Leonardo da Vinci, Isaac Newton a Sigmund Freud jsou jedni z nejuznávanějších géniů všech dob.
Změnili umělecké prostředí, způsob, jakým nahlížíme na vesmír, či dokonce to, jak vidíme sami sebe.
Ale jedno mají všichni společné: měli příšerné dětství.
Špatný start do života může být pro kohokoli obrovskou nevýhodou. Jako dítě jste produktem svého prostředí, bezmocné vůči fyzickému i citovému týrání, kterému jste vystaveni.
Da Vinci, Newton a Freud jsou příkladem toho, že nelehké dětství nemusí definovat, kdo jste.
Jde o výzvu, které jsem čelil i já. Vyrůstal jsem v rodině, kde nám dětem (spolu se dvěma bratry) nevěnovali rodiče velkou pozornost.
Táta trpěl posttraumatickým stresovým syndromem od doby, co se vrátil z armády. Maminka zas trpěla bipolární poruchou.
Navzdory těžkým zkouškám, kterým jsme museli čelit během celého dětství, je nesmírně důležité se ze svých zkušeností poučit a nedovolit, aby negativním způsobem ovlivnily zbytek našeho života.
Je to boj, který každý den svádějí miliony lidí po celém světě.
Jsou však způsoby, jak zajistit, aby z vás bolestivé zkušenosti udělaly lepší, empatičtější lidi.
1. Přeformulujte svůj životní příběh
Když se ohlížíte zpátky za minulostí, stavíte se do pozice bezmocné oběti, která nad svým životem nemá řádnou kontrolu.
V důsledku toho se můžete cítit nechtění a nemilovaní. Tento pocit vede k jakémusi „zacyklení“, kdy máte sklon podléhat mentálnímu sebeukájení.
Místo toho, abyste se oddávali pocitu bezmoci, měli byste si v duchu připomenout období, kdy jste byli dětmi, a pak se zamyslet nad tím, jak jste se dostali z těžké situace a stali se lidmi, kterými jste dnes.
Během tohoto kroku se dítě ve vaší vzpomínce stane silným symbolem vašeho pokroku.
Jak tvrdil psychiatr a spisovatel Dr. Harold Bloomfield: „Ve všech protivenstvích, kterými jste v minulosti prošli, dokážete najít hodnotu, neutralizovat jejich škodlivé účinky a podpořit léčení.“
2. Zbavte se pocitu studu a nesvalujte vinu na druhé
Překonání hlubokého studu často vyžaduje čas. Tato emoce negativně ovlivňuje jak vaši psychiku, tak celý váš život.
Pocit studu je velice intenzivní, protože útočí na to, kdo jste.
Doktor Bloomfield ho popisuje jako „rakovinu ducha“, protože ve vás vyvolává dojem, že si nezasloužíte radost ani lásku.
Pocit studu, který vzniká v důsledku špatného dětství, vás vede k domněnce, že vaši rodiče (nebo vaši poručníci) se k vám chovali špatně kvůli tomu, jací jste, a ne kvůli tomu, že měli své chyby.
Pokud se chcete tohoto pocitu zbavit, akceptujte fakt, že to nebyla vaše chyba. Rovněž je důležité, abyste nesvalovali vinu na druhé.
Přijměte chyby svých rodičů. Svalování viny na druhé vám může otrávit mysl a přimět vás k tomu, abyste zaměřili svou pozornost na pocity hněvu a vzteku.
To, že dovolíte, aby ve vás převládly pocity viny, znamená, že se vyhýbáte důsledkům svých činů, protože vinu za chyby, které uděláte, připisujete někomu jinému.
Mějte na paměti, že už jste dospělí a nyní jste pány svého osudu.
3. Nesetrvávejte v sebelítosti
Další nástrahou jsou pocity sebelítosti. Jakmile se objeví, řekněte „stop“. Sebelítost vás nutí uvažovat způsobem, co by bylo, kdyby, a tak se nikdy neposunete vpřed.
Připomeňte si lekce, které jste se naučili. Zamyslete se nad svou dětskou verzí, naučte se posílit svou odolnost a optimismus, přijměte se takoví, jací jste, a lépe se poznejte.
Tímto způsobem si přestanete škodit.
4. Vyjádřete své emoce
Mnoho negativních emocí a myšlenek jsou důsledkem hlubokých ran, které si v sobě z dětství nesete až do dospělosti.
Teď, když jste starší, je nutné, abyste se na tyto emoce zaměřili. Není důležité, jestli vyhledáte psychoterapeuta, svěříte se svým přátelům, nebo své emoce sepíšete na papír.
Mnohem podstatnější je, abyste se jich zbavili.
Katherine Mayfieldová, známá psychiatrička a spisovatelka, je přesvědčena, že uvolnění emocí prospívá našemu duševnímu zdraví.
Čím více budete s vašimi emocemi pracovat, tím lépe se budete cítit. Jděte do kina na nějaký smutný film a pořádně se vybrečte (více ZDE…).
Vyjádření potlačených emocí uvolní velké množství energie, kterou pak můžete využít k vytvoření autentičtějšího života.
5. Važte si sebe samých
Nikdy nezapomínejte, že si zasloužíte lásku a úctu. Mnoho dospělých, kteří zažili v dětství nějaká traumata, včetně zneužívání, špatného zacházení či zanedbávání, se snaží zmírnit svou bolest tím, že se přejídají nebo užívají drogy.
Nepadněte do pasti domněnky, že si zasloužíte špatné zacházení. Promluvte si s lidmi s podobnými zkušenostmi a pak si položte otázku, jestli si stále myslíte, že si zasloužíte úctu.
Odpověď zní nepochybně: ano. Nedívejte se na sebe jako na někoho, kdo není hoden úcty.
6. Pěstujte své vztahy s druhými lidmi
Čím více lásky sdílíme s ostatními lidmi, tím více se nám jí dostává. Možná to zní jako kýč, ale je to pravda.
Tím, že začnete pěstovat své vztahy s druhými lidmi, se naučíte, že láska je pocit, že někam patříte.
Travte čas s přáteli, dopřejte si odpočinek v náručí své milované polovičky, projevte svým dětem lásku každý den.
7. Buďte svými vlastními rádci i podporovateli
Tou nejcennější lekcí, kterou jste za ty roky mohli získat, je, že dokážete být silní ve chvíli, kdy jste odkázáni jen sami na sebe.
Bez ohledu na to, jak těžké bylo vaše dětství, jste to zvládli a přežili. Díky tomu máte potenciál dopracovat se k neuvěřitelným úspěchům.
Až vás tedy příště propadne pocit studu, viny, sebelítosti, hněvu či nenávisti, vzpomeňte si, jací jste silní.
Když se rozhodujete o tom, jestli podstoupit nějaké riziko, připomeňte si, že to dokážete. Ve chvílích, kdy se cítíte osaměle a bez podpory, si připomeňte, že jen vy sami jste odpovědní za to, kdo nyní jste.
Oceňte své dobré vlastnosti tím, že je sepíšete na papír. Nezapomeňte uvést úspěchy, na které jste hrdí.
Tento seznam vám bude připomínat, že bez ohledu na to, jak začal váš život, jste se chopili příležitosti a vytvořili si život, po jakém jste vždycky toužili.
Nepřehlédněte: Sedm znaků dospělého člověka, který nebyl v dětství dostatečně milován!
Zpracovala: Mocvědomí.cz
Přesné, zažito vše.