Plánujeme si svůj život ještě předtím, než se narodíme?

O hypotéze, podle níž si plánujeme svůj život ještě předtím, než se narodíme, jsem se poprvé doslechl v roce 2011. Předtím jsem nad něčím takovým nikdy neuvažoval a asi bych si to ani neuměl představit.

A museli uplynout ještě další tři roky, než jsem se začal s důsledky této hypotézy ztotožňovat.

Zajímavé je, že ačkoliv jsem se vždy zajímal o posmrtný život a reinkarnaci, k zmíněné hypotéze jsem se dopracoval trochu jinak. Zjevila se mi totiž v silné vizi.

V reinkarnaci jsem věřil již předtím. Myšlenka reinkarnace mě vždy fascinovala a silně cítím, že jsem již prošel několika minulými životy.

Ještě donedávna jsem nevěděl, jaké stopy tyto minulé životy po sobě zanechávají.

Po třech letech intenzivního výzkumu a po mnoha diskusích o reinkarnaci s mnoha lidmi nejrůznějších přesvědčení, která mají původ v rozdílných kulturách celého světa, jsem dospěl k závěru, že o tomto tématu je třeba začít mluvit otevřeně a častěji.

Koloběh života, smrti a reinkarnace. Plán života před narozením

„Mnozí lidé mají pocit, že reinkarnace není možná, protože si nepamatují na svůj minulý život. Já si dovolím oponovat, protože tvrdím, že na naše minulé životy vzpomínky máme.

Nepamatujeme si sice detaily, ale máme k dispozici určité znaky a vlastnosti, které poukazují na to, kým opravdu jsme.

Jakou hudbu posloucháme, jaký typ lidí nás nejvíce přitahuje, jaká jídla preferujeme, jak se oblékáme nebo s jakým historickým obdobím se nejvíce ztotožňujeme – toto jsou znaky, které vypovídají o tom, v jakém období jsme žili náš minulý život.

Naše současné vtělení nebo náš současný život je komplexní sloučeninou, která v sobě nese esenci všech našich předešlých životů.“ – Carey Williams, spoluautor dokumentu „Ancient Mysteries – Reincarnation“ („Starověké záhady – reinkarnace“).

Díky svému výzkumu jsem zjistil, že koloběh života, smrti a znovuzrození je téměř navlas stejný ve všech zdrojích, které jsem podrobil analýze. A musím jen podotknout, že těch zdrojů bylo opravdu hodně.

Všechno se to začíná plánem života před narozením. Tento plán si sestavujeme sami s pomocí „Rady“. Někdo ji nazývá „Rada starších“ neboli „Rada mudrců“. Mohli bychom říci, že v této „Radě starších“ sedí velice staré bytosti, které vědí o životě a smrti úplně všechno.

Před sestavením našeho plánu života před narozením tuto „Radu starších“ navštívíme spolu s našimi duchovními průvodci. Se členy této Rady si pak povídáme o životě, který máme před sebou a dostáváme možnost vybrat si z několika různých životů.

Každý z těchto životů se odvíjí v konkrétní době, do které se pak inkarnujeme. Já jsem si mohl například vybrat, jestli budu umělcem nebo raději samurajem v Japonsku. Vybíráme si všechno, dokonce i naše rodiče.

Poté, co se rozhodneme pro jednu z možností, se teprve začíná namáhavá práce. Budeme si muset naplánovat vše, co si přejeme v nadcházejícím životě zažít. V životě, který si plánujeme, si také chceme kromě samotného zážitku a zkušenosti splnit určité cíle či zdolat výzvy.

Někdo si například může přát naučit se trpělivosti, někdo jiný se zase bude chtít zbavit své závisti. A také si vybíráme, jakým způsobem si chceme očistit karmu, ačkoli právě tento aspekt z celé hypotézy nejčastěji vyvolává mezi lidmi diskuzi.

