Kam jdeme, když „zemřeme“? Přibývá množství důkazů, že vědomí po smrti zůstává

Co bude potom, co umřeme? Kdo to ví? Považovat tyto otázky za absolutně nezodpověditelné je absurdní vzhledem k množství důkazů, které se objevily v posledních desetiletích.

Zajisté, uvažovat o tom, co se stane po smrti, může být trochu „mimo“, nebo dokonce odporovat dlouhodobě udržovaným systémům víry, kterých jsme se tak pevně drželi. Až do té míry, že ​​může být obtížné bavit se o alternativní perspektivě, která je podpořena určitým druhem důvěryhodných důkazů.

Jedná se o kognitivní disonanci.

Na objevech není nic špatného. V průběhu všech stupňů lidské historie byly nové objevy odsouzeny a zesměšněny ještě dříve, než si našly cestu do hlavního proudu.

Nové objevy jsou zpočátku téměř vždy odmítány

Vidíme, že přesně tohle se odehrává v případě ne-materiální vědy. Zrod kvantové fyziky jasně poukázal na silný vztah mezi vědomím a tím, co vnímáme jako materiální svět.

Proto všichni zakládající otcové kvantové teorie, jako třeba Max Planck, vědomí považovali za „základ“ a hmotu za „derivát vědomí“.

Nikola Tesla zas tvrdil, že lidstvo nedosáhne pokroku, dokud nebude studovat „ne-fyzikální“ jevy – tematické předměty, jakými jsou telepatie, jasnovidectví, psychokinetika, vzdálené vidění, zážitky blízko smrti a další. O tomto tématu jsme psali ZDE.

Nové objevy, jakým je tento, mohou mít obrovské důsledky a otřást základy kolektivního světonázoru, a tak navždy změnit světové vnímání.

Ve vědecké komunitě hlavního proudu stále existuje ostrý odpor vůči tomuto typu jevů. To i přes skutečnost, že existují stovky recenzovaných studií prokazujících, že v některých případech je dokonce vyšší počet statisticky signifikantních výsledků než těch, které mají k dispozici „tvrdé vědy“, za stejně řízených laboratorních podmínek.

Jde v podstatě o to, abychom ukázali, že dnešní věda je z velké části ne o tom, aby zůstala neutrální. Spíše zatahuje závěsy, abychom neviděli výsledky, které zpochybňují, co si myslíme, že víme o povaze reality.

Výsledkem je, že dnes máme obrovské množství vědeckých dogmat, kterých je více než vědeckých pravd.

V roce 1999 profesor statistiky na Kalifornské univerzitě, Irvine, publikoval článek, v němž poukázal na to, že parapsychologické pokusy přinesly mnohem lepší výsledky v předcházení infarktů, než je denní užívání aspirinu.

Výpovědi známých vědců

Existuje několik příkladů a většina z nich pochází z ministerstva obrany.

Zde je úžasný výrok, který jsem použil už vícekrát. Proto se omlouvám, pokud jste ho už četli, ale skutečně hodně vysvětluje:

„Navzdory bezkonkurenčnímu empirickému úspěchu kvantové teorie, samotná představa o tom, že může být pravdivá jako popis přírody, je stále vítaná s cynismem, nepochopením, a dokonce hněvem.“ – T. Folger, Quantum Shmantum; Discover 22: 37-43, 2001)

Dr. Gary Schwartz z Arizonské univerzity je jedním ze stovek vědců, kteří se spolu setkali, aby zdůraznili, že hmota není jedinou realitou (více ZDE…).

Tento problém shrnul docela dobře:

„Někteří materialističtí vědci a filozofové odmítají uznat tyto jevy, protože nejsou v souladu s jejich exkluzivní představou o světě.

Odmítání postmaterialistického výzkumu přírody nebo nevůle publikovat silná vědecká zjištění podporující postmaterialistický rámec je neetickým postojem vůči pravému duchu vědeckého výzkumu.

To znamená, že s empirickými údaji se musí vždy adekvátně zacházet.

Ty, které nezapadají do upřednostňovaných teorií a přesvědčení, nemohou být a priori odmítnuty. Byl by to projev ideologie, a nikoliv vědy.“

Co se tedy stane potom, co umřeme?

O tom, odkud jsme přišli a kam jdeme po smrti, se uvažuje po celá tisíciletí. Příběhy o tom, jak jsme byli stvořeni, můžeme najít v literatuře všech kultur z různých časových období.

Když se však podíváme na zdroje, které předcházely náboženství, zjistíme, že všechny se podobají a jsou duchovní povahy.

Co nám však ukazuje moderní výzkum?

Z medicínského hlediska smrt znamená, že srdce se zastaví, mozek a krevní oběh přestanou fungovat a nedýcháme.

Je důležité poznamenat, že v mnoha případech byli jednotlivci prohlášeni za klinicky mrtvé jen proto, aby byli oživeni a přivedeni zpátky k životu prostřednictvím kardiopulmonální resuscitace (CPR) a dalších mechanismů.

Článek napsaný pro Newsweek vysvětluje:

„Moderní resuscitace změnila pravidla hry v nouzové péči, ale také odsunula stranou naše chápání, co znamená být mrtvými.

Aniž by se nebožtíci vrátili, aby nám ukázali, že je tomu jinak, bylo z vědeckého pohledu přirozené předpokládat, že vědomí umírá ve stejném čase jako tělo.“

Dnes je to však jiný příběh (více ZDE…). Rozsáhlé studie ukázaly, že významné množství jedinců, kteří byli klinicky mrtví, zažilo určitý typ „vědomí“.

Jeden pacient, v té době 57letý muž, i přesto, že byl prohlášen za mrtvého, v bezvědomí, se žádnou detekovatelnou probíhající biologickou aktivitou, popsal celý proces resuscitace tak, jak ho sledoval.

Zvláštní je také vědecký objev, podle něhož když zemřeme, „buňky uvnitř těla začnou postupně směřovat k vlastnímu procesu smrti,“ jak to uvedl pro Newsweek Dr. Sam Parnia, ředitel kritické péče a výzkumu resuscitace medicínského centra Langone na Univerzitě v New Yorku.

„Netvrdím, že mozek nebo nějaká část stále funguje, když jste zemřeli.

Ale buňky se okamžitě nepřepnou z módu života do módu smrti. Ve skutečnosti jsou mnohem odolnější vůči zástavě srdce umírající osoby, než jsme si dosud mysleli.“

Jeho zveřejněný výzkum v této oblasti uvádí množství příkladů.

Všichni vědci v této oblasti zjistili, že zážitky, které mají pacienti v čase, kdy jsou mrtví, jsou nevysvětlitelné. Berouce v úvahu fakt, že to zažili mnozí, je nemůžeme smést ze stolu jako nějaké halucinace.

„To, jak byli pacienti schopni popsat objektivní události, ke kterým došlo v čase, kdy byli mrtví, si nejsme zcela jisti… Ale zdá se, že naznačují, že když mozky a těla umírají, vědomí nemusí umřít, nebo alespoň ne hned…

Nemám na mysli to, že pacienti mají otevřené oči nebo jejich mozky fungují poté, co umřou… to nahání strach.

Tvrdím, že máme vědomí, které tvoří naši podstatu – nás samých, naše myšlenky, pocity, emoce. A ta entita podle všeho není zničena jen proto, že jsme překročili hranici smrti.

Zdá se, že funguje dál a nerozptýlí se. Jak dlouho to trvá, neumíme říct,“ řekl Dr. Sam Parnia.

Zdroj: collective-evolution.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz