Plánujeme si svůj život ještě předtím, než se narodíme?

O hypotéze, podle níž si plánujeme svůj život ještě předtím, než se narodíme, jsem se poprvé doslechl v roce 2011. Předtím jsem nad něčím takovým nikdy neuvažoval a asi bych si to ani nedokázal představit.

A museli uplynout ještě další tři roky, než jsem se začal pomalu s důsledky této hypotézy ztotožňovat.

Zajímavé také je, že ačkoliv jsem se vždy zajímal o posmrtný život a reinkarnaci, k zmíněné hypotéze jsem se dopracoval trochu jinak. Zjevila se mi totiž v silné vizi.

V reinkarnaci jsem ale věřil už předtím. Myšlenka reinkarnace mě vždy fascinovala a silně cítím, že už jsem prošel několika minulými životy.

Ještě donedávna jsem však nevěděl, jaké stopy tyto minulé životy po sobě zanechávají.

Po třech letech intenzivního výzkumu a po mnoha diskusích o reinkarnaci s mnoha lidmi nejrůznějších přesvědčení, která mají původ v rozdílných kulturách celého světa, jsem dospěl k závěru, že o tomto tématu je třeba začít mluvit otevřeně a častěji.

Koloběh života, smrti a reinkarnace. Plán života před narozením

„Mnozí lidé mají pocit, že reinkarnace není možná, protože si nepamatují na svůj minulý život. Já jim v tom však oponuju, protože tvrdím, že na naše minulé životy vzpomínky máme.

Nepamatujeme si sice detaily, ale máme k dispozici určité znaky a vlastnosti, které poukazují na to, kdo opravdu jsme.

Jakou posloucháme hudbu, jaký typ lidí nás nejvíce přitahuje, jaký preferujeme typ jídel, jak se oblékáme nebo s jakým historickým obdobím se nejvíce ztotožňujeme – toto vše jsou znaky, které hovoří o tom, v jakém období jsme žili náš minulý život.

Naše současné vtělení nebo náš současný život je komplexní sloučeninou, která v sobě nese esenci všech našich předešlých životů.“ – Carey Williams, spoluautor dokumentu „Ancient Mysteries – Reincarnation“ („Starověké záhady – reinkarnace“).

Mým výzkumem jsem zjistil, že koloběh života, smrti a znovuzrození je téměř navlas stejný ve všech zdrojích, které jsem podrobil analýze. A musím jen podotknout, že těch zdrojů bylo opravdu hodně.

Všechno se to začíná plánem života před narozením. Tento plán si sestavujeme sami s pomocí „rady“. Někdo ji nazývá „rada starších“ neboli „rada mudrců“. Stručně bychom mohli říci, že v této „řadě starších“ sedí velmi staré bytosti, které vědí o životě a smrti úplně všechno.

Tedy před sestavením našeho plánu života před narozením tuto „radu starších“ navštívíme spolu s našimi duchovními průvodci. S řadou si pak povídáme o životě, který máme před sebou a dostáváme možnost vybrat si z několika různých životů.

Každý z těchto životů se odvíjí v konkrétní době, do které se pak inkarnujeme. Já jsem si mohl například vybrat, zda budu umělcem nebo raději samurajem v Japonsku. Vybíráme si všechno, dokonce i naše rodiče.

Poté, co se rozhodneme pro jednu z možností, se teprve začíná namáhavá práce. Budeme si muset naplánovat vše, co si přejeme v nadcházejícím životě zažít. V životě, který si plánujeme, si také chceme kromě samotného zážitku a zkušenosti splnit určité cíle či zdolat výzvy.

Někdo si například může přát naučit se trpělivosti, někdo jiný se zase bude chtít zbavit své závisti. A také si vybíráme, jakým způsobem si chceme očistit karmu, ačkoli právě tento aspekt z celé hypotézy nejčastěji vyvolává mezi lidmi diskuzi.

Já tomu rozumím tak, že očistit si karmu jednoduše znamená docílit v životě rovnováhu. Smyslem života, který si plánujeme před narozením, je naplnění ještě několika dalších cílů, jakými jsou uzdravení, uvědomění si protikladů či zbavení se mylných přesvědčení.

Když už jsme s plánem našeho budoucího života hotovi, přijdou k nám naši duchovní průvodci a pomáhají nám při tvorbě něčeho, co Robert Schwartz nazývá jako „tabulka plynutí“, jejíž podrobný popis najdeme v jeho knihách.

Tabulka plynutí je vlastně plánem života, do kterého ještě přidáme svobodnou vůli. Naši duchovní průvodci jsou také zodpovědní za vznik synchronicit v našem budoucím životě.

Tyto synchronicity nás mají přimět k určitým myšlenkám a skutkům a zároveň nás životem vedou po té nejlepší možné cestě, která nás přivede k naplnění vytyčených cílů.

A když je už plán připraven a čeká na realizaci, v tom okamžiku se narodíme a zapomeneme tak na plán, jakož i na to, kdo opravdu jsme.

Proč ale zapomínáme na to, kdo opravdu jsme?

„Zavíráme oči před naší minulostí proto, abychom je mohli otevřít a vidět naši novou existenci. Musíme zapomenout, abychom se mohli vyvíjet dál.“ – Teal Swan

„Kdybychom znali odpovědi dopředu, nebyl by to žádný test.“ – Dolores Cannon

Zapomenutí je nedílnou součástí celého koloběhu života, smrti a znovuzrození. Jedině tak můžeme poznat sami sebe a žít náš současný život naplno. Autorky Dolores Cannon a Teal Swan nám k tomu podávají úchvatné, ale zároveň srozumitelné vysvětlení.

Žijeme v době rozpomínání, když si mnozí z nás pamatujeme své minulé životy, jakož i to, kdo jsme a proč jsme přišli na planetu Zemi právě v této době.

Ti z nás, kteří ještě nerozvinuli své duchovní schopnosti naplno, ale chtěli by se dozvědět více o sobě a o tom, proč jsou tady, mají sklon vyhledávat duchovní médium nebo osoby, které jsou napojeny na vyšší frekvence a mají schopnost nám tyto informace zpřístupnit.

Jakým způsobem má vliv náš plán života před narozením na zákon přitažlivosti a zhmotnění?

Náš plán života před narozením se začíná naplňovat okamžitě od chvíle jeho zhotovení, ale máme i schopnost svobodné vůle, která nám umožňuje vytvořit si jakoukoliv realitu, ve které chceme žít.

Z toho vyplývá, že je nám souzeno, abychom některé věci zažili, a proto se domnívám, že nad některými stránkami života jednoduše nemáme žádnou moc.

Pokud mi je například souzeno zažít nějakou nemoc, tuto nemoc dostanu tak či tak. Nebo pokud vám je souzeno zažít problematický vztah, do svého života si přitáhnete negativní osobu, se kterou tento vztah zažijete.

Podle vyššího popisu bychom usoudili, že se jedná o zákony přitažlivosti a zhmotnění. Není však možné, abychom si tyto souvislosti uvědomovali naplno, a to právě proto, že jsme si je naplánovali ještě před narozením.

A to je tedy důvodem, proč se sotva může jednat o zákon přitažlivosti nebo zhmotnění.

V poslední době jsem viděl několik případů, kdy lidé, kteří jsou naladěni na vyšší frekvence, vědí o zákonu přitažlivosti a vědí o tom, jak si zhmotnit pozitivní věci, zůstali zmateni, protože do jejich života náhle vstoupila i nějaká nepříznivá okolnost, která je zcela vyhodila z rovnováhy.

Protože si mysleli, že dělají vše správně, nevěděli si nijak vysvětlit, jak mohli do svého života přitáhnout jakoukoliv nepříznivou situaci. Vždy, když se toto stane, sílí ve mně přesvědčení, že do chodu života člověka zasáhl plán života.

