Karma je představa, kterou učily různé kultury v celé historii lidstvatisíce let.
I přes svou rozšířenost je však stále nepochopená, a často se zmítá mezi skutečným pochopením a úplným nepochopením.
Co je karma?
V Bhagavadgíte, v Písni Vznešeného (jeden z textů, který vypovídá o karmě), jsou vedeny dialogy o tom, jak dosáhnout toho, co se nazývá mókša (ukončení koloběhu života).
Mókša je vymanění se z cyklu znovuzrození: druh transcendentálního stavu nebo osvobození od světa, který právě známe – světa, ve kterém nás naše smysly klamou.
Je to stav blaženosti, kterého se dá dosáhnout pouze v případě, že jsme se osvobodili od karmy. Jakmile dosáhneme tohoto bodu, naše duše je připravena přejít k jinému zážitku, který přesahuje znovuzrození.
Podle hinduistické filozofie je jediným vyšším cílem, díky kterému se člověk zapojí do jiné výkonné, nesobecké, plodné aktivity, hledání a pěstování duchovních znalostí, rozjímání a pravdy.
Více o karmě z pohledu hinduismu si můžete přečíst v tomto článku.
Pojďme se podívat, co ve skutečnosti znamená:
„Princip karmy vychází z toho, že se životní zkušenosti lidské bytosti vyplývající z jejich činů během života vryjí do jemnohmotného těla. Aby to bylo možné, jemnohmotné tělo musí být tvořeno organizovanou strukturou jisté formy hmoty, která odráží její mentální stav. Taková hmota se pak pro znovuzrození přemísťuje na konkrétní místa.
Princip karmy se zakládá výlučně na této představě, že dnešní skutky formují budoucí události člověka – nejinteligentnější bytosti, která vyniká vytříbenou schopností mimo instinktivní návyky všech ostatních stvoření.“ – Paramahamsa Tewari
Obecně platí, že pokaždé, když provedeme akci, vznikne příčina, která bude mít odpovídající účinky.
Karma se doslova překládá jako „akce“ nebo „skutek“, v jehož rámci jsou vaše myšlenky a úmysly.
Princip karmy je jasný: Vesmír na vás bude reagovat v tomto a/nebo příštím životě. Akce mají také své důsledky a myšlenky.
Já osobně bych rád vynechal slova „dobré“ a „špatné“, pokud se jedná o důsledky našich kroků. Například lidská bytost může mít to, co nazýváme „dobrá“ zkušenost, nebo to, co se vnímá jako „špatná“ zkušenost.
Pravdou je, že to jsou zkušenosti, a to bez ohledu na to, jak je vnímáme a označujeme. Můžeme si vybrat, že z nich vyrosteme a poučíme se z ostatních tím, že se rozmotáme z pavučiny karmy, anebo je můžeme nadále považovat za špatné a bránit si v pohybu kupředu.
Podle některých indických filozofií, jako je džinismus, jsou karmy neviditelné částice hmoty, která existuje všude kolem nás. A naše duše je různými činy přitahují.
Například pokaždé, když se rozzlobíme, přitahujeme karmy, stejně jako když jsme nepoctiví nebo nenasytní.
A děje se to i v případě, že někoho zabijeme nebo mu ublížíme. Podle džinismu tyto karmy vytvářejí vrstvy nad našimi dušemi a zabraňují nám realizovat náš skutečný potenciál a naslouchat hlasu naší duše.
Podle mě je velice zajímavé, že se filozofie a představa karmy už tisíce let diskutují různými způsoby ve více kulturách, náboženstvích a filozofiích.
Karmajóga
Opět platí, že karma je celá o činu. V hinduistické filozofii se věří, že čistou mysl mají ti, kteří se podílejí na jinanové józe (také známá jako „jóga poznání“).
Jak již bylo zmíněno, tato touha po pravdě a rozjímání byla považována za vynikající čin bytosti jako protipól k provádění karmajógy (dobrých skutků, aniž bychom se starali o odměny nebo následky), ale obě cvičení představují cestu ke stejnému cíli.
Provádění karmajógy se týká skutků, které mohou být prospěšné pro planetu. Vycházejí ze záměru srdce ve prospěch světa nebo jiných lidí.
Je důležité na to pamatovat, protože mnozí lidé mohou vykonávat dobré skutky, aniž by z toho profitovali, získávali odměnu, dostali se do určité generace nebo vypadali dobře v očích druhých.
Provádění skutků z nesprávného místa v srdci není to, co dělá karmu. Provádění sobeckých skutků za maskou dobrých skutků by vám místo toho mohlo způsobit, že se vám jí nahromadí více.
Karma je o místě v našem nitru, které nás přivádí do dalšího bodu.
Rozdíl mezi karmou a mainstreamovou představou
Když se odvolávám na „mainstreamovou představu karmy“, mám na mysli spíše myšlenku a energii za prohlášením: „Dostanou, co jim patří,“ nebo přesvědčení, že provádění dobrých skutků vám poskytne odměny.
Přestože se „dobré“ skutky mohou podobat dokonalému kruhu a mají pozitivní výsledky, stejně jako je tomu v případě těch špatných, karma nemá absolutně nic společného s lidmi, kteří kvůli svým „špatným“ skutkům „dostanou, co jim patří“.
Jedná se o ponaučení z vlastních zkušeností, ne o přijetí důsledku svého negativního skutku.
Důraz musí být kladen na dosažení osobnostního růstu. I když si to vědomě neuvědomujeme, dochází k růstu na úrovni duše.
Karma je příležitost posunout se dopředu. Pokud vidíte, že někdo někomu ubližuje a následně sám trpí, nepřísluší vám, abyste na něj ukazovali prstem a říkali „karma“ nebo „dostal, co mu patří“.
Karma se nahromadí, abychom se jí časem mohli zbavit, vzali si z toho ponaučení a pokračovali dál.
Nemá to nic společného s energií trestu a viny. Kromě toho, pokud provádíte dobré skutky v přesvědčení, že vám budou oplacené, představě karmy to zcela odporuje.
Proč? Protože provádění karmy je o skutku pro dobro tohoto světa, který pochází z nesobeckého místa ve vašem srdci, bez touhy po odměně.
Pokud si myslíte, že budete nějakým způsobem odměněni, nebo se zapojujete do skutků dobré vůle, aby je viděli ostatní, anebo se pokoušíte posunout vpřed ve své kariéře nebo jiných aspektech svého života, můžete být ve skutečnosti zabalení do ještě větší karmy.
Nejdůležitější věcí, kterou byste měli zvážit, je úmysl a důvody vašich činů.
„Skutky prováděné bez touhy po odměně s duchovním vědomím přispívají k plnému osvobození.
Když dosáhnete tohoto naplnění, dospějete ke konečnému vědomí a osvobození.
Pokud se skutky provádějí tímto způsobem, živá bytost se stane skutečně bytostí nečinnosti.
Vzdát se znamená vzdát se touhy po odměnách spojených s příslušnými činy. Provádění skutků v duchovním vědomí bez touhy vede k osvobození.“
Nedávno jsem na internetu viděla tento citát:
„Drahá karmo, pomsta není nutná. Jen v klidu čekej. Ti, kteří ti ublížili, si nakonec sami pořádně natlučou, a pokud budeš mít štěstí, Bůh tě nechá se dívat.“
Představa, že člověk se může těšit z utrpení druhého, nemá s teorií karmy nic společného. Odsuzování do ní vůbec nepatří.
Týká se pouze ponaučení a příležitostí pro duchovní růst.
Kolektivní karma
„Vesmír, ve kterém žijeme, a naše společné vnímání jsou výsledky sdílené karmy. I místa, která zažijeme v příštích životech, budou výsledkem karmy, kterou sdílíme s jinými bytostmi, které tam žijí.
Skutky každého z nás, lidské i nelidské, přispěly ke světu, ve kterém žijeme dnes. Všichni za něj neseme společnou odpovědnost a jsme propojeni se vším, co se v něm nachází.“ – Dalajláma
Karmu shromažďujeme nejen jednotlivě, ale také na kolektivní úrovni. Naše skutky jako jediné lidské rasy budou mít důsledky. V průběhu času jsme to mohli vidět mnohokrát.
Jedním z nejvýznamnějších příkladů je to, jak působíme na svou planetu Zemi, jaký máme vztah s životním prostředím a dalšími formami života, které ji s námi sdílejí.
Myslím si, že je důležité zeptat se, co tady vlastně děláme – o čem přemýšlíme a jak jednáme, a pak prozkoumat, jaký typ reality se projevuje jako důsledek těchto myšlenek a skutků.
Koneckonců kvantová fyzika vrhá světlo na to, jak důležité je lidské vědomí a jaké faktory ovlivňují náš fyzický hmotný svět.
Článek uzavřu citátem, který sice pojednává o zcela odlišném tématu, ale nějakým způsobem se vztahuje na představu karmy.
„Obecně řečeno, i když existují určité rozdíly, myslím si, že buddhistická filozofie a kvantová mechanika si mohou, co se týče pohledu na svět, potřást rukama.
V těchto úžasných příkladech můžeme vidět ovoce lidského myšlení. Bez ohledu na obdiv, který k těmto velkým myslitelům cítíme, bychom však neměli zapomínat na to, že jsou to lidské bytosti stejně jako my.“ – Dalajláma
Zdroj: collective-evolution.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz
Napsat komentář