Objev 500 let staré mapy otřásl v základech „oficiální“ historií Země

Historie lidstva je velkou záhadou. Ještě i dnes víme velmi málo. A mnoho z toho, o čem si myslíme, že víme, musíme každou chvíli interpretovat nanovo, zejména když se stále vynořují nové informace, díky kterým musíme své současné chápání světa vnímat jako velmi sporné.

Existence nevysvětlených záhad v našem světě také není nic nového. Existuje mnoho ověřených jevů, starověkých památek, knih, dochovaných učení anebo znalostí, jejichž původ si zatím neumíme vysvětlit, ale jsou v protikladu s tím, co jsme dosud považovali za pravdivé.

Působí to dojmem, jako by moderní společnost trpěla určitým druhem amnézie – jsme schopni vidět malou souvislost mezi některými útržky a kousky z naší historie, ale už ji nedokážeme poskládat dohromady tak, aby jako celek fungovala. V této velké skládačce nám stále chybí velmi mnoho součástek.

Skvělým příkladem této chybějící součástky je mapa, jejíž věrnou kopii zhotovil turecký námořník a kapitán jménem Piri Reis. Dnes je považována za autentický dokument – její věrná kopie, která byla na podkladě starších dokumentů zhotovena v roce 1513 v Konstantinopoli, byla objevena až v roce 1929.

Je na něj vyobrazeno západní pobřeží Afriky, východní pobřeží Jižní Ameriky a severní pobřeží Antarktidy.

Jak jsme již zmínili, autorem kopie této mapy je známá historická postava, admirál Piri Reis, který žil v dobách Osmanské říše.

Jeho původní kopie vychází z dokumentů, jejichž vznik se datuje přibližně do čtvrtého století našeho letopočtu, ačkoliv je možné, že jsou ještě starší. Údajně vycházejí z pozorování několika zámořských objevitelů.

Čím je tato mapa zajímavá?

Jedním z nejnapínavějších faktů ohledně této mapy je, že je v ní zakreslena část světadílu, která byla podle knih o historii objevena až v roce 1818.

Tato část kontinentu je známá jako „Země královny Maud“ – jedná se o část Antarktidy o rozloze 2,7 milionů čtverečních kilometrů a na této mapě je zachycena v podobě, v jaké pravděpodobně vypadala před několika miliony let.

O této části světadílu a také o některých dalších, které jsou na mapě vyobrazeny, se předpokládalo, že jsou ukryty pod hrubými vrstvami ledu, nicméně tato mapa nám podává trochu jiný příběh.

Na mapě Piriho Reise totiž vidíme, že v těchto částech světadílu není žádný led. Z toho by vyplývalo, že musel projít dlouhým teplejším obdobím, kdy jeho povrch vůbec nebyl pokrytý ledem a také to, že dané období nemohlo skončit před 6000 lety, jak tvrdí dnešní geologové.

Tato informace je tedy v rozporu s tím, co nám o vývoji a historii těchto oblastí říká současná věda.

Dnešní geologové na základě důkazů tvrdí, že Země královny Maud je pokryta ledem minimálně od roku 4000 před n. l., nebo dokonce ještě déle.

Oficiální věda nám celou dobu tvrdí, že ledovec, který pokrývá Antarktidu, je starý několik milionů let. Mapa Piriho Reise nám však ukazuje, že severní pobřeží tohoto světadílu bylo zmapováno ještě předtím, než bylo zaledněno.

To by však znamenalo, že tato mapa vznikla před několika miliony let – to ale není možné, protože lidstvo tehdy ještě neexistovalo. Celkem pěkný hlavolam, co říkáte?

Profesor Charles Hapgood, někdejší vysokoškolský profesor historie, poskytl své stanovisko i Průzkumné jednotce vzdušných sil Spojených států (United States Air Force Reconaissance Technical Squadron (SAC)) a ta také potvrdila, že „to naznačuje, že pobřeží Antarktidy muselo být zmapováno ještě předtím, než bylo zaledněno“.

Také se vyjádřila, že „nemáme tušení, jak údaje, které jsou zachyceny na této mapě, je možné sladit s předpokládanou úrovní geografických znalostí z roku 1513“.

Profesor Hapgood se k tomuto dilematu vyjádřil ve své knize Mapy starodávných mořských králů (Maps of the Ancient Sea Kings):

Domníváme se, že docházelo k předávání přesných informací z jedné generace na druhou. Mohlo to být tak, že náčrtky map pocházejí z dob lidských civilizací, o kterých nic nevíme.

