Jim Carrey a jeho důležitý vzkaz pro každého, kdo trpí depresí

V dnešní době si jen těžko vzpomenete na den, kdy jste neslyšeli slovo deprese, nebo kdy jste se nějakým způsobem nedozvěděli o epidemii deprese.

Možná váš známý sdílel na sociální síti nějaký článek pojednávající o depresi, případně jste viděli v televizi reklamu na antidepresiva, nebo jste jen zaslechli rozhovor lidí někde v kavárně.

Jedno je jisté – zdá se, že s duševním zdravím populace to jde z kopce.

Je zřejmé, že společnost bude muset ať dříve či později s tímto rostoucím problémem něco udělat. Mnoho oblastí fungování společnosti se bude muset radikálně změnit. Nicméně není známo, kdy k tomu dojde.

A bohužel mezitím bude nespočetné množství lidí denně svádět těžký boj se svou oslabenou, deprimovanou myslí. Nejsmutnější je, že jsou případy, kdy lidé tento boj nakonec prohrají.

Jsou případy, kdy ne každý vyjde z tohoto boje živý. O to důležitější je, aby ohledně deprese probíhala konstruktivní celospolečenská diskuse.

Mnoha lidem s psychickými problémy se často nedostává potřebné a dostatečné pomoci, protože ohledně duševních poruch a nemocí máme stále mnoho předsudků, a to i přesto, že se považujeme za moderní společnost.

Je však třeba podotknout, že ve srovnání s jinými duševními poruchami je deprese relativně snadno léčitelná.

Z výsledků studie z roku 2013 vyplývá, že pokud léčíme depresi pomocí terapeutických metod, vzniká mnohem menší pravděpodobnost recidivy, jako kdybychom ji léčili pomocí léků a antidepresiv.

Po dvou letech od ukončení léčby deprese u osob, které se léčily nějakou formou terapie, došlo k recidivě ve 26,5 % případů, zatímco u osob, které spoléhaly pouze na léky, došlo k recidivě až v 55,6 % případů.

Je zcela pochopitelné, že určité procento osob trpících depresí bude při své léčbě potřebovat oba přístupy.

V mnoha případech deprese bývá nutné provést změny v životním stylu osoby – změna stravovacích návyků, zařadit pravidelné cvičení do života, dbát o pravidelný a kvalitní spánek, nebo se aktivně socializovat s přáteli.

V případě, že depresí trpíte právě vy, prosíme vás o jedno – uvědomte si, že není nutné, abyste tímto těžkým obdobím procházeli sami a na vlastní pěst. Bude pouze správné, pokud se obrátíte na někoho, komu důvěřujete a požádáte ho o pomoc.

Musíte si však uvědomit, že pokud se chcete vyléčit, ten první krok budete muset provést vy. Velice účinným momentem je, pokud se dozvíte o někom, kdo s depresí bojoval a tento boj nakonec i vyhrál.

V takovém případě je pravděpodobné, že názor této osoby budete respektovat a její radu brát vážně právě proto, že depresi zažila na vlastní kůži. Takovou osobou je i známý herec Jim Carrey. V tomto článku vám přinášíme jeho rady a doporučení, jak zvládnout život s depresí. Mohlo by vás to zajímat, protože se opírá o vlastní zkušenosti s depresí.

„Každý člověk v sobě nosí i své tajné žaly, o kterých okolní svět nic neví; a často někoho nazýváme chladným, ačkoli ve skutečnosti je jen smutný.“ – Henry Wadsworth Longfellow

Jim Carrey a jeho důležitý vzkaz pro každého, kdo trpí depresí

I když jako herec a komik dosáhl monumentálního úspěchu, Jim Carrey se v průběhu své kariéry musel často potýkat s depresí.

Podle jeho oficiálního prohlášení již sice netrpí depresí, ale přiznává, že v určitém období k její léčbě užíval lék Prozac.

K období, kdy musel užívat léky, se vyjádřil, že „celou dobu měl pocit, jako kdyby žil v zoufalství nízké intenzity“, a že nechce užívat žádné látky, které negativním způsobem ovlivňují stav mysli.

Nakonec se vzdal i alkoholu, a dokonce i kávy, protože látky obsažené v těchto nápojích mají rovněž za následek pozměněný stav mysli.

