a tělo přestanete zatěžovat zbytečnými pravidly, jako např. kdy jíst a kdy jít spát.
Jen si vzpomeňte, jaké to bylo, když jste byli malé děti – kvůli hře a zábavě jste často zcela zapomněli na jídlo nebo na to, že se vám chce spát. Věřím, že při troše dobré vůle bychom si něco z tohoto principu mohli přenést i do dospělosti.
– Pokud se chcete dožít vysokého věku, měli byste se vyvarovat nadváze. K snídani si dávám kávu, sklenici mléka a trochu pomerančové šťávy, do které přidávám menší polévkovou lžíci olivového oleje.
K obědu si dávám mléko a pár sušenek nebo koláčků. A pokud jsem příliš zaneprázdněný, nejím nic. K večeři si dávám zeleninu, kousek ryby a rýži. Dvakrát týdně si dopřeji 100 gramů libového masa.
– Neexistuje žádný důvod, proč byste neměli být v seniorském věku aktivní a jít do důchodu. Pokud máte pocit, že do důchodu přece jen musíte odejít, mělo by to být mnohem později než v 65. roce života.
Současný věk odchodu do důchodu, který je v Japonsku 65 let, byl stanovený přibližně před půlstoletím, v době, kdy průměrná délka života byla 68 let. Dnes se však lidé dožívají déle, a proto mohou také pracovat déle.
Kromě těchto rad nám doktor Hinohara prozradil i některé další, které se týkají léčby nemocí a určitě vás překvapí. Jeho doporučení zní, abychom „verdikt“ lékaře nikdy nepovažovali za jedinou, „svatou“ pravdu.
A zdravotnický systém by měl kromě standardních léčebných postupů vytvořit prostor pro tzv. animoterapii, tedy léčbu zvířaty, a měl by využívat všechny formy umění.
„Když vám lékař navrhne, abyste podstoupili nějaký test anebo operaci, zeptejte se ho, zda by stejnou proceduru navrhl i své manželce nebo svým dětem.
V protikladu k běžným představám je třeba si uvědomit, že není v možnostech jednoho lékaře, aby dokázal vyléčit každého. Proč byste tedy měli podstupovat riziko operace a zbytečně si tak způsobovat bolest, pokud existují i jiné možnosti?
Terapie pomocí hudby a terapie zvířaty jsou účinnější, než si většina lékařů dovede představit nebo jsou ochotni si připustit.
Bolest je záhadou, ale bavit se a mít radost je nejlepší způsob, jak na ni zapomenout. Nemocnice by se měly postarat o základní potřebu všech pacientů, kterou je zábava a rozveselení.
V naší nemocnici u sv. Lukáše to vše máme – terapii pomocí hudby, terapii zvířaty a také hodiny umění, protože právě ono má silný léčebný potenciál.
Jen věda samotná nestačí k tomu, aby pacienta opravdu uzdravila. V jistém smyslu nás hází do jednoho pytle, jenže každá nemoc je individuální, protože každý pacient je individualita a každá nemoc má původ v srdci.
Pokud chceme znát přesnou příčinu nemoci a pomoct pacientovi uzdravit se, velmi nám v tom pomůže umění, které by mělo být využíváno ve stejném rozsahu jako standardní lékařské postupy.“
Nuže, musíme uznat, že doktor Hinohara nám poskytl nemálo podnětů k zamyšlení.
Zdroj: hackspirit.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz
Zajímavý článek, jen na to asi ještě není naše lékařská obec připravena … stačí pozorovat reakci lékaře, když prohlásíte, že na netu psali .. nebo rehabilitační sestra radí 🙂 … nepamatuji si, že bych potkala doktora, který by byl ochoten o takovéto možnosti alespoň diskutovat, většinou začne pacienta či metodu zesměšňovat, případně vás vypoklonkuje z kanceláře, ať si najdete jiného doktora.
Těším se na články, které budu dostávat.
Je to smutne ,ale je to tak tak neverme zcela lekarum verme svym pocitum ty nas dovedou na tu spravnou cestu cestu dusevniho zdravi.