Víra v reinkarnaci se v posledních letech stala poměrně populární.
Čím dál tím více lidí se kromě náboženství hlavního proudu začínají zabývat i jinými spirituálními směry a přijímají otevřené vnímání, když přijde řeč na „duši“ a na to, co se stane, když tělo jednoho dne zemře.
Zdá se, že mnozí stoupenci „New Age“ přijímají systém víry, který říká, že duše je tady na to, aby se učila, rostla a vyvíjela.
Jsou přesvědčeni, že všechny duše jsou součástí jednoho vědomí, které někteří nazývají Bůh, jiní zas vesmír anebo zdroj všeobecného vědomí.
Jakkoliv to pojmenujete, tato myšlenka rezonuje v mnoha lidech. Často také uznávají reinkarnaci, která je rozšířenou vírou hinduistů.
Co přesně znamená tato víra? Podívejme se na to, co hinduismus říká o reinkarnaci.
Reinkarnace podle hinduismu
Podle hinduistů se bude lidská duše stále inkarnovat, dokud se nenaučí všechny lekce, které jsou ji dány, a nesplyne se Zdrojem (více ZDE…).
Během tohoto procesu se převtělí do mnoha těl, bude se pořád rodit a umírat. Může nabýt různých forem, dokud se nenaučí všechny lekce, které si zvolila.
Tento koncept je shrnutý v následujícím verši Bhagavadgíty:
„Tak jako si člověk obléká nové šaty a odkládá staré, duše přijímá nová hmotná těla a odkládá stará a neužitečná.“ (2.22)
Podle hinduismu musí prožít mnoho různých životů a podstoupit spoustu různých zkušeností dříve, než nabyde dokonalosti a sjednotí se se Zdrojem, Bohem nebo čímkoliv, jak to nazýváte.
Hinduistická teorie stvoření začíná tam, kde se individuální duše oddělí od Jednotného. Odtud pokračují jako evoluce života a vědomí a postupně se rozvíjejí na Zemi v jednotlivých fázích.
Během tohoto procesu se některé vrátí zpět ke Zdroji prostřednictvím přeměny hmoty, což je také známé jako prakriti, a v této fázi zůstávají skryté a vázané.
Zbytek duší pokračuje na své cestě dál, a nakonec se navrátí k Bohu, nicméně ne prostřednictvím stejné přeměny, ale velké destrukce, ke které dochází na konci každého časového cyklu (více ZDE…).
Věří se, že tento velký cyklus stvoření, jehož časový úsek představuje miliony let, pak skončí.
Když se začíná cyklus, každá duše je přitahována a vázána k nepravé osobnosti, která je známá jako jiva, což můžeme přeložit jako živá bytost.
Tento termín se mimochodem vztahuje na všechny živé formy, nejen lidi, je známý také jako „ztělesněné já“ anebo „elementární já“. Má vnitřní jemné tělo a vnější hrubé tělo. Duše zůstává uzavřena v tom jemném, které se označuje jako linga sarira. Toto tělo sestává z jemného smyslu a mysli, dechu, ega a inteligence.
Hrubé tělo sestává ze živočišné mysli, elementárního těla a jeho orgánů. To je fyzický aspekt mysli/těla/počítače.
Každá jiva má smysl ega, který vychází z vnímání, znalosti, vzpomínek, tužeb anebo vázanosti a pocitu rozmanitosti a odloučenosti. To vše je součástí velkého plánu.
Kvůli pocitu ega ve vědomí jiva zůstává nevědomá své skutečné identity a prožívá formu bludného myšlení, sebeklamu (moha), duality (dvanda), přitažlivosti (raga) a averze, odporu (dvesa) vůči protichůdným párům, jakými jsou teplo a chlad anebo bolest a radost.
Jiva jedná jako by byly tyto formy jiné a oddělené od zbytku veškerého stvoření. To je přesně to, co nabízí našim duším lekce, které potřebujeme v zájmu růstu a rozvoje.
Egoismus zapříčiňuje touhou poháněné jednání a sobectví. Duše kvůli tomu trpí.
Tělo je v podstatě vězením a duše je v něm zavřena. Když tělo umírá, spolu s hrubou myslí se navrací do země, ale jemné tělo přežívá a provází duši do dalšího života.
Více informací na toto téma
V hinduistických textech je samozřejmě uvedeno mnohem více o tomto systému víry, jejích několika vrstvách a hladinách, celém koloběhu života a smrti, narození a znovuzrození.
To, co je zajímavé, je, že začínáme poslouchat stále více příběhů o dětech, které si živě pamatují minulé životy (více ZDE…).
Některé výpovědi jsou natolik silné a detailní, že by o nich prostě nebyly mohly vědět. Výsledkem je, že mnozí ateisti mají potíže zpochybnit teorii reinkarnace.
Musí být na tom něco pravdy. Existuje skutečně dobrý film, který byl uveden do kin před několika lety s názvem Výchozí bod (I Origins), který se obšírně věnoval tomuto tématu.
Jaký je váš názor? Ať už jste věřící, nebo ne, co říkáte na teorii reinkarnace? Podstoupili jste nějakou regresivní terapii zaměřenou na minulé životy, nebo jste uvnitř cítili, že právě tohle by mohlo být odpovědí?
Já jsem byl vychován s minimálním důrazem kladeným na náboženství, chodili jsme však do presbyteriánského kostela a křesťanského tábora.
Jakmile jsem se dozvěděl o buddhismu a reinkarnaci, intuitivně jsem vytušil, že je odpovědí, kterou jsem dlouho hledal.
Najednou se mi v hlavě rozsvítilo a dávalo mi to mnohem větší smysl než cokoliv jiného, co jsem se do té doby naučil.
Zdroj: collective-evolution.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz
Nemohu nikde najít film zmiňovaný v článku, Já Původ
https://www.youtube.com/watch?v=Mk4briOLrTQ
Naše děti, tak do 4 let, vyprávěly, čim byly, když byly velké, a díky tomu , že jsme s manželem už měli něco načtené o reinkarnaci, tak jsme jím naslouchali, bylo to velmí zajimavé. Teď když už vyrostli, víra v reinkarnaci je pevná a stála, nikdo nepochybuje. Hezký den. Vaše odběratelka Veronika.
Já vím, že reikarnace je skutečná, před dvěma lety jsem byla skoro tři týdny v klinické smrti na přístrojích a asi před půl rokem jsem si vzpomněla, co jsem tam zažívala. Neskutečný pocit lásky a přijetí, setkání s lidmi, které jsem milovala a kteří už odešli a i prosby mé matky, abych se vrátila a zkusila napravit chyby, které tu před smrtí způsobila. A už i dřív jsem měla s minulými životy jiné osobní zkušenosti.
Ale tohle není reinkarnace,váš popis se shoduje s křesťanským,co se týče posmrtného života.
Z přednášky „Martinus: Člověk a jeho osud“:
Znovuzrození a zásada jader talentů.
Život nekončí tzv. „smrtí“, ale pokračuje a bytosti se rodí znovu. Kdyby tomu tak nebylo, nemohly by se bytosti rodit se zvláštním nadáním, např. s uměleckými schopnostmi. A jaký by mělo význam, aby se lidé vyvíjeli v uměleckém nadání, kdyby se smrtí mělo zaniknout? Naproti tomu je zářící, že člověk se může narodit s dříve vyvinutými schopnostmi a může pokračovat ze stavu dosaženého v posledním životě. Znovuzrození neboli celý řetěz pozemských životů prokazuje, že je skutečná spravedlnost.
**********
Je také božské, že máme organizmus, kterým můžeme přijímat utrpení. Organizmus není skutečnou bytostí, organizmus nejsme my, je přístavbou k naší skutečné duchovní skladbě. Tato naše přístavba fyzická ve formě organizmu, je určena dílem jako nástroj, který můžeme používat k projevování ve fyzické materii, a dílem jako druh „nade vším“, nad organizmem, který může být poškozován, stát se nepotřebným a jak víme, který „umírá“ a ze kterého se osvobozujeme. Procesem „smrti“ se osvobozuje „skutečný“ člověk od bolestí, jako ze strany fyzické. Všichni zemřelí na bojišti, všichni zemřelí náhle v nešťastných událostech, nepřicházejí do utrpení. Naopak, ti, co se stávají invalidy na zbytek svého života, prožívají jisté utrpení, ale jak bylo řečeno, patří k jejich osudu.
************
Stejným stupněm jak neochraňujeme žijící bytosti, nejsme sami ochraňováni. Všichni lidé mají stupeň ochrany neboli standart svého osudu. Někteří lidé nemohou se vybavit z neštěstí, jsou postiženi při zřícení letadla, zatímco jiní nemohou být postiženi. Všichni máme svůj individuální, zvláštní stupeň ochrany a ten se zakládá na stejném stavu, jak sami ochraňujeme jiné.
************
Je potřeba sebe se ptát: „Jak se chovám k bližním?“ „Jak se chovám ke zvířatům?“ „Co dělám sám sobě?“ Každodenní malé soustředění se na tyto tři oblasti je jako otevření velké mapy před sebou, na které možno vidět cestu, po které se má jít, a co se má dělat.
Bez reinkarnace by nebyl žádný život, žádný vývoj.
Každý člověk je na určitém stupni svého vývoje. Někteří jsou od svého narození na stupni, který jiní dávno minuli. Někteří umírají ve stádiu, v jakém se jiní rodí. Vysoce vyvinutí vysoce pokročili již v minulém životě a jiní se teprve nyní začínají tak vyvíjet. Lidé tedy nejsou na stejném vývojovém stupni a je celá řada neboli stupnice stále více dokonalých stupňů. Jak by tyto stupně mohly vzniknout, kdyby bytosti nebyly zlepšovány z jednoho života ke druhému?
************
Některé jevy se nedají dokázat tak, jak jsme zvyklí, žijeme totiž dva životy: ve dne pod vlivem denního vědomí (fyzické prožívání) a v noci pod vlivem nočního vědomí (duchovní svět = svět myšlenek). Fyzický svět je jedna realita a duchovní svět je druhá realita, ale tato realita je nepřístupná pro fyzické smysly.
Dovoluji si připojit krátký komentář od Martinuse.
http://kosmologie.webgarden.cz/rubriky/seznam-rubrik
http://kosmologie.webgarden.cz/
První odkaz není funkční,
čtěte v souvislosti s reinkarnací toto:
http://kosmologie.webgarden.cz/rubriky/prednasky/024-telo-vecnosti-zijici-bytosti
Reinkarnácia je vlastne vysvetlením prečo mnoho myslí ešte dnes rezonuje v stredovekých frekvenciách,energiách,vibráciách. Pomohla mi pochopiť,že opakom zrodenia je smrť a opakom smrti nie je život ,ale zrodenie pričom život vždy stojí mimo zrodenia a smrti a jeho dynamický aspekt je zároveň súčasťou zrodenia a smrti.