Toto je jeden z nejlepších výroků Jima Carreyho o depresi:

„Lidé dnes stále mluví o depresi. Rozdíl mezi depresí a smutkem spočívá v tom, že smutek pramení jen z nějakých náhodných vnějších okolností – z toho, co se vám stalo, nebo i naopak, co se vám ještě nestalo, případně z vašeho zármutku, zkrátka z čehokoli.

Naproti tomu deprese se objevuje v případě, kdy vám vaše tělo říká: Jdi k čertu! Už nechci být touto postavou! Už nechci hrát tuto roli, kterou jsi mi ve světě přidělil! Je toho na mě prostě příliš!“

Jim Carrey pro vyjádření své myšlenky používá zajímavou slovní hříčku. Slovo „depressed“ (volný překlad jako „trpící depresí“ neboli „depresivní“) se vyslovuje skoro stejně jako slovní spojení „deep rest“ (volný překlad jako „hluboký odpočinek“) a pokračuje:

„Pod slovem „deprese“ si zkuste vždy představit slovní spojení „hluboký odpočinek“. Vaše tělo bude od vás samo požadovat depresi. Udělá to proto, aby si mohlo pořádně a hluboko odpočinout od role, kterou jste se snažili celou dobu hrát.“

Jim Carrey je jednou z těch známých osobností, které o sobě tvrdí, že během svého života prošly obdobím duchovního probuzení. Zejména poté, co si uvědomil, že peníze a sláva mu nepřinesly trvalé štěstí a zcela jistě mu nepomohly vyléčit se z deprese.

Drtivá většina lidí v každodenním uspěchaném životě, zejména v moderní společnosti, tráví většinu svého času tím, že si „vytvářejí“, „budují“ svou identitu.

Ale zdá se, že málokdo je opravdu šťastný s tím, čeho dosáhl. Jim Carrey je přesvědčen o tom, že hledání identity vede pouze k posílení ega, a to nemůže vést nikam jinam než pouze k zoufalství a pocitům izolovanosti a odloučenosti od světa a vesmíru jako celku.

„Pocit celistvosti je úplně jiný než pocit, který zažíváme v případě, že trváme na tom, že jsme oddělené, separované a izolované „já“.

Pokud chceme pociťovat tuto celistvost, pokud chceme cítit, že jsme v jednotě s vesmírem, kterého jsme nedílnou součástí, budeme se muset vzdát představy, že jsme nějaké oddělené, samostatné „já“, a přestat se snažit držet této představy za každou cenu.“ – Jim Carrey

Takový odlišný pohled na život může osobám, které trpí depresí, posloužit jako cesta vedoucí k uzdravení. Lidé trpící depresí se cítí být bezvýznamní, bezcenní a odloučení od života.

Deprese může mít negativní dopad i na sebeúctu člověka, jakož i na jeho vztahy s druhými. Mnoho lidí, kteří trpí depresí, mají pocit, že život je jen vězením, že se v životě ztratili, a často ztrácejí zájem o činnosti, lidi či místa, které jim kdysi přinášely radost.

Když si budeme od života držet jakýsi odstup, určitě nám to nepřinese úplně všechny odpovědi. Nicméně pokud se vzdáme určitých nároků a očekávání, které na život klademe, a pokud začneme se životem více harmonizovat a jen tak plynout životem, je jisté, že se nám v mnohém uleví.

Tuto úlevu a vánek svobody o to více ocení právě lidé trpící depresí. Co takové se může stát, pokud se jednoduše vzdáte představy o sobě, kterou nosíte ve své mysli, a místo toho zaujmete k životu o něco bezstarostnější postoj?

To samozřejmě neznamená, že se máte zbavit jakékoli odpovědnosti. Je třeba se snažit najít tu zlatou střední cestu, která vás povede k rovnováze a většímu klidu.

Mohli bychom to vyjádřit i tak, že to, co děláte ve vašem životě, se nemusí nutně stát vaší identitou.

Můžete se změnit, kdykoli si usmyslíte. Doslova jako chameleón. Vždycky se můžete vyhnout tomu, abyste v životě uvízli a leckdy se můžete vymanit z role, kterou jste hráli pořád dokola.

Jim Carrey v rozhovoru pro internetové noviny inews řekl:

„Mohu říct, že nyní už netrpím depresí. Nepociťuji žádné stavy či emoce, které by bylo možné považovat za projevy deprese.

