Všichni víme, že jednou zemřeme, protože je to něco, co nám vštěpovali již od narození. Podle všech vesmírných zákonů je to však nemožné.
Einsteinova teorie uvádí, že „energie nemůže být vytvořena nebo zničena, může být pouze změněna z jedné formy na jinou“.
Dr. Robert Lanza nedávno prohlásil, že nic takového jako smrt neexistuje, a podle teorie biocentrismu se jedná pouze o iluzi, kterou vytváří naše mysl – určitý typ energie, co se po smrti uvolní.
Myslí se pod ní naše vědomí. Když fyzické tělo zemře, duše přejde do paralelního světa, ve kterém bude nadále existovat.
Jak dále uvádí:
„Existuje nekonečný počet vesmírů a všechno, co se může stát, se někde stane, což znamená, že smrt je v zásadě nemožná.“
Potvrzuje to i Einsteinova teorie, podle níž vědomí po naší smrti dále existuje v paralelním vesmíru.
Co je skutečná realita?
Vše, co vidíme kolem, a každá zkušenost, kterou máme, představuje obrovskou spirálu informací, které se vyskytují v našich myslích, čase a prostoru. Jsou to jen nástroje, které používáme k tomu, abychom dali všechno dohromady.
Pokud své vnímání prostoru a času posuneme mimo rovnici, naše představa smrti na takovém místě pravděpodobně nemůže existovat – jak uvádí biocentrismus.
Odpověď je jednoduchá. Realita je představa, kterou si vytváříme výhradně ze svého vědomí.
Pokud existují nekonečné paralelní vesmíry, které jsou symbiotické s naší vlastní paralelou, není žádný důvod, proč by energie prostřednictvím síly našeho vědomí nepokračovala dál.
Na první pohled se to může jevit jako neuvěřitelné, ale poslední výzkum ukazuje, že přesně to se po smrti děje.
Studie lidského vědomí rozhodně není novou záležitostí. Sahá až do období Egyptské říše a dodnes zůstává jednou z největších záhad v historii vědy.
Je důležité pochopit, že bez vědomí neexistuje vůbec nic. To, co vidíme, je pouze dojem.
Prostor a čas jsou jen nástroje pro měření abstraktních a konkrétních věcí, pomocí kterých dává naše vědomí všechno dohromady. A těla slouží k pouhému ukládání informací.
A pokud skutečně existují nekonečné paralelní vesmíry, jeden z nich musí být i nadčasový, uzavřený… místo, kde smrt neexistuje a naše vědomí může žít navěky.
Zpracovala: Mocvědomí.cz
Jednotný výklad vědeckého a náboženského vnímání světa – http://miloslav7.blogspot.cz/2015/12/jednotny-vyklad-vedeckeho-nabozenskeho.html
…Dalo by se říci, že i přes všechnu tu energii v paralerním vesmíru, stále umřeme. Smrtí postižení lidé dnes nazíváme ty, co nežijí (o významu smrti by se dalo polemizovat, ale to bych odbočoval). Je sice hezké, že bude naše vědomí poletovat někde v obláčcích, ale budeme skutečně žít? Je myslím jasné, že ne.
Stačí si uvědomit každý díl lidského těla, můj prst, moje ruka, má noha, hlava, orgány – mé srdce, můj žaludek, mozek. A pak si zkusit odpovědět na otázku, kde jsem JÁ? A právě to JÁ, by mělo být to, co přežívá smrt fyzického těla a žije dál v duchovním světě.
Vědomí naše bytí je naše duše je nesmrtelná.tělo umře a naše vědomí odchází!
Každý zážitek při klinické smrti je jiný někdo vidí Ježíše někdo vidí Alláha někdo nevidí nic někdo vidí zahradu někdo vidí prostor podobný vesmíru ve kterým jsou nějaké energetické shluky koule takže pokud to není výplod mozku který dokáže přežít a fungovat dokonce víc jak 30 minut po zástavě srdce údajně i víc a je to teda skutečně skutečné tak proč má každý jiné zážitky ??.. jinak mimotělní zážitek není nutně skutečný a ani nutně důkaz,byl experiment který tyto zážitky mimotělné zkoumal testovaný subjekt poslal vše co viděl mimo tělo až na hrneček který tam byl přidán během jeho mimotělní pouti zvláštní co ? Vše staré viděl ale hrneček který tam schválně dali během toho zážitku aby ho neviděl ještě když byl v těle tak ten prostě neviděl ale kdyby byl skutečně mimo tělo měl by ho logicky vidět ne ? Ale ono se u většiny lidí kteří údajně mimotělně cestovali prokázala lež,navíc nemají oči fyzické smysly takže nemůžou vnímat fyzický svět když jsou stále ve fyzickém světě pokud by to byla jiná sféra tak možná můžou jenže problém je že osobnost je tvořena a ovlivňována výchovou mozkem okolními vjemy prostředím no a stejně jako software byl vytvořený v hardware tak i vědomí to tak zřejmě má nebo minimálně alespoň jeho část určitě,stejně jako lucidní snění či spánková paralýza ( myslím ty mosntra ne tu samotnou paralýzu ) není skutečné tak ani mimotělní zážitek není nutně skutečný a dle výzkumů se zjistilo že mozek funguje 30 minut po zástavě srdce u některých jedinců to prý může být i déle je to i individuální.
Musím Vám bohužel odporovat. Já osobně jsem mimotělní zážitek neměla, ale můj manžel ano. Pár týdnů před smrtí byl už jen ležící uzlíček a nemohl vstát z postele. Proto jsem ze skříňky v koupelně vystěhovala jeho domácí a pracovní oblečení a nahradilo ho plenkovými kalhotkami a dalším zdravotnickým materiálem. Vzhledem k tomu, že jen ležel a nikdo mu o tom neřekl, byla pro mne jeho otázka „Proč jsem jeho skříňku vyklidila a oblečení nahradila plenami? “ naprosto šokující. Podobných otázek bylo více. Měli jsme labradora, který přebýval doma a manžel mi sdělil, Víš, že se Bártík v chodbě vykadil? Nebudu se tady dalekosáhle rozepisovat, co vše jsem s manželem během jeho rakovinového čekání na smrt prožívala, ale jedno vím jistě. To, co nazýváme Duše, se v případě zdecimovaného těla, dokáže odpoutat a získat přehled o tom, co se kolem děje a mnohem více. Dokáže komunikovat i s těmi, které zdraví jedinci až na výjimky nevnímají a nevidí.
Je mi to jasné. My křesťané v něco takového věříme normálně. Ale jednou někdo vyjádřil tuto skutečnost pouhou změnou předložky – místo „po“ sdělil „ve“ smrti, z čehož samotného logicky vyplývá, pokud člověk = život a smrt, tak jde o proces, který vlastně nekončí.
Hledám někoho, kdo má zkušenosti s hypnózou a byl by ochoten spolupracovat.