V protikladu k tomu, co jste si o nich možná doposud mysleli, ropné skvrny plovoucí na hladině oceánů jsou ve skutečnosti zcela běžným jevem.
Jen podle odhadů Americké agentury pro ochranu životního prostředí (EPA) se každý den na hladinách moří a oceánů objeví 70 nových ropných skvrn.
Do vod oceánů v blízkosti břehů Spojených států amerických tak každý rok vyteče přibližně 4,9 milionů litrů ropy. A v případě, že by byl její objev větší, toto číslo by se mohlo klidně zdvojnásobit.
Navzdory těmto znepokojivým údajům o současném stavu oceánů se nelze vyhnout zmínce o masivní ropné skvrně v Mexickém zálivu, kterou se všichni kompetentní snaží ignorovat, ačkoliv na hladinách tamních vod plave již 14 let.
A výsledkem této ignorance je, že má každým dnem blíže k tomu, aby byla klasifikována jako jedna z největších ekologických pobřežních katastrof v celé historii Spojených států amerických.
Jak uvedl americký deník The Washington Post, na místě zhruba 20 kilometrů od pobřeží státu Louisiana vyteče do vod oceánu přibližně 35 000 až 83 000 litrů ropy denně.
Ta na tomto místě vytéká do oceánu již od roku 2004, kdy hurikán Ivan poškodil ropnou plošinu patřící americké ropné společnosti Taylor Energy.
Tato plošina, která stojí na bahnitém dně, se následkem hurikánu vychýlila ze své pozice, a vrtné otvory, které se nacházely pod ní, zůstaly odkryté.
Od této události uplynulo již 14 let – a z nezakrytých ropných otvorů do Mexického zálivu stále vytéká ropa. A aby to bylo úplně beznadějné, v nejbližší době se před námi nerýsuje žádné reálné řešení tohoto problému.
Někteří státní úředníci se dokonce vyjádřili, že podle jejich odhadů se problém s ropnou skvrnou v Mexickém zálivu nepodaří uspokojivě vyřešit ani do konce 21. století.
A to je také důvod, proč havárie ropné plošiny společnosti Taylor Energy a způsobená ropná skvrna svým rozsahem zřejmě překonají další gigantickou havárii ropné plošiny společnosti BP Deepwater Horizon, k níž došlo 20. dubna 2010.
Tím by ropná skvrna „Taylor Energy“ opravdu získala prvenství jako nejhorší ekologická pobřežní katastrofa vůbec.
Proč jsme o ropné skvrně společnosti Taylor Energy dosud neslyšeli
Havárie ropné plošiny a s ní spojené vypuštění ropy do moře je velmi vážná věc, zejména z pohledu reputace konkrétní ropné společnosti.
Z tohoto důvodu je zcela pochopitelné, že společnost Taylor Energy vynaložila všemožné úsilí, jen aby havárie její ropné plošiny zůstala v tajnosti.
O šest let později však skupina strážců přírody zpozorovala proudy znečištěné vody, na jejíž hladině plavala mastná ropa duhových barev.
Tatáž skupina monitorovala stav oceánských vod i v případě havárie ropné plošiny BP Deepwater Horizon, ke které došlo jen několik mil opodál. Že by nešťastná náhoda?
Národní centrum pro nahlašování ekologických havárií (National Response Center (NRC)), které spadá pod Pobřežní stráž Spojených států amerických, bylo společností Taylor Energy o této havárii a ropné skvrně údajně řádně informováno.
Ale místo toho, aby bylo zahájeno řádné vyšetřování a prozkoumání příčin této havárie, NRC se jen spolehlo na údaje, které mu poskytla společnost Taylor Energy.
Na základě těchto údajů pak uvedlo zavádějící zprávu, podle níž vytéká do oceánu „jen“ 120 až 6500 litrů ropy denně. Nicméně nová analýza, kterou v září 2018 provedlo Ministerstvo spravedlnosti Spojených států amerických, ukázala, že výše uvedená čísla nejsou pravdivá.
Oscar Garcia-Pineda, poradce pro geologický výzkum, jehož specializací je detekce ropných skvrn na dálku, napsal:
„Máme dostatek důkazů, které jasně ukazují, že údaje ohledně ropy vytékající do oceánu, které uvádí NRC, jsou nepravdivé. Můj osobní názor je, že na údaje, které uvádí NRC, nelze spoléhat.“
Zároveň Pobřežní stráž Spojených států amerických sledovala ropnou skvrnu v Mexickém zálivu už bezmála deset let, aniž by o této znečištěné vodě informovala veřejnost.
Teprve v červenci 2008 informovala společnost Taylor Energy o tom, že tato ropná skvrna je zapříčiněna „neustávajícím vytékáním syrové ropy, které se zatím nepodařilo zastavit a které pro životní prostředí představuje vážnou hrozbu“.
Stejné vyjádření zaznělo během soudního sporu mezi společností Taylor Energy a jejím pojistitelem.
Po tom všem se společnost Taylor Energy rozhodla uzavřít dohodu s federálními úřady a založit fond, jehož finanční prostředky měly být použity k nalezení a zrealizování způsobu, jakým by se podařilo zastavit vytékání ropy z vrtných otvorů.
Společnost Taylor Energy do tohoto fondu hned na začátku vložila gigantických 666 milionů dolarů. Americké noviny The Washington Post o tom napsali:
„Na ucpání přibližně jedné třetiny vrtných otvorů a na odstranění zničeného torza ropné plošiny z oceánského dna společnost Taylor Energy minula hotový majlant. Za tyto peníze byl uměle vybudován ochranný štít, který měl zabránit vypouštění syrové ropy do oceánu.“
I navzdory tomuto enormnímu a upřímnému úsilí společnosti Taylor Energy se ropa nadále vypouští do oceánu (více ZDE…).
Četné soudní procesy ve věci vytékání ropy z vrtných otvorů do vod Mexického zálivu se staly pro společnost Taylor Energy naprosto zničující. Zdá se, že zdevastované ropné společnosti nezbývá nic jiného než hledat všemožné způsoby, jak z tohoto obrovského problému vycouvat.
Společnost Taylor Energy nejnověji podala na americkém Nejvyšším soudu žalobu na Ministerstvo vnitra Spojených států amerických, od kterého požaduje „vrácení 450 milionů dolarů, které z fondu ještě nebyly utraceny.
Tento fond založila společnost Taylor Energy po dohodě s vládou a jeho účelem mělo být financování prací na odstraňování zničeného torza ropné plošiny a také lokalizování a zablokování vrtných otvorů, které zůstaly ukryté pod 30 metrů hrubými nánosy kalu na dně Mexického zálivu“.
Tuto zprávu zveřejnil koncem října 2018 americký deník The Washington Post.
Od havárie ropné plošiny firmy Taylor Energy uplynulo již 14 let a od té doby tam ropa vytéká do oceánu každý den.
Státní úředníci zatím nedokázali plně odhadnout, jaké to bude mít následky na život v oceánech. Neexistuje žádná ekonomická studie, která by nějakým způsobem vyčíslila cenu ropy, která každý den uniká do vody.
Nikdo se zatím neodhodlal vyčíslit, jaký bude poplatek za ztrátu, který budou muset uhradit daňoví poplatníci. To nejdůležitější a první, co aktivisté a ochránci přírody požadují, je bezpečné a účinné ucpání vrtných otvorů, aby z nich už ropa nevytékala.
A hned další potřebný krok bude provést hloubkovou analýzu, která by jasně určila, jaký vliv měla a bude mít tato ropná skvrna na přírodní prostředí.
Zdroj: themindunleashed.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz
Napsat komentář