Jak překonat podvědomé instinkty pračlověka, které dnes již ztrácejí opodstatnění

Naše podvědomí je v činnosti více než 90% času. Udržuje v chodu naše tělo – naše srdce bije, aniž bychom mu stále museli dávat povel „udeř, udeř, udeř, udeř“.

Kráčíme, aniž bychom museli přemýšlet o pohybování svalů, a když je náš organismus napaden virem, naše podvědomí začne automaticky s tímto virem bojovat.

Úkoly našeho podvědomí

Podvědomí v našem nitru tedy provádí mnoho úkonů, kterými nám zajišťuje bezpečí a zdraví. Podvědomí však pro nás provádí množství úkonů i navenek.

Dává pozor na věci a vzory chování, které se nacházejí ven, mimo našeho těla, a které by nám mohly ublížit. V takovém případě, kdy si naše podvědomí „myslí“, že by nám něco mohlo ublížit, spouští obrannou reakci.

Problémem však je, že se tak řídíme zastaralými instinkty přežití, které nám zůstaly ještě z dob pračlověka.

Když se spustí, dostáváme se do stavu ostražitosti a náš mozek nám říká: „Rychle, uteč, něco tě jde zabít !!!“… a první co mozek udělá je, že vypne vědomé myšlení.

Vědomé myšlení je zkrátka příliš pomalé v situacích, kdy opravdu jde o život. A tak podvědomí zvítězí a my ztrácíme kontrolu. Ztrácíme sami sebe až do chvíle, dokud hrozba nepomine.

No a pak si zase vyčteme, jak jsme mohli ztratit kontrolu a podlehnout primitivním obranným instinktem podvědomí.

Náš mozek už potřebuje takříkajíc aktualizovat software. Prvním krokem bude pochopit pravidla přežití pračlověka a důvody, pro které tato pravidla v moderních dobách ztrácejí své opodstatnění.

Pračlověk a jeho pravidla přežití

Pravidlo pračlověka č. 1: Nejprve jednej anebo přemýšlej a zemřeš

V případě, kdyby nás v džungli napadl tygr, nemáme čas přemýšlet, zda máme po ruce ten nejlepší šíp nebo zda je terén vhodný pro útěk… prostě musíme zareagovat.

A podvědomí je uzpůsobeno tak, že (na jeho základě) konáme bez rozmýšlení. Spouští tedy fyzickou reakci, která nás má ochránit před hrozbou a poraněním.

Proč toto pravidlo dnes nefunguje:

V moderní civilizaci dnes již jen tak nesetkáme tygra či jiného predátora. Takže již není třeba, aby se v nás spouštěla ​​fyzická reakce, která by nám měla umožnit přežít.

Pravdou je, že v dnešní době riziko zranění, proti kterému se podvědomí brání, je emocionální zranění. Z pohledu emocí se však podvědomí zpráva jako nevyzrálé děcko.

Takže toto emocionálně nevyzrálé děcko se nás snaží chránit před emocionálním zraněním tak, že nám zrychluje tep, zrychluje náš dech a celkově nás připravuje na útěk, boj anebo mravenčení.

Pravidlo pračlověka č. 2: Jestliže tě tví rodiče nemilují, tak umřeš

Kdyby se o nás rodiče nestarali v dobách, kdy žili pralidé, zemřeli bychom hladem, protože by nás neměl kdo nakrmit. V těch dobách tedy bylo pro děti životně důležité chovat se tak, aby se svými rodiči vytvářely a udržovaly co nejlépe a nejpevněji vztahy.

Proč toto pravidlo dnes nefunguje:

Zjednodušeně řečeno, ať už máme s našimi rodiči jakýkoli vztah, dnes už hlady neumřeme. Když už nic jiného, ​​tak sociální systém se postará alespoň o to, že nezůstaneme opuštění jako kořist pro šelmy.

Avšak pravidla pračlověka nám kážou, že zatímco vyrosteme, měli bychom udělat cokoliv, co je nutné k tomu, abychom byli s rodiči zadobře. Takže každá interakce či komunikace s rodiči sloužila jako ukazatel toho, zda nás rodiče milují stále stejně nebo méně.

Například, pokud naše máma měla opravdu špatný den a řvala na nás ve chvíli, kdy jsme ji poprosili o pomoc s domácími úkoly… podle pravidla pračlověka bychom si mohli pomyslet:

„Když jsem poprosil mámu o pomoc a ona na mě řvala, znamená to, že když ji poprosím o pomoc, již mě nebude mít ráda. A když mě již nebude mít ráda, tak umřu čili nejlepším řešením bude ji o pomoc více neprosit.“

Pravidlo pračlověka č. 3: Pokud nebudu členem bandy, tak zemřu

Pochopitelně, lidé jako jednotlivci jsou slabí v mnoha ohledech. A nejlepší způsob, jak přežít je být členem bandy. Banda mě bude ochraňovat, pokud si v ní budu plnit svou úlohu. Takže je důležité být součástí bandy.

Proč toto pravidlo dnes nefunguje:

Pro to, abychom dnes přežili, se nemusíme nikam začleňovat. V moderní společnosti je možné přežít bez jakékoliv pomoci ze strany jiných.

No po pračlověku, pro kterého bylo životně důležité, aby se začlenil do skupiny, jsme v genech zdědili program, který nás nabádá se snažit začlenit do nějaké skupiny. Zvláště to platí pro období dětství.

Když nás z jakéhokoliv důvodu vyloučí ze skupiny, podvědomí to obecně chápe jako špatnou věc, ačkoliv na vědomé úrovni nám to nemusí zvlášť překážet.

Když si podvědomí myslí, že něco ohrožuje náš život, spustí obranný mód a pokusí se udělat cokoliv, co je v jeho silách, aby nás ochránilo před ublížením.

Takže můžeme pociťovat neustálý vnitřní boj mezi tím, co chceme a tím, co si náš mozek myslí, že potřebujeme k přežití.

Ve videu níže (v angličtině) si můžeme prohlédnout přednášku Dawn Waltonové o pravidlech přežití pračlověka:

Jednoduchý trik, jak znovu zapnout vědomé myšlení

Když se v našem mozku spustí pravidla přežití pračlověka, naše podvědomí převezme kontrolu a vypne vědomé myšlení. Můžeme však získat kontrolu zpět tím, že na naše podvědomí použijeme trik.

Vazba mezi myslí a tělem je obousměrná. Mysl dává pokyny tělu, ale i tělo dává pokyny mysli.

Jedním z projevů podvědomé reakce v situaci „útěk anebo boj“ je zrychlený dech či lapání po dechu. Když tedy v takové situaci zpozorujeme fyzické projevy nebo, že nad sebou ztrácíme vědomou kontrolu, můžeme použít následující dechové cvičení – tím mozku vyšleme z těla signál:

1. Během nádechu počítáme do 2, během výdechu počítáme také do 2.

2. Během nádechu počítáme do 3, během výdechu počítáme také do 3.

3. Během nádechu počítáme do 4, během výdechu počítáme také do 4.

4. Během nádechu počítáme do 5, během výdechu počítáme také do 5.

5. Během nádechu počítáme do 6, během výdechu počítáme také do 6.

6. Během nádechu počítáme do 7, během výdechu počítáme také do 7.

7. Opakujeme tak dlouho, dokud uznáme za vhodné nebo dokud budeme při nádechu a výdechu počítat do 10.

Tímto jednoduchým trikem zmírníme vliv podvědomí na naše rozhodování a řízení a znovu nabudeme vědomé myšlení. Když se nám podaří obnovit naše vědomé myšlení, předchozí fyzické projevy si můžeme vysvětlit jako vzrušení či přípravu na něco neznámé.

Znovuzapojení vědomého myšlení nám pomůže vymanit se z vlivu našeho podvědomí ve chvílích, kdy se řídí pravidly přežití pračlověka.

Autorkou článku je Dawn Waltonová

O autorce:

Pračlověk a jeho pravidla přežití: Jak překonat podvědomé instinkty, které v dnešních moderních dobách ztrácejí své opodstatnění.

Dawn Waltonová je autorkou knihy „The Caveman Rules of Survival“ („Pračlověk a jeho pravidla přežití“) a v praxi provádí kognitivní hypnoterapii.

Když nepracuje ve své kanceláři, tak pořádá sezení ve městech Dundee a Aberdeen ve Skotsku, ale i na mezinárodní úrovni prostřednictvím internetu.

Většině její klientů, pro to, aby změnili svá pravidla, obvykle postačují dvě až tři sezení.

Zpracovala: Mocvědomí.cz