Nějaké nevyžádané rady je to poslední, co chce slyšet. I prázdnými otřepanými frázemi ji budete zbytečně dráždit. My jsme vás varovali!
Můj syn, který nedávno oslavil své druhé narozeniny, spal celou noc v kuse pouze dvakrát. Je docela běžné, že se v noci vzbudí alespoň jednou, ale někdy až třikrát.
A to je mnohem lépe, než tomu bylo předtím. Když byl ještě menší, nebylo u něj nic neobvyklého, když se budil každou druhou hodinu – celou noc.
A jelikož jsem svobodná maminka, pokaždé, když se vzbudil, jsem k němu musela jít já. A tak jsem kromě těch dvou nocí nespala více než čtyři hodiny v kuse poté, co se narodil.
Dlouhodobá spánková deprivace se neprojevuje pouze vyčerpaností. Má za následek fyzickou nepohodu a bolesti, často vyústi až do deprese či nezastavitelného záchvatu pláče. Vede k pocitům hluboké beznaděje, skleslosti a zoufalství.
Projevuje se také celkovou podrážděností, vyhýbání se společnosti a hněvem vůči každému. Nedostatek spánku nepříznivě ovlivňuje tělesné i duševní zdraví, schopnost koncentrace či výkon v práci – zkrátka všechno.
Ne náhodou se spánková deprivace kdysi využívala jako mučící nástroj. Často si ukládám své fotografie na Facebook a Instagram. Dokumentuji si tak svůj život se všemi jeho stránkami – s těmi dobrými, s těmi horšími, ale také s těmi velmi, velmi ošklivými.
Tímto způsobem se mi postupně vytvořila malá fotografická kronika o tom, jak se můj syn nekamarádi se spánkem. A k této kronice mi už pochopitelně přišla spousta komentářů a rad.
Je mi jasné, že všechny rady jsou míněny dobře, jenže… Některé věci se mámě s obrovským deficitem spánku a kofeinu, která se jde nervově zhroutit, jednoduše neříkají.
Dále v článku uvádím několik typických rad, které rodič dítěte – noční sovy – vnímá téměř jako neodpustitelnou urážku.
1. „Och, to zní hrozně. Mé dítě, už když mu byly dva týdny, hezky spalo celou noc.“
Tento komentář jsem záměrně trochu přehnala. Ale při jakékoli poznámce v tomto smyslu, jak vaše dítě hezky spalo celou noc ještě předtím, než dosáhlo věku jednoho roku, bude rodič dítěte – noční sovy – opravdu přemýšlet o tom, že vám jednu vrazí.
Když už nic jiného, tak při tomto komentáři určitě otráveně převrátí oči.
2. „Nechápu, jak to dokážeš tak dobře zvládat.“
Opravdu? Ani já ne. Pravda je vlastně taková, že prvních 18 měsíců jsem to vůbec nezvládala dobře. V zaměstnání se mi přestalo dařit. Plakala jsem téměř denně.
Ke každému, včetně mého syna, jsem byla prchlivá a jednala jsem výbušně. Nenáviděla jsem úplně všechno a všechny. Každý den jsem vypila litry kávy, jen abych se udržela na nohou.
A poté, co můj syn usnul, jsem se zhroutila do postele – jen abych si trochu pospala předtím, než se začne v noci budit. Ale zvládla jsem to, protože jsem musela, protože tady nebyl nikdo jiný, a protože jsem musela pracovat.
3. „Vím, že se musíš starat o malého, ale nepiješ té kávy trochu moc?“
Samozřejmě, že piji více kávy, než bych měla! Mám jinou možnost? Téměř vůbec nespím a v práci musím být čilá.
Ale můžete si být jisti, že každá máma, která se stará o dítě, které se v noci pravidelně budí, určitě vyzkoušela omezit nebo zcela vyloučit konzumaci kávy.
V naději, že jí to zázračně pomůže. Ale ve většině případů to vůbec nezabralo. Kromě toho káva je už opravdu moje JEDINÁ neřest. Tak mi ji neberte.
4. „Slyšela jsi už o tom, že existují metody, jak naučit dítě spát?“
Jistěže ano. Dokonce jsem některé metody i vyzkoušela. Zkusila jsem třeba metodu Ferber. Prostudovala jsem celou knihu „Nejšťastnější miminko v okolí“ a několik dalších knih na toto téma.
A když jsem už byla opravdu zoufalá, rozhodla jsem se vyzkoušet i tu kontroverzní Estevillovu křičící metodu na uspání dětí – jinými slovy, nechala jsem svého syna pořádně vyplakat.
Všechno má ale své hranice a když každou noc posloucháte ten srdceryvný nářek svého dítěte, jednoduše to nevydržíte, vstanete a vezmete dítě do náruče.
