Co pro vás znamená štěstí? Co si představujete pod pojmem „štěstí“?
Pokud jste nad tím ještě neuvažovali, zřejmě si pod pojmem „štěstí“ představujete to, co většina lidí, například:
– štěstí znamená mít vůči životu vášnivý a zanícený postoj
– štěstí znamená, že máme v životě stabilitu
– štěstí znamená oplývat materiálním bohatstvím
– štěstí znamená mít blízké a zdravé vztahy, případně mít s někým intimní vztah
Thich Nhat Hanh, známý mistr a učitel zen-buddhismu, však tvrdí, že tyto běžné představy o štěstí mohou být nejen nesprávné, ale dokonce mohou nepříznivě ovlivňovat náš život a náš pocit štěstí.
V jednoduché, ale zato hluboké pasáži v jedné ze svých knih Umění síly (The Art of Power) nám Thich Nhat Hanh vysvětluje, co je to skutečné štěstí a také to, jak ho můžeme najít:
„Mnoho lidí si myslí, že vzrušení je štěstí… Když jste však vzrušení, nejste klidní, přicházíte o svůj vnitřní mír. Skutečné štěstí má však základ v klidu, míru.“
Thich Nhat Hanh také vysvětluje, že pokud chceme dosáhnout vnitřního klidu, musíme přijmout a akceptovat naše skutečné já. Avšak zejména lidé v západním světě se často snaží změnit sebe sama jen proto, aby vyhověli představám druhých.
Netřeba zvlášť zdůrazňovat, že tyto snahy nám prostě nijak nepomohou najít náš vnitřní klid a štěstí:
„Být nádherní znamená být takoví, jací opravdu jste. Nepotřebujete, aby vás akceptovali druzí. Jediné, co potřebujete, je, abyste akceptovali sami sebe.
Pokud jste se narodili například jako lotosový květ, jen buďte tím krásným lotosovým květem a nesnažte se změnit například na magnolii.
Pokud silně bažíte po přijetí a uznání a jste pro ně ochotni měnit sami sebe tak, abyste vyhověli představám druhých, budete trpět po celý život.
Skutečná síla a skutečné štěstí spočívají v porozumění sobě samému, akceptování sebe sama a v tom, že v sebe věříte.“
Otázka tedy zní:
Jak se naučíme akceptovat sebe sama?
Thich Nhat Hanh vysvětluje, že celé toto „tajemství“ spočívá jednoduše v plném přijetí přítomného okamžiku i se všemi nádherami a zázraky, které jsou všude kolem, ale kterých jsme si dosud možná nikdy nevšimli:
„Když naši pozornost, namísto našich myšlenek, zaměříme na přítomný okamžik, naše propojení se vším, co je kolem, se výrazně prohloubí, a tak se prohloubí i naše porozumění tomu, co se právě děje.
Naše nitro se tak naplní akceptací, radostí, klidem a láskou… Pokud se díváme správně, uvidíme, že život všude kolem nás, na každém kroku překypuje zázraky – sklenice vody, sluneční paprsky, list ze stromu, housenka v trávě, květiny, smích, kapky deště.
Pokud je ve vašem životě duchovní uvědomění, bude pro vás snadné vidět zázračnost ve všem. A každá lidská bytost je velkou množinou těchto zázraků.
Oči, které dokážou rozeznat tisíce barev, tvarů či podob; uši, které uslyší i slabounký bzukot včelky, ale snesou i zahřmění; mozek, který je bez problémů schopen uvažovat o zrnku prachu stejně jako o celém vesmíru; srdce, které bije stejným rytmem jako srdce všech živých bytostí.
Když jsme unavení a znechucení každodenním životním zápasem, může se stát, že budeme tyto zázraky přehlížet. Avšak jsou zde stále tak jako vždy byly.“
Můžeme nabýt dojmu, jako by z těchto myšlenek vyplývalo, že bychom nikdy neměli přemýšlet ani o minulosti, ani o budoucnosti.
Thich Nhat Hanh ale objasňuje, že uvažování o minulosti je důležité, stejně jako plánování do budoucna, ale jen za toho předpokladu, že je nám to nějakým způsobem užitečné, nebo nám to pomáhá:
„Spočíváme-li v přítomném okamžiku s plným uvědoměním, tady a teď, to neznamená, že nikdy nepřemýšlíme o minulosti, nebo že bychom o ní neměli přemýšlet, a také to neznamená, že bychom neměli zodpovědně plánovat svou budoucnost.
Jde jen o to, aby na nás nedoléhala tíha lítosti a výčitek ohledně minulosti, a také o to, abychom si přestali dělat starosti ohledně budoucnosti.
Pokud jsme pevně ukotveni v přítomném okamžiku, naše minulost nám může posloužit jako objekt zkoumání, jako objekt, na kterém si můžeme trénovat svou všímavost a schopnost soustředění.
Pozorným pohledem do své minulosti si můžeme uvědomit mnohé důležité souvislosti, které jsme si předtím vůbec neuvědomovali. Důležité však je, abychom byli stále ukotveni ve svém středu a žili v přítomném okamžiku.“
Když se nad tím zamyslíme, všechno to dává perfektní smysl – štěstí můžeme najít pouze v přítomném okamžiku a v tom, že se přítomný okamžik naučíme akceptovat.
Kdesi uvnitř všichni víme, že je to pravda. Avšak to, s čím má většina lidí problém (zejména lidé ze západního světa), je vytrénovat mysl, aby víceméně stále žila v přítomném okamžiku.
Přiznejme si to – většina z nás nemá nad svou myslí a myšlenkami téměř žádnou kontrolu. Jen své myšlenky chvíli pozorujte a uvidíte, jak vám běží hlavou a jak se uchylujete k různým rozptýlením.
Co s tím tedy můžeme dělat?
Podle mistra Thich Nhat Hanha jeden z nejlepších způsobů, jak můžeme vytrénovat naši mysl, je pomocí meditace.
Jak tu nejjednodušší a nejzákladnější techniku meditace uvádí cvičení, které se nazývá „všímavé dýchání“.
Nejenže je tato meditační technika ta nejjednodušší, je zároveň velice účinná a praktická. Můžeme ji provádět kdekoliv, kdykoliv, a její účinek se projeví, i když se jí momentálně nemůžeme věnovat více než 15 sekund.
Zde nám Thich Nhat Hanh vysvětluje, jak bychom měli k této meditaci přistupovat:
„Poprosím vás, když se nadechujete, nevyvíjejte žádné zvláštní úsilí. Jednoduše jen nechte vaše plíce, ať se nadechnou. Ony se nadechnou i samy bez vašeho úsilí.
Proto si ani v mysli neopakujte něco takového jako: „Nádechu, pojď dovnitř, přesně takhle si to představuji.“ Nedělejte to záměrně, nesnažte se do toho zasahovat. Jednoduše nechte dech, ať plyne volně, bez násilí…“
„Vaším úkolem v této meditaci je začít si uvědomovat, že ve vašem nitru probíhá dýchání. Zde zároveň vzniká prostor, abyste si o něco více než obvykle vychutnali fázi nádechu.
To důležité, co tu však doporučuji, je, abyste dechu v jeho pohybu nebránili, nebo do něj nijak nezasahovali. A uvědomujte si, že váš dech je taky zázrak.
Když už jednou někdo umře, to znamená, že se už nikdy nenadechne, i kdybychom se ho snažili přivést zpět do života jakýmkoli způsobem. Takže to, že se právě nadechujete, byste měli považovat za nádherný zázrak…“
A to první, co nám Buddha ohledně dýchání doporučuje, je tohle: „Když se nadechuji, uvědomuji si, že toto je nádech. Když vydechuji, uvědomuji si, že toto je výdech.
Když je nádech dlouhý, uvědomuji si, že je dlouhý. A když je krátký, uvědomuji si, že je krátký. Zkrátka jen uvědomování si, obyčejné, jednoduché uvědomování si přítomnosti nádechu a výdechu.
Když si váš dech začnete uvědomovat, jste ukotveni v přítomném okamžiku. A to je svým způsobem zázrak, protože podstatou meditace je být tady a teď. Být tady a teď sám se sebou, být tady a teď se svým nádechem.“
Zdroj: ideapod.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz
Napsat komentář