To, proč nás někdo přitahuje, má jiný důvod, než bychom si mysleli

Uprostřed davu lidí spatříme ženu nebo muže a najednou máme pocit jako by nás k ní nebo k němu přitahoval vír nespoutané energie.

V momentě, kdy potkáme naši „spřízněnou duši“, to cítíme celou naší bytostí – máme motýly v břiše, klepou se nám ruce i nohy, máme pocit, že nám každou chvíli vybuchne mozek.

Podobné pocity zaplavují celé naše tělo, cítíme vnitřní chvění. V této chvíli si myslíme, že tento pocit „lásky“ je tak skutečný a čistý, že se mu nic nevyrovná.

Přestože máme částečně pravdu, za vzájemnou přitažlivostí se skrývá podstatně více.

V čem spočívá tajemství přitažlivosti

Na základě výzkumů, které provedli Jung, Freud a jiní psychologové, náš výběr partnera či partnerky je podmíněný obrazem, který jsme si vytvořili a poskládali ještě v raném dětství.

Tento obraz představuje osobu, která se v našem dětství o nás starala nejvíce, nebo osobu, na kterou jsme nejvíce spoléhali.

V našem útlém věku jsme byli na těchto osobách zcela závislí, ale z důvodu jejich křehkosti, nedokonalosti nebo ignorance se při naší výchově dopustily i nějakých chyb.

Naši blízcí mohli být například nedostupní, panovační, vyčítaví nebo dokonce krutí. V tom lepším případě nás zase mohla vychovávat osoba, která byla milující, citlivá, trpělivá a která nám byla oporou.

Nebo jsme také mohli zažít kombinaci více těchto osobnostních rysů, a to už od momentů, kdy jsme byli teprve v děloze, až do věku přibližně tří až pěti let. Právě v tomto období se utváří naše představa o světě a lásce.

Hluboká a silná romantická přitažlivost, kterou už jako dospělí pociťujeme k jiné osobě, je jen podvědomou touhou uzdravit naše rány, které nám zůstali z raného dětství.

Na vědomé úrovni si přejeme zažít euforii a všechny věci, které s sebou přináší poněkud idealizovaná romantická láska. Poněkud idealizovaná romantická láska (více ZDE) je taková, do které všichni tak snadno padáme v počátečních fázích vztahu.

V těchto fázích vztahu máme našeho romantického partnera silně zidealizovaného, ​​stále o něm sníme a zahrnujeme ho naší láskou.

Avšak v našem podvědomí se nacházejí hlubší potřeby, které doslova křičí a vyžadují naši pozornost. Tyto hlubší potřeby se projevují způsobem, který nazýváme „imago shoda“.

Imago je část podvědomé mysli, která se chová velmi podobně jako dítě, u kterého bylo na začátku imago vytvořeno.

Podvědomá mysl se projevuje zejména touhami a emocemi. Zcela ignoruje rozum. Chce, co chce, a hází do větru všechny společenské normy, slušnost, soucit a ostatní důležité vlastnosti lidského chování.

Podvědomá mysl pracuje jako biologický počítač, ve kterém jsou uloženy všechny naše vzpomínky. Patří sem také události, které se nám přihodily v úplně raném dětství – z tohoto důvodu se možná nezaznamenaly do naší vědomé paměti.

Některé představy o sobě samých, které nám nedávají žádný smysl, se často vytváří právě v našem podvědomí na základě našich zcela prvních vzpomínek.

Někteří lidé se dokonce domnívají, že jsme si tyto podvědomé představy přinesli z minulých životů (více ZDE).

První fáze lásky – chemický experiment

V prvních fázích lásky se cítíme, jako bychom byli v rodině „mazlíčky“, a to i přesto, že v dětství s námi až tak dobře nezacházeli.

Noradrenalin, dopamin, fenyletylamin a jiné neurochemické látky doslova změní náš organismus v jeden chemický experiment – naše tělo je zaplaveno hezkými látkami a projevuje se to tím, že se nám potí dlaně, máme „motýly v břiše“ a srdce nám bije jako o závod.

Tato „euforie“, kterou pociťujeme v počátečních stádiích lásky, je nezbytná k tomu, abychom se dokázali zcela odevzdat někomu, kdo může vyléčit naše nejhlubší rány. A naše podvědomá mysl ví přesně, kdo to je.

Když láska začíná všednět a začíná nás nudit až otravovat, vstupujeme do druhé fáze lásky, která se stává „bojem“. Je důležité si uvědomit, že toto období má být jen přechodné období.

Pokud jste ve vztahu s někým, kdo vás ponižuje, ignoruje, je citově nedostupný (více ZDE), není do vás opravdu zamilovaný nebo vám už nevěnuje výjimečnou pozornost, vždy je tady ještě mnoho jiných lidí, kteří budou mít o vás větší zájem. Je čas jednat.

Z nějakého důvodu tato osoba není ta, která vám pomůže dokončit uzdravení, které potřebujete, abyste mohli zažít opravdovou, pravou lásku.

Tato osoba nám dokonce mohla ublížit stejně, jako nám ublížili kdysi, takže jsme si díky ní začali ještě jasněji uvědomovat naši ránu a potřebu ji uzdravit. Nebude to proto tato osoba, se kterou zažijeme změnu.

