Po celá ta léta jsem byla pevně přesvědčena o tom, že každý člověk je ve své nejhlubší podstatě „hodný“. Věřila jsem, že tam někde hluboko uvnitř to dobro v každém z nás musí být.
Dokonce ačkoliv se ke mně někdo zachoval nepěkně, vždy jsem se snažila celou situaci pochopit z jeho perspektivy, snažila jsem se vcítit do jeho kůže a dívat se na svět jeho očima.
V takových případech jsem si řekla něco v tomto smyslu:
– Tomuto člověku se pravděpodobně dostalo jiné výchovy než mně.
– Má jiné hodnoty než já.
– Jednoduše jen nepochopil celou situaci.
Nicméně, jakkoliv jsem se snažila vidět v lidech kolem sebe vždy jen to dobré, vždy jsem potkala někoho, kdo měl v hloubce osobnosti jakési „temné jádro“.
Ještě donedávna jsem si myslela, že tito lidé jsou pouze anomálií, ale nové výzkumy v oblasti psychologie mě pomalu přiměly změnit pohled na věc.
Jeden z důležitých výzkumů, za kterým stojí tým psychologů z Německa a Dánska, se na základě výsledků opravdu přiklání k závěru, že v hlubinách osobnosti některých jednotlivců se skrývá temné jádro anebo temná podstata.
Pro označení a odstupňování „temnosti osobnosti“ vědci vyvinuli teorii, kterou nazvali „obecný temný faktor osobnosti“ (zkráceně „D-faktor“).
Podle mnohých psychologů (více ZDE…) má tato nová psychologická teorie nejblíže k tomu, aby přesně určila, do jaké míry je něčí osobnost „špatná“ neboli „temná“.
Pokud tedy chcete zjistit, zda se i ve vašem životě nachází někdo, koho byste mohli označit za „temnou osobnost“, přečtěte si o devíti osobnostních rysech, které podle vědců vykazuje tento typ lidí:
D-faktor určuje pravděpodobnost a rozsah pochybného etického, morálního a společenského chování, ke kterému se konkrétní osoba může přiklonit
Tým psychologů D-faktor definuje jako „tendenci příliš sledovat svůj vlastní prospěch na úkor druhých, která je doprovázena přesvědčením, že jednotlivci slouží k ospravedlnění a opodstatnění jeho sobeckého a zlomyslného chování“.
Osoby, které v testech dosahují vysokého skóre, se podle dané teorie snaží dosáhnout svých cílů za každou cenu, i kdyby tím měly ublížit jiným lidem. A v ojedinělých případech se dokonce ukazuje, že jejích cílem je právě to – ublížit druhým.
Pomocí D-faktoru dokážou psychologové poměrně přesně určit, že tyto „temné osoby“ jsou ochotné pomoci druhým pouze tehdy, když dokážou najisto odhadnout, že jim z toho vyplyne nějaký užitek.
Jinými slovy, musí najisto vědět, že tím něco získají – jinak o tom nebudou vůbec uvažovat.
Podobně jako měříme inteligenci můžeme měřit také zlomyslnost
Vědci, kteří provedli daný psychologický výzkum, na jehož základě zformulovali psychologickou „teorii temné osobnosti“, působí v Německu na univerzitě Ulm, na Univerzitě Koblenz-Landau a také v Dánsku na Univerzitě v Kodani.
Tvrdí, že zlomyslnost je možné měřit stejně jako inteligenci (více ZDE…).
Vycházejí z teorie o lidské inteligenci, jejímž autorem je anglický psycholog, Charles Spearman. Ten ve své teorii dokázal, že faktor obecné inteligence opravdu existuje. V psychologii se označuje jako G-faktor.
Koncepce G-faktor vypovídá o tom, že osoby, které dosahují vyššího počtu bodů v jednom typu inteligenčních testů, vždy a bez výjimky dosahují vyššího počtu bodů i v jiných typech inteligenčních testů.
Přední americký psycholog jménem Scott Barry Kaufman, v rozhovoru pro vědecký magazín Scientific American, vysvětluje G-faktor následovně:
„Analogie mezi G-faktorem a D-faktorem je vskutku výstižná. Ačkoliv existují určité rozdíly, řekněme mezi verbální inteligencí, vizuálně-prostorovou inteligencí anebo emoční inteligencí (tzn. jednotlivci mohou být obdařeni jedním typem inteligence více a druhým méně), osoby, které dosahují vyššího počtu bodů v jednom typu inteligenčních testů, mají tendenci dosahovat vyššího počtu bodů i v ostatních typech inteligenčních testů.“
Tyto psychologické zákonitosti platí obdobně i pro D-faktor.
V rámci čtyř velkých vědeckých experimentů tým psychologů provedl až devět různých testů, díky nimž se podařilo identifikovat hlavní, opakující se atributy D-faktoru.
Výsledky ukazují, že u osob s vysokým počtem bodů v D-faktoru se opakovaně objevovalo devět osobnostních rysů.
O těchto devíti vlastnostech, které se u lidí s temnou osobností pravděpodobně vyskytují, si řekneme o chvíli.
Ale ještě předtím stojí za připomenutí, že pokud u nějaké osoby zpozorujeme jeden z následujících rysů temné osobnosti, časem se u ní projeví i další, pokud ne rovnou všechny.
Devět osobnostních rysů, které jsou podle teorie temné osobnosti příznačné pro „špatné lidi“
Zmíněný D-faktor tedy určujeme na základě těchto devíti temných osobnostních rysů, které psychologové definovali následovně:
Egoismus – přílišné zaměřování pozornosti na vlastní požitky anebo prospěch, které jdou na úkor každodenního dobra společnosti.
Machiavellismus – sklony k manipulaci, plochost až absence emocí vůči druhým, vnímání mezilidských vztahů jen přes strategickou vypočítavost.
Zbavování se morálky a odpovědnosti – celková myšlenková orientace jedince ve světě, která se od orientace druhých lidí liší v tom, že u něho podporuje myšlení směřující k neetickému a nemorálnímu chování.
Narcismus – posílení ega je prvořadým motivem, který proniká celým myšlením a jednáním dané osoby. Více na toto téma si můžete přečíst v tomto článku.
Pocit vlastní důležitosti – stálý a pronikavý pocit osoby, že si zaslouží více než jiní anebo je k něčemu oprávněna.
Psychopatie – absence některých emocí (tj. citová povrchnost) a nedostatek sebeovládání (tj. impulzivnost). Více na toto téma si můžete přečíst v tomto článku.
Sadismus – ponižování druhých, dlouhodobé a opakované projevy krutého anebo ponižujícího chování vůči druhým, úmyslné zapříčinění fyzické, sexuální anebo psychologické bolesti a utrpení druhým lidem za účelem prosazení vlastní moci a dominance, anebo za účelem slasti a potěšení.
Egoismus a sebestřednost – účelová snaha o získání společensky uznávaných hodnot, např. materiálních statků, společenského postavení, uznání, akademického anebo profesionálního úspěchu a štěstí.
Vzdorovitost – rozhodování, kterým má osoba v úmyslu uškodit druhým a vůbec se nevyhýbá možnosti, že by jím mohla uškodit i sobě.
Svůj záměr uškodit může provést ve společenské, finanční anebo fyzické rovině, nebo i v podobě záměrného způsobovaní komplikací a nepohodlí.
A teď je řada na vás – troufáte si zjistit, jakého skóre v D-faktoru dosahujete?
Během čtení předešlých řádků jste možná začali uvažovat nad tím, zda se u vás náhodou neprojevuje D-faktor, a pokud ano, do jaké míry.
Pro tento účel existuje test, díky kterému můžeme rychle určit, v jakém bodě na škále D-faktoru se nacházíme.
Psychologové ho zkoncipovali tak, že po přečtení devíti výroků, z nichž test sestává, budeme umět rychle a spolehlivě určit, jak na tom jsme.
Přečtěte si výroky v níže uvedeném testu a všímejte si své vnitřní reakce – můžete říct, že s těmito výroky plně souhlasíte, nebo ne?
Pokud máte pocit, že se opravdu dokážete ztotožnit pouze s jedním z uvedených výroků, znamená to, že je nízká pravděpodobnost, že byste dosáhli vysokého skóre v D-faktoru.
Nicméně, pokud se silně ztotožňujete se všemi devíti výroky, počet bodů, kterých byste dosáhli v hodnocení D-faktoru, by byl pravděpodobně velmi vysoký.
A tady je již devět zmíněných výroků:
1. Jen velmi těžko dosáhnu úspěchu, pokud občas nepoužiji malou lež, fígl anebo si nepomůžu nějakým jiným způsobem.
2. K dosažení svého záměru rád/a používám chytrou a promyšlenou manipulaci.
3. Když se ostatní k někomu nechovají dobře, nejspíš za tím bude to, že dotyčná osoba se musela dopustit něčeho špatného, čímž si toto špatné zacházení zasluhuje.
4. Vím, že jsem výjimečný/á, protože mi to všichni pořád říkají.
5. Celkem upřímně mám pocit, že si zasloužím více než druzí lidé.
6. Jsem ochoten/a říct cokoliv, jen abych dostal/a to, co chci.
7. Ubližovat druhým by mohlo být docela vzrušující.
8. Pokusím se udělat vše pro to, aby se druzí lidé dozvěděli o mém úspěchu.
9. Sám/sama jsem ochoten/a podstoupit trochu utrpení, pokud odměnou bude vidět, jak druzí dostávají trest, který si zaslouží.
Zdroj: ideapod.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz
Napsat komentář