Já tomu rozumím tak, že očistit si karmu jednoduše znamená docílit v životě rovnováhu. Smyslem života, který si plánujeme před narozením, je naplnění ještě několika dalších cílů, jakými jsou uzdravení, uvědomění si protikladů či zbavení se mylných přesvědčení.

Když jsme s plánem našeho budoucího života hotovi, přijdou k nám naši duchovní průvodci a pomáhají nám při tvorbě něčeho, co Robert Schwartz nazývá jako „tabulka plynutí“, jejíž podrobný popis najdeme v jeho knihách.

Tabulka plynutí je vlastně plánem života, do kterého ještě přidáme svobodnou vůli. Naši duchovní průvodci jsou také odpovědní za vznik synchronicit v našem budoucím životě.

Tyto synchronicity nás mají přimět k určitým myšlenkám a skutkům a zároveň nás životem vedou po té nejlepší možné cestě, která nás přivede k naplnění vytyčených cílů.

A když je už plán připraven a čeká na realizaci, v tom okamžiku se narodíme a zapomeneme tak na plán, jakož i na to, kým opravdu jsme.

Proč ale zapomínáme na to, kým opravdu jsme?

„Zavíráme oči před naší minulostí proto, abychom je mohli otevřít a vidět naši novou existenci. Musíme zapomenout, abychom se mohli vyvíjet dál.“ – Teal Swan

„Kdybychom znali odpovědi již předem, nebyl by to žádný test.“ – Dolores Cannon

Zapomenutí je nedílnou součástí celého koloběhu života, smrti a znovuzrození. Jedině tak můžeme poznat sebe sama a žít náš současný život naplno. Spisovatelky Dolores Cannon a Teal Swan nám k tomu podávají úchvatná, ale zároveň srozumitelná vysvětlení.

Žijeme v době rozpomínání, když si mnozí z nás pamatujeme své minulé životy, jakož i to, kým jsme a proč jsme přišli na planetu Zemi právě v této době.

Ti z nás, kteří ještě nerozvinuli své duchovní schopnosti naplno, ale chtěli by se dozvědět více o sobě a o tom, proč jsou tady, mají sklon vyhledávat duchovní médium nebo osoby, které jsou napojeny na vyšší frekvence a mají schopnost nám tyto informace zpřístupnit.

Jaký vliv má náš plán života před narozením na zákon přitažlivosti a zhmotnění?

Náš plán života před narozením se začíná naplňovat okamžitě od chvíle jeho zhotovení, ale máme také schopnost svobodné vůle, která nám umožňuje vytvořit si jakoukoliv realitu, ve které chceme žít.

Z toho vyplývá, že je nám souzeno, abychom některé věci zažili, a proto se domnívám, že nad některými stránkami života jednoduše nemáme žádnou moc.

Pokud mi je například souzeno zažít nějakou nemoc, onemocním. Nebo pokud vám je souzeno zažít problematický vztah, do svého života si přitáhnete negativní osobu, se kterou tento vztah zažijete.

Podle vyššího popisu bychom usoudili, že se jedná o zákony přitažlivosti a zhmotnění. Není však možné, abychom si tyto souvislosti uvědomovali naplno, a to právě proto, že jsme si je naplánovali ještě před narozením.

A to je tedy důvod, proč se jen sotva může jednat o zákon přitažlivosti nebo zhmotnění.

V poslední době jsem viděl několik případů, kdy lidé, kteří jsou naladěni na vyšší frekvence, vědí o zákonu přitažlivosti a vědí o tom, jak si zhmotnit pozitivní věci. Tito lidé zůstali zmateni, protože do jejich života náhle vstoupila nějaká nepříznivá okolnost, která je zcela vyhodila z rovnováhy.

Jelikož si mysleli, že dělají vše správně, neuměli si nijak vysvětlit, jak si mohli do svého života přitáhnout nepříznivou situaci. Pokaždé, když se toto stane, sílí ve mně přesvědčení, že do chodu života člověka zasáhl plán života.

