„Šířením zlomyslných pomluv nezraníte jen pomlouvače, ale také osobu, kterou pomlouváte hrubým a nezralým způsobem.“
Drby můžeme definovat jako „prázdné řeči“ nebo „tlachání“, které se týkají osobních záležitostí druhých lidí. Jsou to odporné a bezcenné činnosti.
Mnozí lidé však klábosí. Proč to vlastně dělají?
Čas od času se zapojujeme do konverzace, která zahrnuje drby nebo tuto konverzaci dokonce podporujeme. Drby dnes slyšíme z různých médií, jako jsou televize, rádio či bulvární tisk.
Je pravda, že pomluvy mohou být lákavé. To platí zejména v případě, kdy pomlouváte osobu, které se chcete pomstít.
Obyčejný rozhovor může někdy přerůst v pomluvy, pokud jeden z přítomných nadhodí nějaké téma. Zapojit se do tohoto rozhovoru se vám může zdát být lákavé, ale většinou je to špatný nápad.
V této situaci je pocit viny velmi důležitý. Může se totiž stát, že v dané situaci tam budou přítomni lidé, kteří jsou blízcí osoby, kterou pomlouváte. Jak se budete pak cítit? Pravděpodobně špatně.
Lidé, kteří pomlouvají, nemívají dobrý pocit o sobě. Někteří lidé se cítí být nechtění nebo nezajímaví, a proto se rozhodnou prozradit něco, co vzbudí zájem lidí kolem nich.
Tímto způsobem tak pocítí buď úlevu, že je přijali nebo výčitky za to, že ranili někoho jiného.
Co stojí za pomluvami z pohledu psychologů
Drby jsou dnes oblíbeným tématem mnoha psychologů. Ti je zkoumají ze dvou hledisek. Zamýšlejí se nad škodou, kterou umí způsobit pomlouvač, a také nad škodou, kterou způsobí osobě, kterou pomlouvá.
„Jak se ukázalo, drby jsou častým jevem. Asi 60 % rozhovorů mezi dospělými se týkají osob, které nejsou přítomny,“ říká jeden známý psycholog. „A většina těchto rozhovorů ztrácí soudnost.“
Proč až tak vysoké číslo?
Podle psychologů je příčinou budování sociálních vazeb. Lidé, kteří pomlouvají, si tímto způsobem kompenzují své vlastní nedostatky.
Tuto činnost vnímají jako prostředek, jak se odreagují a rozesmějí ostatní. Nemluvě o tom, že cítí určité vzrušení, že prozradí tak „důvěrné informace“.
Mnoho lidí zneužívá nedostatky jiných a někteří se dokonce těší z neštěstí druhých.
Pokud se vás někdo bude snažit zapojit do rozhovoru o někom jiném, jen aby ho před vámi očernil, uděláte nejlépe, když se ho zeptáte tuto otázku:
„Proč mi to říkáš?“
Psychologové zdůvodňují, proč je to tak efektivní.
Za prvé, tato otázka odvrátí jakýkoliv záměr pomlouvače. Za druhé, znemožníte mu mít radost z rozhovoru s vámi.
Touto otázkou pomlouvače zaskočíte. Nikdy nebude mít dobrou výmluvu, proč chce začít pomlouvat někoho, kdo tam není.
Tímto způsobem vám bude jednodušší odpovědět: „Nechci o tom mluvit,“ nebo „Měl by jsi to probrat s ním/ní osobně.“
Je to účinná reakce. Jak říkají psychologové: „Nezačínejte mluvit o jiném člověku, pokud byste ho tím mohli ranit.“
Zdroj: powerofpositivity.com
Nič také ako drby neexistuje. Je to ochranný výmyseĺ tych, ktorí nechcú aby sa o nich hovorilo, pretože majú strach z odhalenia. V podstate je to manipulačný ochranný mechanizmus.
ale ano, velice mnoho drbů a pomluv existuje. Jsou cíleně a záměrně šířené k poškozování vytipované oběti a nejhorší jsou vyumělkovanosti vyráběné ochráncemi-pomahači za udatné podpory systémové chobotnice aparátníků s přímým ocejchováním oběti psychology s psychiatrií k odstranění do psychoprádelen vyumělkovanými kauzami.
Podle mě se asi myslí to, když se druzí pouze něco domnívají a prezentují to jako fakta . Jako třeba ,,Já jsem ji viděla s nějakým klukem a už několikrát, jsem si jistá že to spolu táhnou“ a pak už jen paní dodává ,, Ona svého přítele podvádí, viděla jsem to“ …. A přitom, ten kluk s kterým ta holka byla byl její brácha 😀 tak tohle podle mě jsou ty drby.
A nebo třeba když kolegyně říká ,, No ona moc dobře nepracuje, neudělala tamto a tohle, pak to co má být takhle udělala jinak … ,, přitom ta paní už neví, že dostala od nadřízeného jiné pokyny a nehodlala se ani zeptat proč to dělá takhle ….. A to mi příjde jako pomluva. O dotyčném to nic nevypovídá a o situaci vlastně také ne ….