V první fázi lásky zažíváme stav vysoké bdělosti a jasnosti vědomí. Podle toho, co víme, tento stav se nejvíce přibližuje stavu duševního blaha – a je to úžasný pocit!

Obr. 1: První fáze lásky je plná vášně, euforie a smyslnosti. Obraz: „Vášeň“, olejomalba, autor Leonid Afremov

Druhá fáze lásky – boj o moc

Druhá fáze lásky má podobné znaky jako první fáze. Na rozdíl od pocitu vzrušení a euforie se můžeme cítit být nechtění a nemilovaní, protože si začneme uvědomovat, že náš partner nenaplňuje všechny naše emocionální potřeby (více ZDE).

Nakonec se však naučíme, jak dosáhnout naplnění těchto potřeb jemnějším, soucitnějším způsobem. Ve druhé fázi lásky to často probíhá následovně:

• On nebo ona se necítí doopravdy milovaní, a proto se začnou jeden druhému vzdalovat, nebo se začnou jeden před druhým uzavírat.
• Jeden z partnerů se cítí být opuštěný a dává to najevo.
• Někdo může hodně plakat, jiný zas může často křičet.
• Výmluvy a obviňování jsou na denním pořádku.
• Máme sklon vidět v našem partnerovi jen negativa a zapomínáme na všechna pozitiva.
• Místo povznesených pocitů a pocitů štěstí pociťujeme zklamání a beznaděj.
• Všechno nám jde na nervy (a máme pocit, že to tak má být!).
• Ve vztahu chybí skutečné spojení.
• Může docházet k výbušným bojům a usmířením.
• Ve druhé fázi lásky budou oba partneři pravděpodobně pociťovat mírnou, ale neustálou úzkost a bolest, protože se u nich opakují vzorce emocionálního chování z jejich dětství.

Je důležité si uvědomit, že tato fáze se skončí. Mnoho vztahů však tuto fázi nepřekoná, protože nepochopí její důležitost a nezbytnost.

Druhá fáze lásky slouží k tomu, aby naše Vyšší Já udělalo jednu ze dvou věcí: Buď vztah ukončíme a s partnerem se rozejdeme, nebo náš vztah postoupí do další fáze.

Třetí fáze – pravá láska

Když jsme už vyčerpaní ze všech těch bojů našeho zraněného nitra, můžeme se rozhodnout, že „to vzdáme“.

Možná se však rozhodneme posunout náš vztah na vyšší, uvědomělou úroveň.

Uvědomělá láska není založena na bláznivé chemii či neustálých bojích. Nezná emocionální odloučení či neustále natahování se ve snaze umlčet, donutit či přesvědčit partnera, aby nám dal to, co potřebujeme, abychom se cítili být milovaní.

Místo toho jsme se naučili růst. Naučili jsme se lepší způsoby, jak vyjádřit naše potřeby, naše pocity opuštěnosti, odmítnutí či strachu.

Oba partneři si začínají uvědomovat, v jaké míře se podílejí na chování toho druhého, začínají si uvědomovat následky svých činů. Místo síly, manipulace či stěžování si, se začínají otevírat sobě navzájem a dávat partnerovi tolik lásky, kolik potřebuje.

Místo snahy o naplnění jen svých potřeb se začnou opravdu zajímat o toho druhého a podporovat jej. A v tomto procesu se začne dít velká změna.

Začínáme se zbavovat obranného mechanismu, který jsme si vytvořili jako nástroj přežití ještě v dětství, když nás zranili (více ZDE). Začínáme se otevírat skutečné intimnosti – tělesně, emocionálně, sexuálně a duchovně.

Můžeme začít pociťovat, že jsme naživu a naplnění.

Naše tělo je zaplaveno podobnou směsí chemikálií jako v první fázi lásky, kterou pociťují mistři meditace soucitu.

Podobně jako buddhistický mnich i my začneme reagovat novým, odlišným způsobem na „zatáčky a překážky“ v životě. Náš mozek se stává pružnějším, můžeme dokonce začít pociťovat zlepšení imunitního systému a lepší činnost nervové soustavy.

Nejsme již ve stavu „boj nebo útěk“, a přestože se stále objeví nějaké problémy či překážky, bereme na sebe plnou odpovědnost za vše, co se přihodí v našem životě.

Tímto způsobem stoupáme stále výš na cestě lásky.

Obr. 2: Třetí fáze lásky je podobná soucitu.

Autorkou článku je Christina Sarich

O autorce:

Christina Sarich je hudebnice, jogínka, filantropka a spisovatelka na volné noze, která věnuje hodně času studiu osobností, jakými jsou Lao-c’, Paramahansa Yogananda, Rob Brezsny, Miles Davis a Tom Robins.

Své poznatky pak zprostředkovává v zajímavé podobě čtenářům, kteří jsou na cestě za „probuzením“ a chtějí „vidět větší souvislosti“. Její blog nese název Yoga for the New World (Jóga pro nový svět), její nejnovější kniha se jmenuje Pharma Sutra: Healing The Body And Mind Through The Art Of Yoga (Farma sutra: léčení těla a mysli pomocí umění jógy).

Zpracovala: Mocvědomí.cz