Žijeme tento život proto, abychom se naučili nějakou lekci, abychom prošli nějakou zkušeností, která nás posune dál, abychom se uzdravili nebo našli rovnováhu.

Občas se však stane, že někdo se od svého plánu života značně vychýlí a pak se jeho život začne rozpadat.

Má znalost o minulých životech význam pro náš nynější život?

Znalost o minulých životech má pro nás význam jen ve výjimečných případech, a to v případě, kdy nám pomůže s uzdravením něčeho, co se událo v minulém životě.

Pokud však chceme znát naše minulé životy jen čistě ze zvědavosti, nemusí to být zrovna nejlepší nápad, a to z několika důvodů.

„Méhér Bába o tom mluví jasně a obávám se, že příliš přímo. Podle něj mezi vědomím, které máme v nynějším životě, a uloženými záznamy z předešlých životů, existuje nepřeklenutelná zeď.

Tato zeď existuje jen pro naše dobro. Síla a rozmanitost záznamů z našich minulých životů jsou pro naše chápání prostě příliš velké, složité a často protikladné.

Jeden z našich minulých životů se mohl ubírat jedním směrem, další se mohl ubírat zase úplně jiným. A kdybychom jen tak najednou pronikli touto neproniknutelnou zdí a uviděli bychom všechny ty protikladné detaily našich minulých životů – pokud se nám to už nepodařilo – byl by to pro nás jeden z nejotřesnějších zážitků, jaký si jen umíme představit.

Průměrný člověk nedisponuje tak širokým vědomím a emocionální odolností, aby vydržel a pochopil náramně rozdílné podoby jeho minulých životů a aby se v této rozmanitosti neztratil.

Méhér Bába nám proto raději radí, abychom si příliš nezahrávali s myšlenkou, že bychom chtěli projít přes tuto neproniknutelnou zeď mezi nynějším a minulým životem.

Týká se to zejména těch, kteří si chtějí vyvolat vzpomínky na svůj minulý život čistě jen ze zvědavosti.“ – Don E. Stevens, Méhér Bábův žák (dokument „In Another Life: Reincarnation in America“ ​​(„Ve druhém životě: Reinkarnace v Americe“)).

Poznání našich minulých životů by opravdu mohlo v naší psychice a emocích zanechat velký zmatek. Vím to z vlastní zkušenosti.

Měl jsem tu možnost vidět mnoho mých minulých životů a jedna duchovní osoba, kterou znám a moc si jí vážím, mi vysvětlila, co jsem viděl v mých vzpomínkách na minulé životy.

Přestože mně samému se mé minulé životy zdají být velice zajímavé, mám tu schopnost přistupovat k nim bez posuzování.

Avšak ne každý se umí vyrovnat s věděním o všech svých předešlých úkolech, které zde na Zemi plnil.

Hraní rolí

V každém životě, v každé inkarnaci máme sehrát určitou roli. Tento úkol si vybíráme za pomoci našich duchovních průvodců a „Rady starších“ ještě předtím, než se narodíme.

Role v jednotlivých životech bývají často rozdílné, až protikladné. Například se rozhodneme, že nás v jednom životě zavraždí, ale v dalším životě si vybereme, že chceme být vrahem.

Seznam doplňujících nebo protikladných úkolů je opravdu velice dlouhý a složitý. Toto je však něco, co dělá mnoha lidem problém pochopit. Mně samému chvíli trvalo, než jsem to všechno zpracoval, ale nakonec mi to začalo dávat smysl.

Ve filmu Kung Fu Panda je jedna část, na kterou si vzpomenu pokaždé, když přemýšlím o protikladu dobra a zla. Mistr Shifu přiběhne k mistru Oogwayovi a oznamuje mu, že má pro něj špatnou zprávu.

Mistr Oogway se však jen pousměje a odvětí: „Neexistují žádné dobré nebo špatné zprávy. Není žádné dobro a zlo. Na základě toho, co jsem se ve svém výzkumu dozvěděl, jsem opravdu v hloubce svého srdce přesvědčen, že zlo je jen naše iluze.“

Dobro i zlo, všechno, co vnímáme jako pozitivní nebo negativní, jsou jen „stavební látky“. Zejména negativita a zlo jsou katalyzátory vývoje.

Na naší planetu jsme přišli z několika důvodů, ale jeden z nejdůležitějších je rozvoj a růst duše. Musíme si však uvědomit, že rozvoj duše je velmi pomalý, protože duše je cestou do ráje.

A že po příchodu na Zemi okamžitě zapomínáme na to, kým jsme, nám dává možnost naučit se věci na hlubší úrovni, díky čemuž se naše duše vyvíjí ještě více. Řekněme, že jsme přišli na naší planetu, protože jsme chtěli poznat, co je to láska.

A nejlepší způsob, jak poznat lásku, je ztratit ji, být od ní odloučen nebo dokonce žít v nevědomosti o tom, že celá naše existence je čistou láskou.

Poté, co jsem se seznámil a ztotožnil s myšlenkou, že v tomto životě všichni hrajeme jen určitou roli, přestal jsem pociťovat jakýkoliv hněv či dokonce nenávist vůči komukoliv na této planetě.

Od té doby jsem se také přestal o cokoliv strachovat. „Negativita“ a „zlo“ musí existovat, protože žijeme ve světě založeném na dualizme. Po pravdě, ráz tohoto světa je poznamenán.

Pokud by neexistovali žádní padouši, nebyl by možný ani duchovní vývoj. Každý zlosyn, tyran, násilník atd. je ve svém nitru stejně krásná duše jako každá jiná duše a prožívá lidskou zkušenost, která byla předem naplánována za účelem růstu duše.

Proč je důležité vědět o teorii, podle které si svůj život plánujeme ještě před narozením?

Máme tu čest a štěstí žít v době, kdy mnohé z pravd, které nám byly neznámé či před námi ukryté, se začínají odhalovat.

Samozřejmě netvrdím, že teorie, podle níž si plánujeme svůj život ještě před narozením je bezvýhradně pravdivá, ale v každém případě si myslím, že tato teorie mění náš pohled na starý známý příběh.

Existuje několik teorií o původu lidského druhu a o tom, proč jsme tady, ale po rozsáhlém výzkumu a poté, co jsem se se všemi těmito teoriemi dobře seznámil, se nejvíce ztotožňuji právě s teorií, podle níž si život plánujeme ještě před narozením.

A že za pomoci našich duchovních průvodců je možné si vzpomenout na to, kým jsme.

Mám pocit, že právě v dnešní době je velice důležité přemýšlet o tom, jak funguje svět a proč jsme sem přišli. Měli bychom brát v úvahu každý možný úhel pohledu.

Každý máme možnost ztotožnit se s tím názorem, při kterém máme pocit, že odpovídá našim představám. Mým úkolem není změnit něčí přesvědčení.

Rozhodl jsem se napsat článek o tom, že si plánujeme svůj život ještě před narozením, protože mně tato teorie pomohla. Přestal jsem se zlobit na svět za to, že dopustil zlo.

Právě naopak, jsem mu za něj vděčný, protože právě to všechno mi pomáhá růst dál. Nemožnost dokázat, jestli je tato teorie pravdivá nebo ne, také vnímám jako pozitivní věc, a doufám, že i jiní lidé si z této teorie vezmou něco dobrého pro sebe, tak jak to bylo i v mém případě.

Pokud vás teorie o tom, že si plánujeme svůj život ještě před narozením zaujala, doporučuji vám seznámit se, ať už prostřednictvím knih nebo internetu, s několika autory, kteří se této problematice věnují do hloubky.

Mezi nejznámější patří Robert Schwartz, Michael Newton, Stephen Sakellarios a Sylvia Browne.

Zpracovala: Mocvědomí.cz