Stavy a emoce spojené s depresí jsem zažíval po mnoho let. Dnes jsem na tom mnohem lépe. Když na mě přijde smutek, zdrží se jen chvíli a odejde přesně tak, jak přišel.

Pocity smutku už u mě trvají mnohem kratší dobu, určitě ne dost dlouho na to, aby mě úplně přemohly a táhly někam dolů.“

Lidem s depresí dělá velký problém rozlišovat mezi svými myšlenkami a skutečností; tito lidé se často stávají oběťmi černobílého myšlení.

To znamená, že všechno vnímají buď jen jako perfektní, nebo jako vysloveně špatné, a nechtějí vidět, že většina věcí se ve skutečnosti nachází někde uprostřed mezi těmito dvěma extrémy.

Pokud se ale postupně naučíme odpoutat pozornost od našeho ega a života a všechno začneme považovat spíše za určitý typ zkušenosti, může nám to velice pomoci na naší cestě životem, po níž budeme kráčet s větší lehkostí a ladností.

Jim Carrey dnes považuje depresi jen za představy, myšlenky v naší hlavě. Když se u něj začnou tyto myšlenky vynořovat, nepřipisuje jim už takový význam jako kdysi.

Jak sám vysvětluje, to nejlepší, co můžeme v takové chvíli udělat, je, když se rozhodneme, že se s takovými myšlenkami nebudeme ztotožňovat a odmítneme v ně uvěřit.

Nával těchto většinou pochmurných myšlenek vycházejících z ega je nejlepší nechat tak – ať přehřmí jako bouře. Mnoha lidem se může zdát nemožné dostat se až do tohoto bodu.

Může nám velice pomoci, budeme-li sami sebe vnímat jako „tichého pozorovatele“. Pokud v klidu spočineme v pozici tichého pozorovatele, je moc pravděpodobné, že se nám podaří vydržet i velmi silný nápor depresivních myšlenek.

Například pokaždé, když budeme cítit, že nás vír temných myšlenek táhne dolů do deprese, snažme se v těchto chvílích od těchto myšlenek odpoutat.

Když se nám to bude dařit, pak už jen pozorujme naše reakce a chování. Tato relativně jednoduchá a účinná metoda – ačkoli pro člověka s depresí může být velice náročné ji použít – nám pomůže začít si uvědomovat nezdravé vzorce myšlení a také si uvědomit, že o svém životě rozhodujeme v první řadě my, a nikoli naše myšlenky.

My rozhodujeme o tom, na co zaměříme svou pozornost

Kromě negativních myšlenek ke vzniku deprese silně přispívá i rozšířená představa, podle níž k dosažení štěstí potřebujeme něco zvenčí, něco, co je mimo nás.

Tato představa je velice rozšířená a zakořeněná z celkem pochopitelného důvodu – narodili jsme se do společnosti, která nám tuto představu podsouvá od prvního dne.

Proto je mimořádně obtížné změnit, mohli bychom říct „deaktivovat“ tento program, kterému jsme byli vystaveni po celý dosavadní život. Od útlého dětství a zcela určitě hned od prvního dne ve škole se nám snažili vštípit spoustu představ a návodů, které jsou podle někoho jiného důležité pro náš úspěšný život.

V podstatě již od samého začátku přicházíme do tohoto světa s podvědomým pocitem fragmentárnosti a neúplnosti, protože se zdá, jako kdyby nás společnost přesvědčovala o tom, že musíme pořád něčeho dosahovat a navzájem soupeřit a neustále se snažit dosáhnout více, jinak prý nikdy nedosáhneme pocitu úplnosti, spokojenosti a štěstí. 

Nicméně zdá se, že takové představy a přesvědčení nás jen dále rozdělují.

Jak řekl i sám Jim Carrey:

„Někdy mám dojem, že jsem se měl stát ztělesněním těch představ, jaké máme o známých či slavných osobnostech, představ, jaké máme o úspěchu, asi jsem měl dosáhnout všech těch věcí, o kterých lidé sní a které jen vypadají jako úspěch – a to vše jen pro to, abych se vzbudil a vzdal se připoutanosti a lpění na těchto věcech.“

Jim Carrey také vysvětluje, že poté, co dosáhl úspěchu v kariéře, který mu otevřel dveře k vysněnému materiálnímu bohatství, se stále necítil být opravdu šťastný.

