Životní partner nám byl předem vybrán

Životní partner nebo partnerka, spřízněná duše, je nám předem souzena, bez ohledu na to, zda si to uvědomujeme nebo ne.

Na celé věci je však něco mnohem bláznivějšího – naše duše, instinkty a podvědomí už nyní vědí, kdo bude naší polovičkou.

Celý svět a samotný vesmír od samého počátku dobře vědí, kdo je naším životním partnerem. A během svého života se to dozvíme i my. V tom okamžiku budeme cítit, jako bychom se s touto osobou znali už stovky a stovky let.

Ke své spřízněné duši se budeme stále vracet, protože mezi námi existuje silná magnetická přitažlivost, kterou nic a nikdo nezlomí. Takže už teď je pro nás připravený osudový vztah, ačkoliv jsme do něj ještě fakticky nevstoupili.

Zdá se vám to trochu neuvěřitelné? Nuže, jen čtěte dál.

V první řadě vám dáme dobrou radu – nikdy nepodceňujte svůj instinkt, podvědomí a „pocit motýlků v břiše“. Právě ten moc dobře ví, co dělá – je prozíravý a vždy mluví pravdu.

Často však máme sklon ignorovat své instinkty a pocit motýlků v břiše, protože v tom, co nám naznačují, nevidíme žádnou logiku.

A pak si často klademe otázku: „Kde je nějaký hmatatelný důkaz?“

Nemějte obavy – váš pocit motýlků v břiše je mnohem chytřejší, než byste si možná mysleli.

Působení různých sil

Jenže, pokud je na naší straně samotný vesmír, proč všude kolem sebe vidíme tolik rozpadlých, nepovedených vztahů? Protože všechno má svůj čas a své místo. Jak zní citát, všechno se děje z nějakého důvodu.

Neexistuje způsob, jak bychom mohli změnit to, co k nám cítí druhá osoba, nemůžeme nikoho nutit, aby nás miloval. Nemá smysl chtít násilím udržet vztah, který jednoduše nikdy nebude fungovat.

Ve vztahu jsou zapotřebí dva lidé, kteří mají zájem setrvat v tomto vztahu. Když se však pokusíme držet někoho ve vztahu násilím, výsledkem bude vždy jen rozpad vztahu.

Ano, každý z nás prošel nějakým vztahem nebo několika vztahy. Naše minulé vztahy byly nepochybně krásné a úžasné, ale jednoho dne skončily.

A i když jsme se se svou minulou láskou nerozešli v dobrém, tento nepovedený vztah nám posloužil jako cenná životní lekce.

Ukázal nám naše dobré i špatné stránky. Pomohl nám lépe poznat svou osobnost s jejími světlými, ale i stinnými stránkami (více ZDE…).

Ale to nejcennější, co jsme ve svých nepovedených vztazích mohli získat, je klíč k našemu budoucímu životnímu partnerovi – se kterým jsme si souzeni.

Bývalé vztahy nás naučily, co máme dělat, abychom pomohli svému partnerovi stát se silnější osobností. Tolik potřebná rovnováha ve vztahu se odvíjí především od toho, co jsme ochotni mu dát.

Mohli bychom tedy říci, že to nejdůležitější, co jsme se ve svých bývalých vztazích naučili, je, jak si máme se svou polovičkou vzájemně pomáhat, abychom se stali lepšími, silnějšími a čistějšími osobnostmi.

Objevovat sami sebe

Pokud chceme být dobrým partnerem nebo partnerkou, musíme být nejprve upřímní sami k sobě. Měli bychom nejprve poznat sami sebe a akceptovat se takové, jací opravdu jsme, uvnitř i navenek.

Uděláme ještě mnoho chyb, na cestě životem se budeme často potácet a je jisté, že přijdou chvíle, kdy to opravdu pořádně pohnojíme…

Ale dělat chyby je v samotné povaze člověka, toho vznešeného tvora, který se protlouká životem.

Po všech těch pádech jsme se znovu postavili na nohy. Hledali jsme světlo na konci dlouhého a temného tunelu. A to světlo (více ZDE…) jsme i našli.

Na cestě životem se vždy nevyhnutelně dopracujeme k nějakým výsledkům – je rozumné, když je akceptujeme, a pak se od nich odrazíme.

Celý tento životní proces se nazývá duchovní hledání.

