Zkusme si položit otázku: Jak často ve svém každodenním životě používáme plasty? Pokud bychom sebe sama porovnali s průměrným konzumentem, naše odpověď by pravděpodobně zněla „každý den“.
Ano, výrobky, které jsou vyrobeny z plastu nebo baleny v plastovém obalu, jsou velmi praktické – a levné. Nicméně plast, umělý materiál, jehož producentem je jen člověk, způsobuje svou přítomností v životním prostředí hotovou spoušť.
Nemusíme využívat naši představivost. Pokud si chceme tento fakt plně uvědomit, stačí, když se podíváme na fotografie z okolí honduraského ostrova Roatán, které již v roce 2017 zachytila fotografka Caroline Powers.
Na fotografiích, které se nacházejí níže v tomto článku, můžeme vidět moře, které se nachází v bezprostřední blízkosti ostrova, který se běžně spojuje s idylickou představou ráje.
Tato idylická představa však byla v průběhu posledních let zcela vytlačena smutnou realitou plastového odpadu v oceánu. Moře, které bylo ještě nedávno průzračné a ledově modré, je dnes značně znečištěné a plave v něm odpad.
Fotografka Caroline Powers s týmem potápěčů se lodí „přebrodila“ přes více než 8 kilometrů dlouhý pás odpadu plovoucího na hladině.
V nejužším místě bylo toto „plastové moře“ široké přibližně 3,2 kilometru, a tudíž ve většině míst i širší. V tomto odpadu se našly takové předměty jako děravé fotbalové míče, plastové láhve od limonád, zubní kartáčky, boty či dokonce části z televizorů.
Caroline Powers se ve své emailové zprávě vyjádřila, že obviňovat Honduras za vznik této „plastové řeky“ podél pobřeží by bylo čistým pokrytectvím.
Poukázala na to, že průměrný konzument v každém státě, z každého koutu země, vede neudržitelný způsob života. Velkou chybou je, že jsme si vytvořili zvyk vyhazovat i ty věci či použité výrobky, které bylo možné ještě znovu použít, případně prodat, recyklovat či jednoduše opravit.
To, co by se mělo v první řadě změnit, je naše myšlení. Tyto fotografie, které obletěly celý svět, nabádají konzumenty k tomu, aby přehodnotili svůj způsob života a nároky, které kladou na životní prostředí.
Okamžitě poté, co Caroline Powers udělala fotografie, je zveřejnila na sociálních sítích a připojila k nim prosbu o pomoc:
„TOTO SE MUSÍ SKONČIT. Přemýšlejme nad tím, jak vedeme svůj každodenní život,“ napsala na Facebooku.
„Vzpomeňte si například, do čeho vám bylo naposledy zabaleno jídlo, když jste se rozhodli, že nebudete jíst v restauraci, ale vezmete si ho s sebou. Do jakého obalu vám byl naposledy zabalen fastfood, který jste si dali ve městě na ulici?“
„Obal byl vyroben nejspíše z polystyrenu, přiložili vám k němu plastový příbor a celé to zabalili do plastové tašky. A co smetí? Stále ho házíte do plastových pytlů na odpadky?“ pokračuje Caroline Powers.
„A co plastové láhve od limonád nebo zavírací plastové ZIP sáčky? Nebo plastové obaly na potraviny? Nebo toaletní papír – stále kupujete takový, který je balen v plastovém, a ne v papírovém obalu?
V potravinách a hypermarketech najdeme ovoce a zeleninu, které jsou baleny v plastových síťkách – stále je kupujete?“
Caroline Powers je aktivistkou a jejím cílem je zvyšování povědomí veřejnosti o znečištění světových oceánů.
Z tohoto důvodu se Caroline Powers vzdala jakéhokoliv honoráře za poskytnutí fotografií a místo toho požádala některé zpravodajské televizní společnosti a vydavatele novin, aby uskutečnily dobročinnou sbírku na pomoc národnímu mořskému parku Islas de la Bahía, jehož součástí je i ostrov Roatan.
„Roatan Marine Park je naše místní nezisková organizace, která rozběhla již několik záchranných programů, včetně anti-plastové kampaně nebo vzdělávacích programů o ochraně životního prostředí,“ píše Caroline ve své emailové zprávě.
A zároveň vyzývá čtenáře tohoto příběhu o poskytnutí jakýchkoli dobrovolných příspěvků do místních neziskových organizací, které se zasazují o ochranu životního prostředí před znečištěním plastovým odpadem, jakož i ochranu mořského života.
„Když na vlastní oči vidíte, že něco, co hluboce milujete, se dusí a pomalu umírá pod tíhou lidmi vyprodukovaného odpadu, je to velmi skličující,“ vyjádřila se Caroline Powers pro britský deník The Telegraph.
„Je to problém, který se týká všech, i těch zemí, které jsou mezi vyspělými zeměmi na prvních příčkách.“
A co si o tom myslíte vy?
Zdroj: truththeory.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz
Plast” producentem je jen člověk”. To je správně napsáno. Akorát ne každý člověk. Jen ten, co plasty produkuje a prodává, ten by měl mít zároveň metodu jejich likvidace po použití, aby tyto neničili přírodu.
Konečný spotřebitel, který použité plasty dá do kontejneru na ně určeného, dál přece nic neovlivní.
Jedná se o divný system, nezodpovědný systém počínaje výrobci.
Naprosto souhlasím, výrobce který prodává v plastech by měl platit ekologickou daň která by byla použita na případné likvidace. Naopak výrobce jehož výrobky budou ve skle či papíru. by dostal menší dotace. Mléko, jogurty, dzusy, vše bylo ve skle, pokud pivo a některé druhy limonád se pořád prodávají ve skle, pak to určitě pro výrobce nepřináší žádné vyšší náklady. Člověk si koupí jídlo a vyprodukuje víc plastu než mu to přineslo užitku. Kdysi byla hádanka, ” čím víc toho sníš tím víc toho máš, co to je?? Pamatujete odpověď??? Byly to ořechy. Dnes je odpověď jednodušší prostě “Jídlo “….
Jen se snažím přijít na to, co bylo za minulého režimu špatně na skleněných vratných lahvích ?
Proč se nedávají nákupy do papírových tašek nebo pytlů a co bylo špatně na síťovkách a plátěných taškách ?
Proč je většina potravin balená do plastových obalů ve kterých jsou další plastové obaly ?
Proč ……………..?
A v neposlední řadě proč vlády řeší hovadiny a ne věci které mohou ovlivnit a pravděpodobně ovlivní samotnou existenci lidstva ?