To ho nakonec přivedlo k uvědomění, že ke štěstí často přistupujeme z úplně nesprávného konce: v našem nitru máme již od samého začátku všechno to, co opravdu potřebujeme, ale přitom, jak jsme se rozhodli to hledat, to i velmi často přehlížíme.

Mohli bychom to tedy shrnout následovně. Určitě je dobré mít v životě nějaké cíle, pamatujte však na to, že vaše úspěchy a to, čeho jste dosáhli, si s sebou nevezmete.

Pokuste se kráčet po zlaté střední cestě – neberte život až příliš vážně, ale také jím neprocházejte jen tak bloudíce a bezcílně. Pokud trpíte depresí, mohou se vás zmocňovat pocity, že na vás nezáleží a že ať byste dělali cokoli, stav vaší mysli se k lepšímu určitě nezmění.

Pravda je však taková, že vaši skutečnou sílu můžete opravdu získat zpět. Opravdu se můžete rozhodnout a jen vy se můžete rozhodnout, jaký život si chcete pro sebe vytvořit. Na ten kousek štěstí máte plné právo. Jednoduše vám patří.

NESTAŇTE SE OTROKY PŘEDSTAVY, PODLE NÍŽ JE NUTNÉ, ABYSTE SI SVOU IDENTITU NĚJAKÝM ZPŮSOBEM VYBUDOVALI.

KDYŽ SE PŘEDEM ZAŘAZUJEME DO NĚJAKÝCH PŘEDSTAV, KATEGORIÍ ČI KRABIČEK, VE SKUTEČNOSTI TÍM POUZE OMEZUJEME SVŮJ SKUTEČNÝ POTENCIÁL.

Místo toho se raději učme dívat se na sebe jako na nekonečné bytosti, které navždy zůstanou spojené s celým vesmírem a hvězdami.

Pokud celý svůj život zasvětíme boji za naše ego a jeho ochraně, může se stát, že tak vlastně sami sobě zabráníme poddat se životu a vidět jeho krásu, která nás obklopuje na každém kroku.

Zbavme se té podivné představy, podle níž je nutné, abychom se stali jen jednou, konkrétní věcí. Raději se učme více harmonizovat s životem a nechme se překvapit, kam nás život přivede.

Nikdo z nás nezná odpověď na všechny důležité otázky, nikdo nevlastní mapu, která nás provede životem bez problémů.

Jelikož jsme v dnešní době svědky, že deprese a jiné duševní poruchy jsou na rychlém vzestupu, můžeme to považovat za signál, že společnost jako celek již nějaký čas kráčí směrem, který nevede ke šťastnému životu.

Jim Carrey je jedním z těch, kteří jsou přesvědčeni, že hlavní příčinou upadajícího duševního zdraví dnešní společnosti je právě prosazování představy o potřebě vyhraněné individuality.

Jednoduše nesmíme zapomínat na to, že každý z nás je již nyní ve své podstatě dokonalý a úplný, každý z nás je plnohodnotnou součástí celku a všichni jsme navzájem propojeni.

Jak říká staré africké přísloví: „Pokud chceš jít rychle, jdi sám. Pokud chceš dojít daleko, jsi společně s někým.“

Možná to, co nejvíce potřebujeme, je začít se více spojovat, a namísto poukazování na rozdíly si začít více uvědomovat, jací jsme si vlastně všichni podobní.

Myšlenka na závěr

Uvědomujeme si, že pro někoho může být obsah a poselství tohoto článku trochu příliš, zvláště pokud každý den bojuje s depresí.

Nicméně doufáme, že zejména čtenáři trpící depresí si z tohoto článku odnesli alespoň zrnko nějaké hodnotné informace nebo rady, které je mohou inspirovat k novému pohledu na depresi.

Informace a rady obsažené v tomto článku nelze považovat za náhradu vědomostí a odborné léčby, kterou vám může poskytnout jen profesionál.

Pokud tedy máte pocit, že potřebujete odbornou pomoc, neváhejte a hledejte ji v první řadě u terapeuta či psychologa. Během celé naší cesty životem bychom měli pamatovat na to, že život je opravdu krátká a rychlá jízda, které se zúčastníme všichni, ale pro každého se tato jízda jednoho dne skončí.

Náš čas můžeme strávit buď tak, že budeme čekat pouze na to, až se tato jízda skončí, nebo si ji budeme vychutnávat, dokud ještě trvá. Jak se rozhodneme, závisí jen na nás.

Zdroj: powerofpositivity.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz