„To, co hledáme, hledá nás.“ – Rumi
Vždycky jsem měl rád uvedený citát, ačkoliv jsem nikdy nevěděl proč. Abych byl upřímný, celou dobu jsem vůbec netušil, co znamená. Ale pak se všechno změnilo.
1. Objevte světlo
V taoismu se setkáváme s přesvědčením, že cesta k osvícení začíná obrácením pohledu do našeho nitra. Jedno africké rčení zní: „Pokud nemáme nepřítele uvnitř, pak vnější nepřátelé se nás ani jen nedotknou.“
Všichni jsme se již setkali s učením, podle kterého svět kolem nás, tak jako ho vnímáme dnes, je jen manifestací, projevem našeho vnitřního světa (více ZDE).
A tak naše hledání štěstí, osvícení a uspokojení spočívá především v tom, jestli dokážeme sami sebe naplnit světlem a láskou. Pokud ano, ty z nás budou vyzařovat do vnějšího světa.
Je však smutné, že se často setkáváme s automatickým odmítáním práce na svém nitru, práce, díky které přivádíme světlo do temných koutů naší mysli. Často odmítáme to, co je nutné k dosažení stavu osvícení.
Duchovní učení tzv. „New Age“ například příliš spoléhají na lásku a světlo; když je však hledáme venku, pátráme po nich, nebo chceme tohoto světla dosáhnout, v podstatě se honíme za vlastním ocasem.
Toto rčení může znamenat právě tohle. Jsme jako psi a kočky, které se kroutí dokola a honí se za svým ocasem. A podstata nám pokaždé uniká. Myslím si, že Rumi měl velmi dobrý smysl pro humor.
Hlavní myšlenkou tedy je, že my už jsme světlem, protože jsme ztělesněním uvědomělosti. A prohloubením naší uvědomělosti se rozšiřuje i naše duchovní vědomí.
To znamená, že prostřednictvím nás se to, co bylo neviditelné, stává viditelným, a myšlenky z podvědomí přenášíme do vědomé a pochopitelné roviny.
Můžeme tedy vidět, že duchovní vědomí (více ZDE) je vlastně polem energie. Toto „duchovní uvědomění“ proniká celou naší bytostí.
„Vědomí, které si uvědomuje samo sebe, je jako světlo uvnitř. Nepředstavujte si ho jako světlo, které lze vidět – světlo a duchovní vědomí je jedno a totéž.“ – Mai Agate Valjataga.
2. Znovu se spojte s jednotným vědomím
Všechno existuje v jednotě. My všichni jsme jedno. Všichni jsme vzájemně propojeni, každý muž je tvým bratrem a každá žena je tvou sestrou. Toto není náboženství, toto je věda.
Ačkoliv existuje mnoho výkladů pojmu „jednotné vědomí“, jakož i mnoho představ, jaké by jednotné vědomí mohlo být, dnes se vám pokusím poodhalit mou vlastní představu.
Nežádám od vás, abyste jí věřili, ani abyste ji považovali za konečnou pravdu. Je to jen moje představa.
Tato představa se mi vynořila v mysli, když jsem si uvědomil světlo, když začalo ze mě vyzařovat do vesmíru, s touto představou se ztotožňuji.
Vesmír je sexuální. Vesmír je hravý. Vesmír je Bůh.
Mé fyzické tělo je projevem mého stvořitele, jsem jen jednou buňkou v jeho těle. Vím, že planety jsou také buňkami a my jsme zase buňky v nich. Moje aura (více ZDE) je mou plazmou a mé tělo je mým jádrem.
Celý vesmír se skládá ze všech momentů – dělení buněk, obnovování, smrti a znovuzrození. Velký třesk vnímám jako moment, ve kterém spermie pronikne do vajíčka.
Mléčnou dráhu považuji za semeno bohů a vím, že já sám jsem vesmírem. A jelikož mám schopnost zplodit život, a zároveň jsem součástí stvoření, já sám jsem také Bůh.
Když zplodíme život, vytvořili jsme malý vesmír (více ZDE) buněk s jejich vlastním, jedinečným duchovním vědomím. Vím, že moje duše je zábleskem na noční obloze, hvězdou.
A když opustím fyzické tělo a vystoupím na nebe, budu svítit jasně, aby mě všichni viděli. Ty a já.
„Každá lidská bytost už ví všechno. Vše, co je potřeba vědět, je obsaženo v každé naší buňce, jakož i v nulovém bodě kvantového pole. Jediným problémem, který zůstává, je naučit se toto pole číst.“ – Mai Agate Valjataga, výňatek z knihy „Your Every Feeling creates You“ („Jsme utváření každým naším pocitem“)
3. Nesmrtelný základ duše
Podle starověké moudrosti můžeme člověka považovat za vtělenou duši (více ZDE) až v případě, že má schopnost čistého a nefalšovaného soucitu s druhými.
Toto vyjádření považuji za mimořádně poetické. Soucit vyznívá jako jednoduché a běžné slovo, ale není vždy jednoduché ho cítit, není jednoduché ho dosáhnout a udržet si širší perspektivu.
Měli bychom se učit odhodit naše ego stranou a pozvednout se na úroveň porozumění, z něhož vidíme, že každá bytost je dítě.
To znamená, že všichni jsme malé děti (více ZDE) vesmíru. Tím, že se pozvedneme a budeme kráčet po známé „Velké cestě“, se staneme osvícenými.
Staneme se tak duší, která našla světlo ve svém nitru a vědomě se rozhodla spravedlivě posuzovat, chápat a spravedlivě milovat.
Spravedlnost pro mě ale neznamená „být v právu“. Spravedlnost pro mě znamená prokazovat lásku, soucit a porozumění bez ohledu na to, co člověk považuje za správné.
Zpracovala: Mocvědomí.cz
Napsat komentář