Plánujeme si svůj život ještě předtím, než se narodíme?

O hypotéze, podle níž si plánujeme svůj život ještě předtím, než se narodíme, jsem se poprvé doslechl v roce 2011. Předtím jsem nad něčím takovým nikdy neuvažoval a asi bych si to ani neuměl představit.

A museli uplynout ještě další tři roky, než jsem se začal s důsledky této hypotézy ztotožňovat.

Zajímavé je, že ačkoliv jsem se vždy zajímal o posmrtný život a reinkarnaci, ke zmíněné hypotéze jsem se dopracoval trochu jinak. Zjevila se mi totiž v silné vizi.

V reinkarnaci jsem věřil už předtím. Myšlenka reinkarnace mě vždy fascinovala a silně cítím, že jsem prošel několika minulými životy.

Ještě donedávna jsem nevěděl, jaké stopy po sobě tyto minulé životy (více ZDE…) zanechávají.

Po třech letech intenzivního výzkumu a mnoha diskusích o reinkarnaci s mnoha lidmi nejrůznějších přesvědčení, která mají původ v rozdílných kulturách celého světa, jsem dospěl k závěru, že o tomto tématu je třeba začít mluvit otevřeně a častěji.

Koloběh života, smrti a reinkarnace. Plán života před narozením

„Mnozí lidé mají pocit, že reinkarnace není možná, protože si nepamatují svůj minulý život. Já si dovolím oponovat, protože tvrdím, že na naše minulé životy vzpomínky máme.

Nepamatujeme si sice detaily, ale máme k dispozici určité znaky a vlastnosti, které poukazují na to, kým opravdu jsme.

Jakou hudbu posloucháme, jaký typ lidí nás nejvíce přitahuje, jaká jídla preferujeme, jak se oblékáme nebo s jakým historickým obdobím se nejvíce ztotožňujeme – toto jsou znaky, které vypovídají o tom, v jakém období jsme žili svůj minulý život.

Naše současné vtělení nebo současný život je komplexní sloučeninou, která v sobě nese esenci všech našich předešlých životů.“ – Carey Williams, spoluautor dokumentu „Ancient Mysteries – Reincarnation“ („Starověké záhady – reinkarnace“).

Díky svému výzkumu jsem zjistil, že koloběh života, smrti a znovuzrození je téměř navlas stejný ve všech zdrojích, které jsem podrobil analýze. A musím jen podotknout, že těch zdrojů bylo opravdu hodně.

Všechno se to začíná plánem života před narozením. Tento plán si sestavujeme sami s pomocí „Rady“. Někdo ji nazývá „Rada starších“ neboli „Rada mudrců“. Mohli bychom říci, že v této „Radě starších“ sedí velice staré bytosti, které vědí o životě a smrti úplně všechno.

Před sestavením našeho plánu života před narozením tuto „Radu starších“ navštívíme spolu s našimi duchovními průvodci. S členy této Rady si pak povídáme o životě, který máme před sebou, a dostáváme možnost vybrat si z několika různých životů.

Každý z těchto životů se odvíjí v konkrétní době, do které se pak inkarnujeme. Já jsem si mohl vybrat, jestli budu umělcem nebo raději samurajem v Japonsku. Vybíráme si všechno, dokonce i naše rodiče.

Teprve poté, co se rozhodneme pro jednu z možností, se začíná namáhavá práce. Budeme si muset naplánovat všechno, co si přejeme zažít v nadcházejícím životě. V životě, který si plánujeme, chceme kromě samotného zážitku a zkušenosti dosáhnout určitých cílů nebo zdolat výzvy.

Někdo si může přát naučit se trpělivosti, druhý se zas bude chtít zbavit své závisti. A také si vybíráme, jakým způsobem si chceme očistit karmu (více ZDE…), ačkoliv právě tento aspekt z celé hypotézy nejčastěji vyvolává mezi lidmi diskusi.

Já tomu rozumím tak, že očistit svou karmu znamená docílit v životě rovnováhy. Smyslem života, který si plánujeme ještě před narozením, je dosažení několika dalších cílů, jakými jsou uzdravení, uvědomění si protikladů nebo zbavení se mylných přesvědčení.

Když jsme s plánem našeho budoucího života hotovi, přijdou k nám naši duchovní průvodci a pomáhají nám při tvorbě něčeho, co Robert Schwartz nazývá jako „tabulka plynutí“, jejíž podrobný popis najdeme v jeho knihách.

Tabulka plynutí je vlastně plánem života, do kterého přidáme i svobodnou vůli. Naši duchovní průvodci jsou také odpovědní za vznik synchronicit v našem budoucím životě.

Tyto synchronicity (více ZDE…) nás mají přimět k určitým myšlenkám a skutkům a zároveň nás životem vedou po té nejlepší možné cestě, která nás přivede k naplnění vytyčených cílů.

A když je náš plán připraven a čeká na realizaci, narodíme se, a tak zapomeneme na celý plán, jakož i na to, kým opravdu jsme.

Proč ale zapomínáme na to, kým opravdu jsme?

„Zavíráme oči před naší minulostí z toho důvodu, abychom je mohli otevřít a vidět naši novou existenci. Musíme zapomenout, abychom se mohli vyvíjet dál.“ – Teal Swan

„Kdybychom znali odpovědi již předem, nebyl by to žádný test.“ – Dolores Cannon

Zapomenutí je nedílnou součástí celého koloběhu života, smrti a znovuzrození. Jedině tak můžeme poznat sami sebe a žít svůj současný život naplno. Spisovatelky Dolores Cannon a Teal Swan nám k tomu podávají úchvatná, ale zároveň srozumitelná vysvětlení.

Žijeme v době rozpomínání, kdy si mnozí z nás pamatujeme své minulé životy, jakož i to, kým jsme, a proč jsme přišli na tuto planetu, právě v této době.

Ti z nás, kteří ještě nerozvinuli své duchovní schopnosti naplno, ale chtěli by se dozvědět více sami o sobě a o tom, proč jsou tady, mají sklon vyhledávat duchovní médium nebo osoby, které jsou napojeny na vyšší frekvence (více ZDE…) a mají schopnost nám tyto informace zpřístupnit.

Jaký vliv má plán života před narozením na zákon přitažlivosti a zhmotnění?

Náš plán života před narozením se začíná naplňovat od chvíle jeho zhotovení, ale také máme schopnost svobodně se rozhodovat, která nám umožňuje vytvořit si jakoukoliv realitu, v níž chceme žít.

Z toho vyplývá, že je nám souzeno, abychom některé věci zažili, a proto se domnívám, že nad některými stránkami života jednoduše nemáme žádnou moc.

Pokud mi je například souzeno zažít nějakou nemoc, onemocním. Pokud vám je souzeno zažít problematický vztah, do svého života si přitáhnete negativní osobu, se kterou tento vztah zažijete.

Podle vyššího popisu bychom usoudili, že se jedná o zákon přitažlivosti (více ZDE…) a zákon zhmotnění. Není však možné, abychom si tyto souvislosti uvědomovali naplno, a to právě proto, že jsme si je naplánovali ještě před narozením.

A to je důvod, proč se jen sotva může jednat o zákon přitažlivosti nebo zhmotnění.

V poslední době jsem viděl několik případů, kdy lidé, kteří jsou naladěni na vyšší frekvence, vědí o zákonu přitažlivosti a o tom, jak si zhmotnit pozitivní věci. Tito lidé zůstali zmateni, protože do jejich života náhle vstoupila nějaká nepříznivá okolnost, která je vyhodila z rovnováhy.

Jelikož si mysleli, že dělají všechno správně, neuměli si vysvětlit, jak si mohli do svého života přitáhnout nepříznivou situaci. Pokaždé, když se to stane, ve mně sílí přesvědčení, že do chodu života člověka zasáhl plán života.

Tento život žijeme proto, abychom se naučili nějakou lekci, prošli nějakou zkušeností, která nás posune dál, uzdravili se, nebo našli rovnováhu.

Občas se však stane, že někdo se od svého plánu života značně vychýlí a pak se jeho život začne rozpadat.

Má znalost o minulých životech význam pro náš nynější život?

Znalost o minulých životech má pro nás význam pouze ve výjimečných případech, a to tehdy, když nám pomůže s uzdravením něčeho, co se událo v minulém životě.

Pokud však chceme znát naše minulé životy jen čistě ze zvědavosti, nemusí to být zrovna nejlepší nápad, a to z několika důvodů.

„Méhér Bába o tom mluví jasně a obávám se, že příliš přímo. Podle něho mezi vědomím, které máme v nynějším životě, a uloženými záznamy z předešlých životů, existuje nepřeklenutelná zeď.

Tato zeď existuje jen pro naše dobro. Síla a rozmanitost záznamů z našich minulých životů jsou pro naše chápání příliš velké, složité a často protikladné.

Jeden z našich minulých životů se mohl ubírat jedním směrem, další se mohl ubírat zas úplně jiným směrem. A kdybychom jen tak najednou pronikli touto neproniknutelnou zdí a uviděli bychom všechny ty protikladné detaily našich minulých životů – pokud se nám to už nepodařilo – byl by to pro nás jeden z nejotřesnějších zážitků, jaký si umíme představit.

Průměrný člověk nedisponuje tak širokým vědomím a emocionální odolností, aby vydržel a pochopil náramně rozdílné podoby jeho minulých životů a aby se v této rozmanitosti neztratil.

Méhér Bába nám proto doporučuje, abychom si příliš nezahrávali s myšlenkou, že bychom chtěli projít přes tuto neproniknutelnou zeď mezi nynějším a minulým životem.

Týká se to zejména těch, kteří si chtějí vyvolat vzpomínky na svůj minulý život čistě jen ze zvědavosti.“ – Don E. Stevens, Méhér Bábův žák (dokument „In Another Life: Reincarnation in America“ ​​(„Ve druhém životě: Reinkarnace v Americe“)).

Poznání našich minulých životů by opravdu mohlo v naší psychice a emocích zanechat velký zmatek. Vím to z vlastní zkušenosti.

Měl jsem tu možnost vidět mnoho mých minulých životů a jedna duchovní osoba, kterou znám a moc si jí vážím, mi vysvětlila, co jsem viděl v mých vzpomínkách (více ZDE…) na minulé životy.

Přestože mně samému se mé minulé životy zdají být velice zajímavé, mám schopnost přistupovat k nim bez posuzování.

Avšak ne každý se umí vyrovnat se znalostí o všech svých předešlých úkolech, které zde na Zemi plnil.

Hraní rolí

V každém životě, každé inkarnaci máme sehrát určitou roli. Tuto roli si vybíráme za pomoci našich duchovních průvodců a „Rady starších“ ještě předtím, než se narodíme.

Role v jednotlivých životech bývají často rozdílné, až protikladné. Například se rozhodneme, že nás v jednom životě zavraždí, ale v dalším životě si vybereme, že chceme být vrahem.

Seznam doplňujících nebo protikladných úkolů je opravdu velice dlouhý a složitý. To je však něco, co dělá mnoha lidem problém pochopit. Mě samému chvíli trvalo, než jsem to všechno zpracoval, ale nakonec mi to začalo dávat smysl.

Ve filmu Kung Fu Panda je jedna část, na kterou si vzpomenu pokaždé, když přemýšlím o protikladu dobra a zla. Mistr Shifu přiběhne k mistru Oogwayovi a oznamuje mu, že má pro něj špatnou zprávu.

Mistr Oogway se však jen pousměje a odvětí: „Neexistují žádné dobré ani špatné zprávy. Není žádné dobro ani zlo. Na základě toho, co jsem se ve svém výzkumu dozvěděl, jsem opravdu v hloubce svého srdce přesvědčen, že zlo je pouze naše iluze.“

Dobro i zlo, všechno, co vnímáme jako pozitivní či negativní, jsou jen „stavební látky“. Zejména negativita a zlo jsou katalyzátory vývoje.

Na naši planetu jsme přišli z několika důvodů, ale jeden z nejdůležitějších je rozvoj a růst duše. Musíme si však uvědomit, že rozvoj duše je velmi pomalý, protože duše je cestou do ráje.

A že po příchodu na Zemi okamžitě zapomínáme na to, kým jsme, nám dává možnost naučit se věci na hlubší úrovni, díky čemuž se naše duše vyvíjí ještě více. Řekněme, že jsme přišli na naši planetu, protože jsme chtěli poznat, co je to láska (více ZDE…).

A nejlepší způsob, jak poznat lásku, je ji ztratit, být od ní odloučeni, nebo dokonce žít v nevědomosti, že celá naše existence je čistou láskou.

Poté, co jsem se seznámil a ztotožnil s myšlenkou, že v tomto životě všichni hrajeme určitou roli, přestal jsem pociťovat jakýkoliv hněv, nebo dokonce nenávist vůči komukoliv na této planetě.

Od té doby jsem se také přestal o cokoliv strachovat. „Negativita“ a „zlo“ musí existovat, protože žijeme ve světě založeném na dualismu. Po pravdě, ráz tohoto světa je poznamenán.

Pokud by neexistovali žádní padouši, nebyl by možný ani duchovní vývoj. Každý zlosyn, tyran, násilník atd. je ve svém nitru stejně krásná duše jako každá jiná duše, a prožívá lidskou zkušenost, která byla předem naplánována za účelem růstu duše.

Proč je důležité vědět o teorii, podle které si svůj život plánujeme ještě před narozením?

Máme tu čest a štěstí žít v době, kdy mnohé z pravd, které nám byly neznámé či před námi ukryté, se začínají odhalovat.

Samozřejmě netvrdím, že teorie, podle níž si plánujeme svůj život ještě před narozením, je bezvýhradně pravdivá, ale v každém případě si myslím, že tato teorie mění náš pohled na starý známý příběh.

Existuje několik teorií o původu lidského druhu a o tom, proč jsme tady, ale po rozsáhlém výzkumu a poté, co jsem se dobře seznámil se všemi těmito teoriemi, se nejvíce ztotožňuji právě s teorií, podle níž si život plánujeme ještě před narozením.

A také s tím, že za pomoci našich duchovních průvodců (více ZDE…) je možné si vzpomenout na to, kým jsme.

Mám pocit, že právě v dnešní době je moc důležité přemýšlet o tom, jak funguje svět, a proč jsme sem přišli. Měli bychom brát v úvahu každý možný úhel pohledu.

Každý máme možnost ztotožnit se s tím názorem, při kterém máme pocit, že odpovídá našim představám. Mým úkolem není změnit něčí přesvědčení.

Rozhodl jsem se napsat článek o tom, že si plánujeme svůj život ještě před narozením, protože mi tato teorie pomohla. Přestal jsem se zlobit na svět za to, že dopustil zlo.

Právě naopak, jsem mu za něj vděčný, protože právě to všechno mi pomáhá růst dál. Nemožnost dokázat, jestli je tato teorie pravdivá, nebo ne, také vnímám jako pozitivní věc, a doufám, že i jiní lidé si z této teorie vezmou něco dobrého pro sebe, stejně jako v mém případě.

Pokud vás teorie o tom, že si plánujeme život ještě před narozením, zaujala, doporučuji vám seznámit se, ať už prostřednictvím knih nebo internetu, s několika autory, kteří se této problematice věnují do hloubky.

Mezi nejznámější patří Robert Schwartz, Michael Newton, Stephen Sakellarios a Sylvia Browne.

Zpracovala: Mocvědomí.cz