Žijeme tento život proto, abychom se naučili nějakou lekci, abychom prošli nějakou zkušeností, která nás posune dál, abychom se uzdravili či našli rovnováhu.

Občas se však stane, že někdo se od svého plánu života značně vychýlí a tehdy se jeho život často začne rozpadat.

Má znalost o minulých životech význam pro náš nynější život?

Znalost o minulých životech má pro nás význam jen ve výjimečných případech a to tehdy, pokud nám pomůže s uzdravením něčeho, co se událo v minulém životě.

Pokud však chceme znát naše minulé životy jen čistě ze zvědavosti, nemusí to být zrovna nejlepší nápad, a to z několika důvodů.

„Méhér Bába o tom hovoří úplně, zcela jasně a obávám se, že na někoho vkus možná až příliš přímo. Podle něj mezi vědomím, které máme v nynějším životě a mezi uloženými záznamy z předešlých životů existuje nepřeklenutelná stěna.

Tato stěna existuje jen pro naše dobro. Síla a rozmanitost záznamů z našich minulých životů je pro naše chápání prostě příliš velká, složitá a často i protikladná.

Jeden z našich minulých životů se mohl ubírat jedním směrem, další se mohl ubírat zase úplně jiným. A kdybychom jen tak najednou pronikli touto neproniknutelnou stěnou a vzhlédli bychom všechny ty protikladné detaily našich minulých životů – pokud se nám to už nepodařilo – byl by to pro nás jeden z nejotřesnějších zážitků, jaký si jen umíme představit.

Průměrný člověk nedisponuje tak širokým vědomím a emocionální odolností, aby obsáhl, ustál a strávil náramně rozdílné podoby jeho minulých životů a aby se v této rozmanitosti neztratil.

Méhér Bába nám proto raději radí, abychom se moc nezahrávali s myšlenkou, že bychom chtěli touto neproniknutelnou stěnou mezi nynějším a minulým životem proniknout.

Týká se to zejména těch, kteří si chtějí vyvolat vzpomínky na svůj minulý život čistě jen ze zvědavosti.“ – Don E. Stevens, Méhér Bábův žák (dokument „In Another Life: Reincarnation in America“ ​​(„Ve druhém životě: Reinkarnace v Americe“)).

Poznání našich minulých životů by opravdu mohlo v naší psychice a emocích zanechat velký zmatek. Vím to z vlastní zkušenosti.

Měl jsem tu možnost vidět mnoho mých minulých životů a jedna duchovní osoba, kterou znám a velmi si ji vážím, mi podala výklad toho, co jsem v mých vzpomínkách na minulé životy viděl.

Přestože mně samému se mé minulé životy zdají být velmi zajímavé, mám tu schopnost přistupovat k nim bez posuzování.

Avšak ne každý se dokáže vyrovnat s věděním o všech svých předešlých úkolech, které zde na Zemi plnil.

Hraní rolí

V každém jednom životě, v každé jedné inkarnaci máme sehrát určitou roli. Tento úkol si vybíráme za pomoci našich duchovních průvodců a „rady starších“ ještě předtím, než se narodíme.

Role v jednotlivých životech bývají často velmi rozdílné, až protikladné. Například se rozhodneme, že nás v jednom životě zavraždí, ale v dalším životě si vybereme, že chceme být vrahem.

Seznam doplňujících se nebo protikladných úkolů je opravdu velmi dlouhý a složitý. Toto je však něco, co dělá mnoha lidem problém pochopit. Mně samému chvíli trvalo, než jsem to všechno zpracoval, ale nakonec mi to začalo dávat smysl.

Ve filmu Kung Fu Panda je jedna část, na kterou si vzpomenu vždy, když přemýšlím o protikladu dobra a zla. Mistr Shifu přiběhne k mistru Oogwayovi a oznamuje mu, že má pro něj špatnou zprávu.

