„Teorie temné osobnosti“ odhaluje a vysvětluje devět povahových rysů, které jsou příznačné pro špatné lidi

Po celá ta léta jsem byl pevně přesvědčen o tom, že v konečném důsledku je každý člověk ve své nejhlubší podstatě „hodný“. Věřil jsem, že tam někde hluboko uvnitř to dobro v každém z nás musí být.

Dokonce i když se ke mně někdo zachoval nepěkně, vždy jsem se snažil celou situaci pochopit právě z jeho perspektivy, snažil jsem se vcítit do jeho kůže a dívat se na svět jeho očima.

V těchto případech, kdy se ke mně někdo nezachoval pěkně nebo férově, jsem si řekl něco v tomto smyslu:

– Tomuto člověku se pravděpodobně dostalo odlišné výchovy než mně.

– Má jiné hodnoty než já.

– Jednoduše jen nepochopil celou situaci.

Avšak jakkoliv jsem se snažil vidět v lidech kolem mě vždy jen to dobré, vždy jsem potkal někoho, kdo měl v hloubce své osobnosti jakési „temné jádro“.

Ještě donedávna jsem si myslel, že lidé s tímto temným jádrem osobnosti jsou jen anomálií, ale některé nové výzkumy v oblasti psychologie mě pomalu přiměly změnit můj pohled na věc.

Jeden z důležitých výzkumů, za kterým stojí tým psychologů z Německa a Dánska, se na základě svých výsledků opravdu přiklání k závěru, že v hlubinách osobnosti některých jednotlivců se skrývá tento temný základ nebo podstata.

Na označení a odstupňování „temnosti osobnosti“ vědci vyvinuli teorii, kterou nazvali „obecný temný faktor osobnosti“ (zkráceně „D-faktor“).

Podle mnohých psychologů má tato nová psychologická teorie zatím nejblíže k tomu, aby přesně určila, do jaké míry je něčí osobnost „špatná“ neboli „temná“.

Pokud tedy chcete zjistit, zda je i ve vašem životě někdo, koho bychom podle teorie temné osobnosti mohli označit za „špatnou, temnou osobnost“, přečtěte si o devíti osobnostních rysech, které vědci u těchto lidí vypozorovali.

D-faktor určuje pravděpodobnost a rozsah pochybného etického, morálního a společenského chování, ke kterému se konkrétní osoba může přiklonit

Tým vědců-psychologů definuje D-faktor jako „základní tendenci maximalizovat svůj vlastní prospěch na úkor druhých, přičemž tato tendence je doprovázena přesvědčeními, která jednotlivci slouží k ospravedlnění a opodstatnění jeho sobeckého a zlomyslného chování“.

Osoby, které by v testech dosáhly vysokého skóre v D-faktoru se podle této teorie budou v reálném životě snažit dosáhnout svých cílů za každou cenu, i za tu cenu, že by při dosahování svých cílů mohly ublížit druhým. A v ojedinělých případech se dokonce ukázalo, že jejich cílem je právě to – ublížit druhým.

Pomocí kategorie D-faktor dokážou psychologové poměrně přesně určit, že tyto „temné osoby“ jsou ochotné pomoci druhým pouze v případě, že umí najisto odhadnout, že jim z toho vyplyne jistý užitek.

Jinými slovy, musí najisto vědět, že z pomoci druhým budou něco mít – jinak o tom, že by mohly nebo měly pomoci druhým, nebudou vůbec uvažovat.

Podobně jako měříme inteligenci můžeme měřit i zlomyslnost

Vědci, kteří provedli psychologický výzkum, na jehož základě zformulovali psychologickou „teorii temné osobnosti“, působí v Německu na univerzitě Ulm a Univerzitě Koblenz-Landau a také v Dánsku na Univerzitě v Kodani.

Tito vědci tvrdí, že zlomyslnost lze měřit stejně jako měříme inteligenci.

Vědci přitom vycházejí z teorie o lidské inteligenci, jejímž autorem je anglický psycholog, Charles Spearman. Charles Spearman ve své teorii dokázal, že faktor obecné inteligence opravdu existuje. Tento faktor se v psychologii označuje jako G-faktor.

Koncepce G-faktor mluví o tom, že osoby, které dosahují vyššího počtu bodů v jednom typu inteligenčních testů, vždy a bez výjimky budou dosahovat vyššího počtu bodů i v jiných typech inteligenčních testů.

Americký přední psycholog, Scott Barry Kaufman, v rozhovoru pro vědecký magazín Scientific American vysvětluje pojem G-faktor následovně:

„Analogie mezi G-faktorem a D-faktorem je vskutku výstižná. I když samozřejmě existují určité rozdíly, řekněme mezi verbální inteligencí, vizuálně-prostorovou inteligencí či emocionální inteligencí (tzn. jednotlivci mohou být obdařeni jedním typem inteligence více a druhým méně), osoby, které dosahují vyššího počtu bodů v jednom typu inteligenčních testů, mají tendenci dosahovat vyššího počtu bodů i v ostatních typech inteligenčních testů.“

Tyto psychologické zákonitosti platí obdobně i pro D-faktor.

V rámci čtyř velkých vědeckých experimentů tým psychologů provedl až devět různých testů, díky kterým se jim podařilo identifikovat hlavní, opakující se atributy D-faktoru.

V těchto testech se u osob s vysokým počtem bodů v D-faktoru opakovaně objevovalo devět osobnostních rysů.

O těchto devíti rysech, které se u lidí s temnou osobností budou pravděpodobně projevovat, si řekneme o chvíli.

Ale ještě předtím stojí za to poznamenat, že podle psychologů, pokud u nějaké osoby vidíme jeden z následujících rysů, časem u ní pravděpodobně zpozorujeme i další rysy, pokud ne rovnou všechny rysy temné osobnosti.

Devět temných povahových rysů, které jsou podle teorie temné osobnosti příznačné pro „špatné lidi“

Zmíněný D-faktor tedy určujeme na základě těchto devíti temných osobnostních rysů, které psychologové definovali následovně:

Egoismus – nadměrné zaměřování se pouze na vlastní požitky či prospěch, které jdou na úkor dobra společnosti.

Machiavellismus – sklony k manipulování druhých, plochost až absence emocí k druhým, vnímání mezilidských vztahů jen přes strategickou vypočítavost.

Zbavování se morálky a odpovědnosti – celková myšlenková orientace jedince ve světě, která se od orientace druhých lidí odlišuje v tom, že u tohoto jedince silně podporuje myšlení směřující k neetickému a nemorálnímu chování.

Narcismus – posílení ega je zde prvořadým motivem, který proniká celým myšlením a jednáním osoby.

Pocit vlastní důležitosti – stálý a pronikavý pocit osoby, která si o sobě myslí, že si zaslouží něco více než jiní, nebo že je oprávněna k něčemu lepšímu než jiní.

Psychopatie – absence některých emocí (tj. citová povrchnost) a nedostatek sebeovládání (tj. impulzivnost).

Sadismus – ponižování druhých, dlouhodobé a opakované projevy krutého či ponižujícího chování vůči druhým, úmyslné zapříčinění fyzické, sexuální nebo psychologické bolesti nebo utrpení u druhých za účelem prosazení své moci nebo dominance, popřípadě za účelem slasti a potěšení.

Egoismus a sebestřednost – účelová snaha o získání společensky uznávaných hodnot, např. materiálních statků, společenského postavení, uznání, akademického nebo profesionálního úspěchu a také štěstí.

Vzdorovitost – rozhodování, kterým má osoba v úmyslu uškodit druhým a vůbec se nevyhýbá možnosti, že by tímto rozhodováním mohla uškodit sobě.

Svůj záměr uškodit může uskutečnit ve společenské, finanční či fyzické rovině, nebo i v podobě záměrného vytváření komplikací a nepohodlí.

A teď je řada na vás – troufáte si zjistit, jaké máte skóre v D-faktoru?

Při čtení předešlých řádků jste asi začali uvažovat nad tím, zda se u vás náhodou neprojevuje D-faktor, a pokud ano, tak do jaké míry.

Pro tento účel zde máme test, díky kterému můžeme rychle určit, kde se nacházíme na škále D-faktoru.

Následující test byl psychology koncipován tak, že po přečtení devíti výroků, z nichž test sestává, budeme umět rychle a spolehlivě určit, jak na tom jsme s D-faktorem.

Přečtěte si výroky v níže uvedeném testu a pozorně si všímejte své vnitřní reakce – můžete říct, že s těmito výroky opravdu souhlasíte, nebo ne?

Pokud máte pocit, že se opravdu dokážete ztotožnit jen s jedním z uvedených výroků, znamená to, že je u vás nízká pravděpodobnost, že byste dosáhli vysokého skóre v D-faktoru.

Avšak pokud se silně ztotožňujete se všemi devíti výroky, počet bodů, kterých byste dosáhli v hodnocení D-faktoru, by byl pravděpodobně velice vysoký.

A tady je již devět zmíněných výroků:

1. Jen velice těžko dosáhneš úspěchu, pokud občas nepoužiješ malou lež, fígl, nebo si nepomůžeš nějakým jiným způsobem.

2. K dosažení mého záměru rád/a používám chytrou a promyšlenou manipulaci.

3. Když se k nějaké osobě ostatní nechovají dobře, nejspíš za tím bude to, že tato osoba se musela dopustit něčeho špatného, čím si toto špatné zacházení ze strany druhých plně zasluhuje.

4. Vím, že jsem výjimečný/á, protože mi to všichni pořád říkají.

5. Celkem upřímně mám pocit, že si opravdu zasloužím více než druzí.

6. Jsem ochoten/a říct cokoliv, jen abych dostal/a to, co chci.

7. Ubližovat druhým by mohlo být docela vzrušující.

8. Pokusím se udělat vše pro to, aby se druzí dozvěděli o mém úspěchu.

9. Sám/sama jsem ochoten/a občas podstoupit trochu utrpení, pokud odměnou za to má být, že uvidím, jak druzí dostávají trest, který si zaslouží.

Zdroj: ideapod.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz