Objev 500 let staré mapy otřásl v základech „oficiální“ historií Země

Historie lidstva umí být docela záhadou. Ještě i dnes víme velmi málo. A mnoho z toho, o čem si myslíme, že víme, musíme každou chvíli interpretovat nanovo, zejména když se stále vynořují nové informace, díky kterým musíme naše současné chápání světa vnímat jako velmi sporné.

Existence nevysvětlených záhad v našem světě také není ničím novým. Existuje mnoho ověřených jevů, starověkých památek, knih, dochovaných učení, znalostí a mnoho jiného, jejichž původ si zatím neumíme vysvětlit, ale jsou v protikladu s tím, co jsme dosud považovali za pravdivé.

Působí to tak, jako kdyby moderní společnost trpěla určitým druhem amnézie – jsme schopni vidět jen trochu souvislosti mezi některými útržky a kousky z naší historie, ale už ji nedokážeme poskládat dohromady tak, aby to jako celek fungovalo. V této velké skládačce nám stále chybí velmi mnoho součástek.

Velkým příkladem této chybějící součástky je mapa, jejíž věrnou kopii zhotovil turecký námořník a kapitán Piri Reis. Tato mapa je dnes považována za autentický dokument – věrná kopie této mapy, která byla na podkladě starších dokumentů zhotovena v roce 1513 v Konstantinopoli, byla objevena až v roce 1929.

Na této mapě jsou vyobrazeny západní pobřeží Afriky, východní pobřeží Jižní Ameriky a severní pobřeží Antarktidy.

Jak jsme již zmínili, autorem kopie této mapy je známá historická postava, admirál Piri Reis, který žil v dobách Osmanské říše.

Jeho původní kopie mapy vychází z dokumentů, jejichž vznik se datuje přibližně do čtvrtého století našeho letopočtu, ačkoli je možné, že jsou ještě starší. Tyto staré dokumenty přitom údajně vycházejí z pozorování několika zámořských objevitelů.

Díky čemu je tato mapa tak zajímavá?

Jedním z nejnapínavějších faktů ohledně této mapy je, že je v ní zakreslena část světadílu, která byla podle knih o historii objevena až v roce 1818.

Tato část kontinentu vyobrazená na mapě je známá jako „Země královny Maud“ – jedná se o část Antarktidy o rozloze 2,7 milionů čtverečních kilometrů a na této mapě je zachycena tak, jak pravděpodobně vypadala před několika miliony let.

O této části světadílu, jakož i o některých dalších, které jsou vyobrazeny na mapě, se předpokládalo, že jsou ukryty pod tlustými vrstvami ledu, avšak tato mapa nám naznačuje trochu jiný příběh.

Na mapě Piriho Reise totiž vidíme, že v těchto částech světadílu není žádný led. Z toho by vyplývalo, že musel projít dlouhým teplejším obdobím, kdy jeho povrch vůbec nebyl pokrytý ledem a také, že toto období nemohlo skončit před 6000 lety, jak nám to tvrdí dnešní geologové.

Tato informace je tedy v rozporu s tím, co nám o vývoji a historii těchto oblastí říká současná věda.

Dnešní geologové na základě důkazů tvrdí, že Země královny Maud je pokryta ledem minimálně od roku 4000 před n. l. či dokonce ještě déle.

Oficiální věda nám celou dobu tvrdí, že ledovec, který pokrývá Antarktidu, je starý několik milionů let. Mapa Piriho Reise nám však ukazuje, že severní pobřeží tohoto světadílu bylo zmapováno ještě předtím, než ho pokryl led.

To by však znamenalo, že tato mapa vznikla před několika miliony let – to ale není možné, protože tehdy lidstvo ještě neexistovalo. Celkem pěkný hlavolam, co říkáte?

Profesor Charles Hapgood, někdejší vysokoškolský profesor historie, poskytl své stanovisko i Průzkumné jednotce vzdušných sil Spojených států (United States Air Force Reconaissance Technical Squadron (SAC)) a ta také potvrdila, že „to naznačuje, že pobřeží Antarktidy muselo být zmapováno ještě předtím, než bylo pokryto ledem“.

Také se ještě vyjádřili, že „nemáme tušení, jak údaje, které jsou zachyceny na této mapě, je možné sladit s předpokládanou úrovní geografických znalostí z roku 1513“.

Profesor Hapgood se k tomuto dilematu vyjádřil ve své knize Mapy starodávných mořských králů (Maps of the Ancient Sea Kings):

Domníváme se, že docházelo k předávání přesných informací z jedné generace na druhou. Mohlo to být tak, že náčrtky map pocházejí z dob lidských civilizací, o kterých nic nevíme.

