Richard Evans je novinářem pro časopisy New York Times a USA Today a také je autorem více než 25 románů. Tento spisovatel tráví většinu svého času cestováním po celé zemi, kde vypráví o své práci.
Tímto způsobem života se však zhoršil jeho vztah s manželkou Kerri. Richard se nedávno rozhodl, že se s námi podělí o tajemství, jak zachránil své manželství, a to je něco, čemu bychom měli věnovat pozornost.
Přečtěte si jeho příběh:
Moje nejstarší dcera Jenna mi nedávno řekla: „Když jsem byla malá holčička, nejvíce jsem se bála toho, že se s maminkou rozvedete. Pak, když mi bylo 12 let, ses rozhodl, že by bylo nejlepší, kdyby si o mámu začal bojovat.“ Nakonec dodala s úsměvem: „Jsem ráda, že jsi to udělal.“
Několik let jsme moje žena Kerri a já spolu bojovali. Pokud se na to dívám zpětně, nejsem si úplně jistý, co nás k sobě přitahovalo, naše osobnosti se zcela lišily.
Čím déle jsme byli manželé, tím více se ukazovaly extrémní rozdíly mezi námi.
Když náš vztah narazil na „slávu a bohatství“, nebylo to pro nás jednoduché. Ve skutečnosti to zhoršilo naše manželství. Napětí mezi námi bylo tak velké, že jsem chodil na knižní turné, abych si odpočinul.
Náš boj se stal pravidelným, že bylo těžké představit si klidný vztah. Pořád jsme na sebe útočili a budovali si emocionální bariéru kolem našich srdcí. Byli jsme na pokraji rozvodu a mnohokrát jsme o tom otevřene mluvili.
Byl jsem na turné, když jsem všechno pochopil. Měli jsme další výměnu názorů po telefonu a Kerri mi složila telefon.
Cítil jsem se osamělý, frustrovaný a rozzlobený. Dosáhl jsem svého limitu.
Byl to moment, kdy jsem se obrátil k Bohu. Nevím, jestli se to dá nazvat modlitbou – možná křičení na Boha není modlitbou, nebo možná je – ale na vše, o čem jsem s ním mluvil, nikdy nezapomenu.
Byl jsem pod sprchou v hotelu Ritz-Carlton v Atlantě, když jsem křičel na Boha, že moje manželství bylo špatným rozhodnutím a nemohu to napravit.
Podobně jako jsem nenáviděl představu toho, že se rozvedu, cítil jsem bolest z toho, že nemůžu zůstat se svou manželkou.
Byl jsem zmatený. Nemohl jsem přijít na to, proč moje manželství s Kerri bylo tak těžké.
V hloubi duše jsem věděl, že Kerri je moc hodný člověk. A ona byla hodná. Tak proč jsme nemohli být spolu? Proč jsem si vzal někoho tak jiného, než jsem byl já? Proč se nemohla změnit?
A nakonec celý zlomený jsem se ve sprše posadil a rozbrečel. V hlubokém zoufalství ke mně přišla silná inspirace. Nemůžeš ji změnit, Rick. Můžeš změnit jen sebe sama.
V tu chvíli jsem se začal modlit. Pokud ji nemohu změnit, Bože, pak změň ty mě. Modlil jsem se pozdě do noci. Modlil jsem se i druhý den cestou domů v letadle.
Modlil jsem se, i když jsem vcházel do dveří našeho domu, když jsem uviděl svou chladnou manželku. V tu noc, jak jsme leželi spolu v posteli, vzdálení daleko od sebe, na mě přišla inspirace.
Věděl jsem, co musím udělat.
Druhý den jsem se převalil na posteli a obrátil se na manželku se slovy: „Jak ti můžu udělat den krásnějším?“ Kerri se na mě zlostně podívala a zeptala se: „Co?“
„Jak ti můžu udělat den krásnějším?“ zopakoval jsem svou otázku.
„Nijak,“ řekla, „proč se to ptáš?“
„Protože to chci,“ řekl jsem, „chci vědět, co mohu udělat, aby byl tvůj den hezčí.“
Podívala se na mě cynicky.
„Chceš něco udělat? Pak jdi uklidit kuchyni.“
Pravděpodobně očekávala, že mě tím rozzlobí. Místo toho jsem jen přikývl na souhlas. „Dobře.“
Vstal jsem a vyčistil kuchyni.
Druhý den jsem se zeptal totéž: „Co mohu udělat, abych udělal tvůj den krásnějším?“
Její oči se zúžily. „Vyčisti garáž,“ řekla.
Zhluboka jsem se nadechl. I když jsem měl rušný den, její žádosti jsem vyhověl. Byl jsem v pokušení na ni vychrlit všechny své emoce. Místo toho jsem řekl: „Dobře.“ Vstal jsem a dvě hodiny jsem čistil garáž. Kerri si nebyla jistá, co si má o tom myslet. Nastal další nový den.
„Co mohu udělat, abych udělal tvůj den krásnějším?“ opět jsem se jí zeptal.
„Nic,“ řekla, „nemůžeš udělat nic. Prosím, přestaň se mě to ptát.“
„Promiň,“ řekl jsem, „ale to nemůžu. Dal jsem si závazek. Co mohu udělat, abych udělal tvůj den krásnějším?“
„Proč to děláš?“ zeptala se.
„Protože mi na tobě záleží,“ řekl jsem, „a na našem manželství taky.“
Druhý den ráno jsem se zeptal znovu. Další den znovu. A další. Během druhého týdne se stal zázrak.
Když jsem se ptal znovu, její oči se zalily slzami. Pak se rozbrečela. Když mohla mluvit, řekla mi: „Prosím, přestaň se mě to ptát.“
„Ty nejsi problém. Já jsem problém. Je těžké se mnou žít. Nevím, proč si se mnou zůstala,“ řekl jsem.
Opatrně jsem jí zvedl bradu a díval jsem se jí do očí. „Dělám to proto, protože tě miluju,“ řekl jsem.
„Co mohu udělat, abych udělal tvůj den krásnějším?“
„Měl bych se tě to ptát.“
„Měl bys,“ řekla, „ale ne teď. Právě teď potřebuju změnu. Musím vědět, jak moc mi na tobě záleží.“
Položila si hlavu na mou hruď.
„Je mi to moc líto, jsem tak špatný, miluju tě,“ řekl jsem.
„I já tě miluju,“ zopakovala.
„Co mohu udělat, abych udělal tvůj den krásnějším?“
Sladce se na mě podívala. „Můžeme strávit jen nějaký čas spolu?“
Usmál jsem se. „Moc rád.“
Pokračoval jsem se jí ptát mou otázku celý měsíc. A všechno se změnilo. Boj se zastavil. Pak se Kerri začala ptát: „Co ode mně potřebuješ? Jak mohu být pro tebe lepší ženou?“
Bariéra mezi námi zmizela. Začali jsme spolu vést smysluplné rozhovory, co jsme chtěli od života a jak bychom mohli být spolu šťastnější. Ne, nevyřešilo to všechny naše problémy.
Nemůžu ani tvrdit, že jsme spolu už nikdy nesoupeřili. Ale charakter našich bojů se změnil. Nejenže byly stále vzácnější, ale ztratily tu energii, kterou měly předtím.
Kerri a já jsme manželé více než 30 let. Nejenže svou ženu miluju, ale mám ji i rád. Líbí se mi být s ní. Toužím po ní. Potřebuju ji.
Mnohé naše rozdíly se staly našimi klady a na jiných ve skutečnosti nezáleží. Naučili jsme se, jak se o sebe navzájem postarat, a co je důležitější, získali jsme touhu to dělat.
Manželství je těžké. Chcete-li mít v životě partnera, je to pozoruhodný dar. Také jsem si uvědomil, že manželství nás může vyléčit ze špatných zlozvyků. A my všichni je máme.
Časem jsem si uvědomil, že naše zkušenost byla názorným příkladem mnohem větší lekce o manželství. Ta otázka, kterou by si měl klást každý v manželském svazku, je: „Co mohu udělat, abych udělal tvůj den krásnějším?“ Je to láska.
Romány (a napsal jsem je hodně) jsou o touze a štěstí, ale štěstí nepochází z touhy. Skutečná láska není touha člověka, ale touha po vzájemném štěstí, často i na úkor našeho vlastního štěstí.
Skutečná láska se nesnaží změnit toho druhého, aby byl kopií nás samých. Je o tom naučit se větší trpělivosti a být starostlivější. Vše ostatní je prostě záhada.
Netvrdím, že to, co pomohlo mně a Kerri, bude platit pro každého.
Neříkám, že všechna manželství by se měla zachránit. Ale já jsem nesmírně vděčný za inspiraci, kterou som dostal.
Jsem rád, že moje rodina stále funguje a že moje žena je mým nejlepším přítelem. Jsem rád, že i nyní, po tolika letech, jeden z nás přijde s otázkou: „Co mohu udělat, abych udělal tvůj den krásnějším?“
Zdroj: inspiremore.com
Partnera nezměníme jenom můžeme změnit samy sebe a bojovat proti sobě to vůbec nic dobrého nepřinese .Jste zrdcadlem vašeho milého.