Řídit se v životě srdcem

Když v životě nakonec dosáhneme bodu, kdy bezvýhradně akceptujeme sami sebe, bude to znamenat, že nasloucháme hlasu svého srdce a podle něj také žijeme.

Životním partnerem nebo partnerkou pak může být jedině ten, kdo se také řídí hlasem svého srdce. Výsledkem je vztah, jehož základem není strach, ale vzájemná podpora obou.

Možná v rozporu se stále přetrvávajícími představami, ve skutečném, fungujícím vztahu není nic divného na tom, ​​když naše polovička půjde s přáteli do města, baru, restaurace, na víno; zahrát si s kamarády fotbal; zažije ruch a krásu velkoměsta; setká se s mnoha lidmi a my zůstaneme doma dívat se na televizi nebo budeme v posteli s nějakou dobrou knihou.

A nakonec stihneme přečíst možná i polovinu té úžasné knihy nebo si pustíme všechny díly svého oblíbeného televizního programu.

Ať už jsme se rozhodli trávit večerní čas jakkoliv, nemusíme se bát o svůj vztah, protože partnerovi nebo partnerce plně důvěřujeme.

Naše polovička může často cestovat sama nebo může žít aktivnějším společenským životem, ale pro náš vztah to nepředstavuje žádný problém. Vládne v něm pocit bezpečí a klidu, protože jeden druhému důvěřujeme.

Vzájemná důvěra je pro jakýkoliv prosperující vztah nejenže prospěšná, ale lépe řečeno, je jednou z jeho základních podmínek. Když si s partnerem nebo partnerkou důvěřujeme, do našeho vztahu přineseme pocity klidu a útulnosti.

Zároveň si začneme lépe uvědomovat a respektovat prostor, který nám poskytuje, a také prostor, který poskytujeme my jemu. Určitá míra svobody mezi partnery nemůže uškodit žádnému vztahu, který je založený na pravé lásce (více ZDE…).

Právě naopak – udržování odstupu vztah pouze posílí.

Ten neustálý strach a občasné záchvaty paranoie jsou k ničemu. Jediné, co do života přinášejí, je zbytečný stres.

Pokud nasloucháme hlasu svého srdce, nikdy nezabloudíme

Zdá se, že je čím dál tím těžší najít manželství, které je založeno na skutečné, hluboké náklonnosti. Takové, ve kterém panuje vzájemná důvěra mezi partnery.

Stačí si jen pomyslet na stoupající počet rozvodů nebo smutné příběhy, o kterých se stále častěji dozvídáme z médií.

Řekněme si to na rovinu – ve skutečném světě láska nemá takovou podobu, kterou můžeme vidět v romantické komedii. Prostě taková není.

Hlavní důvod, proč se manželství (více ZDE…) rozpadají, je, že alespoň jedno ze dvou srdcí už nepociťuje opravdovou náklonnost.

A každý, kdo byl delší dobu svobodný, musí uznat, že dnešní společnost na nás vyvíjí velký tlak v tom směru, abychom si okamžitě našli lásku, partnera či partnerku.

Každý, kdo používá sociální sítě, bude dobře vědět, o čem mluvíme.

Zprávy o zásnubách, svatbách, dětech jako by na nás doléhaly ze všech stran a jejich počet se stále zvyšuje. V této atmosféře pak nutně pociťujeme potřebu najít si partnera nebo strach z osamělosti.

Pod tlakem okolí se podvolíme strachu, a pak zcela vynecháme duchovní hledání a ignorujeme svůj „pocit motýlků v břiše“. Kdo by jen chtěl zůstat sám, viď?

Láska mezi dvěma lidmi nepotřebuje ke své existenci nic z těch vnějších věcí, které často a pochopitelně dáváme do souvislosti s láskou. Skutečné lásky si na první pohled ani nevšimneme – skutečná láska je o něco hlubší.

Důkazem této lásky je skutečné a přirozené splynutí dvou srdcí, kterého nelze docílit násilím. Důkaz najdeme v malých, nenápadných gestech a v těch mnoha malých okamžicích, ve kterých vzniká důvěra mezi oběma partnery.

To jsou chvíle, kdy jasně cítíme, že nám nechybí vůbec nic. Chvíle, kdy se po boku partnera nebo partnerky cítíme být šťastní a naplnění.

Zpracovala: Mocvědomí.cz