Ty je následně mohly předat dál, řekněme Mínjočanům či Féničanům, o kterých víme, že byli tisíce let nejlepšími mořeplavci starověkého světa.

Existují důkazy, že geografové té doby tyto náčrtky map sesbírali a uložili ve známé Alexandrijské (Egyptské) knihovně a zde je také studovali.“

Kromě toho jsou na mapě Piriho Reise zarážející mimořádná přesnost a detailnost – například je v ní zakresleno pohoří Antarktidy, které bylo objeveno až v roce 1952.

Dokonce i samotný Albert Einstein, který je autorem předmluvy v jedné z Hapgoodových knih, se k Hapgoodové interpretaci mapy vyjádřil následovně:

„Jeho myšlenka je velice originální a zároveň zcela jednoduchá. Pokud se opravdu prokáže její pravdivost, bude to mimořádně důležitý průlom v našem chápání všeho, co nějak souvisí s historií zemského povrchu.“

Profesor Hapgood a matematik Richard W. Strachan nám spolu nabízejí ještě závratnější vysvětlení. Například porovnáním mapy s dnešními moderními fotografiemi, které byly zhotoveny ze satelitních snímků, se mezi mapou a fotografiemi zjistila přímo neuvěřitelná podobnost.

To vědce vedlo k úvahám, že mapa Piriho Reise mohla být fotografií, která mohla být nějakým způsobem zhotovena ve velké výšce. A teď vás necháme, abyste si chvíli lámali hlavu.

Jak je možné, aby mapa stará několik milionů let byla ve skutečnosti leteckou fotografií zemského povrchu, která byla provedena ve velké výšce?

„Vysoko nad Káhirou se vznáší vesmírná loď a objektiv fotoaparátu je nasměrován přímo dolů. Když vyvolají film, objeví se na něm tento obraz: vše, co se nachází do vzdálenosti 8000 km od Káhiry, je zobrazeno přesně, protože se to nachází přímo pod objektivem.

Ale čím více jsou země a světadíly na fotografii vzdáleny od jejího středu, tím více jsou jejich podoba a obrysy zdeformovány. Proč je to ale tak?

Z důvodu kulatého tvaru Země vzniká iluze, že světadíly, které jsou vzdálenější od středu fotografie, se jako kdyby „zplošťovaly“ či „bořily“ do Země.

Například Jižní Amerika se jeví tak divně zdeformovaná a roztažená přesně tak, jak vypadá na mapě Piriho Reise! A stejně tak vypadá na fotografiích, které zhotovily americké vesmírné sondy z Měsíce.“

– Erich von Däniken, Vzpomínky na budoucnost

Změníme náš pohled na minulost?

Představa, že by tato starověká mapa mohla být zhotovena pomocí nějaké vzdušné technologie, je docela provokativní, že ano?

I kdybychom tuto možnost zcela vyloučili, stále nám zůstává otázka, kdo mohl disponovat technologií, díky které zhotovil tak přesný obraz Antarktidy před 2 miliony let?

Jak mohli tu mapu zhotovit tak detailně, jako kdyby byla opravdu zhotovena na základě nějaké letecké snímky pořízené z výšky, čehož důkazem jsou deformace na mapě vyplývající z kulatého tvaru Země?

Dodnes je záhadou, jak mohli Sumerové, Mayové a jiné civilizace vědět o kosmických tělesech (planety, hvězdy, komety atd.), které nebylo možné pozorovat bez moderní technologie.

Pravdou však zůstává, že tyto civilizace na základě svého poznání dokázaly provést zajímavé a velmi přesné výpočty.

Mapa Piriho Reise je dalším příkladem této záhady a zároveň nám silně vnucuje myšlenku, že opravdu mohla existovat nějaká starověká, ale velmi vyspělá civilizace, která již znala veškerou technologii (a možná i více) dnešní moderní civilizace.

Pokud máte zájem se o této opravdu fascinující mapě dozvědět více, dáváme vám do pozornosti knihu s názvem Fingerprints of the Gods (Otisky božích prstů), jejímž autorem je britský spisovatel Graham Hancock.

Na závěr ještě chceme vyslovit názor, který není ničím novým, a sice, že mapa Piriho Reise je součástí velkého množství důkazů, které naznačují, že Země musela být kdysi obydlená extrémně inteligentními a vysoce vyspělými starověkými civilizacemi.

Zdroj: collective-evolution.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz