Vědci odhalili podobnosti mezi lidským mozkem a vesmírem

Když přemýšlíme o vesmíru, obvykle nemáme tendenci spojovat ho s vlastní myslí. A možná bychom měli.

Podle nedávné studie má lidský mozek a vesmír něco společného. I když je vesmír mnohem větší než jakýkoliv lidský mozek, jsou mezi nimi určité podobnosti.

Struktury, které vytváří, vypadají podobně. To znamená, že se na první pohled od sebe moc neliší.

Výzkum publikovaný v časopise Frontiers in Physics se věnuje jasným podobnostem mezi neuronovou sítí a vesmírnou sítí galaxií.

Vím, že to může znít šíleně, ale pokud jste se někdy dívali na snímky různých částí vesmíru a snímky různých částí mozku, možná jste si té podobnosti všimli.

Podívejte se na obrázek níže.

Obr. 1: Mozková buňka a vesmír

Upřímně řečeno, ta podobnost je velkou záhadou.

Oba typy struktur se liší velikostí o celých 27 řádů (to je miliarda miliard miliard). Výsledky však naznačují, že zatímco fyzikální procesy, které řídí strukturu vesmíru a strukturu lidského mozku, jsou extrémně odlišné, mohou mít za následek podobnou úroveň složitosti a sebeorganizace.

Lidský mozek má kolem 69 miliard neuronů, pozorovatelná vesmírná síť obsahuje více než 100 miliard galaxií. Neurony tvoří asi třicet procent hmoty mozku stejně jako na galaxie připadá třicet procent vesmíru (více ZDE…).

A galaxie i neurony se nacházejí mezi vlákny.

Zbylých sedmdesát procent tvoří složky, které hrají zjevně pasivní roli: jedná se o vodu v případě mozku a temné energie v případě vesmíru.

Vědci porovnali simulace kosmické sítě s částmi mozkové kůry a mozečku. Hledali podobnosti v kolísání hustoty hmoty mezi mozkem a kosmickou sítí.

A zjistili, že relativní rozdělení fluktuací v obou systémech bylo neuvěřitelně podobné.

Vesmír může ukládat informace do paměti stejně jako je tomu v případě mozku

„Vypočítali jsme spektrální hustotu obou systémů. Jde o techniku, která se v kosmologii používá ke studiu prostorového rozložení galaxií,“ vysvětluje astrofyzik Franco Vazza.

„Naše analýza ukázala, že fluktuace v neuronové síti mozku na stupnici od 1 mikrometru do 0,1 milimetru sleduje stejný postup distribuce hmoty v kosmickém pásu, ale samozřejmě ve větším měřítku – od 5 na 500 milionů světelných let.“

Oba vědci také vypočítali některé parametry charakterizující jak neuronovou síť, tak kosmický pás: průměrný počet vláken připojených ke každému uzlu a tendenci shlukovat spojení kolem centrálních uzlů.

„Strukturální parametry opět identifikovaly neočekávané úrovně shody. Pravděpodobně se konektivita v těchto dvou sítích vyvíjí podle podobných fyzikálních principů, a to i přes výrazný a zjevný rozdíl mezi fyzickými silami regulujícími galaxie a neurony,“ dodává neurochirurg Alberto Feletti.

„Tyto dvě složité sítě vykazují více podobností než ty, které sdílí vesmírná síť s nějakou galaxií nebo neuronovou sítí a vnitřkem neuronového těla.“