V dětství jsme koncem svého života příliš nezaobírali. Později jsme přemýšleli hlavně nad tím, co nám rodiče navaří k večeři, s jakými kamarády si budeme zítra hrát nebo co budeme sledovat v televizi. O smrti často nepřemýšlíme, neboť máme jednoduše pocit, že na to máme ještě čas.