Podle šamanů existují jen čtyři příčiny nemocí a všechny mají duchovní podstatu

Na počátku stvořil Bůh nebesa i zemi.

Země však byla pustá a prázdná, a tma byla nad propastí

a nad vodami se vznášel Duch boží.

I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo.

– Starý Zákon, Genesis

Šamani vědí, že všechno, co existuje, má svůj původ jen v naší mysli.

Představovat si šamany jako nějaké čaroděje je sice běžné, ale mylné. Šamani jsou ve skutečnosti reálně existující muži a ženy, kteří ale mají schopnost dostat se do stavu vyššího vědomí, díky čemuž jsou schopni vnímat a komunikovat způsoby, které nejsou možné za běžných okolností.

Šamani prostřednictvím náročného tréninku získali schopnost záměrně si navodit a udržet vyšší stav vědomí.

V tomto stavu se v určitém smyslu odpoutávají od svého fyzického těla a vydávají se na cestu do svého vnitřního světa, který není nijak ovlivněn nebo narušen vnějším světem.

Šamani jasně rozlišují mezi uzdravováním těla a uzdravováním ducha, ale považují je za vzájemně se doplňující. Když se bojovník vrátí z bojiště a v noze má zabodnutý šíp, není to ta správná chvíle dostávat se do transu.

V takovém případě je namístě vytáhnout šíp z rány a zastavit krvácení, ošetřit ránu, zabránit infekci a nechat ji, ať se zahojí. V tomto případě by se jednalo o uzdravování těla, o kterém komunity šamanů disponují rozsáhlými vědomostmi.

Pravý šaman při léčbě onemocnění věnuje velkou pozornost vztahu mezi příčinou a následkem. Je všeobecně známo, že v průběhu života naše fyzické tělo překoná několik náročných přeměn.

Po napadení organismu virem dochází k onemocnění, můžeme mít nehody a úrazy, utrpíme odřeniny, škrábance, řezné rány a někdy dokonce i zlomeniny kostí.

Může se stát, že utrpíme vážné zranění nebo vážnou vnitřní nemoc – rakovinu, roztroušenou sklerózu, srdeční onemocnění či hepatitidu. A nakonec naše fyzické tělo ještě podléhá stárnutí, deformacím a smrti.

Podle šamanů jsou toto všechno jen následky. Na to, abychom se skutečně uzdravili, nám nebude stačit odstranit jen následky a příznaky zamést pod koberec pomocí léků. Chceme-li se opravdu uzdravit, budeme se muset podívat na nejhlubší příčiny nemoci.

V chápání šamanů existují jen čtyři skutečné příčiny nemocí – možná nás ani nepřekvapí, že to nejsou bakterie, mikroby či viry. Podle šamanů musíme příčinu našich nemocí hledat v tom, v jakém stavu je naše nitro.

1. Disharmonie

První příčinou nemoci je disharmonie, ke které dochází v případě, že člověk přijde o nějaký vztah, který byl v jeho životě důležitý. Disharmonie se objevuje i v případě, kdy ztratíme pocit, že někam patříme.

K disharmonii dochází například v tom případě, že jeden ze starších partnerů náhle umře.

V takovém případě se často stává, že pozůstalý zhruba do roka a půl po smrti partnera onemocní vážnou nemocí, jakou je například rakovina, a později umírá taky.

Disharmonie má za následek snížení osobní síly, v důsledku čehož se stáváme náchylnějšími k onemocnění.

2. Chronický strach

Druhou příčinou nemocí je strach. Osoba, která trpí chronickým strachem, ztratila kontakt se svým nitrem. V důsledku toho je náchylnější k propuknutí několika nemocí, protože jak je již všeobecně známo, strach oslabuje funkčnost našeho imunitního systému.

I moderní věda a lékaři uznávají, že strach a disharmonie jsou silné faktory, které je třeba hledat za vznikem většiny nemocí.

3. Nedbalost

Naslouchat našemu tělu a jednat podle toho, co nám říká, umí být někdy docela náročné. Například profesionální sportovec ve své přípravě na šampionát si nemůže dovolit jen tak přestat tvrdě trénovat, přestože mu jeho tělo vysílá signál, aby trochu zpomalil.

Je samozřejmě v pořádku čas od času klást na sebe přehnané nároky a posouvat hranice našich schopností dále.

Je však důležité naučit se rozeznávat, co nám říká naše tělo, a také rozeznávat, kdy riskujeme své zdraví jen proto, že se vystavujeme nadměrné námaze.

4. Ztráta duše

Čtvrtou příčinou vzniku nemocí je ztráta duše.

Toto je velmi zajímavý bod, protože z pohledu šamanů je ztráta duše tou nejvážnější diagnózou. Podle šamanů je ztráta duše příčinou těch nejvážnějších nemocí a předčasné smrti.

V rámci tradiční moderní medicíny není pro příčinu, jakou je „ztráta duše“, žádné místo.

Co si tedy máme představit pod pojmem „ztráta duše“? Termínem „ztráta duše“ označujeme hlubokou ránu na srdci člověka – hlubokou ránu na jeho vnitřní podstatě, silné poškození jeho představy o sobě samém a o tom, kým je.

Tato rána je obvykle výsledkem roztříštění vnitřní podstaty dané osoby.

V západním světě je ztráta duše často spojována s traumatem.

Takové trauma má často původ v dětství, když dítěti někdo ve škole ublížil, ale nikdo toto dítě nevyslechl a nepodal mu pomocnou ruku, nemluvě o případech, kdy dítě bylo fyzicky týráno nebo zneužíváno pečovateli či rodiči.

Ztráta duše tedy bývá způsobena zneužíváním, které má nejčastěji podobu znásilnění či napadení.

Ztráta duše může být také zapříčiněna trpkým rozvodem, traumatizujícím potratem, hrůzostrašnou autonehodou, podstoupením operačního zákroku nebo tím, že nás někdo podvede či zradí.

Mnoho mladých lidí, kteří byli bojovat v Afghánistánu nebo Iráku, se vrátili traumatizováni, protože utrpěli hlubokou ztrátu duše.

Lékaři na západě bohužel nemají pacientům hodně co nabídnout. A mnoho těchto mladých vojáků stále žije s traumatem, ačkoli se zdá, že výsledky standardních léčebných postupů mluví o úspěšné léčbě.

Ztráta duše a její příznaky

Za typické příznaky ztráty duše můžeme považovat silný pocit rozpolcenosti, pocit, že nejsme ve světě plně přítomni, neschopnost pociťovat či přijímat lásku, nebo zablokovaná paměť v tom smyslu, že si neumíme vybavit jednotlivé doby nebo části z našeho života.

Ztráta duše se dále projevuje náhlým objevením se apatie či lhostejnosti, chybějícími pocity radosti nebo neschopností prožívat radost, upadnutím do různých závislostí či dokonce sklony k sebevraždě.

Ztráta nějaké podstatné části naší osobnosti, jakou bezesporu je i ztráta duše, se často projevuje smutkem a pocity zoufalství – jejich typickým výsledkem je ztráta krve a deprese.

Běžně nemoc vnímáme jako narušení – jako něco, co vniká do těla zvenčí, a jako něco, co nepatří do těla.

Tato představa je pravdivá například v případě viru, zranění způsobeného vnějším mechanickým vlivem (např. řezná rána nožem), ale také v případě negativních myšlenek.

Ale největším problémem je zde ztráta síly nebo ztráta určité části duše – podle šamanů jsou právě toto příčiny, které umožňují nemoci vniknout do těla, nebo se v něm projevit.

Toto je ten hlavní problém, a právě zde vzniká prostor, kde šaman může nejlépe uplatnit své léčitelské schopnosti.

V souladu s tradicemi šamanů uzdravování probíhá v několika fázích:

První fáze zahrnuje něco, co bychom mohli nazvat jako zvyšování síly. Jedná se o proces, při kterém šaman dává svému pacientovi více síly.

V druhé fázi se přistupuje k diagnostice problému. Odhaluje se příčina onemocnění a zkoumají se pocity a vjemy, které nemoc vyvolává v organismu pacienta.

Ve třetí fázi dochází k samotnému procesu uzdravování.

A nakonec čtvrtá fáze – ta je rozhodující, protože v ní se šaman spolu s pacientem pokoušejí o navrácení ztracené duše.

Zdroj: consciousreminder.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz