Jak překonat podvědomé instinkty pračlověka, které dnes již ztrácejí opodstatnění

Naše podvědomí je aktivní po více než 90 % času. Udržuje v chodu celé naše tělo – naše srdce tluče, aniž bychom mu museli dávat povel: „Srdíčko, tluč!“

Kráčíme, aniž bychom museli přemýšlet o pohybech svalů, a když je náš organismus napaden virem, naše podvědomí začne automaticky s tímto virem bojovat.

Role našeho podvědomí

Podvědomí v našem nitru provádí mnoho úkolů, kterými nám zajišťuje bezpečí a zdraví. Nicméně provádí množství úkolů i navenek.

Dává pozor na věci a vzorce chování, které se nacházejí mimo naše tělo, a které by nám mohly ublížit. V případě, kdy si naše podvědomí „myslí“, že by nám něco mohlo ublížit, spouští obrannou reakci.

Problém je, že se tak řídíme zastaralými instinkty přežití, které nám zůstaly ještě z dob pračlověka.

Když se tyto instinkty aktivují, dostáváme se do stavu ostražitosti a náš mozek nám říká: „Rychle uteč, nebo tě to zabije!!!“… a první věc, kterou mozek udělá, je, že vypne vědomé myšlení.

Vědomé myšlení je zkrátka příliš pomalé v situacích, kdy opravdu jde o život. Tímto způsobem podvědomí (více ZDE) zvítězí a my ztrácíme kontrolu. Ztrácíme sami sebe až do chvíle, kdy hrozba nepomine.

A pak si zase vyčítáme, jak jsme mohli ztratit kontrolu a podlehnout primitivním obranným instinktům podvědomí.

Náš mozek potřebuje prostě aktualizovat software. Prvním krokem je pochopit pravidla přežití pračlověka a důvody, proč tato pravidla ztrácejí své opodstatnění v dnešní moderní době.

Pračlověk a jeho pravidla přežití

Pravidlo pračlověka č. 1: Nejprve jednej nebo přemýšlej a zemřeš

Kdyby nás v džungli napadl tygr, nebudeme mít čas přemýšlet o tom, jestli máme po ruce ten nejlepší šíp nebo jestli je terén vhodný pro útěk… prostě budeme muset zareagovat.

A podvědomí je uzpůsobeno tak, že (na jeho základě) jednáme bez rozmýšlení. Spouští fyzickou reakci, která nás má ochránit před hrozbou a zraněním.

Proč toto pravidlo nefunguje dnes:

V současnosti se jen tak nesetkáme s tygrem nebo jiným predátorem. A proto není potřeba, aby se v nás spustila fyzická reakce, která by nám měla umožnit přežít.

Pravdou je, že riziko zranění, proti kterému se naše dnešní podvědomí brání, je emocionální zranění (více ZDE). Z pohledu emocí se však podvědomí chová jako malé dítě.

A tak se nás toto emocionálně nevyzrálé dítě snaží chránit před emocionálním zraněním tak, že nám zrychluje tep, dech a celkově nás připravuje na útěk, boj nebo stěžování si.

Pravidlo pračlověka č. 2: Když tě rodiče nemilují, pak umřeš

Kdyby se o nás rodiče (více ZDE) nestarali v dobách, kdy žili pralidé, zemřeli bychom hladem, protože by nás neměl kdo nakrmit. V těch dobách bylo pro děti životně důležité chovat se tak, aby se svými rodiči udržovaly co nejlepší vztahy.

Proč toto pravidlo nefunguje dnes:

Jednoduše řečeno, ať už máme s našimi rodiči jakýkoliv vztah, dnes hlady neumřeme. Když už nic jiného, ​​tak sociální systém se postará alespoň o to, že nezůstaneme opuštění jako kořist pro šelmy.

Avšak pravidla pračlověka nám kážou, že ačkoliv vyrosteme, měli bychom udělat cokoliv, co je zapotřebí, abychom byli s rodiči zadobře. A tak každá interakce nebo komunikace s rodiči sloužila jako ukazatel toho, jestli nás rodiče milují stejně nebo méně.

Například pokud naše máma měla opravdu špatný den a řvala na nás ve chvíli, kdy jsme ji prosili o pomoc s domácími úkoly (více ZDE). Podle pravidla pračlověka bychom si mohli pomyslet:

„Když jsem poprosil mámu o pomoc a ona na mě řvala, to znamená, že když ji příště požádám o pomoc, nebude mě mít ráda. A když mě nebude mít ráda, tak umřu, a tedy nejlepším řešením bude nežádat ji více o pomoc.“

Pravidlo pračlověka č. 3: Pokud nebudu členem bandy, pak zemřu

Je pochopitelné, že člověk sám je slabý v mnoha ohledech. A nejlepší způsob, jak přežít, je být členem nějaké skupiny. Banda nás bude ochraňovat, pokud budeme plnit svou roli. A tak je důležité být součástí bandy.

Proč toto pravidlo nefunguje dnes:

K tomu, abychom dnes přežili, se nemusíme začleňovat do skupiny. V moderní společnosti (více ZDE) je možné přežít bez jakékoliv pomoci ze strany jiného.

Ale po pračlověku, pro kterého bylo životně důležité, aby se začlenil do skupiny, jsme zdědili program, který nás nabádá k tomu, že je třeba se snažit začlenit do nějaké skupiny. Zvláště to platí pro období dětství.

Když nás z jakéhokoliv důvodu vyloučí ze skupiny, podvědomí to obecně chápe jako špatnou věc, ačkoliv na vědomé úrovni nám to nemusí zvlášť překážet.

Když si podvědomí myslí, že něco ohrožuje náš život, spustí obranný mód a pokusí se udělat cokoliv, co je v jeho silách, jen aby nás ochránilo před ublížením.

Z tohoto důvodu můžeme pociťovat neustálý vnitřní boj mezi tím, co chceme, a tím, co si náš mozek myslí, že potřebujeme k přežití.

Jednoduchý trik, jak znovu zapnout vědomé myšlení

Když se v našem mozku aktivují pravidla přežití pračlověka, naše podvědomí převezme kontrolu nad vědomým myšlením. Můžeme však získat kontrolu zpátky, a to tím, že na naše podvědomí použijeme trik.

Vazba mezi myslí a tělem je obousměrná. Mysl dává pokyny tělu, ale i tělo dává pokyny mysli.

Jedním z projevů podvědomé reakce v situaci „útěk nebo boj“ je zrychlený dech nebo lapání po dechu. Když tedy zpozorujeme tyto fyzické projevy, nebo to, že nad sebou ztrácíme vědomou kontrolu, můžeme použít následující dechová cvičení – tímto způsobem mozku (více ZDE) vyšleme signál:

1. Během nádechu počítáme do 2, během výdechu počítáme také do 2.

2. Během nádechu počítáme do 3, během výdechu počítáme také do 3.

3. Během nádechu počítáme do 4, během výdechu počítáme také do 4.

4. Během nádechu počítáme do 5, během výdechu počítáme také do 5.

5. Během nádechu počítáme do 6, během výdechu počítáme také do 6.

6. Během nádechu počítáme do 7, během výdechu počítáme také do 7.

7. Opakujeme tak dlouho, dokud uznáme za vhodné, nebo dokud budeme při nádechu a výdechu počítat do 10.

Tímto jednoduchým trikem zmírníme vliv podvědomí na naše rozhodování a jednání a znovu nabydeme vědomého myšlení. Když se nám podaří obnovit naše vědomé myšlení, předchozí fyzické projevy si můžeme vysvětlit jako vzrušení nebo přípravu na něco neznámého.

Když do rozhodování znovu zapojíme vědomé myšlení, budeme se moci vymanit z vlivu našeho podvědomí ve chvílích, kdy se řídí pravidly přežití pračlověka.

Zpracovala: Mocvědomí.cz