A zejména v případě, že máte jít druhý den do práce. Navíc jsem se bála, jak to budou brát sousedé (ačkoli jsem je na to předem připravila a darovala jsem jim dárkovou tašku, v níž byla láhev vína, čokoláda a špunty do uší).
Vím, že tyto metody, díky kterým můžete naučit dítě spát, dělají zázraky, ale u některých dětí jednoduše nefungují.
5. „Vím, že je to těžké, ale zkus si užívat každý moment tohoto náročného období, protože nebude trvat navěky.“
Ano, uvědomuji si to, jakož i to, že to myslí dobře. Tuto větu však nejčastěji říkají ti lidé, o kterých je obecně známo, že jsou osvícení, a i ta největší příkoří přijímají s upřímnou vděčností jako dar od života.
A pak to často říkají ti, kteří nemají děti. Buďme však trochu lidé. Je naprosto v pořádku, když zažíváme momenty rodičovské péče, které si zrovna nevychutnáváme.
A to poslední, co potřebuje slyšet neuvěřitelně ospalá a zoufalá maminka, jsou právě takové řeči.
Cítila bych se provinile, že si stěžuji na své dítě, které ve velmi brzkých hodinách křičí jako vzteklá víla, nemluvě o tom, že se od půlnoci vzbudilo už čtyřikrát!
6. „Vyzkoušela jsi už…“
A tady i raději skončete. Maminka, která vychovává dítě sama, je mistryní v řešení problémů. A tak již s největší pravděpodobností vyzkoušela všechno možné – pokud ne opravdu všechno.
Kromě toho, že své dítě pravidelně ukládá ke spánku v normálním čase, vyzkoušela všechny zmíněné metody, jak naučit dítě spát (několik druhů), bílý šum, zkoušela ho unavit hrami a procházkami, omezit mu v průběhu dne spánek, dávala ho spát později, dávala ho spát dříve, budila ho dříve, vyzkoušela mu dávat bezlepkovou stravu, vynechala pití kávy (u sebe), zkusila použít esenciální oleje (byla již opravdu zoufalá), zkusila tzv. relaxační zátěžové přikrývky, lázně s epsomskou solí, dětskou masáž, aromaterapii či užívat melatonin…
Něco jsem možná vynechala. Ale vhodnější otázka pro maminku by byla: „Co všechno jsi už vyzkoušela?“ A ještě více by ji pomohlo, kdyby jí namísto ptaní někdo nabídl, že dohlédne na její dítě, aby si ona mohla trochu odpočinout.
7. „Po několika letech neplodnosti jsem byla šťastná, že jsem se konečně stala matkou. Proto jsem byla vděčná za to, že mě v noci probudilo dítě, abych se s ním mohla mazlit.“
Och, to je typický a nenápadný způsob, jak mámu zahanbit. Jako kdybych nebyla šťastná, že jsem se stala matkou.
Jako kdyby mě to, že jsem neměla problémy s plodností, neopravňovalo si trochu pospat. Ano, potřebuji si trochu pospat, dokonce mám spánek ráda. Nebuďte ten typ člověka, který dává tyto rady.
8. „Vypadáš unaveně.“
Ne. To zkrátka neříkejte.
Zdroj: todaysparent.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz
Obě naše děti trpěly nočním neklidem. Do cca jedné v noci je uspávala moje žena, do rána jsem je zklidňoval já, předtím jsem se trochu v kuse prospal.
Postupně jsem vymýšlel a zkoušel kdejaké uspávací způsoby. Objevoval nové, stále dokonalejší metody uspávání s touhou, aby mě co možná nejméně unavovaly a já mohl druhý den fungovat v zaměstnání.
V noci, když mě v noci vzbudil jejich pláč, rozsvítil jsem baterku (plechová, zn. Daimonion, se stavitelným reflektorem) a vytvářel jsem jim na stropě „divadélko“ ve formě proměnlivých obrazců. Proměnlivá rychlost pohybu paprsku, křivky, velikost světelného kužele, rozevřenými prsty druhé ruky přejížděl po skle reflektoru. Občas světelným paprsek sestoupal zvolna po stěně až na pelest postýlky a pomalu přejel po pelesti a pak zvolna vystoupal u)zpátky na strop. To všechno je zaujalo natolik, že postupně přestaly plakat a sledování divadélka je za čas unavilo, později jsem postupně ubíral intenzitu světla, tak dlouho až konečně usnuly.
Když se to tlumí předčasně a děti zneklidní, vrátíte to zpět k výraznějším vjemům a vyzkoušíte útlumy později.
Já se to naučil dělat s minimální akčností, v leže na zádech ve své posteli, baterku opírající se o přikrývku v místě břicha, nemusel jsem vstávat k dětem a nadbytečně se neaktivoval.