V jednom nedávném výzkumu, který byl proveden na Chicagské univerzitě, byla zkoumána a také potvrzena souvislost mezi nereligiózní výchovou a rozvojem vlídnosti, ohleduplnosti a empatie.
Uvedený výzkum potvrzuje, že v chování dětí, které byly vychovávány bez náboženských vlivů, je možné opravdu pozorovat nejen větší míru ohleduplnosti anebo vlídnosti, ale také empatičtější přístup k druhým.
Ačkoliv běžně přijímaná a rozšířená představa je ta, že náboženství a přesvědčení o existenci vyšší moci vedou při výchově k lepším výsledkům, zdá se, že výsledky výzkumu říkají přesný opak.
Profesor Jean Decety se svým týmem spolupracovníků analyzovali chování dětí a způsob, jakým vnímají druhé. Tato analýza byla provedena na několika skupinách dětí ze šesti různých zemí.
Jakou roli hraje víra ve výchově dětí
Vědce zajímala ochota dětí podělit se s druhými, jejich sklon a podvědomý návyk soudit druhé nebo trestat druhé za špatné chování (více ZDE…).
„Celkově bychom to mohli shrnout tak, že zjištění z našeho výzkumu jsou v protikladu s běžně rozšířenou představou, podle níž děti z nábožensky založených rodin prokazují větší míru altruismu a ohleduplnosti vůči druhým.
Tato běžně rozšířená představa se jeví jako logická, ale skutečnost nám ukazuje něco jiného,“ vysvětlují autoři studie s názvem Negativní vztah mezi zbožností a altruismem u dětí z celého světa (The Negative Association Between Religiousness and Children’s Altruism Across the World).
„Hlavním záměrem našeho výzkumu bylo prozkoumat, zda je náboženství ve výchově nezbytným předpokladem pro optimální rozvoj morálních kvalit.
Zjištění našeho výzkumu se přiklánějí k myšlence, že sekularizace morálky ve výchově nejenže nevede k oslabení vlídnosti, ohleduplnosti a laskavosti, ale naopak vede k prohloubení těchto vlastností.“
V jednom experimentu vědci nabídli dětem bonbóny. Každé dítě si mohlo vzít jeden, ale vědci je upozornili, že bonbonů není dost na to, aby vyšlo pro každého.
Vědci následně pozorovali, které děti byly ochotnější podělit se o bonbony. V dalším experimentu dětem pustili film, ve kterém děti do sebe strkaly a bily se. Tímto experimentem se chtěli dozvědět, jak budou děti reagovat na film.
A zjištění získaná těmito experimenty jsou docela zajímavá. Jedno z nich mluví o tom, že „religiozita ve výchově podněcuje děti k tomu, aby trestaly druhé“. Také se ukázalo, že „děti z nábožensky založených rodin mnohem častěji soudí druhé za jejich skutky“.
Ve velkém anglickém slovníku Oxford English Dictionary je pojem „altruismus“ definován jako „nesobecké a nezištné chování v zájmu dobra druhých“.
Nicméně tato definice altruismu, podle níž je jeho podstatou nezištnost a nesobeckost, již delší dobu vrtá v hlavě více vědcům a myslitelům.
Například ve známé knize Sobecký gen (The Selfish Gene) z roku 1976 od stejně známého anglického autora, popularizátora vědy a ateistu, Richarda Dawkinse, se setkáváme s myšlenkou, že motivačním faktorem pro altruismus z pohledu genetiky je právě zištnost, možná až sobectví (více ZDE…).
V této oblasti bude potřeba provést řadu dalších výzkumů a experimentů, ale jedno je jisté – výše zmíněný výzkum jednoznačně potvrdil souvislost mezi altruismem a absencí náboženských vlivů při výchově.
Profesor Jean Decety navíc dodává:
„Bylo by jistě zajímavé, kdyby byly v budoucnu provedeny další, podrobnější výzkumy v této oblasti. Jen doufáme, že zatím se nám jakžtakž povedlo vyvrátit mylnou představu, podle níž je prý náboženská etika a priori lepší než etika vycházející ze sekulárního světonázoru.
Domníváme se, že lidé z celého světa, ať už se hlásí k nějakému náboženství, nebo ne, se ve svých každodenních životech řídí podobnými etickými zásadami, ačkoliv je mohou vyjadřovat trochu jinak, a to v závislosti na jejich kulturně podmíněném světonázoru.“
Zpracovala: Mocvedomi.cz
Tímto článkem se utvrzuji, že co platí v Americe neplatí v postkomunistické zemi, kde existuje letitý pěstovaný nucený ateizmus vlastně převrácený ve zvláštní nihilizmus, duševní a duchovní vyprahlost a tápání… Z toho může vzejít zcela zvrácený pojem hodnot (u nás v této době bohužel bují) který se v rodinách potom lehce přenáší i na děti. A ty klady, co vy vyvyšujete jsou u nás spíše se záporným znaménkem. V mnohých rodinách je absence altruismu a slušnost je synonymem slabosti…
Není divu. Každý, kdo koná dobro pro odměnu, tedy i křesťani, protože ti tajně v srdíčku doufají nebo přímo očekávají odměnu na nebesích, mají daleko k ryzím morálním hodnotám, kdy člověk dělá věci dobře prostě proto, že z toho má dobrý pocit když dá dobro někomu jinému. A ne pro království nebeské, případně berberské. Je mnohem čistší a upřímnější udělat dobro bez myšlenky na odměnu než s tím, že mi to jednou nějaký pánbíček všechno spočítá a podtrhne.
Vy jste moji odpověď buď nečetl (a to asi ani ten článek do konce), nebo nepochopil. Nemluvímo křesťansky založených dětech, ale stejně jako v článku o ateistických. Článek je divný.
To je spíš přání ateistů, než výzkum. Na světě je ve skutečnosti více jak 80% nábožensky založených lidí. Navíc duchovní vedení spíš naopak prohlubuje sounáležitost. Tenhle článek je fakt divný. Stačí se podívat do nedávné historie co dělali ateisti nábožensky založeným lidem, filozofům etc. Když vidím ateisty a poslouchám jejich dogmatické názory co se týče rasy, společenského postavení, státu a jiné, tak ta studie vážně nevychází. Ještě poslední bod. Ateismus krom pár severských zemích je spíše v silně totalitních státech, tak nevím kde vzorek vzali. Ale asi jen na papíře, když asi netuší jak to v nábožensky založených rodinách chodí.