Ty je následně mohly předat dál, řekněme Mínjočanům anebo Féničanům, o kterých víme, že byli tisíce let nejlepšími mořeplavci starověkého světa.

Existují důkazy, že geografové té doby tyto náčrtky sesbírali a uložili ve známé Alexandrijské (Egyptské) knihovně a zde je také studovali.“

Kromě toho je na mapě Piriho Reise zarážející mimořádná přesnost a detailnost – je v ní zakresleno pohoří Antarktidy, které bylo objeveno až v roce 1952.

Dokonce i samotný Albert Einstein, který je autorem předmluvy v jedné z Hapgoodových knih, se k jeho interpretaci vyjádřil následovně:

„Jeho myšlenka je velmi originální a zároveň docela jednoduchá. Pokud se opravdu prokáže její pravdivost, bude to mimořádně důležitý průlom v našem chápání všeho, co nějak souvisí s historií zemského povrchu.“

Profesor Hapgood a matematik Richard W. Strachan nám nabízejí ještě závratnější vysvětlení. Porovnáním mapy s dnešními moderními fotografiemi, které byly pořízené satelitem, se mezi mapou a fotografiemi zjistila přímo neuvěřitelná podobnost.

To vědce vedlo k úvahám, podle nichž mapa Piriho Reise mohla být fotografií, která mohla být nějakým způsobem pořízena z velké výšky. A teď vás necháme, abyste si chvíli lámali hlavu.

Jak je možné, že by mapa stará několik milionů let byla fotografií zemského povrchu, která byla pořízena z velké výšky?

„Vysoko nad Káhirou se vznáší vesmírná loď a objektiv fotoaparátu je nasměrován přímo dolů. Když vyvolají film, objeví se na něm tento obraz: vše, co se nachází do vzdálenosti 8000 km od Káhiry, je zobrazeno přesně, protože se to nachází přímo pod objektivem.

Ale čím více jsou země a světadíly na fotografii vzdáleny od jejího středu, tím více je jejich podoba zdeformována. Proč je tomu tak?

Z důvodu kulatého tvaru Země vzniká iluze, že světadíly, které jsou vzdálenější od středu fotografie, se jako by „zplošťovaly“ anebo „bořily“ do Země.

Například Jižní Amerika se jeví tak divně zdeformovaná přesně tak, jak vypadá na mapě Piriho Reise! A stejně tak vypadá na snímcích, které pořídily americké vesmírné sondy z Měsíce.“

– Erich von Däniken, Vzpomínky na budoucnost

Změníme svůj pohled na minulost?

Představa, podle níž by tato starověká mapa mohla být zhotovena pomocí vzdušné technologie, je docela provokativní, že ano?

I kdybychom tuto možnost zcela vyloučili, stále nám zůstává otázka, kdo mohl disponovat technologií, díky níž zhotovil tak přesný obraz Antarktidy před 2 miliony let?

Jak dokázali mapu zhotovit do takových detailů, jako by byla opravdu zhotovena na základě nějaké letecké snímky pořízené z výšky, čehož důkazem jsou deformace na mapě vyplývající z kulatého tvaru Země?

Dodnes je záhadou, jak mohli Sumerové, Mayové a jiné civilizace vědět o kosmických tělesech (planety, hvězdy, komety atd.), které nebylo možné pozorovat bez moderní technologie.

Pravdou však zůstává, že tyto civilizace (více ZDE…) na základě svého poznání dokázaly provést zajímavé a velmi přesné výpočty.

Mapa Piriho Reise je dalším příkladem této záhady a zároveň nám vnucuje myšlenku, že opravdu mohla existovat nějaká starověká, ale velmi vyspělá civilizace, která znala technologii (a možná i více) moderní doby.

Pokud máte zájem dozvědět se více o této pozoruhodné mapě, dáváme do pozornosti knihu s názvem Fingerprints of the Gods (Otisky božích prstů), jejímž autorem je britský spisovatel Graham Hancock.

Na závěr chceme vyslovit názor, že mapa Piriho Reise je součástí velkého množství důkazů, které naznačují, že Země byla kdysi obydlená extrémně inteligentními a vysoce vyspělými civilizacemi.

Zdroj: collective-evolution.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz