„Život bez lásky není životem.“ – Leonardo da Vinci
Jediné, co v životě chceme, je milovat a být bezpodmínečně milováni. Chceme, aby nás ostatní přijímali takové, jací jsme, a cenili si nás pro to, co nabízíme.
Někteří lidé tráví celý svůj život hledáním své spřízněné duše, dokonalého protějšku, jehož myšlení bude v ideálním případě v rovnováze s tím jejich.
Jiní lidé mají to štěstí, že toho speciálního/tu speciální našli už v mladém věku. Je smutné, že jsou i ztracené duše, které nikdy nedostanou příležitost pocítit, jaké to je být bezpodmínečně milovány.
Pravdou je, že ačkoli to ne vždy vidíme, téměř vše, co děláme, děláme pro lásku. Snažíme se být lepšími, aby ti, co máme rádi, mohli ocenit naše úsilí.
Překonáváme milníky, aby na nás rodiče byli hrdí.
Vše, čeho jsme chtěli dosáhnout, bylo ve jménu lásky. Svou energii, čas a oddanost věnujeme těm, které milujeme, a trpělivě čekáme, až nám všechny tyto emoce vrátí.
A ačkoli se pak ukáže, že oni naše pocity nesdílí, víme, že jsme do toho dali vše, co jsme mohli.
Koneckonců, pokud nemilujeme z celého srdce, v tomto chaotickém světě, v němž žijeme, nemůžeme najít svůj skutečný smysl života.
Mnozí z nás dobře poznají pocit, jaké je to nebýt plně akceptováni a pochopeni. Proto se snažíme zajistit, aby ti, kterým dáváme svou lásku, nikdy nic takového nepoznali.
Děláme vše, co je v našich silách, abychom jim dali najevo, jak mnoho pro nás znamenají, a nikdy jim nedovolíme pochybovat o našich skutečných záměrech.
Pokud patříte mezi ty, co se už dlouho snaží najít někoho, kdo by je držel za ruku i v případě, že se strhne bouře, pak se vás to určitě týká.
Jste ochotni investovat každý kousek své energie do toho, abyste zajistili, že lidé, na nichž vám opravdu záleží, jsou šťastní. Často zanedbáváte vlastní psychohygienu a upřednostňujete potřeby jiných lidí před svými vlastními.
Vaše obětavá duše nezná hranic, jde-li o lásku.
Bohužel jste také ti, kteří se vyhýbají vyžadování si toho, co si skutečně zasloužíte. Možná kvůli strachu z odmítnutí téměř nikdy od nikoho neočekáváte, že vezme v úvahu vaše potřeby.
Pokud však není rovnováha mezi tím, co do vztahu dáváte a co dostáváte, a pokud se nestaráte o své štěstí (více ZDE…), jak můžete mít sílu nutnou k tomu, abyste někomu udělali radost?
Doufáme, že jednoho dne pochopíte, že vyžadovat to, co si zasloužíte, z vás nedělá špatného člověka, ani někoho, kdo není hoden lásky.
Když najdete rovnováhu mezi upřednostňováním svého pohodlí a děláním věcí, aby byli lidé, které milujete, šťastní, najednou pocítíte naplnění, po kterém jste toužili celý svůj život.
Pochopíte, že nikomu nic neberete, když se rozhodnete udělat něco pro sebe! Investice do sebepéče není sobecká, ale nutná.
Pokud si dopřejete trochu času, abyste pochopili větší obraz, uvidíte, že nemůžete někoho milovat z celého srdce a bezpodmínečně, aniž byste nejdříve milovali sami sebe.
Protože láska není jen bezhlavé rozdávání své energie a dělaní kompromisů mezi vlastními a cizími potřebami.
Je také o tom postavit se sami za sebe a důstojně odejít, když je vaše snaha ignorována či narušena.
Nejlepší způsob, jak si plně uvědomovat sami sebe a začít vnímat vlastní potřeby i potřeby těch, které máte rádi, je stanovení jasných hranic.
To vám nepochybně pomůže přemýšlet o tom, na čem skutečně záleží. Navíc vás to povzbudí k tomu, abyste se obklopili těmi, kteří jsou stejně ohleduplní a starostliví jako vy.
Tito lidé vyzdvihnou to nejlepší, co ve vás je, a budou stimulovat vaše podvědomí, abyste se více snažili.
Jak jednou řekl Leonardo da Vinci: „Život bez lásky není životem.“ A totéž platí pro život bez sebeúcty.
Abyste tedy měli život, který stojí za to žít, musíte přijmout fakt, že stačí být takoví, jací jste. Abyste mohli někoho milovat celým srdcem a celou duší, se nejprve musíte naučit milovat sami sebe.
Přijměte tuto lásku a nikdy nikomu nedovolte, aby vás přiměl pochybovat o vlastní hodnotě.
Zdroj: iheartintelligence.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz
Napsat komentář