Podle vědců si po smrti uvědomujeme, že jsme zemřeli

Jednu z největších záhad v celé historii lidstva bychom mohli formulovat následujícími otázkami: Co se s námi stane potom, co zemřeme? Přestane vědomí existovat? Existuje vůbec možnost najít na tyto otázky odpověď?

Mnoho lidí je dobře obeznámeno s obsahem průlomové knihy z roku 1969 s názvem O smrti a umírání (On Death and Dying), jejíž autorkou je Elisabeth Kübler-Rossová, americká psycholožka původem ze Švýcarska.

Tato kniha mimo jiné pojednává o „pěti fázích umírání“, které byly pozorovány u smrtelně nemocných pacientů.

Tyto fáze – popírání, hněv, vyjednávání, deprese a smíření – jsou dnes všeobecně známé spíše jako „fáze smutku“ a jako koncepce jsou pevnou součástí psychologie.

Ale ne každý už ví, že Elisabeth Kübler-Rossová později publikovala kolekci esejů s názvem O životě po smrti (On Life After Death). Ty se zakládají na výzkumu více než 20 000 osob, které měly zážitek blízké smrti. V těchto esejích nám autorka nabízí tak nádhernou metaforu:

„Smrt lidského těla je totožná s tím, co se stane, když se motýl vynoří ze své kukly… Když umřeme, přestěhujeme se pouze z jednoho domu do jiného, mnohem krásnějšího… stane se to ve chvíli, kdy je naše kukla v neopravitelném stavu… a potom z ní vyletí motýl, jinými slovy, naše duše.

Hned potom, co opustíme svou kuklu, se dostaneme na druhou úroveň, která je oblastí duševní energie …v tom okamžiku si uvědomíme, že vnímáme všechno, co se děje kolem nás na místě našeho úmrtí, ať už je tím místem nemocniční pokoj, místo nějaké nehody anebo jakékoli jiné místo, na kterém jsme opustili své tělo.

To všechno však nebudeme vnímat svou pozemskou myslí, ale prostřednictvím nového, vyššího vědomí.“

Proces umírání a okamžik smrti, jak je popisuje Kübler-Rossová, jsou, jak se dalo očekávat, považovány za kontroverzní. Dnešní generace vědců má k dispozici ty nejnovější a nejmodernější vědecké nástroje a metody.

Ty samozřejmě využívá i za účelem pozorování pacientů, kteří přežili zážitek blízko smrti. A zajímavé je, že dnešní vědci svými pozorováními dospěli k závěrům, které souhlasí se zjištěními Kübler-Rossové.

„Podle nejnovějších zjištění dnešní vědy, když člověk zemře, uvědomuje si, že zemřel, protože jeho vědomí nepřestává pracovat ani potom, co jeho tělo nevykazuje žádné známky života.“

MUDr. Sam Parnia, PhD., který působí jako profesor v zdravotním středisku Langone Medical Centre na Newyorské univerzitě, je specialista v oboru intenzivní medicíny a podílí se na výzkumu resuscitace.

Se svým týmem již pozoroval více než 2000 osob, které prodělaly zástavu srdce. Jednalo se o pacienty, kterým náhle přestalo bít srdce, ale byli opět oživeni díky odbornému zásahu lékařů.

A jaký byl tedy cíl tohoto pozorování? Odpověď je jasná – zjistit, zda vědomí (více ZDE…) pokračuje ve své činnosti i potom, co selžou základní funkce mozku.

Tento výzkum nesl název AWARE (vědomí (= AWAreness) během resuscitace (= REsuscitation)) a trval čtyři roky. Americký magazín US News & World Report zveřejnil článek, ve kterém výsledky tohoto výzkumu hodnotí následovně:

„Výzkum pod vedením doktora Parnia se zaměřuje na duševní a kognitivní zážitky úspěšně resuscitovaných osob, zejména na ten okamžik, kdy přestaly vykazovat známky života. Podle slov samotného doktora byly tyto osoby na chvíli ve stavu skutečné smrti.“

Doktor Parnia se vyjádřil, že mozek přestává pracovat téměř okamžitě, tzn. do 2 až 20 sekund potom, co přestane bít srdce. Ačkoliv se lékaři ze všech sil snaží pacienta oživit, obvykle se jim nepodaří do mozku přivést takové množství krve, které je zapotřebí k obnově jeho činnosti.

A právě zde přicházíme k nejzajímavějšímu výsledku výzkumu AWARE: 39 % pacientů, kteří po zástavě srdce nevykazovali žádné známky života, ale prostřednictvím resuscitace byli znovu oživeni, uvedli, že si uvědomovali činnost svého vědomí, ačkoliv si nevzpomínají na nic konkrétnějšího.

Ten nejextrémnější případ celého výzkumu doktor Parnia popisuje následovně: „Subjekt uvedl, že ačkoliv jeho srdce přestalo bít na déle než tři minuty, během těchto tří minut si uvědomoval všechno, co se kolem něj děje.“

Z pohledu medicíny osobu považujeme za mrtvou tehdy, když jí přestane bít srdce. V rozhovoru pro britský deník The Independent se doktor Parnia k této problematice vyjádřil následovně:

„Když už jednou člověku přestane bít srdce, krev přestane proudit do mozku, což znamená, že mozek přestává pracovat téměř okamžitě. V té chvíli ztratíme všechny základní reflexy – dávicí reflex, zornicový reflex, všechny reflexy zkrátka přestanou pracovat.“

Tomuto stavu se lidově říká „rovná čára“, protože přístroje, které monitorují elektrické impulsy srdce (EKG) a mozku (EEG), začnou ukazovat rovnou čáru ve chvíli, kdy srdce a mozek nevykazují žádné měřitelné impulsy.

V dalším interview pro informační portál Live Science se doktor Parnia vyjádřil:

„Pokud se vám podaří srdce znovu uvést do činnosti, oč se vlastně snažíme prostřednictvím kardiopulmonální resuscitace (CPR), spolu se srdcem pomalu začne pracovat i mozek.

Čím déle však resuscitace trvá, tím déle bude mozek v situaci, kdy je fakticky mrtvý, ale stále v něm a nervových drahách probíhá činnost. Postupně, jak začne srdce pracovat normálně, i mozek a nervové dráhy se vrátí ke své normální činnosti, která se projevuje běžným vědomím.“

Doktor Parnia se svým týmem již pozorovali mnoho případů, při kterých byl pacient po oživení srdce schopný do detailů popsat všechno, co se dělo kolem něho, když byl technicky vzato mrtvý.

„Tito pacienti běžně popisují, že viděli lékaře a zdravotní sestry, jak pracují, umí dokonce detailně popsat celé rozhovory mezi lékaři, a také si dokážou přesně vybavit přítomnost všech osob a objektů v jejich blízkosti.

Jednoduše řečeno, museli to nějak vnímat i ve stavu momentální smrti, jinak by si na to nemohli pamatovat.“

Pravdivost těchto výpovědí byla vždy potvrzena zdravotnickým personálem, který přivedl pacienty zpět do života.

Je mozek během smrti ve stavu hypervědomí?

Vědci z Michiganské univerzity provedli sérii pokusných pozorování, při kterých pomocí EEG pozorovali činnost mozku u potkanů během zástavy srdce.

Tímto výzkumem bylo zjištěno, že u potkanů, kteří se fakticky nacházeli ve stavu smrti, došlo v mozku k prudkému nárůstu elektrických impulsů vysoké frekvence.

Frekvence těchto impulsů byla mnohem vyšší než ta, která byla naměřena u potkanů v běžném bdělém stavu. Vědci na základě tohoto pozorování dospěli k závěru, že mozek, který je ve stavu blízko smrti, generuje dokonce ještě vyšší úroveň vědomí než mozek v běžném bdělém stavu.

Osoby, které přežily zástavu srdce, často uvádějí, že zažily „velmi jasné a živé vnímání skutečnosti“, které bylo podle nich „reálnější než samotná realita“.

Na tomto místě je důležité poznamenat, že o tomto vyšším, jasnějším a „realističtějším“ stavu vnímání po smrti najdeme četné zmínky v celé historii a ve všech kulturách světa.

Další skupina vědců z této oblasti se zaměřila na ty pacienty, u kterých se nepodařilo obnovit činnost srdce, a tak bylo jejich srdce použito pro dárcovské účely. I u těchto pacientů vědci monitorovali frekvenci elektrického vlnění mozku.

Tým vědců z Duke University v Severní Karolíně spolu s vědci ze zdravotního střediska Virginia Mason ve Washingtonu pomocí EEG naměřili výrazné zvýšení mozkové činnosti u pacientů, kterým z důvodu náhlé kardiální (srdeční) smrti (NKS) nebylo možné poskytnout další intenzivní péči (oživování srdce), a proto byli okamžitě připraveni na odebrání srdce, které bylo následně použito pro dárcovské účely.

Tentýž jev pozorovali vědci z Lékařské fakulty na Univerzitě Georgea Washingtona ve Washingtonu. Uvedli, že „ve chvíli, kdy lékař nařídil ukončení intenzivní péče o pacienta z důvodu jeho kritického stavu, který byl neslučitelný se životem, u něho probíhaly všechny neurologické funkce v neporušeném stavu“.

Co když tento prudký nárůst intenzity mozkové činnosti ve chvíli smrti je ve skutečnosti průvodním jevem, že duše (více ZDE…) se začíná vynořovat ze své tělesné kukly?

Ať už věříme v reinkarnaci, nebe, anebo peklo – to závisí jen na systému našich přesvědčení. Napříč dějinami a kulturami lidstva existuje celá řada duchovně zaměřených představ o tom, co se s námi stane po smrti. Které představě dáváte přednost vy?

Zdroj: expand-your-consciousness.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz