Porucha v matrixu: 5 zážitků, které naznačují, že realita není skutečná

Věděli jste, že existuje jakýsi druh mechanicko-fyzikálního jevu, který lidé nazývají „porucha“?

K poruše, trochu podobné déjà vu, předtuše či jasnozřivosti, dochází v situaci, kdy člověk vnímá cosi, co porušuje zákony fyziky a reality.

Může třeba vidět tutéž osobu v davu procházející kolem něj naprosto stejným způsobem dvakrát po sobě, osobu, která vykládá nákup z nákupního vozíku na pokladní pás stejným způsobem dvakrát ten samý den, ale vůbec si nepamatuje, že tam už předtím byla, události, které se dějí dvakrát nebo porušují zákony reality.

Myslete si, co chcete, ale pokud jsou tyto příběhy pravdivé, něco dokazují.

Na internetu jsem objevil několik příběhů lidí, dokonce celý podreddit (kategorie na známé stránce reddit.com) s názvem „Porucha v matrixu“.

Jak jsem se poprvé setkal s poruchou systému

Na tento pojem jsem narazil při zkoumání předtuch a ve snaze porozumět tomu, proč mají lidé snové výjevy (více ZDE), které se později doopravdy vyplní. Uvědomil jsem si, že jako jedenáctiletý jsem měl stejnou zkušenost.

Jedno ráno jsme s rodinou vycházeli z domu a já jsem viděl tátu, jak kráčí ke svému autu, otevírá dveře a nastupuje dovnitř.

Stál jsem u stromu před domem, ve vzdálenosti, ze které jsem mu v autě nemohl vidět obličej, jasně jsem ho však viděl vycházet z domu a nastupovat do auta.

Pak jsem přišel k autu, udivený, proč nevychází, a on tam nebyl. To mě opravdu vyděsilo.

O několik měsíců později jsem ve škole viděl, jak kolem mě prochází dlouhou chodbou světlovlasá dívka se zeleným batohem.

Neprošla ani minuta a kolem mě prošla chodbou stejná dívka. Jsem si naprosto jist, že jsem ji viděl projít kolem dvakrát.

Kladl jsem si otázku, jestli se ze mě nestává blázen, ale odpověď jsem našel až před několika dny, kdy jsem objevil fenomén „poruch“.

Můj příběh však není ani zdaleka tak zajímavý jako následující.

Příběh č. 1

Uživatelka Redditu blackcat105 ve svém příspěvku „Nejsem si jistá, co se mi stalo dnes ráno v práci…“ píše:

Na začátek bych ráda řekla, že miluji Reddit. Patří k mému oblíbenému čtení. Nikdy předtím jsem nezažila „poruchu“, proto nevím, jestli to, co se mi dnes stalo, vůbec „porucha“ byla.

Pracuji jako pokladní, abych si přivydělala na studium. Je to velmi nudná práce (více ZDE). Obvykle však pracuji s rychlou pokladnou (do 7 položek).

Často pracuji na nočních směnách. Nedávno, kolem sedmé hodiny večer to šlo dost pomalu. Měla jsem velmi málo zákazníků. K pokladnímu pásu pak přišel asi čtyřicetiletý muž s dvěma dětmi.

Vyložil na něj mraženou pizzu, zmrzlinu, pivo a pár dalších věcí do domácnosti. Prohodili jsme pár slov, kvůli alkoholu jsem zkontrolovala jeho průkaz totožnosti (musíme ověřovat věk svých zákazníků), a pak odešel.

Uplynulo dalších pět minut, když jsem uviděla, že k mé pokladně znovu přichází stejný muž. Zeptala jsem se ho, jestli na něco zapomněl. Zatvářil se zmateně a zeptal se: „Jak to myslíte?“

Podívala jsem se na jeho nákup a bylo tam přesně stejné zboží jako předtím. Byly s ním tytéž dvě děti a sedělo i všechno ostatní. Já jsem tam jen zmateně stála a zeptala se, jestli jsme se nevideli už před chvílí.

Řekl, že ne. A tak jsem se jen pousmála a řekla, že to asi musel být někdo, kdo vypadal přesně jako on. Vím ale, že to byl tentýž muž, co předtím. Dokonce jsem musela znovu ověřit jeho průkaz totožnosti.

Byl to tentýž muž! Bylo to šílené. Kolegyni vedle mě jsem se zeptala, jestli ho také viděla dvakrát. Řekla, že tomu muži nevěnovala pozornost, ale podle ní prošel přes mou pokladnu jen jednou.

Celá situace byla velmi zvláštní. Co si o tom myslíte vy?

Příběh č. 2

Uživatelka Redditu vystupující pod jménem smol-bean-dean ve svém příspěvku „Porucha mého odrazu“ napsala tohle:

Ta nejděsivější věc, která se mi kdy stala, se udála loni. Stále se někdy bojím podívat do zrcadla. Dívala jsem se na sebe do zrcadla a dávala si na tvář mejkap. Najednou můj odraz na mě mrkl, aniž bych mrkla já.

Viděla jsem, jak můj odraz v zrcadle na mě mrkl!

Příběh č. 3

Uživatel Redditu ogmarker v příspěvku s názvem „Toto se stalo včera a připadá mi vhodné zveřejnit to tady“ napsal:

Původně jsem chtěl svůj příspěvek napsat už včera, ale když jsem přišel domů, usnul jsem a zapomněl na to.

Takže, včera jsem vstal v pět hodin ráno a šel do práce. Z domu jsem vyrazil autem kolem půl šesté. Jak si dokážete představit, ulice jsou v tomto čase skoro prázdné. Byl jsem asi v polovině cesty, když na semaforu naskočila červená.

Kousek přede mnou jel chlapík na mopedu. Zdálo se, že na semaforu zastaví, ale on odbočil vpravo.

A tak jsem zůstal stát na červené sám. Za mnou nikdo, vedle mě taky ne. Podívám se do zpětného zrcátka: minimálně šedesát metrů za mnou nikdo není. Na semaforu naskočila zelená. Startuji auto a vyrážím. Při odbočování na křižovatce se letmo podívám do zpětného zrcátka. A co nevidím?

Na křižovatce odbočuje vpravo chlapík na mopedu. Byl to přesně stejný výjev, jaký jsem viděl před 12 až 18 sekundami. Bylo to šílené. Na oknech nemám tmavé fólie, takže vždy velmi dobře vidím vozidla a osoby, které vedle mě zastaví.

Stále si nejsem jist, co si o tom mám myslet. Když na semaforu naskočila zelená, vedle mě a ani za mnou nikdo nebyl.

Možná to nebyla „porucha“, ale napadlo mě, že by se vám můj příběh (více ZDE) mohl líbit.

Příběh č. 4

Uživatelka Redditu iamaghost zase píše:

Děkuji vám, anonymní uživatelé Redditu… Nebudu chodit kolem horké kaše.

Minulou noc jsem se dvakrát probudila v rozličném čase. Pokaždé jsem se probudila s tím, že slyším velmi hlasitý zvuk. Znělo to jako pípání. Podruhé jsem se probudila na pípání s jinými tóny.

Tyto dva zvuky mě probudily (možná vám teď připadám jako úplný blázen), protože nepocházely z vnějšího zdroje. Probudila jsem se a uvědomila si, že zvuky vycházejí z mé hlavy.

Nic zvláštního, že? Pomyslela jsem si, že jsem opravdu hodně unavená. A druhý den ráno jsem o tom vůbec nepřemýšlela. Dokud mě manžel nepozval na oběd a nezeptal se: „Co je to za zvuk?!“

Já jsem nic neslyšela, podle něho se však podobal zvuku obousměrné vysílačky. Stalo se to jen jednou.

To mě přimělo vzpomenout si na předešlou noc a na to, že se jedná o stejný zvuk, který jsem slyšela já.

Vůbec netuším, co to bylo. S jistotou však vím, že v hlavě nemám žádné kovové talíře. Co když to ale vycházelo z mobilního telefonu, který jsem měla položený na nočním stolku?

Když jsem dnes myla nádobí a uvažovala o celé události, zamyšleně jsem stála u okna a dívala se ven.

Kolem našeho domu projížděla bílá dodávka. Jediný důvod, proč jsem si jí všimla, byl řidič, který se šťoural v nose, což mě hodně pobavilo.

Věřili byste, že o tři minuty později kolem našeho domu projížděla stejná dodávka s řidičem, který dělal totéž?!

Příběh č. 5

Uživatelka Tea Orchid napsala:

Myslím si, že toto je vhodné místo pro napsání mého příběhu. Možná někdo zažil něco podobného.

Toto se událo loni v prosinci. S mým snoubencem, miminkem a dalším čtyřletým dítětem jsme několik měsíců žili s mými rodiči v jednom domě. Čekali jsme na to, až nám dokončí náš byt a budeme se moci do něj nastěhovat. U rodičů jsme bývali asi pět měsíců.

Pokoj, ve kterém jsme všichni bydleli, se nacházel v přízemí, přímo pod koupelnou a pokojem mých rodičů. Oproti posteli, ve které jsme spávali, stály vestavěné skříně sahající od podlahy až ke stropu. Vyrobil je můj táta.

Jedno ráno jsem se s námahou snažila probudit, protože jsem pocítila, jak se mi do tváře opřely paprsky zimního slunce (více ZDE). Pootevřela jsem rozespalé oči a jako obvykle jsem na protější straně pokoje spatřila vestavěné skříně.

Najednou se všechny zvedly a pak se o pár centimetrů posunuly doleva a zpět. Bylo to tak nečekané, že jsem si okamžitě pomyslela: „To je směšné. Určitě ještě spím.“

Znovu jsem zavřela oči a pak je rychle otevřela. Oproti mě stály stejné vestavěné skříně, které se znovu, rychle a nečekaně, posunuly doleva a zpět. Zcela samovolně.

Tehdy jsem si byla jistá, že nespím. Vedle mě spalo moje miminko, ale nevzbudilo se. Byly jsme v pokoji samy. Zmatená jsem vyšla z pokoje s myšlenkami, že muselo jít o nějakou halucinaci.

Odpoledne, když jsem s mámou popíjela kávu, se máma zahleděla ven z okna a tiše poznamenala: „Dnes ráno se se mnou třásla postel. Bylo to hodně zvláštní.“

To mě zaujalo, tak jsem ji poprosila, ať mi to vysvětlí.

Položila šálek kávy a začala povídat o tom, jak se ráno probudila a uviděla okno, do kterého svítily paprsky slunce. A právě v té chvíli pocítila, jak se s ní postel přesunula z jedné strany na druhou.

Vylekaná a zcela probuzená se v posteli posadila, ale stejná událost se nezopakovala. Do momentu, kdy nepopsala způsob, jak se s ní postel zatřásla, jsem se nad celou událostí velmi nezamýšlela.

Zmínila se o stejném konkrétním pohybu, ke kterému došlo jen jednou a zcela nečekaně. Jako by někdo nadzvedl postel a pak rychle pustil. Odehrálo se to v pokoji nade mnou na místě, kde se nacházely vestavěné skříně. Obě události se odehrály přibližně ve stejný čas.

Poté jsem jí začala vypřávet svůj příběh. Máma na mě vyvalila oči. Obě jsme se jenom shodly na tom, že to celé bylo hodně neobvyklé a jednoduše jsme to nechaly být.

Od té doby jsem nic podobného nezažila.

Závěr

Někteří lidé naznačují, že „poruchy“ jsou důkazem toho, že tato realita je jakousi počítačovou simulací. Jiní si zas myslí, že žijeme v jiné dimenzi a tady, na Zemi, jenom sníme.

Pro tyto události existuje několik teorií. Jak se zdá, všechny jsou stejně dobré.

Myslet si můžete, co chcete, ale v každém případě jde o něco, co rozhodně vyvolává jisté otázky o charakteru času a reality.

Zdroj: themindunleashed.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz