„Šířením zlomyslných pomluv neraníte jen osobu, kterou pomlouváte, ale i vy vypadáte špatně a nezrale.“ – Sharon Schweitzer, generální ředitelka a zakladatelka Protocol & Etiquette Worldwide.
Pomluvy můžeme definovat jako „prázdné řeči“ nebo „tlachání“, zejména o osobních nebo soukromých záležitostech jiných lidí. Tato činnost se také nazývá „blábolení“.
Prázdné řeči. Tlachání. O soukromém životě. Kdo může mít radost z tohoto na první pohled odporného a podlého činu? Mnozí z těch, co rádi kážou o vyšší inteligenci a podobných věcech. A nedejte se zmást, pomluvy jsou zbytečné a odporné.
Zbytečné v tom, že jimi nelze ničeho dosáhnout, a odporné v tom, že se jedná o skutečně hnusné chování.
Proč tedy pomlouváme jiné?
I přesto se mnozí z nás do pomlouvání zapojují, a dokonce tuto aktivitu podporují. Dnes je to vidět hlavně v médiích a v tom, co se lidé rozhodují konzumovat.
Zamyslete se nad veškerou bezduchou televizí (reality show), která zdůrazňuje pomluvy za účelem přilákání diváků.
Připusťme, že začít pomlouvat může být lákavé. Platí to zejména tehdy, když se někdo chce někomu pomstít.
Z běžné a neutrální konverzace se navíc může rychle stát pomlouvání, pokud se někdo ve skupině rozhodne okořenit rozhovor o nejnovější a zajímavé informace o někom jiném.
Ačkoliv může být zábavné se této „diskuse“ účastnit, bývá to špatný nápad.
„Vina z důvodu spoluúčasti“ bývá v tomto scénáři velice častá. Někteří z nás možná zažili, jak je nepříjemné ocitnout se v přítomnosti kamaráda, kterého před nedávnem ošklivě pomlouvali.
Jaký je to pocit? Dost mizerný.
Lidé, kteří pomlouvají druhé, ze sebe každopádně nemají dobrý pocit. Někteří pomlouvači si připadají nechtění nebo nezajímaví, a tak se rozhodnou prozradit něco, co vzbudí rozruch.
Pociťují při tom jakousi akceptaci a kamarádství. Jejich emoce se však mohou různit: buď cítí úlevu, že se jim konečně dostalo přijetí, nebo výčitky svědomí z toho, že ranili někoho jiného.
Ve většině případů je to bohužel jejich bývalý partner.
Jak se na to dívají psychologové
Stejně jako u jiných společenských trendů zkoumali psychologové různé aspekty pomlouvání. Jedním ze zkoumaných prvků bylo, jak tento čin poškozuje pomlouvače a také osobu, která se stala jeho obětí (ano, v mnohých psychologických kruzích mluvíme o oběti).
Ukázalo se, že pomluvy jsou velice běžné. „Asi 60 % rozhovorů mezi dospělými se točí kolem pomlouvání někoho, kdo není přítomen,“ říká jeden z předních sociálních psychologů. „A většina z nich někoho odsuzuje.“
60 %? Proč tak vysoké číslo?
Psychologové uvádějí, že pomluvy pomáhají budovat sociální vazby. Proč? Protože sdílený odpor upevňuje skupiny více než hovory o tom, co máme rádi, a jiných pozitivních informacích.
Lidé, kteří se zapojují do pomlouvání, často cítí, že s ostatními sdílejí , ani nemluvě o určitém „vzrušení“ z prozrazení „důvěrných informací“ (špatných věcí o někom jiném).
Mnozí pomlouvači se těší z neúspěchů druhých, a někteří dokonce i z jejich neštěstí – taková radost je přinejmenším neoprávněná, ale dala by se také označit za vyloženě ďábelskou.
Psychologové odhalují jednu frázi, díky které pomlouvaní ihned zastavíte
Pokud se vás někdo snaží zapojit do škodlivého útoku proti někomu jinému, nejlepší věc, kterou můžete udělat, je položit mu tuto otázku: „Proč mi to říkáš?“
Psychologové tvrdí, že je to účinné z několika důvodů. Zaprvé, otázka okamžitě naruší jakýkoliv vypočítavý motiv pomlouvačů.
Zadruhé, tato fráze je nutí čelit skutečnosti, že vás takový rozhovor pravděpodobně vůbec netěší.
Pomlouvače tím téměř zaručené překvapíte. A jen těžko bude hledat nějakou výmluvu, proč vás do rozhovoru zapojuje.
Na základě jeho odpovědi je pak mnohem jednodušší uvést: „Nepřeji si být součástí tohoto rozhovoru“ nebo „Měl bys mu/jí to říct osobně“.
Sociální psychologové a jiní odborníci se shodnou na tomto jednoduchém moudru: nepouštějte se do žádných rozhovorů, kterými byste mohli někomu jinému ublížit – ať už emočně nebo jiným způsobem.
Zdroj: powerofpositivity.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz
Nič také ako drby neexistuje. Je to ochranný výmyseĺ tych, ktorí nechcú aby sa o nich hovorilo, pretože majú strach z odhalenia. V podstate je to manipulačný ochranný mechanizmus.
ale ano, velice mnoho drbů a pomluv existuje. Jsou cíleně a záměrně šířené k poškozování vytipované oběti a nejhorší jsou vyumělkovanosti vyráběné ochráncemi-pomahači za udatné podpory systémové chobotnice aparátníků s přímým ocejchováním oběti psychology s psychiatrií k odstranění do psychoprádelen vyumělkovanými kauzami.
Podle mě se asi myslí to, když se druzí pouze něco domnívají a prezentují to jako fakta . Jako třeba ,,Já jsem ji viděla s nějakým klukem a už několikrát, jsem si jistá že to spolu táhnou” a pak už jen paní dodává ,, Ona svého přítele podvádí, viděla jsem to” …. A přitom, ten kluk s kterým ta holka byla byl její brácha 😀 tak tohle podle mě jsou ty drby.
A nebo třeba když kolegyně říká ,, No ona moc dobře nepracuje, neudělala tamto a tohle, pak to co má být takhle udělala jinak … ,, přitom ta paní už neví, že dostala od nadřízeného jiné pokyny a nehodlala se ani zeptat proč to dělá takhle ….. A to mi příjde jako pomluva. O dotyčném to nic nevypovídá a o situaci vlastně také ne ….
díky moc, pomohlo
A co se na to podívat z jiné strany. Když o někom budu mluvit hezky. Je to zase reklama?
A co když prostě jen potřebuji se svěřit s nějakým dojmem o někom? On zhubl, moc se mi to nelíbí, není třeba nemocný? To je co? To je spousta věcí dohromady. Domněnka. Možná ho chci pomluvit, že moc chlastá a nejí. Možná mám vážné obavy o jeho zdraví. Možná chci jen vyvolat poplach.
Specifikovala bych, co to je pomluva. Je nás mnoho lidí na světě různého vzdělání, výchovy, přirozené inteligence, zkušeností… Každý si to vyloží jinak.