Mistr Oogway se však jen pousměje a odvětí: „Neexistují žádné dobré nebo špatné zprávy. Nejsou žádné špatné nebo dobré. Na základě všeho, co jsem se ve svém bádání dozvěděl, jsem opravdu v hloubce mého srdce přesvědčen, že zlo je jen naše iluze.“

Obě, dobro i zlo, tak všechno, co vnímáme jako pozitivní a negativní, jsou jen „stavební látky“. Zejména negativita a zlo jsou katalyzátory vývoje.

Na Zemi jsme přišli z několika důvodů, ale jeden z nejdůležitějších je rozvoj a růst duše. Musíme si však uvědomit, že rozvoj duše je velmi pomalý, protože duše je cestou do ráje.

A že po příchodu na Zem okamžitě zapomínáme na to, kdo jsme, nám dává možnost naučit se věci na hlubší úrovni, díky čemuž se naše duše vyvíjí ještě více. Řekněme, že jsme přišli na Zemi, protože jsme chtěli poznat, co je to láska.

A nejlepší způsob, jak poznat lásku, je ztratit ji, být od ní odloučen nebo dokonce žít v nevědomosti o tom, že celá naše existence je čistou láskou.

Poté, co jsem se seznámil a ztotožnil s myšlenkou, že v tomto životě všichni hrajeme jen určitou úlohu, v krátkém čase jsem přestal pociťovat jakýkoliv hněv či dokonce nenávist vůči komukoliv na této planetě.

Od té doby jsem se také přestal o cokoli strachovat. „Negativita“ a „zlo“ musí existovat, protože žijeme ve světě založeném na dualizme. Po pravdě, ráz tohoto světa je poznamenán, a tím i do velké míry určen zejména negativním.

Pokud by neexistovali žádní padouši, nebyl by možný ani duchovní vývoj. Každý jeden zlosyn, tyran, násilník atd. je ve svém nitru stejně krásná duše jako každá jiná a prožívá lidskou zkušenost, která byla celá předem naplánována za účelem růstu duše.

Proč je důležité vědět o teorii, podle které si svůj život plánujeme ještě před narozením?

Máme tu čest a štěstí žít v době, kdy mnohé z pravd, které nám byly neznámé či před námi ukryté, se začínají odhalovat.

Samozřejmě netvrdím, že teorie, podle níž si plánujeme svůj život ještě před narozením je bezvýhradně pravdivá, ale v každém případě si myslím, že tato teorie mění náš pohled na starý známý příběh.

Existuje několik teorií o původu lidského druhu a o tom, proč jsme tady, ale po rozsáhlém bádání a poté, co jsem se se všemi těmito teoriemi dobře seznámil, nejvíce se ztotožňuji právě s teorií, podle níž si život plánujeme ještě před narozením.

A že za pomoci našich duchovních průvodců je možné si vzpomenout na to, kdo jsme.

Mám pocit, že právě v dnešní době je velmi důležité přemýšlet o tom, jak funguje svět a proč jsme sem přišli. Měli bychom brát v úvahu každý možný úhel pohledu.

Každý máme možnost ztotožnit se s tím názorem, při kterém máme pocit, že odpovídá našim představám. Mým úkolem není měnit někoho přesvědčení.

Rozhodl jsem se napsat článek o tom, že si plánujeme svůj život ještě před narozením, protože mně tato teorie pomohla. Přestal jsem se zlobit na svět za to, že dopustil zlo.

Právě naopak, jsem mu za něj vděčný, protože právě to všechno mi pomáhá růst dál. Nemožnost dokázat, zda je tato teorie pravdivá nebo ne, také vnímám jako pozitivní věc a doufám, že i jiní si z této teorie vezmou něco dobrého pro sebe, tak jak to bylo i v mém případě.

Pokud vás teorie o tom, že si plánujeme svůj život ještě před narozením zaujala, doporučuji vám seznámit se, ať už prostřednictvím knih nebo internetu, s několika autory, kteří se této problematice věnují do hloubky.

Mezi nejznámější patří Robert Schwartz, Michael Newton, Stephen Sakellarios a Sylvia Browne.

Zpracovala: Mocvědomí.cz