Jeden řetězec DNA v jedné buňce obsahuje dostatek informací na klonování celého organismu.
Pochopení DNA nám umožňuje pochopit hodně o životě a vesmíru kolem nás.
Hlubší pochopení nové vědy nám říká, že DNA živé bytosti nezačíná jako molekula, ale jako vlnová forma.
Ještě zajímavější je, že tato vlnová forma existuje jako vzor v čase a prostoru a je kódována v celém vesmíru.
Jsme obklopeni pulzujícími vlnami neviditelných genetických informací, jejichž vlny vytvářejí mikroskopické gravitační síly, které přitáhnou atomy a molekuly ze svého okolního prostředí, aby vytvořily DNA.
Experimenty s mikrogravitačnými vlnami
Jedním z vědců, který zachytil tyto mikrogravitační vlny, je Dr. Sergey Leikin. V roce 2008 vložil různé typy DNA do obyčejně slané vody a označil každý typ s jinou fluorescenční barvou. Tyto DNA molekuly se následně rozptýlily po celé vodě.
Obrovským překvapením bylo, že odpovídající molekuly DNA se spojily dohromady. Po krátkém čase se vytvořily celé shluky stejně barevných molekul DNA.
Leikin se domnívá, že nějaký druh elektromagnetického náboje umožňuje stejným barevným molekulám sloučit se.
Avšak jiné experimenty ukazují, že tomu tak není. Nejpravděpodobnější příčinou je gravitace. Pojďme si to vysvětlit.
Dr. Luc Montagnier, držitel Nobelovy ceny z roku 2011, dokázal, že DNA může být spontánně vytvořena z vodíku a kyslíku. Začal s hermeticky uzavřenou zkumavkou čisté sterilizované vody, a pak k ní položil jinou uzavřenou zkumavku, v níž plavalo malé množství DNA.
Montagnier pak přivedl do obou zkumavek slabý elektrický proud (7 Hz) a čekal. O 18 hodin později vyrostly malé kousky DNA v původní zkumavce, která obsahovala pouze čistou sterilizovanou vodu.
Tato nová věda nám říká, že náš vesmír se neustále podílí na vytváření biologického života, kdykoli a kdekoli je to možné.
V každé dané oblasti vesmíru začnou tyto skryté mikrogravitační vlny shromažďovat atomy a molekuly k vytvoření DNA, a tedy života na Zemi.
Dalším fenomenálním objevem bylo, že Dr. Fritz-Albert Popp zachytil DNA během procesu vtahování fotonů (drobných svazků energie, které vytvářejí viditelné světlo).
Nová věda odhaluje, že fotony jsou nezbytné pro zdraví a funkci DNA a zjevně se používají k odesílání a přijímání informací v těle.
Zjistil, že každá molekula DNA ukládá do sebe 1000 fotonů, podobně jako drobný kabel z optických vláken. Fotony se uvnitř molekuly pohybují tam a zpět rychlostí světla a jsou v ní uloženy, dokud jich nepotřebuje využít.
V roce 1984 ruský vědec Dr. Peter Gariaev zjistil, že když je molekula DNA umístěna do malé křemenné nádoby, přirozeně vstřebá každý foton v prostoru.
Úžasně by se to dalo přirovnat k situaci, kdy jedna osoba stojí na velkém sportovním stadionu a každý foton na tomto stadionu se nějakým způsobem otáčí přímo k ní, přičemž tělo osoby doslova rozzáří světlem, zatímco zbytek stadionu zůstává ve tmě.
V konvenční vědě platí, že jediná síla, která umí obrátit světlo, je síla gravitace a odehrává se to jen kolem černé díry.
Tímto způsobem.se zdá, že DNA vytváří mikrogravitační účinek, který přitahuje a zachycuje světlo.
Pokud se podíváme na první experiment Dr. Leikine, uvidíme, že je opravdu pravděpodobné, že to není elektrický náboj, který přinutil nebo umožnil stejným molekulám DNA přitahovat se k sobě navzájem, ale je to pravděpodobně způsobeno gravitací, protože elektrické náboje nebyly nikdy schopny obrátit světlo během pohybu v prostoru.
Nejimpozantnější částí experimentu Dr. Gariaeva je, když si myslel, že to skončilo. Vytáhl molekulu DNA z křemenného obalu a podíval se zpět do obalu jen proto, aby zjistil, že fotony se stále otáčely na stejném místě, kde byla DNA.
Podle všeho se zdá, že určitý druh gravitačního vlivu držel fotony přímo tam, kde byla molekula DNA.
Tento jev později vědci pojmenovali jako „fantomový efekt DNA“.
DNA vytváří energickou sílu, která absorbuje fotony a vtáhne je přímo do molekuly, ale samotná DNA není dokonce nutná.
Je to nějaká neviditelná síla nebo vlna, která přitahuje a udržuje světlo (fotony).
Dr. Gariaev zjistil, že tento fantom by mohl spálit pomocí velmi studeného tekutého dusíku a fotony by mohly všechny uniknout ze silového pole.
Avšak v průběhu 5 až 8 minut by se nové fotony zachytily a celý fantom by se znovu objevil. Mohl by v tom pokračovat tak dlouho jako by chtěl, ale nové fotony by se stále objevovaly.
Ve skutečnosti poté, co by to probíhalo 30 dní, by se fotony nakonec neobjevily.
Tento experiment byl samozřejmě proveden před více než 30 lety a dosud nebyla jeho důležitost plně prozkoumána.
První dva experimenty jsou stále poměrně mladé. Je jasné, že náš pohled na vesmír a život samotný se mění, protože tímto představám rozumí stále více lidí.
Zdroj: themindunleashed.com
Napsat komentář