Ještě před tím, než se narodíme, nám rodina duše položí jedinou otázku: „Co by ses chtěl nebo chtěla v tomto životě naučit?“
V závislosti na tom, jak odpovíme, uzavřeme smlouvu o tom, jak bude náš život vypadat.
Smlouvy naší duše předpokládají rozmanité životní lekce.
Pokud se chceme naučit trpělivosti, je pochopitelné, že nebudeme žádat, abychom byli obklopeni zenovými mistry.
Ale budeme chtít být obklopeni lidmi (například sourozenci), kteří nás budou vytáčet a hněvat až do konce života.
Pokud se chceme naučit lásce, přivoláme si do života nenávist. Pokud chceme vědět, co je sebevědomí, do našeho života vstoupí falešní přátelé, kteří budou podkopávat naše sebevědomí.
Právě na tomto principu jsou založeny všechny smlouvy duše, protože jedině tak, že po nás šlapou, máme možnost se naučit POSTAVIT se sami za sebe.
Vlastní osobní rozvoj je proces, který může být velmi bolestivý a přirozeně vyžaduje, aby s námi život zametal.
Stejně tak, jak je nutné opakovaně brousit diamant, aby získal jiskru, musíme v životě podstoupit mnoho zkoušek a prožít hodně bolesti, abychom mohli růst a vyzařovat krásu.
Existují dva typy bolesti. Bolest, která nás mnohému naučí, a bolest, kterou zažíváme vinou druhého.
Zatímco ta druhá k ničemu neslouží, ta první je zásadní pro náš růst jako lidských bytostí.
S výjimkou štěstí začátečníka, což je podle mého názoru způsob, jak nám vesmír ukazuje, že můžeme dosáhnout velkého úspěchu, samozřejmě za předpokladu, že budeme zkoušet stále nové věci a zlepšovat se; prvním krokem k růstu je vyvedení z rovnováhy.
Odchýlíme se od našeho středu (naší přirozené rovnováhy) o hodnotu „x“, která je přímo úměrná tomu, kolik jsme se toho rozhodli naučit.
Prostřednictvím procesu učení a osobního růstu se vrátíme zpět do svého středu spolu s nástroji, které jsme potřebovali získat, abychom se mohli vrátit domů – ke Zdroji.
Odvrácená strana našeho návratu k rovnováze je vyjádřena jako růst. Bůh (více ZDE…) nebo vesmír nám bude ve své nekonečné lásce neustále posílat lekce.
Jednou z nejvíce frustrujících pravd na celém procesu, kterou je potřeba přijmout, je:
„Páni! Naučili jste se lekci a překonali jste problém? Gratulujeme! Tady je vaše odměna… DALŠÍ problém.“
Pokaždé, když vesmíru ukážeme, že dokážeme přijmout teplo, se náš život trochu zahřeje.
Je to jeden z bolestivých aspektů této cesty učení. I přesto je tato cesta krásná díky růstu, který na ní zažíváme.
Hlavní věc, kterou je třeba si zapamatovat (aby se kruh uzavřel), je, že jsou to naši přátelé, kteří nás přicházejí učit tyto lekce.
Jsou to naši přátelé duše, kterým dovolíme, aby nám ubližovali, zrazovali nás a dávali nám příležitosti k učení.
Abychom se nám tyto zkušenosti jevily jako skutečné, zapomínáme na to, že jsou naši přátele, když překročíme řeku zapomnění (narodíme se).
Pokud byste chtěli dát mnohem raději přednost štěstí před správností, jednoduše předstírejte, že vás milují. Určitě to změní váš úhel pohledu!
Zpracovala: Mocvědomí.cz
Napsat komentář